Spánková paralýza - kdo zažil?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Jsou to ty paralýzy, jasné? 
Nevadí mi zombie, stříkající krev, vyhřezlá střeva atd., to je jen nechutné a ošklivé, ale duchařina a mimozemšťané, to je příliš. Fakt hnusná byla paralýza jednou na kolejích, když jsem usnula u nezataženého okna s pohledem na jasné nebe, na kterém zářily hvězdy… No a jedna hvězda se přibližovala a přibližovala, zářila stále víc, celá místnost byla zalitá tou září a hvězda se pořád pohybovala a já „věděla“, že si pro mě jedou 
už nevím, zda jsem se probudila nebo po paralýze usnula a probrala se až po chvíli, ale byla jsem fakt vyděšená
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak se taky přidám do klubu 
Začalo mi to zhruba tak v 18ti a od té doby pořád, i když někdy mám od toho pokoj třeba třičtvrtě roku. A pak klidně 4× týdně. Fakt nepomáhá nic než jen ležet, opakovat si, že to přejde a snažit se pohnout třeba prstem. Ale teda i přesto, že tyhle stavy znám, pořád bojuju s hrůzou, oči naštěstí mívám zavřené, ale pokaždé slyším, jak na mě něco volá mým jménem a chce mi ublížit plus ten klasický tlak na hrudníku a nemožnost se pořádně nadechnout. Spouštěč jsem nenašla, kolikrát to přijde fakt nečekaně, ale pokaždé teda ležím na zádech a jakoby při probouzení. Po probuzení si vždycky musím rozsvítit a zůstat chvíli vzhůru, abych se uklidnila zpátky do normálu. Fakt tohle nikomu nepřeju, znám to dobře 12 let a pořád s tím bojuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@nabab Je to opravdu zvláštní. Připomíná mi to film - Čtvrtý druh.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je mi 21 let. 
Pred mesicem se mi to stalo poprve. Bylo to hodne zvlastni ze jsem se nemuzu sverit jen tak nekomu aby zeme neudelali blazna. Nevim zda je to spankova obrna nebo zacatek schizofrenie 
. Kazdopadne se mi to stava spis na zacatku spani, nebo pri usinani. Je to jako sen ale byla jsem pri smyslech. Pride mi ze si lehnu zavru oci a uz se mi to deje. Nejdriv mi zacalo hucet v hlave. V pokoji jsem byla sama a s hucenim jsem slysela deti jak si neco septaji a smejou se. Dotoho jsem mela „vizi, halucinaci ci obraz“ jak se deti koupou a potapi se. Lekla jsem se ale nemohla jsem se ani hnout. Bala jsem se byla jsem v soku a najednou jakoby ze zadni casti hlavy vyletel jako „blesk“ co se zastavil u srdce a rozletel se do celeho tela.. V tu chvili jsem sebou skubla uz mohla sebou hejbat a prednane jsem dychala az „funela“. O tyden po te kdyz jsem usinala slysela jsem dva lidi jak se hadaji „muz a zena“ to kdyz sem se snazila „odehnat " otevrit oci nebo se probudit po te se mi to povedlo prevalila jsem se na bok a po te usnula znova. Pak jsem slysela tvuj tep z tepu zase neprijemne huceni a z huceniho se stal muz tak dela“ HAM! HAM! HAM! HAM!.. mela jsem pocit jako kdyz me drzi za hlavu a kouse do krku „jako bych to i citila“ citila jsem bezmoc chtela jsem se branit ale neslo to vydela jsem sve telo jak kopu nohama a kricim ale pritom jsem vedela ze bez pohnuti lezim na boku bylo to tak zive ze jsem nevedela jestli opravdu kricim nebo je to sen. Zdali se mi jako bych skripala nebo drtila zuby o sebe. Ale zkousela jsem hnout dolnim patrem ust a byli povolene. Po te jsem se „probudila“ a oprsvdu to nebylo nic prijemneho. Ted nedavno se mi udalo o tom ze mam epilepticky zachvat jak sebou " skubu a hazim" ale zase jsem se ani nehls. Slyset muj hlas a zvuk pro me bylo hruza. Bala jsem se jit spat. Doted se obcas bojim. Kdyz otom mluvim mam pocit uzkosti a chce se mi plakat. Nevim co stim k doktoru se mi nechce bojim se ze si o me budou myslet ze lzu nebo tak. Antidepresiva stejne jist nehodlam. Mate nekdo prosim nejaky rozumny nazor nebo radu co delat a jak se stim vyporadat?..Dekuji. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Spankova palaryza
Je mi 21 let.  Pred mesicem se mi to stalo poprve. Bylo to hodne zvlastni ze jsem se nemuzu sverit jen tak nekomu aby zeme neudelali blazna. Nevim zda je to spankova obrna nebo zacatek schizofrenie . Kazdopadne se mi to stava spis na zacatku spani, nebo pri usinani. Je to jako sen ale byla jsem pri smyslech. Pride mi ze si lehnu zavru oci a uz se mi to deje. Nejdriv mi zacalo hucet v hlave. V pokoji jsem byla sama a s hucenim jsem slysela deti jak si neco septaji a smejou se. Dotoho jsem mela „vizi, halucinaci ci obraz“ jak se deti koupou a potapi se. Lekla jsem se ale nemohla jsem se ani hnout. Bala jsem se byla jsem v soku a najednou jakoby ze zadni casti hlavy vyletel jako „blesk“ co se zastavil u srdce a rozletel se do celeho tela.. V tu chvili jsem sebou skubla uz mohla sebou hejbat a prednane jsem dychala az „funela“. O tyden po te kdyz jsem usinala slysela jsem dva lidi jak se hadaji „muz a zena“ to kdyz sem se snazila „odehnat " otevrit oci nebo se probudit po te se mi to povedlo prevalila jsem se na bok a po te usnula znova. Pak jsem slysela tvuj tep z tepu zase neprijemne huceni a z huceniho se stal muz tak dela“ HAM! HAM! HAM! HAM!.. mela jsem pocit jako kdyz me drzi za hlavu a kouse do krku „jako bych to i citila“ citila jsem bezmoc chtela jsem se branit ale neslo to vydela jsem sve telo jak kopu nohama a kricim ale pritom jsem vedela ze bez pohnuti lezim na boku bylo to tak zive ze jsem nevedela jestli opravdu kricim nebo je to sen. Zdali se mi jako bych skripala nebo drtila zuby o sebe. Ale zkousela jsem hnout dolnim patrem ust a byli povolene. Po te jsem se „probudila“ a oprsvdu to nebylo nic prijemneho. Ted nedavno se mi udalo o tom ze mam epilepticky zachvat jak sebou " skubu a hazim" ale zase jsem se ani nehls. Slyset muj hlas a zvuk pro me bylo hruza. Bala jsem se jit spat. Doted se obcas bojim. Kdyz otom mluvim mam pocit uzkosti a chce se mi plakat. Nevim co stim k doktoru se mi nechce bojim se ze si o me budou myslet ze lzu nebo tak. Antidepresiva stejne jist nehodlam. Mate nekdo prosim nejaky rozumny nazor nebo radu co delat a jak se stim vyporadat?..Dekuji. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem se o spánkové paralýze dozvěděla nedávno, od kamarádky a překvapilo mě, kolika lidem z mého okolí se to stalo, jednomu z 10 určitě! Jedné kamarádce se to stává docela pravidelně, cití že u ní někdo sedí, cítí tlak na hrudníku nebo jak jí někdo dýchá do ucha a nemůže se samozřejmě hnout, ani nemusí spát, jen třeba odpoledne ležet a být hodně unavená. Druhá kamarádka mi zase vyprávěla, že slyšela na chodbě hrozné dupání na schodech a pak jí začal někdo bouchat na dveře, že se jí otřásal pokoj a ty dveře se úplně prohýbaly. No a známý, ten zase zmiňoval, že vidí sám sebe jak spí. A neumím si představit, kolik lidí o tom třeba nikdy nemluví, protože si myslí, že jsou divní. Doufám, že se mi nic podobného nestane, já bych to asi psychicky moc dobře nenesla, hlavně proto, že věřím na nadpřirozeno a viděla bych v tom něco víc. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Denise93 jé, ahoj i tady 
Zvykla by sis taky 
já z toho magořila, ale časem jsem to nějak částečně vstřebala… Teď, co jsem těhotná, tak zatím (ťuky ťuk) klid, tak mi to snad dá aspoň po dobu těhotenství pokoj..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@nabab Jé, nazdar 
Já jsem hrozná posera, vážně doufám, že to nikdy nezažiju. Jinak ta kamarádka to má když je vyčerpaná no, jednou vedle ní prý malá hrozně brečela, ona si to uvědomovala a nemohla se ani hnout, taky měla docela stresové období, teď mi o tom dlouho nic neříkala. Ale co jsem načetla, tak se to vážně objevuje nejčastěji ve stresovém období a celkové unavenosti organismu. Mě ale prostě nejde do hlavy, že se skoro všem stává to samé, že vidí duchy, postavy, mimozemšťany, že na ně někdo sahá nebo na nich leží
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stalo se mi to dvakrat behem posledniho mesice. Poprve jsem slysela skrabani ze stropu a vedela jsem, ze to je neco zlyho. Snazila jsem se rozsvitit, vypinac mam kousek od hlavy, ale nemohla jsem se hnout. Podruhe (dneska v noci) jsem videla postavu v hornim rohu mistnosti a to stejny, vedela jsem ze stsci kousicek a roznu, ale nemohla jsem se hnout. S ten silenej strach.. Vubec netusim, co by mohlo byt spoustecem, sice hledam praci, a pritelem se chceme sestehovat, ale ve stresu nejsem, to stehovani bereme jako takovou radost a na praci mam jeste do unora cas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stalo se mi to několikrát. Vždy když jsem spala odpoledne po obědě, v poloze na zádech a byla jsem hodně unavená. Jednou to byl fakt děs. Ležela jsem a nemohla se nadechnout. Nemohla jsem se otočit, ani pohnout. Nemohla jsem zavolat na přítele aby mi pomohl, ikdyz seděl pár metrů ode mě. Trvalá to hrozně dlouho. Ta bezmoc a pocit, že se každou chvíli udusim…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Denise93 mám to taky, teď dvě noci po sobě, díky změně času…nicméně já třeba nemůžu otevřít oči, mozek je vzhůru, ale neovládám tělo. Nikdo na mě nešahá, nikdo mě nedusí ani neškrtí. Já se jako malá bála smrti, tak jsem vdycky myslela, že jsem mrtvá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Paralýza
Také mam paralýzu, chronickou. A jsem na to zvyklá. Jediné co mi na tom vadí je to, když mě to v tom začne lechtat do morku kostí po žebrech. To je bezmoc. A pak se vzbudim a řikam si co to do .....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
