Špatné spaní ročního chlapečka

267
31.3.07 13:13

Špatné spaní ročního chlapečka

Ahoj, už je to rok a půl, co se mi narodila dvojčátka a já stále reším stejný problém s chlapečkem, který se často v noci budí a vyžaduje čaj. Pokud ho nedostane řve celou noc a budí svojí sestřičku, ale přeci není normální v tomto věku k dítěti vstávat i 6 krát za noc. Zkoušela jsem ho nechat chvíli řvát, ale to bylo ještě horší. 3krát za noc ho přebaluji a jsem opravdu už vyčerpaná a nevyspalá. Bydlíme v panelovém domě a nemůžeme ho nechávat vyřvávat. Brali jsme si ho i do ložnice, ale jen jsme ho naučili spát u nás, takže další problém. Prosím toho, kdo s tím měl podobné problémy, aby mi pomohl. Už opravdu nevím, co dělat. Holčička spinká celou noc už od 4 měsíce, ale kluk ne.
Moc děkuji i za malé řešení.
Martina a Kristýnka s Patričkem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Vvv
1364
31.3.07 14:09

Marti, ahoj!
Vy jste podle mě skvělý příklad toho, že nejsou všechny děti stejné, ani co se spánku týče. Já mám syna, je mu 3 a půl a problémy se spánkem má dodnes, i když zdaleka ne takové, jaké byly do jeho cca dvou let. Budil se a plakal třeba i 10× za noc, někdy méně často, ale do dvou let jsme nezažili jedinou klidnou noc. Chodila jsem holkám „brečet“ na chat :lol: , zkusili jsme všechny rady a stejně to nezabralo. I přesto, že noční pití jsme měli odbourané. Podle mě jemu dělal problém hlavně růst zoubků, my fakt každý zub obrečeli 3 týdny a pak začal růst další. Kluka jsem několikrát „reklamovala“ u pediatra :D , ale ten mi sdělil, že to je v podstatě normální a že jeho děti taky do tří nespaly :roll:
Co ti budu povídat, kolem nás samé děti, co usnuly v 8 večer a vzbudily se v 8 ráno, to člověku taky optimismu nedodá :D
Takže moje rada nerada je: vydržet! Zkus zjistit, jestli syn pláče jen kvůli „zlozvyku“ nočního pití (s tím se dá něco dělat, ale je to samozřejmě o dokonalé důslednosti!) nebo jestli ho fakt něco netrápí.. A u nás bylo a je pravidlem, že čím víc je syn utahaný, tím hůře usíná a častěji se budí. A jeho potřeba spánku je oproti jeho vrstevníkům o dost menší..
Chápu, že u vás to musí být o hodně těžší, když se snažíš zajistit klidné spaní holčičce. Budiž ti trochu útěchou, že se to opravdu časem bude jen a jen zlepšovat!
Přeji hodně síly!

silně soucítící :D Verča

Jen ještě dodám, že u nás tzv. vyřvávací metoda absolutně nezabrala, jen se několikrát pozvracel a pak byl velice vyděšený a ještě víc neklidný :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
91
31.3.07 21:23

Ahoj Martin_o,
soucítím s tebou, péče o dvojčátka je obrovsky náročná… Reaguji na to, co jsi napsala o spaní tvého chlapečka, protože jsem i já prožívala se svou starší holčičkou dlouhé noci… Na chvíli jsem dokonce zapochybovala o tom, jestli mé představy a názory jsou správné, ale teď je jí rok a půl a já jsem ráda, že jsem se nedala sama sebou zvyklat.
Můj názor je ten, že takhle malé miminko dobře ví, proč a koho volá, o čem se potřebuje ujišťovat… a pro jeho další vývoj je klíčově důležité, aby se mu dostávalo hojně toho, co potřebuje. Jsem přesvědčena o tom, že tzv. rozmazlit takhle malé dítě nejde. Když jsem držela svou holčičku celé noci v náručí, tak jsem se modlila, aby už byla starší, ale byla jsem přesvědčená, že pokud jí teď dám, co chce, tak ona na oplátku, až to nebude potřebovat, začne v klidu spát sama.
Proto si myslím, že tvoje miminko tě skutečně takhle moc může potřebovat. Nemyslím si, že spaní s tebou (vámi) je nějaký problém (ani do budoucna). Já bych si klidně synka vzala do postele, dávala mu pít a čekala… Když bude u tebe v postýlce, uklidní se a ty můžeš mnohem víc spát. Až to bude jen o zvyku, tak můžeš zkusit něco ubrat a poznáš to podle toho, že synek už se nebude zoufale bránit a protestovat. Já jsem kolem roka kojila celou noc, už týden nekojím vůbec a malá spí spokojeně až do rána.
Navíc, v psychickém i fyzickém vývoji jsou taková období, třeba už za týden najednou začne sám od sebe spát…
Držím palce a moc zdravím, Lora

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Vvv
1364
31.3.07 22:28

Loro, souhlasím, to jsem předtím zapomněla Martině napsat: určitě bych nevyháněla chlapečka z rodičovské ložnice. Podle svého syna vím, že kluci jsou prostě mamánci a mazlové a že prostě některé děti kontakt a blízkost rodičů v noci potřebují pro svoji jistotu a klid.
Nebála bych se, že mi prcek zůstane do puberty na krku :wink: a teď mu to mazlení dopřála - tím spíš, jestli se díky tomu bude budit méně :wink:

Verča

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24965
1.4.07 14:50

Ahoj Martino,

tak bohužel asi je normální, že některé děti se v noci budí častěji.
Liborekovi jsou dva a dodnes se v noci budí. Když jsem kojila, pil za noc i desetkrát. Teď se budí tak dvakrát za noc. Nejdřív kolem 22hod. se přesune k nám do postele, a pak kolem půlnoci si cucne čisté vody. Nemá cenu ho vyhánět z postele, protože by jsme trpěli oba. On by plakal a já bych musela vstávat.
Manžel spával s rodiči do šesti let, pak sám přestal. Asi je to povahou dítěte. Takže musíš vytrvat, nech malého v posteli, třeba se pak nebude budit tak často.
Hodně sil,
Martina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26
1.4.07 15:35

Ahoj Martino,
je to fakt normální. Můj Tomášek (v červenci mu budou 3) taky pořád brečel, budil se, kňoural, vyžadoval pití, chování a já už nevím, co ještě. Bylo to strašný. Přes den jsem se doslova ploužila. V noci vstávala třeba po 20 min., aby se vyspal alespoň manžel do práce. Nezabíralo absolutně nic. Malej spal s námi v ložnici, ale ve své postýlce. Jak jsem ho dali k sobě, začal dělat kraviny, rotoval, skákal po manželovi, děs běs. Takže nekompromisně do postýlky. V roce a půl jsem ho přešoupli do pokojíku nejdřív v postýlce, po 2 měsících na velkou postel. Změna k lepšímu jen o kapánek. Vstávala jsem jen 10× za noc. 8O A letos v lednu najednou jako když utne! Mysleli jsme, že je mrtvej a báli se na něj jít podívat, proč je tam takový ticho. On opravdu spal!!!! Sám od sebe. Ano, občas se vzbudí a přiběhne za námi, že chce napít nebo pochovat, ale vstát 1× za noc mi opravdu nevadí a je to myslím běžné a normální. Takže ti radím vydrž, vydrž a vydrž. Přejde to samo a on začne spát. Udělej cokoliv, co je vám oběma příjemné i za cenu toho, že bude spát s vámi. Kamarádky mi celý roky nevěřily, že nespí, vždyť je přes den tak hodnej. Jejich děti spaly bez problémů a neznám nikoho jako Tomík. Bylo pro mě normální jít po obědě spát na hoďku s ním, protože jinak bych nemohla fungovat. Radili mi, abych ho nedávala spát po o., že pak bude lépe spát. Tak tohle taky nezabralo. Od 4 odpolko byl protivnej, vzteklej, mezi 7-8 usnul a ráno vstával po 5. Ale hurá hurá, už je to dobrý. Jo a taky platí, že nesmí být přetažený a moc utahaný. Pak usínal hůř a víc se budil.
Tak pa a pevný nervy. Janina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Vvv
1364
1.4.07 18:10

Jani, podle tvého popisu mám pocit, že naše děti jsou „jak přes kopírák“ :D :D :D Že by kloníci? 8O :lol: :lol: :lol:

Verča

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
967
1.4.07 18:22

Já bych nepovažovala za zlozvyk spaní u vás v posteli. Neboj, kdyby to mělo pomoct, do 18let u tebe nebude a třeba potřebuje cítit, že jsi s ním. Tomášek mě doslova musel cítit, zamuchlal se mi do košile a spal. Dnes už má svoji postel a i když je nemocný, odmítá se jít k nám vyhřát.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3158
14.11.12 08:35

Noční běsnění ročního chlapečka - co se může dít

Ráda bych obnovila tuto diskusi protože ze mě začíná být chodící troska. Syn spal vždycky v noci velmi dobře, dá se říci od narození spí „celou noc“ +- dříve nějaké kojení, co už není kojen asi dva měsíce tak spinkal prostě celou noc. Kritické období bylo někdy kolem 4. měsíce kdy vstával snad po hodině, trvalo to asi 3 týdny a pak byl zase relativně klid. OD 3 týdnů spí sám v pokojíčku, mám to k němu z ložnice opravdu pár kroků a všem nám to takhle vyhovovalo. Ted ale kolem 11.měsíce nastal docela obrovský zlom. Usínání se zhoršilo, ale nic dramatického, nakonec usne během 15 minut někdy u mě v náručí, někdy sám v postýlce. Spí asi dvě hodiny a pak se s řevem budí po hodině, strašně po té postýlce cestuje, když přijdu, zjistím, že ani není vzhůru, ale prostě „spí“ a u toho pláče ale je to opravdu řev, a lítá po postýlce jak drak, občas ho najdu spícího ve stoje jak je zavěšený přes postýlku, občas spí v sedě. Jakmile ho vezmu do náručí je klid. Zkusila jsem ho vzít do ložnice k nám v noci do postele a spí bez pípnutí až do rána.. Ted řeším dilema, hrozně jsem se chtěla vyhnout spaní dítěte u nás v posteli, a ted to vypadá že snad by to mohlo fungovat.. Jsem už z toho solidně vyřízená takže nakonec ho vždycky k nám vezmu a spíme. Jen nechápu co se najednou mohlo tak změnit.. Měli jste to někdy taky tak?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama