Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No těžko říct, ale stačí mi koukat na mého pětiletého synovce, kterému bratr řekne x-krát že to nemá dělat a on to stejně dělá. Nicméně on ho rozmazlil sám, takže teď se nemůže divit ![]()
verububu píše:Pájinka25 píše:Páji, ono u cizích to člověk vidí fakt jinak
No těžko říct, ale stačí mi koukat na mého pětiletého synovce, kterému bratr řekne x-krát že to nemá dělat a on to stejně dělá. Nicméně on ho rozmazlil sám, takže teď se nemůže divit… U nás tedy funguje 3× a dost.
jj já vím, ale tam je to opravdu extrém. Malej má na co si ukáže, brácha kdyby mohl, tak mu koupí i hodinky s vodotryskem
ale nikdy v životě jsem ho neslyšela říct prosím nebo děkuju. Vždycky jen, že tohle chce a tohle chce a že táta mu to koupí ![]()
Podotýkám, že první dítě čekám. Přesto doufám, že můj názor bude mít trošku hodnotu, protože pracuju jako učitelka na 1. stupni, tak se na to budu dívat z našeho úhlu pohledu.
Podle mého názoru je vychované dítě takové, které ví, kde má nastavené mantinely, pozdraví, poděkuje a je schopné respektovat autority.
Přesně tak jak se tu někde píše, správně vychované dítě si myslím se pozná až když začně pořádně chápat a domyslet si důsledky svojeho chování. Podle toho jak se chova k lidem/věcem ve svém okolí
teda to je moudro
Jo a jinak jak občas říkávám, nejlíp se vždycky vychovávají cizí děti.
Tam hned vidím co je špatně. ![]()
Davdan píše:
Jo a jinak jak občas říkávám, nejlíp se vždycky vychovávají cizí děti.Tam hned vidím co je špatně.
Ba ba, všechny cizí děti jsou nevychovaní nesympatičtí spratci..
![]()
Davdan píše:
Jo a jinak jak občas říkávám, nejlíp se vždycky vychovávají cizí děti.Tam hned vidím co je špatně.
Pájinka25 píše:Davdan píše:
Jo a jinak jak občas říkávám, nejlíp se vždycky vychovávají cizí děti.Tam hned vidím co je špatně.
![]()
![]()
přesně tak a taky si vždycky říkám, že moje dítě takový nebude
![]()
![]()
I když už jsem si i párkrát řekla, že doufám, že moje dítě takové bude.
Správně vychované dítě
Záleží kdy už je ten správný věk, kdy dítě hodnotit, zda je dobře vychované. V každém věku jsou nějaké „zkraty“ v chování. Správná výchova se podle mě pozná až v dospělosti a to ještě každý vidí jinak. Pro někoho je hodný člověk co pomůže druhému blbec, co se zbytečně zatěžuje cizími problémy. A třeba s tím zdravením, i pěkný spratek může hezky zdravit, děkovat ![]()
Podle mě vychované dítě je to co poslechne rodiče - tzn.. svému věku..a situaci..
Určitě nesrovnávám roční až dvouleté dítě, ty si myslím mají svoji lavu, některé jsou víc divočejší, což si myslím, že s výchovou moc společného nemá, prostě jsou víc aktivnější.. Myslím si, že od těch 3 let už by dítě mělo poslouchat - rodič něco řekne, jednou dvakrát a poslechnout, ale beru zásadní věci. Např. přetahování o věc, rozčilování v obchodě, nebít děti na hřišti..
Taky poděkovat, poprosit, a neříkat pi. ku. apod slova ![]()
Časem si přečtu diskuzi, tak snad nikoho nevykradu… ![]()
Podle mě se správně vychovaný člověk pozná až v dospělosti - že prostě není hajzl
Nevím, jak to líp napsat… Prostě se chová tak, že se za něho nemusím stydět, je spokojený se svým životem, zdravě úspěšný (dle svých představ), není zamindrákovaný, nekrade ![]()
Jinak souhlas, že se to pozná okollo puberty
tedy pomalu v dospělosti.. U těch děti je to takové ošidné. Někdy je dítě vychované dobře, ale chytne ho blbá a just vám udělá někde scénu a už si skupina mami myslí, jak je nevychované ![]()
naprostý souhlas ![]()
Davdan píše:
Ale když nad tím uvažuju… a vezmu to čistě za sebe…
Dobrý pocit mám, když se nemusím stydět jít s něma mezi lidi…
nebo když vím že se nemusím bát jít s něma „do akce“… např. se smečkou valit přes hlavní třídu a nebát se, že mi půlku přejede auto - máme to s dětma tak, že když někdy rozdám povel, tak ho hned splní (chyťte se za ruce, hlídej mladšího atd…), vědí, že ve vyhrocených situacích se nedebatuje, ale poslouchá „kapitán“. ![]()
Neskákat dětem kolem zadku, ale kolem srdíčka.
Nezahrnovat dary, ale pusinkama.
Nechat jim prostor rozhodovat se, aby si líp zapamatovaly důsledky.
Nebrat ho jako „zvíře, který je potřeba zkrotit“, ale mladšího človíčka, kterýmu je třeba ukázat svět.
Prkotiny neřeším a mávám rukou, ale když je potřeba, vyžaduju splnění úkolů bez debat.
Jinak jim vždycky říkám emoce ven (ať si kllidně zařvou, zakřičí… ale ať tam je i to smíření).
Já si myslím, že při výchově je důležitá nejen důslednost, ale také je důležité to, jak se my sami chováme k ostatním, jak mluvíme, jestli jsme agresivní, chlastáme… A taky nedávat dítěti vše, o co si řekne, ale taky všechno nezakazovat, prostě všeho s mírou, pokud jde o sladké, o dárky…jediné, z čeho snad nemusíme mít strach je z toho, jak moc dítěti dáváme najevo, už od miminka, jak moc ho milujeme ![]()
Někdo tady psal, že kolem dvou let se ještě nepozná, jestli je dítě dobře vychovávané, já si tohle nemyslím. Už i tak malé dítě ví, kde má hranice a je jen na rodiči, jestli je důsledný a co povolí a co ne. Bití podle mě nic nevyřeší, když se bude dítě bít, tak jediné čeho se dosáhne je to, že na truc bude dělat ještě horší věci než za jaké bylo zbito, toť můj názor ![]()