Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Staří rodiče - třídní schůzky po padesátce atd.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.11.14 11:32
Je mi okolo padesáti, dcerce dvacet. Maturovala letos a na třídní schůzky chodili i starší rodiče. Teď si užívám svůj život a zájmy na které jsem neměla tolik času. Kdybych měla dceru o deset let později tzn na prahu čtyřicítky, tak bych u sebe viděla problém v tom, že bych měla obavy, jak by rychle dospívala, že s ní neudržím krok, možná bych věnovala přehnanou pozornost bolístkám a zraněním a jako poslední bych dítě asi více chránila před všemi nástrahami a následky jeho chování, tím bych omezila v učení někdy snášet obtíže a bolest.Je to hypotéza a o druhé posuzovat nemohu, protože s nimi nežiju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.14 11:34
No ja mam prvni ditko ve 25 narozene a druhe bude narozene pred mymi 27 narozeninami. uprimne, me dava obcas dcera poradne zabrat. nedovedu si to predstavit po ctyricitce mit batole.moji rodice maji cerstve padesat a po te ctyricitce pry rok od roku maji mene sily, zacinaji je trapit zdravotni problemy. uprimne, nikdy nevis, jake to dite bude.muze to byt hodne a dite a ve skole mu to pujde samo.ale taky to muze byt dite, jako v pripade zname, ktera si dite poridila ve ctyriceti.ma tri krizky hyperaktivity, ma astma a je s nim proste k nevydrzeni po hodine. uprimne ji obdivuju, ja bych ho nezvladala.nebo pri predstave, ze by bylo dite treba autista.ja jsem rekla, ze chci mit odrozeno do triceti. skolu mam, praxi nejakou taky a navic priteli bude letos uz 41.takze my nemame na co cekat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chocoloco
7.11.14 11:35
@krtek7489 píše:
Naprosto s tebou souhlasím, těšila jsem se, že až mi bude pade, klukovi bude 22 a já si už 4 roky budu užívat mladého životaNo ale jak to bývá, člověk míní, život mění
Manžel mi zemřel, byli jsme se synem dlouho sami a já rozhodně neplánovala ani chlapa a už vůbec ne dítko
No a mám oboje.
To je presne to, co jsem tim chtela rict. Naplanovane to clovek muze mit, ale pak mu do toho zasahne osud a je po planech. A kdyz potkas treba pred ctyricitkou fajn partnera pro zivot, je celkem pochopitelne, ze s nim chces to ditko mit a neodpiskas to jen kvuli veku.
- Citovat
- Upravit
7.11.14 11:41
Já mám první dceru v 21 a druhou teď ve 38letech. Když chodím na třídní svhůzky té starší patřím tam mezi nejmladší rodiče a těch rodičů padesátníků je tam dost. Teď jsme byli dceři na prodloužené až mě překvapilo kolik tam bylo starších rodičů 50 ještě není žádný tragický věk a myslím, že s těmi dětmi vypadají mladší:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.14 11:43
Ještě bych chtěla dodat - i když to sem tak uplne nepatri - ze jsem si ale druhou mateřskou (tz mezi 38-40) užívala uplne jinak, nez první ve 24ti, byl to naprosty klid a pohoda a jsem stastna, ze jsem si to ještě „dala“, protože po prvním jsem mela pocit, ze uz nikdy vice . To jsem mela pocit, ze mi nekde něco utika, doma me to stvalo, dite mi lezlo na nervy 
atd.
I druhé tehotenstvi bylo na rozdil od prvního-rizikového a prolezeneho - uplne bez problemu, ještě v den porodu jsem byla na fotbale
proste nebyt toho druhého tehotenstvi a materske, žila bych dal se závěrem, ze tehotenstvi+materska+male dite do 3 let = totalni pakarna a opruz (tak jsem to tehdy opravdu citila)
Ted to bylo hrozne fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.11.14 11:47
Máme tu zkušenost v rodině. Teta dítě ve 42 letech. Ostatní děti už má dospělé. A je to tedy znát hodně. Teď jim je 55 - 60. Jsou dost nervózní, protože už by potřebovali svůj klid, a to sestřenice je celkem bezproblémová. Strejda už má své zdravotní problémy. Není to žádná legrace. I jsou opatrnější, více se bojí, všechno řeší. U těch dřívejších dětí to braly všechno jinak.
Po té pětatřicítce tělo začíná stárnout. Já mám dvě děti jedno v 31 a druhé v 34. A i ty tři roky byly hodně znát.
Když jsme byli ve školce na schůzce, tak tam byla jedna starší matka a pak rodiče mezi 30 - 40. Ta paní byla taková hodně úzkostlivá a měla takové dotazy, že se všichni divili.:) Samozřejmě záleží také na člověku, ale s tím věkem to částečně také souvisí.
- Citovat
- Upravit
7.11.14 11:47
@LaManka píše:
Vím, že je tady mnoho témat o pořizování si dětí v rodičovském věku od 35ti a výše a všichni jsou s tím v pohodě (věk je jen číslo), plní nadšení a přesvědčení, jak to zvládnou.
Spadám také do této kategorie, ale s tím, že skutečně váhám, jak to budeme zvládat, až bude dítě školák, puberťák. Znám kolem sebe zatím jen „skoročtyřicátníky“ s batolaty, neznám žádné seniory, kteří chodí po třídních schůzkách, připravují se s dětmi na přijímačky, zvládají krizové situace v pubertě apod.
Jste tu některé v této situaci? Tj. je vám padesát a výše a „dá se to“? Nebo kdybyste se mohly rozhodnout jinak, tak byste si děti cca ve 40ítce nepořizovaly?
Nijak nepopichuji, mě to spíš trápí, o všem dost přemýšlím a tato rozhodnutí jsou dost zásadní, nechci se trápit sama, ani nechci trápit případné potomky - ti za to přeci nemohou, že jim „staří rodiče energií nestačí“…
Když jsi založila tuhle diskuzi, tak se podle mého názoru na to spíš necítíš a podle toho by ses měla rozhodovat. Někdo nezvládá děti ani ve 30-ti, je vyčerpaný, nebo třeba není typ, který by chtěl slevit ze svého pohodlí. Naproti tomu jsou rodiče, pro které je v 50-ti dítě středem Vesmíru a nabíjí je energií. Znám oba případy. Je to individuální a řídila bych se svými pocity. Může ti být jedno, co si o tobě někdo bude myslet, tvůj život nikdo jiný nežije a pokud máš pocit, že je to právě dítě, které ti chybí a naplní tvůj život, tak se nenechej ovlivnit někým jiným 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.14 11:53
Mám dvouletou ségru, mě je 24, mamce je skoro 45, jejímu manželovi 34…maturitní ples bude mega sranda 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.14 11:54
Tak já mám děti rozložené od mých 20ti až do 40ti, je fajn být mladá maminka, s prvním synem jsem si třídní schůzky užívala, že jsem mladá a mám velkého syna, teď budu muset být mezi těmi starými maminkami)))zas si mateřství asi víc užívám a jsem trpělivější, ale chápu zakladatelku, že nad tm přemýšlí, taky se mi krátce po porodu stalo, že mě přepadly deprese, že neoslavím s mým nejmladším padesátiny, že se třeba nedožiju vnoučat od něj a tak. Kdysi jsem si přála mít všechny děti narozené do 30ti, ale život to mění a nakonec je mám v 19, 27, 37, a poslední těsně před 41.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.14 12:10
@LaManka Ahoj. Já tedy nejsem rodič po padesátce, ale za to můžu napsat zkušenost z rodiny. Naši si pořídili miminko ve 38, resp. 39 letech. Mně a sestře bylo už téměř 18. Zvládali to s přehledem, dokonce si to tak nějak více užívali. Maminka, ale pak onemocňela a před 4 lety bohužel umřela. Taťka teď vychvává naši nejmladší sám a musím říct, že to, až na maličkosti, zvládá. Teď je mu přes 50 a malé sestře bude 14. A kdyby mamka žila, myslím, že by s výchovou neměli vůbec žádný problém.
Takže pokud opravdu miminko chcete a jste zdraví, nevidím ve věku problém.
P. S. Na třídní schůzky chodím občas já a s doučováním taky pomůžu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.14 12:22
@j.a.n.i1 No já jsem to brala právě taky podle sebe Tak doufám, že moje děti mi to nebudou oplácet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.14 12:28
Ahoj, já mám dítě v 27, ale mě měla mamka v 35 letech a musím říct, že je to znát. Ve spoustě věcí si nerozumíme, protože v názorech už je spíš o dvě generace. Vztah máme dobrý, ale prostě už v dětství jsem vnímala rozdíl oproti spolužákům s mladšími maminkami… Např. v tom, jak mě oblékala, celkově prostě zastaralejší názory a tak… Dneska je to možná jinak, člověk se snaží jít víc s dobou, ale stejně no. A taky jak tady psal někdo výš, kdybych měla dítě taky až v 35, tak bude babičkou v 70 a to už je docela naprd… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.14 12:35
Šmankote, v padesáti snad člověk není senior, ne?
Osud tomu tak chtěl, že jsem porodila v 37. Takže jsem stará matka. Neřeším to, co nadělám? Kdyby to šlo, začala bych s dětma po třicítce.
Většina rodičů, co potkávám ve školce, budou mladší asi o pět let, mně většinou tipují lidi o pět míň, takže zapadám. Nepřipadám si stará. Jen musím přiznat, že letos (kdy mi bylo 40) začínám mít pocit, že se věk začíná projevovat, jsem unavenější než dřív. Ale třeba by to tak bylo s tříapůlletým dítětem i ve třiceti. To nikdo neví, protože jsme každý jiný. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
