Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den, ráda bych poprosila o radu, máme doma 2 a půl roku starého chlapečka a nyní jsme se s manželem rozhodli pro druhé miminko, na které se už teď velice těším, jak na těhotenství, tak i na porod, až toho malého človíčka budu držet v náruči
.Pak se mi to najednou začalo ale rozléhat v hlavě zda druhé vůbec chci, jestli je to správné, co dělám, začala jsem nad tím více přemýšlet, a dostala jsem strach, zda budu mít ráda obě děti stejně, zda je budu oba dělit rovným dílem. Je mi jasné, že miminku budu muset věnovat více času, a mám strach aby se ten prvorozený necítil odstrčený apod. Syn je na mě velice fixovaný, ale pomalu se začíná osamostatňovat, už mě nepotřebuje neustále u sebe, má již svou velkou postel a už se i několikrát stalo, že odmítl jít např. semnou spát, doted, spával s námi v posteli,chce jít do své
,přistihla jsem se, že mě to celkem až zabolelo, že chce být sám, samozřejmě mu to nijak nevyčítám, naopak ho v tom podporuji. Děkuji moc za názor
Ahoj
Při prvním mě to taky napadlo,jestli budu mít obě děti stejně ráda.Jestli to vůbec jde,když někoho celým srdcem miluješ,aby jsi dokázala milovat i někoho dalšího.....JDE TO.
Víš,někde jsem četla že..... Srdce matky se nedělí počtem dětí.Srdce matky se zvětšuje počtem dětí. (nebo tak nějak to bylo) A je to pravda. ![]()
V klidu jdi do dalšího mimča.
Během těhu,staršímu popisuj,ukazuj v knížce,vysvětluj…to jak mimi v tobě roste,to jaké to bude až se narodí, to jaké to bude až bude větší......Neboj to bude dobré. ![]()
Hodně zdaru.
![]()
S každým dalším dáváš svým dětem víc lásky a volnosti. Je to paradox, ale je to tak. Neboj se, bude to nádhera - když občas na blázinec.
L.
PS: Přesunuji diskusi do sourozeneckých konstelací.
Ahoj,
naše druhá holčička má tři měsíce. Moc jsem chtěla druhé dítě, ovšem hned, jak jsem otěhotněla, jsem se začla trápit podobnými otázkami, jaké píšeš. Budu mít ráda obě stejně? Neublížím tím té starší, tkerá je na mě fixovaná? Trápilo mě to celé těhotenství. Strašně jsem se bála, až budu v porodnici a ta starší bude poprvé v životě tak dlouho beze mně. Když tam za mnou po třech dnech přišla, tak jsem se z toho rozbrečela ![]()
No a co bych ti odpověděla? Každý den, když nemám čas se 100% věnovat jedné nebo druhé, si říkám, jestli jsem udělala dobře. Přitom tu druhou miluju stejně, jako tu první. Ale někdy si přeju, abych mohla být s každou zvlášť, protože když jsem s oběma, tak jednu nebo druhou musím odstrkovat… Na jednu stranu mě to trápí. Na druhou stranu jsem ráda, že je obě mám a jak jsem už psala do jedné diskuze, věřím, že jednou budou i ony dvě rády, že se mají a budou si v životě oporou.
Myslím si, že mít sourozence je důležité. Ale je to těžké. Jak pro matku, tak pro toho staršího. Ten mladší to asi tak nějak přijme, jak to je (nevím, jsem nejstarší).
Na druhou stranu mít druhé dítě je strašná pohoda - přesně víš, co máš dělat, jak ho nosit, oblíkat, jak s ním manipulovat, co dělat, když pláče. Roste rychle, snad rychleji, než to první
A hlavně - co se týče těch špatných stránek miminkovství - víš, že jednou pominou! To člověk u toho prvního tak nějak neví.
No nevím, jestli jsem ti nějak poradila. Osobně jsem ráda, že mám dvě děti. Ale taky vím, že už více dětí nechci, protože jsem perfekcionista - chci pro svoje děti to nejlepší a už teď jsem na rozervání z toho, že musím chodit 4× týdně na plavání, brzy i 2× týdně na cvičení, s oběma si hrát. Tři děti bych už si asi nemohla dovolit vzít na dovolenou. Nevím, možná mě to popadne za deset let. To budu ve věku, kdy je dnes moderní mít děti
A pořídím si „na stará kolena“ benjamínka. Momentálně si říkám, že dvě děti jsou akorát, někdy až moc. A vyžadují vysoké manažerské schopnosti ![]()
A teď mě matky tří a více dětí ukamenujte
![]()
Markéto
Chtěla jsem reagovat…ne tě ukamenovat
,ale ...... nevíš......,tak tě to omlouvá. ![]()
Stejně jako neví maminky jednoho prcka......Ty si taky myslí,že jenom jednomu se můžou věnovat na 100%,že jedině jednomu můžou dát to nejlepší,že by dvě děti nemohly vzít na dovolenou.....atd.
Ale v jednom s tebou souhlasím…víc dětí vyžaduje dobré managerské schopnosti......I bez nich by to asi šlo,ale bylo by všechno dost chaotické.
Děkuji všem za postřehy
, jsem moc ráda, že to takhle necítím jen já sama. Doma jsem to říkala manželovi, ale ten to jednou rukou smetl ze stolu, že je to nesmysl, že budu mít obě děti ráda stejně, nehledě na to, že Kubík nebude sám, bude se muset naučit být tolerantní, dělit se o své hračky a hlavně že bude mít kámoše, či kámošku
a je prý i lepší, že nebudou tak moc věkově od sebe. Dumala jsem nad tím, zda mít miminko ted, kdyby náhodou ho nevzali do školky, nebo byl nějaký problém, že by tam nechtěl být, nebo máme počkat, až půjde do školy. To se zas nelíbí manželovi, kvůli věkovému rozestupu
. Nevím kde na to přišel, ale už asi tak měsíc chodí a ukazuje si na ručičky a říká. Pipi, mimi a pleská se do nich- v překladu, že chce chovat miminko ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.