a zase to spaní

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Lucie1977

2245

28.9.08 14:17

načítám...

a zase to spaní

ahoj holky!

už jse mdocela zoufalá mám dvě děti dva roky a 6týdnů.

starší syn je na mě hodně závislý a v noci chodí ke mě do postele to před porodem nebývalo a tak jsem ho nechala a říkala,že se to čase msnad uklidní,ale ejhle ono nic a ještě se to zhoršilo při každém kojení ho mám na zádech(kojím v posteli v leže) s meskutečným řevem až odložím malou do postýlky lehnu si tak se na mě vrhne a drží se jak klíště dokud neusne a při dalším koju se to opakuje.už nevím jak dál bojím se abychom mu nenarušili spánek úplně.

přes den mu to nevadí hraje si s ní mazlí nosí pleny prostě pomáhá,ale ta noc je teda peklo.

ještě jsem zapoměla napsat že Matěj spí ve svém pokojíčku a Linda s náma v ložnici.teda se mnou manžel už tu sardinkárnu na jedné posteli vzdal :cry:

řešili jste některá stejný nebo podobný problém?prosím o rady a zkušenosti.

pevně věřím,že se to časem upraví.

díky Lucie

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

amy1

135

28.9.08 14:36

načítám...

Asi to u nás nebylo až tak vyhrocený jak píšeš Ty, ale dost podobný jo. Druhorozený měl 23 měsíců, když se narodilo třetí mimi. Než se třetí syn narodil, tak druhorozený vlezl do naší postele většinou až ráno, sem tam v noci.
Po porodu třetího u nás byl furt. Taky kojím vleže, takže se neustále mačkal na mimi nebo na mě. Počkala jsem, až usne, přenesla ho a za 2 hoďky byl zpátky. Někdy vydržel až do rána beze mě.
Miminko má teď 9 měsíců, a druhorozený už k nám vleze tak jednou za týden - což už je úplná pohoda. Takže snad aj u Vás se to zlepší.
Jo, možná situaci u nás zlepšil přechod druhorozeného z postýlky do velké postele. Mám pocit, že tam má víc místa a líp se mu tam spinká.

načítám...
Citovat
Zmínit

maminkamartina

1843

28.9.08 20:02

načítám...

Ahojky,

máme obdobný problém.

První syn- 5 let spí sám v jeho pokojíčku.
Druhý syn- 19 měsíců spí s námi v ložnici ve své postýlce.
Novorozeně spí taky s námi v ložnici (v naší posteli, tedy spíš na mé straně- kojím…).
Oba synové s námi spali v posteli když jsem kojila.....
Takže v tomhle žádný rozdíl není.
První syn měl 3,5 roku, když se narodil mladší a vůbec nežárlil.....prostě jeho chování se snad vůbec nezměnilo.
Nyní když se narodila dcera, tak se také jeho chování nezměnilo.
Takže se starším- 5 letým synem nemáme v tomhle směru žádné starosti…
Ale mladší syn-19 měsíců se začal ze dne na den vztekat, křičet, brečet (hlavně když má jít spinkat.....) prostě asi takhle špatně snáší příchod nového človíčka do rodiny.
Přitom se snažíme se mu právě i kvůli tomu novému človíčkovi věnovat (aby mu tak nepřišlo, že je teď víc péče o malou- víc péče, starostí..... ale aby si nemyslel, že ho máme míň rádi- to přece ne- všechny děti máme rády stejně). A i tak se prostě hrozně změnil. Je z něj teď „zlobivý kluk“. Ale píšu v uvozovkách, protože vím, že není zlobivý, že tuto jeho novou roli (že už není nejmladší) nese asi špatně a takhle ji prožívá.
A tak nevím, jaj mu v tom ještě víc pomoci.
Co udělat, aby se to dalo zase do „starých kolejí“.
Přestal se se mnou mazlit, už nechce abych ho nosila, chovala, nechce už ode mne pusinky......a to se změnilo v době mé nepřítomnosti- v době kdy jsem byla v porodnici.
Moc mě to bolí u srdíčka.
Tolik jsem toho s ním prožila......byla s ním na jeho operaci s ledvinami.......možná půjde na další operaci(e).......a já nevím, jestli mě má vůbec ještě rád.

Píšu román, ale potřebuji se z té bolesti u srdíčka alespoň na chvilku vypsat.

Pokud máte někdo nějaké rady, tak budu ráda, když mi je napíšete.

Díky.

Ahoj Martina