Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj anonymní,
jsme na tom podobně i když asi o trochu lépe - Evička (dnes 8 r) reagovala na hlasité zvuky přemrštěně už během těhotenství (po náhlé ráně v mojí blízkosti mi nadskočilo břicho
apod.), až jsem ve srovnání s tím měla u druhého těhotenství strach, jestli malé nebude hluché - není, jen je taková nebojsa, že by se měla se sestrou o náturu trochu podělit. Jako miminko reagovala extrémně , hysterickým strachem, na zvuky jako kýchnutí, bouchnutí… Říkala jsem vždycky, že jí skolí infarkt ve 4mm. Péťa se tomu ve stejném věku smála. Časem se to trochu lepší, ale hlasité zvuky jí prostě vadí - stejně tak reaguje mítrně nepřiměřeně na pachy, nemá ráda prudké světlo… celkově je úzkostnější, nervnější, ale v mezích normy. Byly jsme i na neurologiii (i kvůli jiným věcem a potížím při porodu), ale je v pořádku, jen má vrozeně horší motoriku.
Je to vaše jediná potíž, nebo ta fobie také zapadá do rámce potenciálně souvisejících vlastností (úzkostnost, horší přizpůsobivost, nějaké nervové projevy…)?
Asi to nepůjde úplně odbourat, ale v rámci toho, aby jí (a tím i jejímu okolí) to nepřekáželo v běžném životě (samostatná chůze po ulici), bych zkusila nějakou poradu - psycholožka, neurologie… Někdo na to doporučuje třeba hypnózu nebo kineziologii apod., často mají dobré výsledky, ale to chce poradu a sehnat někoho hodně dobrého. Pokud v tomto směru důvěřuješ úsudku Vaší dr., poraď se s ní. Takové fobie nejsou nic příjemného a pokud je možnost se jich zbavit nebo je alespoň utlumit, proč to neudělat.
Držím palce, Eva
Je to prostě blbý dítě kdo by se v 19ti letech bál bouřky?? :/
Mám už téměř devítiletou dceru. Od mala má panický strach z bouřky a ze všeho hodně hlučného. Pořád jsem doufala, že ji to časem přejde, ale nepřechází. Nezvládne sama ani projít po ulici vedle velkého hlučného auta. Poraďte prosím, jak jí mohu pomoci.