Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, mám dotaz k problému, který se spíš psychologický. Tříletý syn byl na nepříjemném vyšetření MCUG, kdy ho 3× po sobě cévkovali než se jim to podařilo. Jako následek tohoto lékařského počínání si odnesl na první dva dny absolutní strach s čůrání a kakání, protože to muselo neuvěřitelně pálet. Teď 5 dnů po vyšetření sice čůrá a kaká, ale jen do plenky. Ty jsme odbourali před více než půl rokem. Máte někdo radu jak mu pomoci, aby se přestal bát jít zase na záchod? Je to prostě problém v jeho hlavičce, ale kdoby se mu divil potom co tam zažil. A druhá věc…psal jste někdo někdy stížnost na lékařský postup a chování? Jakou to má mít formu, aby to nevyznělo trapně a zbytečně? Díky, ahoj
AHOJ my nebyli přímo na vyšetření co vy, ale syn byl ns operaci s pindíkem. Měli jsme stejný problém. Zezačátku ho to asi bolelo, ale pak to bylo psych. Musíš vydržet a nedát mu plínku. On se nekdy vyčůrat musí. Syn brečel, já za rohem taky, ale opravdu to pomohlo. Párkrát se vyčůral a zjistil že to nebylo. Vím že se to nemá dělat, ale dostal pokaždý za vyčůrání nějakou drobnůstku-čokoládku, autíčko atd.Je to těžky. Držím pěsti at to máte rychle za sebou.
Ja bych zkusila motivovat treba i tema sladkostma… Cudak prcek, my jsme na tom vysetreni byl s 10m prckem v cervenci a cevku zavadeli na dvakrat
rikali, ze pokud se jim to ani napodruhe nepovede, nebudou to vysetreni delat…
bylo to pro nas hodne narocny psychicky, prcek jecel ![]()
Kolem 4let by mel jit na kntrolni, tak to nechci videt, jak bude probihat ![]()
Zkuste čurat ve vaně, do puštěné sprchy - synovi to hodně pomohlo, když byl po konglutinace předkožky.
Až zjistí, že to přestává pálit, postupně se to srovná.
Doporučuju čůrání do vody nebo sprchy…jako malá jsem byla na třech urologických operacích a nespočetně vyšetření, cévkování… a pamatuju si to, co vždy následovalo dodnes. věřte mi, pálí to jako sto čertů! takže čůrat do vody, slíbit čokoládku, hračku cokoliv…a hlavně dostatečně pít! třeba heřmánek, ten hojí sliznice.. moje mamka mě vždycky objímala a konejšila, když jsem se po operaci či vyšetřeních musela jít vyčůrat a já nechtěla a ona mě přemlouvala a já brečela…fakt to není jako štípnutí, když se píchá injekce třeba při odběru krve…je to jako když čůráte žiletky ![]()
On totiž čůrá, ale právě jen do té plenky. Spíš se mi jedná o to, jak se jí zbavit, jak odbourat ten psychický blok. Včera se koupal a myslím, že do vany čůral, byl tam dlouho, takže pochybuji, že by to celou dobu vydržel. Bylo to jeho první koupání po 4 dnech. Do té doby nechtěl ani vejít do koupelny. Jak uslyšel téct vodu, tak se mu z toho chtělo čůrat a hned plakal.Je to boj.
Já bych mu teda takhle brzo po tom zákroku plínku nechala, myslím, že má ještě trauma a potřebuje hlavně uklidnit a zapomenout. Vůbec bych tomu čůrání ani kakání nevěnovala pozornost. Až tak třeba za 14 dní bych to zkusila a motivovala něčím třeba.