Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Buď v klidu, já byla jako dítě to samý…. Stačilo, aby mi někdo strčil hlavu do kočáru a řvala jsem jak tur. Vyrostl ze mě normální extrovert…
Tady bude opravdu zasadni tvoje nastaveni (ktere ona vnima).
Neber to jako „jezis trapas, jsem nemozna, dite je nemozny, omlouvam se vsem a za vsechno“.
Ale dceru opravdu aktivne bran, nenech ji vystavovat situacim, ve kterych ji neni dobre. Odraz ty lidi, ve smyslu „nestrkejte ji ten oblicej do tvare, vadi ji to!“.
Je dulezite byt razna a nekompromisni.
Das ji tim bezpeci, jistotu, bude se na tebe moci spolehnout.
A prave diky tomu se pak zacne lip osamostatnovat.
To ne, ja to omlouvam jen ve smyslu, ze se boji vsech, protoze na nekoho to pusobi urazlivym dojmem -“ahoj, kucikuci” a dite zacne brecet anebo se zacne schovavat, obcas je nekdo hodne zaskoceny a ma i tendenci se omlouvat, ze mi rozbrecel anebo nejak vykolejil dite..jinak jsem furt s ni, neni nikdy sama, mam ji v posteli, nehnu se od ni na krok, ona je celkove takova uzkostna, nemuzu ani na zachod, i v noci se budi a hned kontroluje, ze tam jsem..v tehu jsem se o ni hrozne bala - duvod jsem mela, tak nevim, jestli se to na ni chudinku nejak nepreneslo
Zakladatelko, mám dceru 16m, která se taky bojí lidí (dětí tedy podstatne méně, ale někdy taky) a to do takového extrému, že se stále bojí své babičky a dědečka, které od narození vídá každý týden.
O prázdninách jsme se po1 dni museli vrátit z návštěvy tchyně, u které jsme měli být týden, protože tam pořád brečela strachy. Nemohli jsme s nimi mluvit, být s nimi v jedné místnosti, nic.
Je toho víc, takových situací, nebudu je všechny popisovat, většinu znáš asi taky.
Tady ti asi většina bude psát, že je to normální chování, že z toho vyroste, atd. Já už bohužel u nás začínám mít podezření, že není. To, co předvádí moje dcera, mi zkrátka normální nepřijde. Uvidím, co řekne lékařka na 18m prohlídce. Jinak dcera se narodila 35+0, tak jestli s tím nějak nesouvisí tohle… ![]()
Samozřejmě si ráda počtu příběhy s dobrým koncem stejně jako ty, ale já už začínám mít vnitřně pocit, že co se děje u nás, není standardní. ![]()
Ahoj, diky za prispevek, dcera je taky predcasne narozena:-/ u nas to teda takovy extrem neni, kdyz ma dobrou naladu, tak se necha od babicky i pochovat, pak si ale vzpomene, ze se ji vlastne asi boji anebo mozna ne strach, ale ze chce proste me..ale jinak u babicek doma je rada, i normalne se s nima bavi ve smyslu, ze odpovida, kdyz se ji neco ptaji a tak, za posledni pul rok jecela jen 2×, jednou kdyz za ni prisel jeden tatinek s malou dcerou na houpacku a ona se s ni houpat nechtela a 1×, kdyz jsme byli na navsteve u cizi pani, ktera teda vypadala opravdu protivne od pohledu..ale proste se to nelepsi, furt jsem doufala:-/ jinak na 18.mesicni jsem to doktorce rikala, rekla jen, ze je to takova povaha a ze bude introvert..a jak ti vychazi dotaznik ted? Dela/nedela jeste neco dalsiho, co by mela?
No, my jsme dotazník ještě neabsolvovali, je jí teprve 16 měsíců, takže vlastně ani nevím, co je tam za otázky.
Chodíme na dětské cvičení a kromě té extrémní plachosti se, myslím, vyvíjí celkem normálně. Není nijak napřed, ale ani extrémně pozadu oproti ostatním dětem. ![]()
Muzes se na nej podivat na netu, v 16.mesicich uz 90% deti dle meho projde, my mame jeste slabsi socialni usmev, coz s tou plachosti asi souvisi, jinak ho mela v poradku..
@Anonymní píše:
No, my jsme dotazník ještě neabsolvovali, je jí teprve 16 měsíců, takže vlastně ani nevím, co je tam za otázky.Chodíme na dětské cvičení a kromě té extrémní plachosti se, myslím, vyvíjí celkem normálně. Není nijak napřed, ale ani extrémně pozadu oproti ostatním dětem.
Ahoj holky, mam 20. Mesicni holcicku, je docela sikovna, jeji vyvoj nebyl uplne standartni, ale ted bych rekla, ze je uz docela normalni-jedine, co je stale takove zvlastni je jeji socialno, od 5.mesice se boji lidi, prislo mi, nekdy na jare, ze se to zacina lepsit, ale posledni mesice se mi to zda zase horsi-uvedu priklad, nema problem byt na hristi, v obchode, kdekoliv, ale nechce, aby se na ni nekdo dival, mluvil na ni anebo chodil moc blizko..kdyz si ji nikdo nevsima, nema problem, to jsem si dokonce parkrat vsimla, ze se na takoveho cloveka i usmala (je obecne hodne placha a neni moc usmevava, na cizi absolutne)..ted posledni mesic ale toto zacina delat uz i na deti
, boji se jich asi mene nez dospelych, ale boji taky, porad ji vsude omlouvam, protoze nekteri lidi si to berou osobne..obcas je schopna se i rozbrecet (vyjimecne), ale vetsinou proste odvraci hlavu, schovava se mi do naruce anebo si dava pres oblicej ruce:-/ nevim, vsichni mi samozrejme rikaji, ze je normalni a ze z toho vyroste, ale zatim jsem takove dite nikdy nepotkala a trva to uz hrozne dlouho.. Doma ma starsi sestru, s kterou je super kamoska:-) Pomohlo by mi, kdybych nasla maminku, ktera mela podobne dite a je s nim vse v cajku..mockrat dekuji