Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jen bych poznamenal, že různé druhy rakoviny jsou různě „rychlé“. Asi mě za toto prohlášení spousta uživatelek zpucuje, ale na neléčenou rakovinu prsu zemřela moje babička. Hodná, ale jednoduchá ženská. I přes několikaleté prokazatelné potíže odmítala jít na vyšetření. Když rakovinu diagnostokovali a operovali, bylo už pozdě… Ale bylo tam to několikaleté „strkání hlavy do písku“.
Její dcera (moje teta) zemřela na akutní formu leukémie devět týdnů po indikaci. Proto píšu, že různé druhy rakoviny jsou různě rychlé - a věřte, že píšu ze zkušenosti.
Takže i kdyby zakladatelka (teoreticky) měla rakovinu prsu, tak už pravidelné návštěvy doktorů její šance zvyšují.
@Jura007 píše:
Jen bych poznamenal, že různé druhy rakoviny jsou různě „rychlé“. Asi mě za toto prohlášení spousta uživatelek zpucuje, ale na neléčenou rakovinu prsu zemřela moje babička. Hodná, ale jednoduchá ženská. I přes několikaleté prokazatelné potíže odmítala jít na vyšetření. Když rakovinu diagnostokovali a operovali, bylo už pozdě… Ale bylo tam to několikaleté „strkání hlavy do písku“.
Její dcera (moje teta) zemřela na akutní formu leukémie devět týdnů po indikaci. Proto píšu, že různé druhy rakoviny jsou různě rychlé - a věřte, že píšu ze zkušenosti.
Takže i kdyby zakladatelka (teoreticky) měla rakovinu prsu, tak už pravidelné návštěvy doktorů její šance zvyšují.
To ano, ale pokud nejsou problemy nebo vyznamna rodinna anamneza, staci chodit jednou za rok. Jinak jen v pripade, ze je nejaky problem( a i tak bych pockala aspon jednu MS, casto to zmizi a je po problemu), nejcasteji bulka, nebo zanet. Ono se nic nema prehanet. U zakladatelky bych asi prece jen uvazovala o navsteve psychologa, zda se mi, ze se na prsa nejak moc upina a hleda problem tam, kde zrejme neni.
Ahoj zakladatelko jak si na tom? Já mám úplně stejné potíže, panicky strach z rakoviny. Je tady taky někdo podobně jako my? Kdo by si o tom povídal?
Taky mám z toho strach, myslím na to. Babička zemřela na rakovinu hodně mladá. Nejradši bych se nechala preventivně vyšetřit na všechno možný. Ale to by mě doktoři asi hnali.
P.
Přesně tak já bych mohla být u doktora pořád, vždycky mě něco rozhodí jak se o tom mluví. Nějaký příběh v televizi a já se začnu hned pozorovat…
Mohla bych se také přidat… Mám syna, v březnu mu budou dva roky, jsem s ním sama, jeho otec o něj nemá zájem, nikdo z jeho strany o něj nemá zájem, takže má pouze mě a moje rodiče. Nemocí se bojím čím dál víc, díky němu
Vůbec nevím, co by s ním bylo. Můj taťka už se rok léčí s leukémií a já nad tím přemýšlím čímdál častěji, co by bylo kdyby… Už dva roky jsem nebyla na gyndě, prostě se tam nedostanu, nemám pro kluka hlídání, naši si ho na hlídání neberou, a mám z toho už docela panickou hrůzu, až tam půjdu co všechno mi zjistí ![]()
Je to hrozné, člověk si s tím jenom otravuje život, ale myšlenky jsou silnější. Pořád si říkám, že na to nemá cenu myslet, ale nejde to. Strach o své blízké mám taky.
Děda zemřel na rakovinu, mamka jí má.. Vím že ji budu mít, asi blbý tušení a příznaky.. Vědět to nechci a doma jsem domluvená že se léčit nenechám. Možná sobecké rozhodnutí, ale když vím jak to probíhá…
@Kamila Jakub Vezmi ho s sebou, ale dojdi si tam. V čekárně bude s tebou a než slezeš z kozy, pohlídá sestřička, myslím, že nebudeš první ani poslední. Tohle je fakt prkotina. Zdraví máš jen jedno a tohle bys podceňovat neměla. ![]()
P.
Ahoj, tady zakladatelka. Mám se docela dobře. Ta bulka nezmizela, byla jsem na odběru vzorku tenkou jehlou a při té příležitosti našli bulku ještě jednu a odebrali vzorek z obou. Výsledek byl nejistý, takže jsem musela na biopsii, kde odebrali přímo kousek tkáně. Ale jen z jedné bulky (té nové), protože říkali, že jsou obě stejné, tak nemá cenu dělat odběr z obou. Výsledek ok, jedná se o fybroadenom. Ale ta původní bulka vlastně zanalyzovaná nebyla. Snažím se na to nemyslet, za pár měsíců mám zase ultrazvuk.
@Anonymní píše:
@sissi79 a co když máš šanci se uzdravit?
Viděla jsem live co dělá ozařování i chemo.. děkuji, nechci.. tělo zabíjet dalším jedem..
@Anonymní píše:
@Kamila Jakub Vezmi ho s sebou, ale dojdi si tam. V čekárně bude s tebou a než slezeš z kozy, pohlídá sestřička, myslím, že nebudeš první ani poslední. Tohle je fakt prkotina. Zdraví máš jen jedno a tohle bys podceňovat neměla.P.
Právě nad tím poslední dobou přemýšlím, že se tam zajdu zeptat sestřičky, jestli bych ho tam na tu chvilku mohla nechat, ale je mi to takový blbý
Vy už jste takhle viděli, že by na gyndu přišla maminka s dítětem? Po šestinedělí jsem tam byla i s kočárem, syn to tam prospal v čekárně, ale bylo mi strašně trapně
A teď s dvouleťákem ještě trapněji, zvlášť kdyby měl blbou náladu a věšel se tam na kliku, že chce jít za mnou
Na to, že je pořád jen se mnou a nikoho jinýho nemá, jsem se bála, že to bude mamánek, ale opak je pravdou, jde za kýmkoli, mě zamává, dá mi pusu a šel by s kýmkoli kamkoli. Ale někdy má samozřejmě náladu, že se mě chytne jak klíště a nechce se na nikoho ani podívat, věřím, že zákon schválnosti by zafungoval a udělal by tam scénu jak hrom
@sissi79 Chápu Tě!
Mamka je po rakovině prsu, měla chemoterapii i ozařování. Já mám jasno v tom, že kdyby se u mě něco objevilo, chemoterapii prostě nepodstoupím, to je takové svinstvo. Nikdo předem neřekne, že chemoterapie zabíjí např. nervová zakončení, takže člověk má doživotně bolesti rukou a nohou.
A k tomu strachu: ano, mám strach. Z otcovy strany zemřelo hodně lidí na rakovinu střev, muži i ženy. U mamky zas ta prsa.
Mimochodem jsem zjistila, že ty strašně drahé testy (jak se všude tvrdí) na dědičnost rakoviny prsu stojí pouhých 1700 Kč! To je podle mě dost málo na to, jak se píše, že jsou strašně drahé. Takže o nich uvažuju, jen co se srovnám po kojení.
O návštěvě psychologa bych taky uvažovala. Strach je asi normální, panický strach a pořád na to myslet - to by se asi mělo řešit. No, psycholog, máme i alternativní metody, které tu jsou často mnohem déle než slavná západní medicína, takže i to je možné využít a s lepším výsledkem než pomoc psychologa.