Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máte někdo zkušenost s tím,že by se dítě bálo vlastního stínu.Nejdříve to začlo na procházce,když jsme se vraceli v podvečer a svítily už pouliční lampy,tak se úplně bála stínu.A potom si všimla i doma stínu od světel,včera měla úplně hysterický záchvat.Nevím jak jí mám vysvětlit,že se nemusí bát.
Ahoj Marysko,
zkusila bych ukazat, ze se stinem se daji delat i legracni veci - zviratka ze dlane, atd. A ze ho ma kazdy - mama, tata, zidle, kocarek - ze se muze hybat nebo ze stoji, ale ze dela jen to, co chceme my. Holcinu mas podle metriku uz dost velkou, aby to pochopila. Kdyz ji ukazes, ze to nic neni, prestane se bat.
At se vam podari se strachem zatocit!
Ahoj, náš starší se taky jednu dobu hrozně bál stínu, ale jenom svého. Snažil se mu utéct, schovával se před ním… bylo to asi taky nějak kolem 2 let. Trvalo to ale jen pár týdnů a pak to přešlo. Nijak zvlášť jsme to neřešili, nebyl nijak hysterický.
Tak snad to u vás taky brzo přejde, taky bych se přikláněla k tomu co psala Marjanka.
Ahoj, tak Marek si stínu nevšímal dokud jednou neviděl pohádku, kde si vyloženě se stínem hrají. A od té doby, vždy když jdeme tak kouká jestli ho máme a bere to jako zábavu. Zvolila bych stejný postup Marjanka.
(my koukali na satelitu na Jim Jam . Wobllyland - nebo jak se to píše) ![]()
Vítek se bál stínu ještě loni. Nechtěl kvůli němu do moře a skákat na trampolíně. Chce to trpělivost. Ukazovala jsem mu pod lampičkou, že stín dělají prsty, ruka a tak. Pak to nějak pobral a už i ho nevšímá.
Díky za reakce,včera už to bylo lepší.Ve vaně si už i hrála a bavilo jí,že dělá stíny.Tak snad to bude dobrý.