Strach ze změny života po porodu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
To je jen strach z neznameho a je to naprosto normalni 
neznam maminku,ktera by nad tim aspon chvili nepremyslela 
bude to dobre,uvidis 
- Citovat
- Upravit
Mimčo se narodí a ta budeš tu jen pro něj! Věř tomu že tak to bude. Ono bude na prvním místě ve všem…aby bylo najedené, aby mělo pohodlí, ať ho nic nebolí… A ty se s ní prostě zjišeš a budeš dělat to co potřebuje tvoje dítě. Nějaký strach je samozřejmý, že to nedáš a pod… ale dáš, budeš dělat to co potřebuje tvoje dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Az se narodi, prepnes se automaticky do modu matka a vubec ti neprijde, ze je neco jinak. Az si uvedomis, ze je neco jinak, tak uz si zas nebudes umet predstavit jaky by to bylo bez tveho ditete. Hlavne, budes po porodu nejakou dobu doma, takze nic jinyho nez dite a sebe nebudes muset resit
- Citovat
- Upravit
Jinak u mě se tedy žádné zblbnutí na první pohled nekonalo 
jasně, syn byl krásný a pořád jsem se na něj musela dívat, ale první jsem cítila hroznou tíhu zodpovědnosti a upřímně trvalo asi 3 měsíce, než jsem se přestala bát jeho pláče 
měl silné koliky a to nám s manželem dalo zabrat. A postupně jsem se bezvýhradně zamilovala 
od začátku to bylo moje „miminko“, ale ten hluboký cit přišel postupně. Do té doby pomáhaly hormony, díky nim mi nevadilo vše ostatní dát stranou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ten strach je vcelku přirozený a běžný. A nutno naznat, že je lepší si to představovat spíš horší a pak je člověk mile překvapen, než být upnut na rozujchané ideji plné duhy a jednorožců a pak si zoufat z reality.
Jen se tomu strachu člověk nesmí poddávat. Jen si ho všimnout, že ti zase leze do hlavy a pak ho moc nekrmit. Je to prostě nějaký nežádoucí symptom, jako rýma. V tomto případě je to důsledek hromonálně zvýšené úzkosti v těhotenství. Takže spíš něco jako oteklé nohy, nebo tak něco.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Az se narodi, prepnes se automaticky do modu matka a vubec ti neprijde, ze je neco jinak. Az si uvedomis, ze je neco jinak, tak uz si zas nebudes umet predstavit jaky by to bylo bez tveho ditete. Hlavne, budes po porodu nejakou dobu doma, takze nic jinyho nez dite a sebe nebudes muset resit
Moc hezky řečeno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Hned na začátek poprosím o zachování anonymu, přispívám hodně do diskuzí a nechci být s tímto tématem spojována.
S pomalu se blížícím porodem už pár týdnů zažívám strach, jak se sžiji s miminkem a naprostou změnou života. Miminko jsem si moc přála, stále se těším, nicméně mi začalo vrtat hlavou, jak to všechno dám. Práci mám fyzicky i psychicky nenáročnou, proto domů chodím s čistou hlavou a bez stresu. Jsem tak trochu samotář, mám ráda svůj klid a když si můžu dělat své věci, proto si nedokážu představit, jak o tenhle klid po porodu přijdu. Strašně se bojím, že si nezvyknu na to, že už budu mít sama pro sebe minimum času, a vše se bude točit kolem prcka. Ráda bych se vyhla příspěvkům typu neměla sis dítě pořizovat atd. protože zopakuji ještě jednou: moc se na mimi těším a ani by mě nenapadlo litovat, že jsem se rozhodla pro mateřství, jen mám prostě strach z toho, co bude. Měla jste to některá taky tak? Změní se to, až mimčo poprvé uvidím?
prosím také o anonym. Jsem maminkou 3 měsíce a musím říct, že začátek by tedy nářez. Totální nevyspání v podstatě od začátku. Malá se narodila ve 2 ráno, ale já naposled celou noc spala den před porodem od té doby spím jen přerušovaně. Ale na ten spánek se dá zvyknout. Dál pak jak píšeš o tom svém klídečku, tak ten opravdu není a dítě je vždy na prvním místě, to tak prostě je a asi i zůstane asi to tak má být. Po třech měsících nostop péče o dítě musím říct, že je to zápřah hlavně na psychiku. Ono je to i tím jak je zima a nemůže se moc ven. Pak také skrz kojení a další případné zdravotní problémy. Ale neměnila bych a když bych se nebála budoucnosti tak bych do druhého klidně šla. Protože když vidím malou jak je spokojená a směje se, tak je to opravdu krásné. Takže moje rada - ničeho se neboj, mateřství je náročné, ale krásné zároveň a čas běžní hrozně rychle, takže to nejhorší období (šestinedělí) uteče hrozně rychle. Držím palce ať vše dobře dopadne.
- Citovat
- Upravit
Prozivala jsem to stejně. Na jednu stranu nedočkavost a hrozné tešeni se. Na druhou chvilema naprosta panika, ze to ja nemuzu zvladnout, nebudu vedet co a jak..po prichodu z porodnice jsem byla vyjukana a mela strasny strach, ze neco udelam spatne a tim maleho nejak ohrozim. Ale sedlo si to pomerne rychle a presvedcila jsem se, ze to mame my zeny v sobe. Postupne to bylo vse naprosto přirozené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Hned na začátek poprosím o zachování anonymu, přispívám hodně do diskuzí a nechci být s tímto tématem spojována.
S pomalu se blížícím porodem už pár týdnů zažívám strach, jak se sžiji s miminkem a naprostou změnou života. Miminko jsem si moc přála, stále se těším, nicméně mi začalo vrtat hlavou, jak to všechno dám. Práci mám fyzicky i psychicky nenáročnou, proto domů chodím s čistou hlavou a bez stresu. Jsem tak trochu samotář, mám ráda svůj klid a když si můžu dělat své věci, proto si nedokážu představit, jak o tenhle klid po porodu přijdu. Strašně se bojím, že si nezvyknu na to, že už budu mít sama pro sebe minimum času, a vše se bude točit kolem prcka. Ráda bych se vyhla příspěvkům typu neměla sis dítě pořizovat atd. protože zopakuji ještě jednou: moc se na mimi těším a ani by mě nenapadlo litovat, že jsem se rozhodla pro mateřství, jen mám prostě strach z toho, co bude. Měla jste to některá taky tak? Změní se to, až mimčo poprvé uvidím?
Změní se ti hormony..příroda v tomto ví, co dělá. Neboj se..
Samozřejmě, že to může být náročné a budeš toužit po chvílích klidu, ale myslím, že s malým miminkem, které po kojení vždy zas usne a není ještě tak akční, jako batole, snad najdeš i chvíle pro sebe. Je taky důležité zázemí - jestli máš jistotu v parntnerovi/manželovi atd..
Já nedám dopustit na druhý porod, kdy jsem mohla rodit v přítmí jen s aromalampou na okně v jakékoli poloze a malou pak dvě hodiny nikdo neodnášel, ani na měření a vážení, prostě dvě hodiny tělo na tělo. Z mého pohledu jsou to velmi důležité okamžiky, které dopomůžou nastartovat ty správné hormony a vazbu matka/dítě. Já měla pocit, že jsme jedno tělo jedna duše, prostě nepopsatelný pocit. Když jsem šla pak do sprchy, měla jsem energii, že bych normálně dala pěší túru.
To jsem u první dcerky toto bohužel nezažila a i mi déle trvalo takové to „naladění se“. Prostě mi dalo práci to, co u druhé proběhlo díky fajn porodu automaticky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak já mám podobnou povahu jako ty, zakladatelko - taky mám ráda svůj klid atd. A to s dítětem prostě není. Ale je toho zas spoustu jiného, co není bez dítěte
A s dětma je to celkově milionkrát lepší život, než bez nich.
Já už mám děti 3 a půl a 5 a půl a tu frustraci z nedostatku prostoru pro sebe zažívám semtam pořád. I když jak děti rostou, je to už lepší.
Holt děti všechno změní. Je to těžký, ale stojí to za to.
Někde jsem četla, pěknej citát, že život před dětma a s dětma je jako 2 díly jen velmi volně na sebe navazujícího románu. Ty 2 díly mají společné jen jména hlavních postav
Bude to velká změna, která tě posune v životě zas někam dál.
Příspěvek upraven 28.01.19 v 22:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak tedy já půjdu proti proudu. Na mimčo jsem se těšila, ale přepnutí do módu matka uplne nenastalo. Postaram se o nej, zabavuju ho, mluvím na nej, nosim ho ale nebaví mě noční vstávání, neustálý pláč, kruhy pod očima, oči které sotva držím otevřené. Na sebe nemám žádný čas. Koupele ktere jsem milovala, nebyla jeste ani jedna. Jsem rada kdyz stihnu sprchu. Jsem samotar a vždy jsem byla, proto me návštěvy všech kolem ubiji, nedostala jsem šanci mít klid ani v sestinedeli. Nemám čas se ani najíst. Mám mimčo, které nespí. Jsou mu 3mesice a neco a já mám pocit že je to horší a horší. Chlap se snazi pomoci ale jezdi na tydny pryc a kdyz přijede mimčo u nej nevydrží a i on je obcas nervózní jak porad place. Nelituju ze mame mimčo, jen si přeju aby uz bylo líp. Treba ve 3 měsících a neco jsem jeste nezažila ani jednu noc kterou by mimčo celou prospalo. Budi se max po 3hodinach, spis tedy po 2. Prosím nechat anonym.
- Citovat
- Upravit
@pajaxy já myslím že pořádně se nevyspime už nikdy,pořád pro nás budou na prvním místě a budeme mít o ně strach 
nebo teda já mám takový pocit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Hned na začátek poprosím o zachování anonymu, přispívám hodně do diskuzí a nechci být s tímto tématem spojována.
S pomalu se blížícím porodem už pár týdnů zažívám strach, jak se sžiji s miminkem a naprostou změnou života. Miminko jsem si moc přála, stále se těším, nicméně mi začalo vrtat hlavou, jak to všechno dám. Práci mám fyzicky i psychicky nenáročnou, proto domů chodím s čistou hlavou a bez stresu. Jsem tak trochu samotář, mám ráda svůj klid a když si můžu dělat své věci, proto si nedokážu představit, jak o tenhle klid po porodu přijdu. Strašně se bojím, že si nezvyknu na to, že už budu mít sama pro sebe minimum času, a vše se bude točit kolem prcka. Ráda bych se vyhla příspěvkům typu neměla sis dítě pořizovat atd. protože zopakuji ještě jednou: moc se na mimi těším a ani by mě nenapadlo litovat, že jsem se rozhodla pro mateřství, jen mám prostě strach z toho, co bude. Měla jste to některá taky tak? Změní se to, až mimčo poprvé uvidím?