Stres, deprese v těhotenství

12.5.17 14:13

stres, deprese v těhotenství

Ahojte, obracím se na vás s prosbou o vaše zkušenosti. Prožila jsem si potrat a když jsem podruhé otěhotněla, tak místo radosti pro mě bylo celé těhotenství o strachu, že to zase skončí potratem. Opravdu celých 9 měsíců (každý den) jsem se bála, měla jsem úzkosti, někdy jsem plakala. Vše jsem kolem těhotenství řešila, jestli se může to či ono, jestli se to v těhotenství smí atd. Prostě pořád ve strachu. A teď, když se miminko narodilo, si vše zpětně vyčítám. Nemám radost a obviňuju se, že jsem mu tím stresem ublížila (vím, zpětně se to nedá vrátit). Napadly mě myšlenky, že by mohl mít mentální postižení nebo autismus apod. Prošla jste si některá z vás velkým stresem, dlouhodobějším, v těhotenství a miminko máte zdravé? Budu ráda za pozitivní zkušenosti. Děkuji vám…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

1037
12.5.17 14:23

Přijde mi že úzkosti tě neopustily ani po porodu. takže bych spíš vyhledala odbornou pomoc. Jsou matky které nemají kde bydlet, nemají co jíst, umře jim partner v těhotenství a td. a děti mají v pořádku. To je mnohem větší stres než to, že se bojíš potratu. :nevim: :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
649
12.5.17 14:24

Mentalni postozeni ani autismus ze stresu nejsou, neboj.. :hug: Kdyby se neco stalo, tak ze stresu bys spis predcasne porodila, ale to se nestalo, tak je vse ok! Nekaz si to a uzivej si mimca :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
11362
12.5.17 14:45

Najděte si psychoterapeutku a pomalu se začněte učit mít se ráda. A čelit úzkostem a nedovolit jim převzít kontrolu nad vaším životem.

jedině když se to naučíte sama na sobě, tak to budete schopná předat i svému dítěti. Bohužel nezáleží na tom, co pro dítě chceme a co mu říkáme, dovednosti popasovat se se svými emocemi přebírají jen na té úrovni, na které to zvládáme my.

My ovšem máme dostatek rozumu a zkušeností na to, abychom byli schopní překročit naše zaběhané vzorce. No a právě psychoterapie s tím umí dost efektivně pomoci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12.5.17 14:45

Děkuji Vám, už užívám antidepresiva, ale než zaberou, trvá to prý v řádu měsíců. Byla jsem úzkostlivá vždycky, ale tak nějak to bylo zvládatelné. Je to zvláštní, člověk se těší na miminko a když přijde, má strach - je to velká zodpovědnost. Nejhorší je, když pak hledám na internetu, co by už miminko mělo umět atd. a porovnávat - vím, že každé miminko je jiné, ale pak mám pocit, že to moje mimi nic neumí - čekám na úsměv miminka a on nikde :) asi se nemá čemu usmívat že? když má matku stesařku :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22090
12.5.17 15:11

@kacaba666
Ano, je to zodpovědnost, ale nezapomeň se hooodně radovat z každého miniúspěchu. Děti nejsou podle tabulek, zítra to může být jinak. Náš syn se poprvé rozchechtal na mladou hezkou sousedku a i úsměv samotný si trochu šetřil. Zato teď je to smíšek s dolíčky ve tvářích!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2236
12.5.17 16:39

Tyhle pocity jsou naprosto normální a potýká se s tím hodně maminek. Antidepresiva začnou zabírat i dřív, zlepšní může být znatelné už i za dva týdny. Hlavně se z ničeho neobviňuj, tvoje pocity jsou fakt normální a jak mimčo poroste, bude zdravé a bude s ním větší sranda, tak si to i člověk postupně začne užívat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21812
12.5.17 16:47

@kacaba666 já jsem se nervovala prakticky při každém těhotenství, někdy i docela brutálně - z nejrůznějších důvodů. Fakt nervy na pochodu. Máme kupu zdravých dětí :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21812
12.5.17 16:50
@kacaba666 píše:
Děkuji Vám, už užívám antidepresiva, ale než zaberou, trvá to prý v řádu měsíců. Byla jsem úzkostlivá vždycky, ale tak nějak to bylo zvládatelné. Je to zvláštní, člověk se těší na miminko a když přijde, má strach - je to velká zodpovědnost. Nejhorší je, když pak hledám na internetu, co by už miminko mělo umět atd. a porovnávat - vím, že každé miminko je jiné, ale pak mám pocit, že to moje mimi nic neumí - čekám na úsměv miminka a on nikde :) asi se nemá čemu usmívat že? když má matku stesařku :?

tak informace na internetu, ev. v diskusích (hlavně ty srovnávací nebo kde jsou všichni happy), jsou dobrým zdrojem pro mindrák. Vynech je a věnuj ten čas malému. Úsměv je nakažlivý, když se budeš usmívat ty a budeš v pohodě. A jestli poleze v půl roce nebo v osmi měsících je úplně fuk. Až bude mít dva roky, budeš vzpomínat na časy, kdy byl ještě na místě :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
132
13.5.17 00:02

@kacaba666 ahoj, neboj se, miminko bude určitě v pořádku. Už to tady padlo, je znát, že Tě trápí velké úzkosti a zbytečně se mučíš obavami. Já to chápu. Taky jsem se celé první těhotenství bála a úplně jsem se sesypala po porodu, bála jsem se víc a víc.
Je super, že to řešíš. Myslím, že AD Ti určitě časem uleví. Rozhodně je dobré doplnit je ještě kvalitní psychoterapií.
Co se týče těch úzkostných myšlenek, vím, že jsou tížívé a nesnesitelné, ale zkus je postupem času (až třeba trochu zaberou prášky) vydržet a neulevovat si hledáním na internetu. Na chvíli Ti možná bude líp, ale úzkosti to obecně zhoršuje.
Uvidíš, že za pár týdnů se budeš cítit o dost líp a úsměvů se taky dočkáš. Miminko je opravdu každé úplně jiné ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
749
13.5.17 01:19

@kacaba666

nic si nevyčítej, každý člověk reaguje odlišně, na životná situace, které jsou vypjaté. Těhotenství, je velký psychický nápor pro ženu, partnera i nejbližší. Všichni mají podvědomě strach, Ty jsi ho přiznala. Prožila jsi 9 měsíců velkých obav. Nyní už je vše za Tebou, máš zdravé miminko.

Jsi citlivější, je dobré s tímto pracovat, nenech se deptat.
Na netu nic nehledej, poslouchej svého pediatra, a také co Ti říká Tvé dítě.
Doporučuji klidné cvičení, jóga, procházky v přírodě, NIC s nikým nesrovnávej, každý člověk je originál. :kytka:

Jak píše: @Ou vše je o sebelásce, tam je potřeby začít.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.6.17 10:10

Děkuji vám za odpovědi. Mám právě strach z toho, že by miminko mohlo tím dlouhodobým stresem během těhotenství trpět. Někde v nějkaých odborných pracích psali, že stresové hormony ucpávají cévy a tím se snižuje přísun kyslíku k mozku. Ale tak snad to nebude tak vážné. Mám strach z nějakého mentálního postižení miminka. K tomu ho ještě úzkostně pozoruju a příjde mi, že nic neumí :) Ale jste hodné a děkuji za povzbuzení

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama