Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojte, obracím se na vás s prosbou o vaše zkušenosti. Prožila jsem si potrat a když jsem podruhé otěhotněla, tak místo radosti pro mě bylo celé těhotenství o strachu, že to zase skončí potratem. Opravdu celých 9 měsíců (každý den) jsem se bála, měla jsem úzkosti, někdy jsem plakala. Vše jsem kolem těhotenství řešila, jestli se může to či ono, jestli se to v těhotenství smí atd. Prostě pořád ve strachu. A teď, když se miminko narodilo, si vše zpětně vyčítám. Nemám radost a obviňuju se, že jsem mu tím stresem ublížila (vím, zpětně se to nedá vrátit). Napadly mě myšlenky, že by mohl mít mentální postižení nebo autismus apod. Prošla jste si některá z vás velkým stresem, dlouhodobějším, v těhotenství a miminko máte zdravé? Budu ráda za pozitivní zkušenosti. Děkuji vám…
Přijde mi že úzkosti tě neopustily ani po porodu. takže bych spíš vyhledala odbornou pomoc. Jsou matky které nemají kde bydlet, nemají co jíst, umře jim partner v těhotenství a td. a děti mají v pořádku. To je mnohem větší stres než to, že se bojíš potratu.
![]()
Mentalni postozeni ani autismus ze stresu nejsou, neboj..
Kdyby se neco stalo, tak ze stresu bys spis predcasne porodila, ale to se nestalo, tak je vse ok! Nekaz si to a uzivej si mimca ![]()
Najděte si psychoterapeutku a pomalu se začněte učit mít se ráda. A čelit úzkostem a nedovolit jim převzít kontrolu nad vaším životem.
jedině když se to naučíte sama na sobě, tak to budete schopná předat i svému dítěti. Bohužel nezáleží na tom, co pro dítě chceme a co mu říkáme, dovednosti popasovat se se svými emocemi přebírají jen na té úrovni, na které to zvládáme my.
My ovšem máme dostatek rozumu a zkušeností na to, abychom byli schopní překročit naše zaběhané vzorce. No a právě psychoterapie s tím umí dost efektivně pomoci.
Děkuji Vám, už užívám antidepresiva, ale než zaberou, trvá to prý v řádu měsíců. Byla jsem úzkostlivá vždycky, ale tak nějak to bylo zvládatelné. Je to zvláštní, člověk se těší na miminko a když přijde, má strach - je to velká zodpovědnost. Nejhorší je, když pak hledám na internetu, co by už miminko mělo umět atd. a porovnávat - vím, že každé miminko je jiné, ale pak mám pocit, že to moje mimi nic neumí - čekám na úsměv miminka a on nikde
asi se nemá čemu usmívat že? když má matku stesařku ![]()
@kacaba666
Ano, je to zodpovědnost, ale nezapomeň se hooodně radovat z každého miniúspěchu. Děti nejsou podle tabulek, zítra to může být jinak. Náš syn se poprvé rozchechtal na mladou hezkou sousedku a i úsměv samotný si trochu šetřil. Zato teď je to smíšek s dolíčky ve tvářích!
Tyhle pocity jsou naprosto normální a potýká se s tím hodně maminek. Antidepresiva začnou zabírat i dřív, zlepšní může být znatelné už i za dva týdny. Hlavně se z ničeho neobviňuj, tvoje pocity jsou fakt normální a jak mimčo poroste, bude zdravé a bude s ním větší sranda, tak si to i člověk postupně začne užívat.
@kacaba666 já jsem se nervovala prakticky při každém těhotenství, někdy i docela brutálně - z nejrůznějších důvodů. Fakt nervy na pochodu. Máme kupu zdravých dětí ![]()
@kacaba666 píše:
Děkuji Vám, už užívám antidepresiva, ale než zaberou, trvá to prý v řádu měsíců. Byla jsem úzkostlivá vždycky, ale tak nějak to bylo zvládatelné. Je to zvláštní, člověk se těší na miminko a když přijde, má strach - je to velká zodpovědnost. Nejhorší je, když pak hledám na internetu, co by už miminko mělo umět atd. a porovnávat - vím, že každé miminko je jiné, ale pak mám pocit, že to moje mimi nic neumí - čekám na úsměv miminka a on nikdeasi se nemá čemu usmívat že? když má matku stesařku
tak informace na internetu, ev. v diskusích (hlavně ty srovnávací nebo kde jsou všichni happy), jsou dobrým zdrojem pro mindrák. Vynech je a věnuj ten čas malému. Úsměv je nakažlivý, když se budeš usmívat ty a budeš v pohodě. A jestli poleze v půl roce nebo v osmi měsících je úplně fuk. Až bude mít dva roky, budeš vzpomínat na časy, kdy byl ještě na místě ![]()
@kacaba666 ahoj, neboj se, miminko bude určitě v pořádku. Už to tady padlo, je znát, že Tě trápí velké úzkosti a zbytečně se mučíš obavami. Já to chápu. Taky jsem se celé první těhotenství bála a úplně jsem se sesypala po porodu, bála jsem se víc a víc.
Je super, že to řešíš. Myslím, že AD Ti určitě časem uleví. Rozhodně je dobré doplnit je ještě kvalitní psychoterapií.
Co se týče těch úzkostných myšlenek, vím, že jsou tížívé a nesnesitelné, ale zkus je postupem času (až třeba trochu zaberou prášky) vydržet a neulevovat si hledáním na internetu. Na chvíli Ti možná bude líp, ale úzkosti to obecně zhoršuje.
Uvidíš, že za pár týdnů se budeš cítit o dost líp a úsměvů se taky dočkáš. Miminko je opravdu každé úplně jiné ![]()
nic si nevyčítej, každý člověk reaguje odlišně, na životná situace, které jsou vypjaté. Těhotenství, je velký psychický nápor pro ženu, partnera i nejbližší. Všichni mají podvědomě strach, Ty jsi ho přiznala. Prožila jsi 9 měsíců velkých obav. Nyní už je vše za Tebou, máš zdravé miminko.
Jsi citlivější, je dobré s tímto pracovat, nenech se deptat.
Na netu nic nehledej, poslouchej svého pediatra, a také co Ti říká Tvé dítě.
Doporučuji klidné cvičení, jóga, procházky v přírodě, NIC s nikým nesrovnávej, každý člověk je originál. ![]()
Jak píše: @Ou vše je o sebelásce, tam je potřeby začít.
Děkuji vám za odpovědi. Mám právě strach z toho, že by miminko mohlo tím dlouhodobým stresem během těhotenství trpět. Někde v nějkaých odborných pracích psali, že stresové hormony ucpávají cévy a tím se snižuje přísun kyslíku k mozku. Ale tak snad to nebude tak vážné. Mám strach z nějakého mentálního postižení miminka. K tomu ho ještě úzkostně pozoruju a příjde mi, že nic neumí
Ale jste hodné a děkuji za povzbuzení