Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn 2,5 roku, přestávám ho zvládat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
11.1.17 16:36
- Citovat
- Upravit
11.1.17 16:37
Anonymní- já bych to teda nevracela. Když to na mě zkoušela malá dcerka, chytla jsem ji za ruku (pevně, ale ne aby tonějak bolelo) a řekla jsem jí jasně důrazně, že takhle teda ne, že maminka (táta, děti..) se nefackujou ani nekousají, že takto to u nás doma nebude a kdyžtak odejít pryč. Když to dělá, je třeba útok očekávat a důrazně dát vědět, že takto teda ne. Ale vracet mu to myslím není k ničemu, akorát se to vystupňuje a přece se nenecháš fackovat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.1.17 16:39
Ještě bych jen ráda nepsala, že jsme zde dvě anonymní a nechci krást téma zakladatelce, takže se spíše vyjadřujte k ní.(maminka kousající holčičky) a děkuji za názory, vezmu si je k srdci
- Citovat
- Upravit
11.1.17 16:40
U nás 2,5 letý dal facku 6 letému, který mu něco bral.. Nevím, možná jsem v té chvili měla vynadat staršímu, ale houkla jsem na 2,5letého, že teda tak ne, že se nebudem v rodině fackovat..
Udělal to párkrát a pochopil, že tak ne 
pomalu rok je klid
Příspěvek upraven 11.01.17 v 16:41
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.17 16:41
@amylon píše:
Vrátíte facku? No, tak jste si právě odpověděla sama. Nechci vidět ty konce vaší výchovy. Děláte naprosto špatné věci. Budete se muset poradit, ale těžko při svém stylu komunikace najdete někoho, kdo s vámi bude mít trpělivost.
A ty další matky, které na tom nevidí nic špatného-to si opravdu myslíte špatně.Příspěvek upraven 11.01.17 v 16:30
Už dlouho jsem tu neviděl příspěvek, který by obsahoval tolik užiteřných rad, jako je tento…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.17 16:45
Určitě fyzické tresty ne - zvykne si, že bití je normální a to není a bude to dělat ostatním. Já mám stejne starého syna kterej se chová jako ten váš - když se vzteká nebo mi dělá naschvály tak řeknu „to není můj Robínek, tohodle kluka já neznám“ a ignoruju ho třeba hodinu, on se vyřve a pak je otevřenej k další diskuzi. Když to dělá venku, tak vytáhnu pohotovostní slané tyčinky a řeknu, hele nech toho, dáme si slané tyčinky a budeme okej, jo? Většinou to zabere. Neříkám, že to vždycky psychicky dám a nedám mu občas přes zadek, ale už vím, že to nic neřeší.
Otázka ale je ta, proč to to dítě dělá - podle mě proto, že má nějaký vnitřní rozpor, který nedokáže řešit nebo je tam nějaká „vada“ prostředí, ve kterém žije. U nás se to dobře ukazuje protože bydlím střídavě s dětmi u svých rodičů na baráku se zahradou a střídavě u manžela v bytě - samozřejmě ve městě(bytě) se takový situace stávaj stokrát častějc - že jsme v malým prostoru a furt sami spolu, otec v práci - do jisté míry to řeší soukromá školka, tam ho dávám na dopoledne 3 x týdně a on vidí taky jiný lidi a přijde na jiné myšlenky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.17 16:45
Je to normální v tomhle věku. Říká se tomu období vzdoru. Děti zkouší, co všechno si mohou dovolit. Scény s jogurtem apod. ignorovat. Facky ale ne tolerovat. Vysvětlit, ze to mámu bolí. Kdyby pokračoval, já osobně bych mu dala přes ruku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.17 16:47
@WontTell píše:
Už dlouho jsem tu neviděl příspěvek, který by obsahoval tolik užiteřných rad, jako je tento…
Taky jsem si říkala..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.17 16:50
Co zkusit pro začátek nechat si na míru namíchat Bachovy kapky pro syna na zklidnění?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.1.17 16:51
Já fakt nevím, asi jsem někde udělala chybu a ted se to vleče…
Když po mě něco chce a není v klidu (např. s jogurte), tak mu ho taky nedám. Nebo dám, ale až když mi v klidu řekne ano. Když mi přijde dát facku, protože jsem mu omylem vyndala z krabice traktor a ne auto, tak mu ji nemám vracet? já mu nenatáhnu šílenou facku, ale vysvětlím, třeba i naznačím, že jsem smutná a že to opravdu bolí. On přijde a udělá to znova, to se neudržím. Většinou to děmám na ten způsob jakoby, podívej, ono to opravdu bolí víš? a plácnu ho. Já bych nad těmihle jeho výlevy mávla rukou, ale on to dělá strašně často…a přejít facku od něj, jako že se nic nestalo? to taky není přece dobrý příklad, když se teda učí příkladem. Zkusím mu podržet ty ruce, to by mu mohlo snad docvaknout. A držet mu je dokud se nezklidní?
Zakl.
- Citovat
- Upravit
11.1.17 16:54
@Anonymní píše:
Holky, nevím ani kde začít…potřebuju se vypovídat, potřebuju radu.
Mám pocit, že mi kluk přerůstá přes hlavu. Má dny, kdy se s ním v klidu domluvím na čemkoliv, všechno je v pohodě a potom jsou dny, jako třeba včera. Když vidím, že vstal zadkem napřed, snažím se i přes jeho vztek udržovat v sobě nějaký ten vnitřní klid, odpovídat mu v klidu, abych ho ještě víc nenaštvala. Jenže on dělá věci, kterými se mě snad snaží vytočit? Třeba se mě ptá, jestli mu dám jogurt, odpovím, že ano.On zrudne a vztekle spustí: Neříkej ano, nee, neříkej ano!!! Načež já moc nevím, jak reagovat, at reaguju jakkoliv, stejně to skončí stejně. Hysterickým záchvatem. Včera jsme byli na cvičení pro děti. Co tam předvedl…Nejdřív házel s florbalovýma balonkama, tak mu v klidu vysvětluju, že s tím nemůže po dětech házet, protože to a to. Hodil ještě asi čtyři, když jsem mu plácla přes zadek.Co neudělal? Hodil mi docela silou jeden balonek do obličeje a utekl. Potom si pustili písničku a na to cvičili. Každá maminka zpívala písničku s dítětem jenom já? Na mě zakřičel, ať nezpívám a než jsem stihla zareagovat, normálně mi natáhl facku…to jsem myslela, že se propadnu.Doma bych mu ji pěkně vrátila, ale mezi lidma, já nevím, nějak mi nejde trestat ho mezi lidma. Takhle se ke mě chová i doma, když mi udělá něco špatnýho, udělám mu to samý a u toho mu vysvětluju, proč jsem to udělala atd, snažím se s ním dost komunikovat, ale asi to dělám špatněprostě mě snad přestal respektovat. Všechny okolo poslouchá na slovo, paní učitelku na cvičení, babičky, všechny! Už se sním bojím jít někam mezi lidi, co mi zase udělá…
Ahojky…jsem ráda že v tom nejsem sama 
..a nijak se to nemění at ho trestam nebo netrestám..ted jsou mu 4 roky a trochu se to zlepsilo nastupem do skolky a tím, že již se s nim da podnikat více - sportuju s ním a podle mě jak tam vybije energii tak je to lepší… ale jako k hodnemu klukovi má jeste daleko…! myslím že je to jeho charakter bude asi cholerik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.1.17 16:54
A někdo zmiňoval, jak se ke mě chová otec dítěte. Máme normální, spokojený vztah, když už se pohádáme, tak ne před ním a rozhodně mě nebije.To by měl kufry u dveří..
Zakl.
- Citovat
- Upravit
11.1.17 16:56
Dítě vychováváme především tím, jak se před ním a k němu chováme. Dát Vám facku se zřejmě naučil, protože ji taky sám někdy dostal. Zkuste se podívat na web nevýchovy. Nevracela bych mu ji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.17 16:57
@Anonymní píše:
Já fakt nevím, asi jsem někde udělala chybu a ted se to vleče…
Když po mě něco chce a není v klidu (např. s jogurte), tak mu ho taky nedám. Nebo dám, ale až když mi v klidu řekne ano. Když mi přijde dát facku, protože jsem mu omylem vyndala z krabice traktor a ne auto, tak mu ji nemám vracet? já mu nenatáhnu šílenou facku, ale vysvětlím, třeba i naznačím, že jsem smutná a že to opravdu bolí. On přijde a udělá to znova, to se neudržím. Většinou to děmám na ten způsob jakoby, podívej, ono to opravdu bolí víš? a plácnu ho. Já bych nad těmihle jeho výlevy mávla rukou, ale on to dělá strašně často…a přejít facku od něj, jako že se nic nestalo? to taky není přece dobrý příklad, když se teda učí příkladem. Zkusím mu podržet ty ruce, to by mu mohlo snad docvaknout. A držet mu je dokud se nezklidní?
Zakl.
já mu taky natahnu když už mě fakt nas.ere… ale musím konstatovat že to nemá vubec žádný efekt! já si ulevím ale výchovne to myslím není… nyní totiž když mi jde dát facku a já mu řeknu „co si to dovoluješ copak se máma bije??!“ tak ta mě zařve „JO BUDU TE BÍT PROTOŽE TY ME TAKY MLÁTIS!“…takže hele s tím řezáním šetři.. ja se snažím ho zavirat do pokoje když to jde..ale tak 2× týdne stejne dostane…ale spíš že rupnou nervy mě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.17 17:00
@Anonymní píše:
A někdo zmiňoval, jak se ke mě chová otec dítěte. Máme normální, spokojený vztah, když už se pohádáme, tak ne před ním a rozhodně mě nebije.To by měl kufry u dveří..
Zakl.
nic si z toho nedělej… myslím že nas maminek specialně od chlapečku je takových víc… :-/ u nas se to ted fakt zlepšilo školkou a tím sportem…už máme třeba i 2 vyloženě „pohodové dny“ za sebou… já nemam trpelivost a jsem moc hrrr…když na to myslím a snažim se věci delat pomalu tak je to taky lepsi..asi ho nervuju jak chvatam porad se vsim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Já jen chci, aby pochopila, proč to nemá dělat, aby viděla, že je to nepříjemné a už jsem psala paní nad Vámi, samozřejmě to nedělám pokaždé, ale jen když mne už poněkolikáte neuposlechne..Ale děkuji za ponaučení, já si to nechám vymluvit, neříkám, že můj názor je naprosto správný..