Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
U nás nejde o to že se nevěnujeme jeden druhému. To ja ho v ložnici klidně uspím, manžel se dívá na tv a já se pak vrátím za nim a mame čas spolu a pak jdeme bud oba do ložnice nebo ja do ložnice za synem a manžel sám do pokojíčku. Takze ve našem společném čase problém neni. Problém je, ze manžel si mysli, ze v 8 letech uz to ma byt chlap a ne maminčin mazánek a zlobí se, ze ja z něho toho mazánka dělám, místo abych ho chtěla zocelovat
@Pondělí-úterý Zocelovat ho tím, že se sám bojí v pokojíčku? Asi to tak měl v dětství i tvůj muž, ne? V 8 letech má být chlap? Problém je tvůj muž, ne dítě…
@Pondělí-úterý píše: Více
Já tohle neřešila ani u jednoho z mých dvou dětí. Obě kontaktní a když chtěly, spaly se mnou/nama. Na tohle jsem nedokázala být striktní, přísná.
@stepikm píše: Více
Moje dcera 14 let, když vidí, že manžel usnul u TV v obýváku, tak klidně taky přijde a spí se mnou v ložnici…
A syn nikdy nespí nikde jinde - u babičky atd? Nejezdí na tábor? Pokud vás to neomezuje ![]()
Manžel říká, žes ho rozmazlila? Co je za hlášku?
Se synem bych klidně spala v pokojíčku a odstěhovala se od manžela z ložnice. On je totiž už dospělý a rychle si zvykne, že spí sám.
Vůbec v tom nevidím problém v 8 letech.
My jsme se ségrou spali s mamkou, a to nam bylo urcite tak 11-12let. Pamatuju si, kdyz jsme byly male, tak s námi v posteli spal i taťka, ale pak uz bylo málo místa, tak taťka spal u nas v pokojicku ![]()
Mamka by nas nikdy nevyhnala, obe jsme na to došly samy, ze uz nechceme spat s mamkou.
Takze 8 let je v pohode a takto na sílu bych to nelamala. Jeste kdyz syn rika, ze se sam boji. At si manzel predatavi neco čeho se boji a ze s tim byl sam zavřený v pokoji…
@Dn0712 A se ségrou jste nejezdily na tábory, na školní akce nebo s nějakým sportem na soustředění? Ja si to nedokážu představit skrz prave i tady ty aktivity, ze je pak o ne dítě ochuzeno a taky je to krásná část dětství.
Dcera spí od dvou let sama v pokoji… ale je to na pohodu.. nevadí ji to, nebojí se. Když je muž pracovně pryč chce jít ke mě. Tak tam je.Je ráda že je semnou.
Ale to co popisuješ ty… tak to nee! Ten kluk prostě trpí. Dala bych mu postel do ložnice k vám, at má pocit bezpečí. A manžela s kecama o rozmazlenosti poslala někam…
@Pondělí-úterý píše: Více
proč to takto dramatizovat… dala bych mu postel k vám do ložnice a hotové. On bude v klidu a vy taky…
Tak takového manžela bych rychle poslala do… Takhle se děti nevychovávají, že budou někde samy ve strachu v noci. Právě naopak. Udělala bych si postel u syna v pokoji a spala s ním.
@Pondělí-úterý píše: Více
Manžel by se měl místo blbých keců věnovat synovi a třeba sním někdy spát on.. Můj názor je ten, že bych to nelámala přes koleno, děti se mění hodně rychle, věčně s tebou spát nebude.
@Renchuck píše: Více
Některé děti na tábory jezdit nechtějí. Já jsem třeba jako dítě tábory milovala a nejradši bych tam byla celé léto, našemu synovi stačí týden a víc nechce.
@Renchuck píše: Více
Ja jsem byla na táboře jednou, a to mi bylo kolem těch 11 asi a nejak me to teda nebralo a skolni akce, to si teda neuvedomuju, ze tak brzy by skola organizovala neco s prespanim. Jestli ano, tak jsem tam urcite jela. Nešlo o to, ze bych se bala spat sama, ze bych jinde neusla, to vubec ne. Ale s mamkou jsem proste spala rada.
Kazde dite je jine, kamarádky dcera ve 2 letech sama rekla, ze bude spat sama v pokojicku. Ona ji ukládala na odpoledni spani do pokoje a dcera prisla s tim, ze to chce zkusit i vecer. Jine deti proste chtějí spat s rodiči. Proste každé dite ma jinou potrebu.