Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj. Obracím se zde o radu jiných maminek. Syn oslavil před dvěma týdny 8. narozeniny a stále bojujeme s problémem NECHCE spát sám. Spal sám v pokojíčku od 2 let jenže potom přišla 1.operace, spal se mnou jak v nemocnici tak potom i nějaký čas doma, potom druhá operace, stejný scénář. Potom jedny lázně 6 týdnu, celou dobu tam spal se mnou v posteli. Mame chalupu kam jezdíme víkendově kde mame sice ložnici, ale tu je těžké vytopit i v létě, takze spíme všichni tři ja syn i manžel v jedné manželské posteli ve světnici, kde se topí. Na víkendy se vyloženě těší, protoze ví ze tam spí vždy s námi. Doma se snažíme alespoň 2× týdně, aby zkoušel v pokojíčku ale place ze se boji. Kdyz se zeptám čeho se v pokojíčku bojí : v pokojíčku se ničeho nebojí ale bojí se tam byt sám. Kdyz uz usne nebo ho uspím alespoň 2× za noc se vzbudí a volá me. Kolegyně v práci mi říkají, ze je jeste maly, at si užívám ze se jeste chce mazlit a usínat se mnou. Manžel ten se na me zase zlobí ze je to moje chyba, ze jsem ho rozmazlila. Ja mam dilema. Je mi ho lito, protoze jak mu mam vysvětlit ze ja můžu spat s taťkou a on musí spat sám. Zároveň vím, ze v 8letech to uz neni úplně běžné. On uz jako malý byl velmi kontaktní. Narozeny akutním císařským řezem 2 týdny před terminem, separační úzkost byla ukázková a velmi dlouho a dodnes neumí tu pupeční šňůru přestřihnout. Jaky na to prosím mate názor? Mame ho nutit? Zvykne si? Nebo ho mame jako doteď nechat v ložnici par dnu v týdnu a jednou ho to přejde samo? Porad tvrdím, ze do 15ti s námi spat nebude, ale kdo ví 🙂
Ahoj, syn spal na matraci u nás v ložnici ještě nedávno a to je mu 16
. Měl noční můry, vídal stíny, které jdou na něj…spánkové paralýzy. Bylo to náročné období kdy plakal, chodil k nám x-krát za noc. Tak jsme to takto vyřešili. Začalo to po demolici sousedního domu, možná z toho neměl dobrý pocit, že sousedí s prázdnem…nyní po 4 letech už stojí nový dům, udělali jsme i nějaké rekonstrukce a při nich jsme se domluvili, že začne zase spát vedle. Na noc má pořád malinké noční světýlko, které si důsledně zapíná. Ale funguje to. Držím moc palce, ať je to u vás rychlejší ![]()
Ja jsem se od rodicu z loznice odstehovala nekdy po desatem roce a jsem neskutecne rada, ze me nevyhaneli, navzdy si budu pamatovat ten pocit tepla a bezpeci a ted ho zase davam vlastnim detem.
Bojí se všeho, ne že se nebojí. V každém stínu je strašidlo, zloděj… Můžete zkusit malé noční světýlko, ale s oranžovým teplým tónem.
@Pondělí-úterý píše: VíceČím víc to budete lámat přes koleno, tím víc bude vystrašený. Nelámala bych to přes koleno, skončí dítě akorát na psychiatrii.
Nech ho u vás, přejde ho to samo. Nenutila bych ho spát samotného, pokud se bojí.
Mě by teda hlavně vadila reakce manžela.. „ty si ho rozmazlila“ a on byl jako kde? Je to snad taky rodič ne?
Každopádně je malý, nechala bych ho normálně spát s Vámi. Vy taky spíte s manželem spolu, proč by on měl spát sám když se bojí? Jak ti říkají kolegyně, užívej si to že s váma chce spát a že se s váma cítí v bezpečí 🙂
Když ho budete nutit bude to akorát horší a ztratí ve vás důvěru, příště až se bude něčeho bát nebo bude mít problém tak se na Vás třeba už ani neobrátí, když ví že mu nepomůžete…
Já bych ho nenutila spat samotného když nechce - akorát se zasekne, může se cítít odstrčený/nechtený, a to určitě nechceš. Manželovu reakci teda nechápu, jemu jsou pocity vlastního syna lhostejné? Neboj, on s vámi spat v posteli věčně nebude ![]()
Syn spal s námi do 10 let. Pak šel do svého pokoje.
Nechala bych dokud potřebuje. Až dozraje odpadne.
@Jelitoo on je na něho tvrdý. Celou dobu tvrdí, že to není normální a má spát v pokojíčku 🙁 nesouhlasí s tím, že ho nechávám v ložnici. Ty noci jsou ale úžasné. Celou noc je ke mě přilepeny a jedinkrát se neprobudí. Narozdíl od toho kdy “trénuje “ v pokojíčku. Ani tak ho nechci traumatizovat a tak mame dohodnuto, ze kdyz se v noci vzbudí lehnu si na gauc, který je hned vedle jeho dveří a tam uz zůstanu do rána, kdyz on bude za otevřenými dveřmi vedle v pokojíčku.. i toto je prý rozmazlování
Můj syn do 8 let spal s námi, teď spí sám v pokojíčku ale přes víkend jednu noc spí s námi.
@izabe píše: Více
Stejne na manžela reagovala i @Jelitoo ..posílám tedy stejné vysvětlení, ze ja za to můžu : on je na něho tvrdý. Celou dobu tvrdí, že to není normální a má spát v pokojíčku 🙁 nesouhlasí s tím, že ho nechávám v ložnici. Ty noci jsou ale úžasné. Celou noc je ke mě přilepeny a jedinkrát se neprobudí. Narozdíl od toho kdy “trénuje “ v pokojíčku. Ani tak ho nechci traumatizovat a tak mame dohodnuto, ze kdyz se v noci vzbudí lehnu si na gauc, který je hned vedle jeho dveří a tam uz zůstanu do rána, kdyz on bude za otevřenými dveřmi vedle v pokojíčku.. i toto je prý rozmazlování
@Pondělí-úterý u nás děti také nechtějí spát samy, nenutíme, vždy si jde jeden dospělý odpočinout vedle…pomilovat se také můžeme jindy a jinde…takže, až k tomu dozrajou, budou spát třeba spolu samy…dům je velky a flexibilní
Synovi je 8 a také nechce spát sam. Jsem ráda ze se mazlí, usínáme společně, lechtame se, povídáme si a hladime. Je to občas boj vejít se tam i se všemi plyšáky, kdyz usne, odcházíme s mužem do ložnice. Syn má v pokoji manželskou postel a my druhou větší v ložnici. Kdybych to věděla, pořídila bych synovi 3× 80cm jednolůžko a měli bychom prostor na spanek všichni
Tedy ja si to užívám, ráda poslouchám jak kluci spi. Tvému manželovi by asi pomohlo aby ses mu trochu povenovala. Razim názor ze dítě potřebuje pocit bezpečí a minimálně do 6 let byt zahrnovane láskou. Zahrnuji ho stále, měla jsem kluky ze studených odchovů, to není nic pro me. Ja chci vychovat stastneho kluka co se bude mit rád, bude umět dát pusu a pohladit, pochválit, poděkovat. Zatím to vychází, v sobotu sám od sebe vstal a dělal nám snidani
Takže jestli nechce spát sam, potřebuje te, spete spolu. Do 18 to trvat nebude, to ti můžu slíbit.
Synum je 10 a 7 a spi s nami. Pry by spat sami i umeli, ale nechteji
Nastesti to nikomu nevadi. U babicky spi sami, skolu v prirode davaji, letos zkusime poprve pobytovy tabor.
At spi sam manzel, rozmazlenec jeden
Maminka ho to nenaucila, nebo co?