Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@AnastazieB píše: Více
Presne tak, jak jsem psala výše, me tábory treba nebraly…nechtela jsem na ne jezdit, a nebylo to kvůli toho, ze bych nemohla spat bez maminky. Normalne jsme jezdili na prázdniny k prarodičům, kde jsme prespavaly.
@Renchuck tohle se podle me nevylucuje; syn na vlastni prani odjel uz na skolku v prirode s prespanim. Ted uz chodi sem tam na pyzamovou party ke kamaradovi. Neznamena to, ze kazde dite, co potrebuje spat s rodicem, samo neusne. Jen to neni nutne tlacit za kazdou cenu, svet neni cernobily.
@Renchuck píše: Více
U nás to vůbec nesouviselo. Syn usínal u sebe v posteli a když se v noci probudil, tak přišel za námi do ložnice a pokračoval ve spaní. Občas přišel ještě ve 14ti a to už si sebou nosil i peřinu. Na tydenni sportovní soustředění jezdil pravidelně od šesti let a žádný problém. Přespávání u kamarádů, babiček taky bez problémů.
Zmínilo to tady několik lidí, tak nechci nikoho označit a snad si to dotyční přečtou. Spaní mimo domov problém není, když spí s někým. Od 4 let jezdí s jedněma i druhýma prarodicema na dovolené, 4× byl ve školce v přírodě na 5 dni (2× se svou školkou a 2× s tchyni je učitelka ve školce a brala si ho sebou ) ale vždycky spí s babičkou nebo na pokoji s jinými dětmi. Nelpi vyloženě na mé přítomnosti, i když me chce samozrejme nejvíce. O pobyty mimo domov neni ochuzeny, ale nechce byt v místnosti sám
Taky bych nenutila do pokojíku, bude z toho mít trauma. Nechala bych ho tak jak to potřebuje a zkoušela v klidu, třeba usínat s ním, číst pohádku a pak odejít, v noci by mohl přijít.
U nás když chtějí holky spát u nás, přijdou, nebranime jim.taky spíme na chatě, dovolených většinou v 1 místnosti ![]()
Ale jinak jsou holky samostatně, i když někdy spí rady spolu v posteli, když jedna někde spí jinde, druhá většinou vleze k nám, že nechce být sama. Je jím 8 a 11
@Pondělí-úterý píše: Více
Tak se odstehuj ty do synova pokoje. Není dobré rozmazlovat manžela společným spaním. Co ti za to může? Bude prudit, tak mu řekneš že holt to tak máš a on to má jinak a jestli se v ložnici sám bojí. Litovat nebudeš, syn totiž brzy vstoupí do puberty a když ho do té doby zvládneš kontaktem přesytit, tak tě nebude zcela zdravě potřebovat. Roky utíkají rychle a tohle je známka toho, že tě to dítě fakt potřebuje, aby nemělo trvalé následky. Já bych redefinovala tvůj první dotaz. Nemáš problém se synem, ale s manželem. U syna moc dobře cítíš, co máš udělat a jak to má být správně ![]()
Jsem dítě socialismu, kdy bylo časté, že rodiče spali v ložnici a děti v pokojíčku.
U nás to tak bylo taky. Máma by mi spaní a chození k nim povolila. Táta byl proti. Už od školkového věku jsem musela spát sama v pokoji včetně usínání. Neexistovalo chodit k nim a to ani v průběhu noci ani ráno. Jsem přeci veliká a oni mají právo na vlastní soukromí. Nechodila jsem tedy. Usínala jsem s hlavou pod peřinou v létě, v zimě. Často tak spala i v noci (pamatuji si to). Kolikrát zpocená jak myš, protože mi bylo vedro. Pořídili plyšáka, nechali rozsvíceno chvíli v chodbě a stačí.
Svým dětem jsem to neudělala. Spaly s námi až do doby než dospěly a odešly z ložnice. Odešly všechny. Mají vlastní vztahy, atd… Zřejmě je to nepoznamenalo ![]()
Naštěstí můj manžel měl na to stejný názor. ![]()
Chápu bezmoc Tvého syna a ten strach. ![]()