Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn mě naprosto odmítá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.12.23 13:59
Me v tomhle veku syn taky nesnasel. Nemohla jsem s nim nikam jit, delal mi sceny, nrecel ze chce babicku. Lezli jsme si na nervy, proste ponorka. Zacal travit vic casu s babickama a tatinkem a zase jsme si zacli chybet. Nebyl to tedy takovy extrem, ale kazdy asi projevuje emoce jinak. Mozna na nej vic tlacis a citi z tebe nervozitu a uzkost, mozna jsi na nej moc opatrna a vic ho hlidas, kdyz je vymodleny.. tatinek je asi uvolnenejsi. Hod se do klidu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.23 14:10
@Markétka111 jj, jenže to se lehko řekne.. to fakt bolí..
holky taky v tom věku měly nejradši každou chvíli někoho… člověk se musí obrnit…
nebolí tě to kvůli Němu, ale kvůli Sobě, takže se musíš, zakladatelko, mít ráda především TY - sama sebe, pak to tak zoufale nebudeš vyžadovat po synovi
a věř mi, že fakt vím, co píšu, v malém věku to bylo jen občas, ale nyní v pubertě jsem zažila i „měsíc nebavka“.. to teprve bolí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.12.23 14:24
@Lucy75 @Markétka111 holky díky. Ja sama nevím co se sebou. Připadám si ( možná jsem) jako psycho. matka. Vyžadují si lásku a přitom je to jeho právo si vybrat. Vím, ze si nemohu vynutit aby mě mel rad, ale vážně to bolí. Všude když vidím jak deti táhnou k mamince a ja jsem doma jako cizí. Vím ze to deti tak mívají, upřednostňují jednoho a pak druhého rodiče. Jde o to, ze ja nikdy od malého nezažila že mě potřebuje, že chce jít ke mně, že by mě měl rad. Necítím to. Když jsem byli předtím sami, tak to za mnou šel, ale jak byl tatínek tak to vůbec. Spis jsem cítila, ze mi nic jiného nezbývá než jít za mnou když jsme byli sami doma. Ale teď co se děje poslední dny je šílený. Jsem v depresích. Doma s chlapem to taky skřípe a cítím se strašně. Vím, ze svým chováním ho ještě více od sebe odháním, ale nejde to, nejde prekonat abych ho vzala a šla s nim něco delat, ja se mu proste vyhýbám. Nevím co se to se mnou děje. Proč jsem taková…
- Citovat
- Upravit
29.12.23 14:25
Já bych tomu dala volný průběh.
Nechala bych ho přijít.
A pak s ním třeba i vyrazila někam sama.
Naše děti tedy chtěly péči a pozornost.
Druhý syn byl víc fixováný na mě cca do 3.
Pak se to srovnalo.
U dětí se to mění.
Ale jasně že když máš jedno a vymodlené tak tě to mrzí.
My máme gang a naopak je zde boj o to chvíli si někoho ukořistit 
A to už jsou skoro dospělí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.23 14:29
Hele, znám. Můj synek (skoro 4) by se nejraději odstěhoval k babičce, já jsem úplně odepsaná. Když si pro něj přijedu, tak brečí, že nechce domu. Poslední den před vánocema jsem mu nabídla, že budeme doma a já nebudu pracovat, tak prej ne, že půjde do školky…
Když to přežene, tak jsem na něj spíš ostřejší, že fakt nebudeme diskutovat, kde bydlí, a že jede se mnou a basta. ¨
Jinak mě to taky zamrzí, a moc, co jsem to za hroznou matku. Ale pravděpodobnější vysvětlení je, že mě má v zádech a kromě jistoty jsem i hodně ohraná hitparáda, kdežto ostatní jsou zajímaví a je s nima mnohem větší psina 
Navíc se to v čase mění… vydrž, nepodbízej se, zkus si toho co nejméně všímat, ale měl vy mít hranice, např. odstrkování nebo ječení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.23 14:30
@Anonymní píše:
@Lucy75 @Markétka111 holky díky. Ja sama nevím co se sebou. Připadám si ( možná jsem) jako psycho. matka. Vyžadují si lásku a přitom je to jeho právo si vybrat. Vím, ze si nemohu vynutit aby mě mel rad, ale vážně to bolí. Všude když vidím jak deti táhnou k mamince a ja jsem doma jako cizí. Vím ze to deti tak mívají, upřednostňují jednoho a pak druhého rodiče. Jde o to, ze ja nikdy od malého nezažila že mě potřebuje, že chce jít ke mně, že by mě měl rad. Necítím to. Když jsem byli předtím sami, tak to za mnou šel, ale jak byl tatínek tak to vůbec. Spis jsem cítila, ze mi nic jiného nezbývá než jít za mnou když jsme byli sami doma. Ale teď co se děje poslední dny je šílený. Jsem v depresích. Doma s chlapem to taky skřípe a cítím se strašně. Vím, ze svým chováním ho ještě více od sebe odháním, ale nejde to, nejde prekonat abych ho vzala a šla s nim něco delat, ja se mu proste vyhýbám. Nevím co se to se mnou děje. Proč jsem taková…
neboooj, jednou na tobě bude viset, až ti to nebude milé 
musíš se prostě obrnit…milovat ho i tak.. bavit se s ním hezky, nevyčítat, hlavně nic takového jako vydíračky : Nemáš maminku rád? Tak maminka nemá ráda tebe!toho jsou některé psycho-matky schopné, ale pevně věřím, že to není tvůj případ..
neboooj, nesmutni, to bude OK, možná jsi moc dlouho doma, běž na chvíli ven, za kámoškou, odpočiň si na chvíli, vyspi se… bude líp, věř mi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.23 14:33
@Anonymní píše:
@Lucy75 @Markétka111 holky díky. Ja sama nevím co se sebou. Připadám si ( možná jsem) jako psycho. matka. Vyžadují si lásku a přitom je to jeho právo si vybrat. Vím, ze si nemohu vynutit aby mě mel rad, ale vážně to bolí. Všude když vidím jak deti táhnou k mamince a ja jsem doma jako cizí. Vím ze to deti tak mívají, upřednostňují jednoho a pak druhého rodiče. Jde o to, ze ja nikdy od malého nezažila že mě potřebuje, že chce jít ke mně, že by mě měl rad. Necítím to. Když jsem byli předtím sami, tak to za mnou šel, ale jak byl tatínek tak to vůbec. Spis jsem cítila, ze mi nic jiného nezbývá než jít za mnou když jsme byli sami doma. Ale teď co se děje poslední dny je šílený. Jsem v depresích. Doma s chlapem to taky skřípe a cítím se strašně. Vím, ze svým chováním ho ještě více od sebe odháním, ale nejde to, nejde prekonat abych ho vzala a šla s nim něco delat, ja se mu proste vyhýbám. Nevím co se to se mnou děje. Proč jsem taková…
neblbni, ty jsi jeho máma, to víš, že tě má rád, hlavně ví, že ty tady jsi! když se ti nechce, tak za ním nechoď, ale když přijde, tak ho krátce a s láskou poňuňej a řekni mu něco hezkýho. Však on se ti zase vrátí. Ještě může žárlit, na tebe i na tatínka, ono to má taky různé projevy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.12.23 14:42
@Lucy75 víš, mám strach že se něco mezi námi děje. Ze mě nikdy nebude brat jako mámu. I chlap říká ze je to divny a je z toho nešťastný. Teď co mám času na rozdávání tak si čtu podobný případy nebo se ptám po známých a nikdo takový extrém nezažil. Ze když byl upřednostňován tatínek tak přece za maminkou občas přišli. Nebo byl chvíli maminka a pak tatínek. Proto mě tak děsí co se děje. Je možný ze si jako lidi nesedíme?
- Citovat
- Upravit
29.12.23 14:46
@Anonymní píše:
@Lucy75 víš, mám strach že se něco mezi námi děje. Ze mě nikdy nebude brat jako mámu. I chlap říká ze je to divny a je z toho nešťastný. Teď co mám času na rozdávání tak si čtu podobný případy nebo se ptám po známých a nikdo takový extrém nezažil. Ze když byl upřednostňován tatínek tak přece za maminkou občas přišli. Nebo byl chvíli maminka a pak tatínek. Proto mě tak děsí co se děje. Je možný ze si jako lidi nesedíme?
ježííš, nestresuj! děje se to chviličku! za měsíc to zas bude jinak! každé dítě je jiné, univerzal recepty neexistují já z více důvodů milovala vždy babičku a zůstalo to tak celý život, ale jednalo se o nefunkční narcistickou matku, to určitě nebude tvůj případ musíš být trpělivá, trochu se obrnit, odpočinout si, NE - nic jako že si lidsky nesedíte se nyní skutečně neděje! to se případně stane až v pubertě 
tak trénuj… to je teprve soda… nebo může být - když je těžká puberta…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.12.23 14:51
@FlorenceF Jenkins dekuji. Nechci vypadat jako blázen nebo magor, ale asi mi z toho přeskočilo, ale chci byt upřímná a říkat věci jak jsou a zjistit co se děje. Vím jsem jeho máma, ale proč mi nikdy nevyjádřil ze mě potřebuje? ze mě má rad? Muži neustále a mě opravdu nikdy. Tím ze za ním nechodím tak se bojím že to ještě zhorším. To je pravě to špatný co jsem udělala když ho manžel za mnou pošle, tak nechce a když jednou přišel tak jsem strachy aby nemusela vidět jak na mě kouká nebo se začne se odvracet a říkat nene tak jsem radši odešla.
- Citovat
- Upravit
29.12.23 14:54
Co!?? tak s ním zasranduj! zasměj se! vem hračku, udělej legraci!!
otočit se a jít pryč, to je fakt blbej nápad…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.23 14:54
@FlorenceF Jenkins píše:
Hele, znám. Můj synek (skoro 4) by se nejraději odstěhoval k babičce, já jsem úplně odepsaná. Když si pro něj přijedu, tak brečí, že nechce domu. Poslední den před vánocema jsem mu nabídla, že budeme doma a já nebudu pracovat, tak prej ne, že půjde do školky…Když to přežene, tak jsem na něj spíš ostřejší, že fakt nebudeme diskutovat, kde bydlí, a že jede se mnou a basta. ¨
Jinak mě to taky zamrzí, a moc, co jsem to za hroznou matku. Ale pravděpodobnější vysvětlení je, že mě má v zádech a kromě jistoty jsem i hodně ohraná hitparáda, kdežto ostatní jsou zajímaví a je s nima mnohem větší psina
Navíc se to v čase mění… vydrž, nepodbízej se, zkus si toho co nejméně všímat, ale měl vy mít hranice, např. odstrkování nebo ječení
Tak přesně tohle jsem zažila u vnučky, takže s dcerou jsme najeli na jakoby nepsanou střídavou péči. Dnes je vnučce 7.5 a teprve nyní má jasno, kde je opravdu doma a začala upřednostňovat znovu maminku před babičkou. Taky jsme ale zažili kolem těch jejích 4 let mnohdy i scény, kdy když si ji dcera odvážela, tak malá po ní vřískala, že ji nenávidí a že chce k babi. Nemyslela to přitom tak, maminku milovala (miluje), ale z nějakého důvodu tady se cítila lépe (hodně si rozumí s mým nejmladším synem, který je od ní o 3.5r starší, strejda s neteří, co vyrůstají jak dva sourozenci). Dnes je to tak že u nás je každý víkend nebo jeho větší část plus nějaký ten den v týdnu (teď přes svátky větší část). Ale znovu, neznamená to, že svoji maminku nemiluje. Dýchala by pro ní, stejně tak dcera pro ni. Jen prostě chtěla být víc tady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.12.23 14:58
@Lucy75 dekuji pane jo, doufám ze nejsem narcistická matka, ale ne snad ne, jen možná teď se chovam jako dem…t ze nezvladam jeho odmítání které už trvá tak dlouho. Ale nikdy bych mu neřekla nemáš mě rad tak ja tebe taky ne. Ja dělám to ze se seberu radši odejdu a teď teda ani nefunguji, vše děla muž. Přitom jsem mu nikdy nic neudělala. Nikdy jsem ho ani neplacla. Snažím se vysvětlovat a vysvětlovat. Porad jsem ho hladila pusinkovala, mazlila.
- Citovat
- Upravit
29.12.23 14:59
@Anonymní píše:
@FlorenceF Jenkins dekuji. Nechci vypadat jako blázen nebo magor, ale asi mi z toho přeskočilo, ale chci byt upřímná a říkat věci jak jsou a zjistit co se děje. Vím jsem jeho máma, ale proč mi nikdy nevyjádřil ze mě potřebuje? ze mě má rad? Muži neustále a mě opravdu nikdy. Tím ze za ním nechodím tak se bojím že to ještě zhorším. To je pravě to špatný co jsem udělala když ho manžel za mnou pošle, tak nechce a když jednou přišel tak jsem strachy aby nemusela vidět jak na mě kouká nebo se začne se odvracet a říkat nene tak jsem radši odešla.
Je maličkatý, mnoho malých dětí se upne na svého člověka a chvíli toho druhého odmítají. Otec nechodí do práce? Předpokládám, že ty jsi na mateřské a on pracuje. Nenech se zvyklat synkovo odmítáním nebo tím, že má hysterák, když na něj sahneš. On tu lásku od tebe potřebuje cítit. Když jsi napnutá jak kšandy, cítí to z tebe a prostě tě odmítá. Když je otec v práci, potřebuje vzít do náruče, pomazlit, potřebuje, aby sis s ním hrála. Odmítá tě, ty se nedej, prostě pokračuj. V náručí u tebe začne řvát? Přitul ho k sobě, mluv na něj jemně, hlaď, dávej najevo, že je tvoje sluníčko. On se postupně začne uklidňovat. Ne on, ale ty musíš být ta trpělivá, tolerantní. On je ještě maličkatý, ale tím, že už za ním ani nepůjdeš, situaci silně vyhrocuješ a tu negativní energii kolem sebe šíříš. On to vnímá, děti na tohle mají vrozený radar. Jak se k tobě má tulit a cítit v tobě pevnou základnu, když se hroutíš? Začít změnu musíš ty u sebe, pak teprve můžeš očekávat změnu chování tvého synka. Držím moc palce!!!
Příspěvek upraven 29.12.23 v 15:00
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj všem, předem se omlouvám za anonym, ale jistě asi chápete. Stydím se za své chování a pocity. Předem bych chtěla
říct než mě odsoudíte, že taková jsem nikdy nebyla nic mě jen tak nesloží a nevím co se to se mnou děje. Ani jsem body nechtěla soupeřit o lásku nebo něco tokového. Vím ze není nic špatného ba naopak ze mají s mužem tak skvělí vztah, ale… Nezvladam synovo odmítání a ignorování. Syn už před 1 narozeninami tíhnou k otci. Nebylo to příjemné, ale snažila jsem se si to odůvodnit. Teď je mu 18 měsíců a je to ještě horší. Teď poslední 4 dny extrém. Nechce ani abych se ho dotkla. Nepodívá se na mě a když, tak takovým ošklivým pohledem, jako bych mu něco udělala. Nemůžu proste nic. Takže doma funguje jen chlap kolem malého. A ja? Ja se úplně z toho sesypala, jen ležím a brečím a syna si radši nevšímám( vim chyba) abych nemusela koukat na to jak dostane záchvat vzteku a breku ze na nej sáhnu. Protože mě to bolí. Syn je pro mě všechno, je to vymodleny dite po 8 letech snažení, a proto je to pro mě tak bolestné, jako bych ho ztrácela a vzdaloval se o de mě. Mám strach, ze spolu nebudeme mít nikdy dobrý vztah. Hlava ví že je malinký a že musím se snažit o jeho přízeň, ale mám nějaký blok nedokážu s nim navázat nějaký kontakt. Teď jsem byli chvíli sami a vůbec za mnou nechtěl, radši si vzal hračky a hrál si sam. Přitom když jsem byli dřív sami tak se se mnou mazlil a hrál. Nevím co se děje s námi a se mnou ze se chovam jako kra.. ale je to tak těžký. Chvilku to šlo, člověk mel čas na sebe, ale ja už nechci chci svého syna. Říkám si, zda se to vůbec někdy otočí.