Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj
Moc tě asi nepotěším, ale závislost trvala dlouho a v podstatě dodnes je upřednostnovan tatínek. Syn mě sam od sebe napriklad neobejme nebo nedá pusu, ale naučila jsem se to. neresit…prostě ho popadnu a vlepim mu pusu já. S odstupem si to vysvětlují tak, že mě prostě viděl denně tak neměl potřebu být se mnou..dáváš malého občas někomu hlidat? Myslím že to pak také časem pomohlo když si ho začaly brát babičky a najednou mě neměl.
Další faktor byl, že jsem začala brát antidepresiva- celkové zhroucení a malý to ze mě asi taky vycítil ze nejsem v „pohodě“
Ale o tom treba víc do zpráv pokud bys chtěla ![]()
@iiiv píše:
Je to uplne normalni, nektery deti to maji s maminkou, nektere s tatinkem a nektere dokonce s prarodici. Zase to casem prejde.
Nehledejte složitosti, tady to máte napsané.
Jen mu to nezazlivejte a náklonnost nevynucujte. Čekejte.
A manžel nedělá nic špatně.
Moje žena f dělá to stejné. Co ji mám říct, nechoď za ním, nechej ho řvát? To snad ne.
Nicméně, co ho vozím na motorce 2,5r tak je se mnou víc kamarád 😋
@Pralinamalina ahoj zakladatelko, mohu vědět jak to u vás dopadlo? U nás je to úplně stejné. Syn mě naprosto odmítá a ignoruje. Nějakou dobu jsem si říkala, že je to normální, tatínek je mu vzácnější, a svou frustraci jsem potlačovala, ale už mi jeho závislost na tatínkovi přijde extrémní. A já to začínám těžce nedávat. Připadám si jak žárlivá psycho matka. A nepotřebná, kdybych tu nebyla, tak si toho ani nevšimne a je mu to jedno. Nevím co se se mnou děje. Nemám vůbec sílu cokoli dělat, jen tu sedím a brečím. Každý den. Každé synovo odmítnutí, odstrkávání mě ničí na tolik, ze jsem v takovém stavu ze nejsem schopna fungovat. Nevím co to se mnou je, vůbec se nepoznám a strašně se za to a za sebe stydím. Vůbec nevím co s tím a hlavne co se sebou dělat.