Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, jsme s manželem úplně zoufalí, prosíme o pomoc. Syn má týden neštovice, během toho se i odplínoval (i na noc) - je mu dva a půl. Jenže už tři noci po sobě se po půlnoci vzbudí a strašně řve jako tur. Je úplně mimo sebe, sedí nebo stojí, třese se, nesmíme na něj sáhnout, má zavřené oči a řve a brečí na plné pecky. Jsou to noční můry? Chce se mu čůrat? (dáme ho násilím na nočník a vyčůrá se) Leze na něj další nemoc? Má hlad? Bolí ho něco? Jak to poznáme? Nevíme, jsme zoufalí…řve třeba deset minut v kuse…
Jo a dneska to dělal i přes den. Něco jsem mu zakázala, řval, brečel, válel se po zemi. Na dědu křičel, ať jde domů a tahal ho celou dobu za ruku ke dveřím. Prostě se chová poslední dny divně. Ptáme se, jestli ho něco bolí, neodpoví, řve a drbe si neštovice - ale už ho podle mě nesvědí, z nejhoršího jsme venku.
S tou nocí to mohou, ale také nemusí být noční děsy. Také jsme to měly chvilku. Zkus přemístit postel o kousek jinam možná to pomůže. Pokud to bude dlouhodobě šla bych k doktorce. Může být nemocí nějak oslabený a je náchylnější. Ale co se válení po zemi týče a hlavně to křičení a vyhazování dědečka tam bych volila pár na prdýlku neštovice neneštovice
To muze souviset s tou nemoci.Ja jsem treba v horeckach mivala slusny halucinace.
@bibi2233 Ma teplotu?
edit docteno ze radi i pres den
Příspěvek upraven 17.11.16 v 01:47
Jo PS:vcera v nlci byl „superuplnek“ to ma na dost lidi taky vliv.Ja tady cumakuju uz hodinu. Dala bych tomu jeste jednu-dve noci, to vliv uplnku vetsinou odezni
Syn mívá občas noční můry. Zní to dost podobně. Jinak ty scény přes den bude asi vzdor - ta nemoc tomu nepřidá. Obrň se a vydrž
jo ale tahání dedy bych netolerovala. Bud by toho nechal nebo mazal do pokojicku řev neřev
Mohly by to být noční děsy, ale taky to může jen souviset s tou nemocí. Uvidíš, zda to bude pokračovat i po vyléčení a bude to dlouhodobější nebo to přejde. Pokud to jsou noční děsy, tak nenaděláte nic, prostě to vydržet, přejde to s věkem. Taky jsme si tím prošli, dcera na ně trpěla asi rok a půl. Bylo období, kdy to bylo každou noc a někdy několikrát, byli jsme zoufalí. Ale s věkem se to lepšilo, až nakonec přešlo. U nás byl spouštěč jakýkoliv větší vzruch přes den, klidně i pozitivní, výlet nebo tak, to byla záruka. Řešit to nejde, oni v tu chvíli prostě spí, nevnímají, musíš počkat. Já jsem pak už jen seděla a čekala, někdy ji měla na klíně, někdy pochodovala po pokoji a jen jsem hlídala, aby se jí nic nestalo, uklidnila se vždy sama do 15 minut. Ráno si nic nepamatovala. Zkoušela jsem probírat, nic nefungovalo. Někdy trošku zabralo vzít ji vyčůrat.
MLadší mel neštovice v roce a tři noci mi nespal. Jen v náručí. Nechtěl ani nic jist. Pak jsem zjistila ze ma neštovice i v pusince a to ho hrozne bolelo. proto tak plakal. Pak to přešlo. Myslim ze to bude k te nemoci.
Tak záhada nakonec vyřešena. Opravdu to byla komplikace neštovic. Syn dostal horečky a zvracel a nakonec se hrozně osypal nějakou vyrážkou.
Posledních pár dní jsme si s ním fakt užili.