Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
U nás komedie největší, vše se neguje, tak jsem přešla do „zákopové války“.
„Jdeme krmit kačenky?“ „Neeeeeeee.“ (Lehnutí na zem, případně mlácení ručičkou do dveří, země…) „To je dobrý, můžeš zůstat doma a hrát si.“ Úsměv. „Mamka jde ven, máme hodně starýho chleba, tak ho chci dát kačenkám, mrknu na ptáčky a zahoukám si v nadchodu.“
Oblíkám se, v klidu, vše s úsměvem. Řev. „Já, jájájá“. „Nenene, Valinka říkala, že bude doma a bude si hrát, tak mamka si vyrazí sama.“ Brek. „Tak jo, mamka tě vezme, pojď ale ke mně, musíme se obléknout“. V klidu se dooblékneme.
Zatím to funguje asi 14 dní a doufám, že ještě chvilku bude. Všude, kde se ozve neeeeeeeeeeeee, se pousměju a v klidu odsouhlasím, že to je v pořádku a popíšu, co jde dělat mamka. Hned je po mým, ale aby maličká měla pocit, že to vyhrála, tak jí říkám, že mě zase ukecala a mamka se vzdala. Pousměje se a pokýve hlavičkou. ![]()
Manžel se pokoušel malou lámat, diskuze a řev. Tak mu říkám, hele, náhodou jsem to zkusila. Předvedla jsem a manžel se začal smát, že to fungovalo během pár vteřin…
Někdy mám pocit, že se s tou svatozáří
nemůžu vlézt do dveří ![]()
@eevcca
tak to jsme natom naprosto stejně ten náš ještě říká mama a ham ham když vidí jídlo
a nemusí být zrovna jeho
@eevcca
no jen cti aspon se pak nezaleknes, kdyz neco takoveho uslysis od sve ratolesti.Ja se lekam dodnes, vse jsem videla ruzove a opak je pravdou.
No ale jsou i hodne deticky ![]()
ježiš holky, za prvý dík za uklidnění-nejsme v tom sama. obě naše holyk jsou dokonalá kombinace mě a manžela-ale bohužel ve vražednym mixu
moje tvrdohlavost spojenáa manželovym puntičkářstvím je občas fááákt na mašli. za druhý. děsně se tu tlemim
teď si vzpomenu ejn anjednu nedávnou perlu-mami, nekřič na mě! dyť já mám malý ručičky tak enmužu uklízet rychle
ještě s tim jejim ksichtem co hodila… no nevěděla sjem jestli předemnou stojí předškolák nebo puberťák ![]()
Kdyz se mame oblikat, tak nas porad boli rucicky a zada.Jak bych slysela svoji drahou maminku ![]()
p.s.tu totiz porad neco boli a neustale umira
No oblíkání to bude zábava ještě ten už ted když vidí čepku tak potahuje ale jak vidí bundu nebo kombinézku řve
@Silky123
už at je léto a teplo nebo mě hrábne z toho oblíkáńí a vyslíkání
hele navíc v jedné vedi je naprosto celý táta
tan neodejde z bytu aniž by si neskočil na Wc ![]()
no a náš brouček nic obleču ho dám do kočárku a vidím ten jeho pohled zrudnutí a blažený úsměv a můžu vyslíkat a přebalovat ![]()
My máme dítko vyloženě svéhlavé…když řekne NE, tak myslí NE a najít prostředek, jak ho přesvědčit je téměř nemožné (nepřesvědčí ho ani tresty ani úplatky)…
má oblíbená historka: přijde za mnou dítko, něco mi vypráví a přitom poskakuje a drží ruku na pindovi…ptám se, jestli se mu chce čurat a prý že ne…tak říkám a proč tak poskakuješ…a odpověd: pinďa říká chce čurat a já říkám NE! ![]()
a tohle ho přesně vystihuje, asi nás v následujícíhc letech čekají těžké chvíle ![]()
@fialína píše:
Já jsem fakt byla vzorná holčička a jsem doteď, u manžela to bylo asi horší, ale tchyňka už toho taky spoustu zapomněla, tak se to nedá dokázat. Ještě mám podezření, že něco se fakt dědí přes generaci, moje maminka už jako předškolák rozbila chlapečkovi hlavu tříkolkou a ještě mu ji hodila do potoka.
s tím můj syn tvůj syn
a tvoje maminka - a že prý spratci dřív nebyli, to až ta dnešní hrozná doba
![]()
moje děcka jsou bohužel celá po mně, a když nééé po mně, tak po mužovi. prašť jako uhoď.
@Silky123 - no hezky ti to funguje, nebudu ti brát iluze, jen drobné upozornění- děti jsou velice chytré!!! ![]()
to už bych ven nešla, ta nynější čtvrthodina mi docela stačí, podruhý v tak krátký době bych to psychicky, ani fyzicky, nedala ![]()
P. S. Malé teď bylo devatenáct měsíců a já si říkala, že nočník je ještě tabu… No a dneska při večeři zrudnutí, tak asi po tisící se ptám, jestli má mamka vzít. VZTÁHLA ke mně ruce jako že jo, tak jsem kula železo a zeptala se, jestli tedy na nočník - úsměv že ano. A světe div se! Za minutu byl bobek v nočníku. Malá z toho byla tak vyřízená a nechápala, proč to táta fotí a máma skoro štěstím brečí ![]()
Je fakt, že jsem zakázala malou stresovat, asi měsíc chodí na záchod se mnou a to tak, že já na záchodě, malá si sedá oblečená na nočník, pak dostává papír, otře se
, hází do záchodu…
Vzala to všechno hopem, nejdřív nic… 20.1.2013 začala sama chodit, tři dny zpátky si sama řekla, že chce spát a nechce pohádku
, dneska nočník…
![]()
Je úúúžasná, stále byla, jen tak nějak moc náročná ![]()
Hmm.. stejně vzteklá..už si začíná dupat nohou jak já když chci říct rázné „NE“.. Manžel se těší až bude větší až budem naproti sobě stát a dohadovat se.. Jinak černý humor po manželovi už ve třech letech.. A komandování po mě: Tatííí ty jseš drzééj, tys to tu celý umokral" - manžel vylezl ze sprchy a malá šla do koupelny na nočník.. Všude mokro. A pak na to: Tati jdi pryč já chci mít klid! Jako by byla celá já.. ![]()
@banánice
tak ham ham u nas nefrci, to malej vidi jidlo a zacne mlaskat a polikat sliny. A mama? Kdyz mu reknu at rekne mama, tak rekne tata. Rika mama jen kdyz chce chovat nebo ma bebino. A uplne miluju kdyz mu zakazu sahat na zastrcku tak kouka na me a pomalu mu ta ruka k tomu utika, si asi mysli ze sem slepa. To sem zvedava na toho naseho druhyho klucinu, ma se narodi v cervenci. To bude veselo.
@Silky123 píše:
U nás komedie největší, vše se neguje, tak jsem přešla do „zákopové války“.„Jdeme krmit kačenky?“ „Neeeeeeee.“ (Lehnutí na zem, případně mlácení ručičkou do dveří, země…) „To je dobrý, můžeš zůstat doma a hrát si.“ Úsměv. „Mamka jde ven, máme hodně starýho chleba, tak ho chci dát kačenkám, mrknu na ptáčky a zahoukám si v nadchodu.“
Oblíkám se, v klidu, vše s úsměvem. Řev. „Já, jájájá“. „Nenene, Valinka říkala, že bude doma a bude si hrát, tak mamka si vyrazí sama.“ Brek. „Tak jo, mamka tě vezme, pojď ale ke mně, musíme se obléknout“. V klidu se dooblékneme.
Zatím to funguje asi 14 dní a doufám, že ještě chvilku bude. Všude, kde se ozve neeeeeeeeeeeee, se pousměju a v klidu odsouhlasím, že to je v pořádku a popíšu, co jde dělat mamka. Hned je po mým, ale aby maličká měla pocit, že to vyhrála, tak jí říkám, že mě zase ukecala a mamka se vzdala. Pousměje se a pokýve hlavičkou.
Manžel se pokoušel malou lámat, diskuze a řev. Tak mu říkám, hele, náhodou jsem to zkusila. Předvedla jsem a manžel se začal smát, že to fungovalo během pár vteřin…
Někdy mám pocit, že se s tou svatozářínemůžu vlézt do dveří
hmm, tak to u nás nezabírá. Na větu „tak já teda půjdu sama a ty zůstaň doma“ odpovídá, že teda fajn
Tak co teď, že? ![]()
Jinak ano, vzteká se, odmlouvá, je drzá, ale jakmile se na mě podívá a řekne maminko, mám tě áda, tak mě má v hrsti, zmeťour jeden ![]()
Jak to tady ctu tak se uplne desim toho (zatim) meho kluka, je mu 11 mesicu a uz ted na vsechno rika ne, ne, ne, ne. Ach joo, co bude tak rikat za rok. Jinak co bysme bez tech nasich lasek delaly