Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojky holky,
chtěla bych se s vámi podělit o (podle mě )zbytečné trable, které přináší rodina v době těhotenství, budoucí mamině. Prosím, že v tom nejsem sama?
Můj manžel je ze tří kluku, jeho táta ze tri kluku a tak si pochopitelně tchýně a tchán přejí vnučku. Byli šíleně natěšení, když zjistili, že jsem s jejím synem těhotná, jenže pak přišla ta spásná věta mojí tchyně " to bude stejně kluk, ja to vím" no a tohle mám na taliři pořád, už mě to štve. Nakazila tím i tchána, který mi řekl, „chtěl bych vnučku, ale bude to kluk já to vím, no co mám dělat“ -dodal smutně. Když se nedavno téměř vedle nich(přes pár baráků dál) narodila jejich blízké rodince-jejich neteři-holka … tak byla tchýně s tchánem tak nadšení a pořád psali mému muži jak je ta holčička úžasná, že úplně zapomněli na to, že jsem taky těhotná… jenže oni jsou přesvědčení, že mám prostě kluka. Můj muž to takhle nevidí, říká, že je to přejde a že se na svoje pravnouče určitě těší víc. Já to tak nevidím, bohužel. Nejlepší na tom je, že my ani nevíme co to je, jestli holčička nebo chlapeček. V 16tt mi řekli že kluk, ale v dalších týdnech si už nebyli jisti a řekli, že už tam zase chlapečka nevidí. Takže mi to vlastně ani nevíme … a oni taky ne. Jenže tchyně a tchán jsou přesvědčeni, že je to kluk. COž neříkám, že nemůže být pravda. Mě je to jedno jestli to bude kluk či holka, hlavně ať je to zdravé… ale bojím se, že pokud to bude kluk, nepřijmou tak, jako tu pro ně vzdálenou holčinu, co se narodila jejich neteři. Zajímalo by mě o co je holčička lepší jak kluk? POslední dobou mě to dost trápí, nerada bych aby mi řekli(pokud to bude kluk)) no máme dalšího kluka v rodině, co naděláme:( ALe my jsme to říkali:( to bych je asi vyprala z místnosti… holky… řekněte, jsem přecitlivělá nebo měla některá z vác stejný problém?
Děkuji moc za názory… moc mi to pomůže:) ![]()
Já myslim že v rodině kde jsou jen kluci nebo holky je to uplně normální reakce od rodiny.Oni to tak neberou.Na dítě se těší a budou z něho hotový at je to kluk nebo holka,tak se tim netrap ![]()
Jsi přecitlivělá
a oni jsou vyloženě na zastřelení. Přesně vím, jak se cítíš. Já byla na tchánovce úplně alergická. Oni si přáli kluka, nakonec jim to i vyšlo, ale od 20. týdne jsem poslouchala „my jsme to věděli a je dobře, že je to kluk“. Takže jsem na tom líp, že se aspoň těšili, ale vím, jak podobné řeči dokáží ublížit. Určitě na kluka nezanevřou, také ho budou mít rádi, ale jestli budou porovnávat s holčičkou od neteře, to teď je asi ve hvězdách
Ráda bych ti poradila, ať to hodíš za hlavu, ale sama vím, že to nejde
Musíš prostě vydržet do porodu a pak už se to urovná. Věř, že kdyby to přeci jen byla holka, tak se zblázníš, jak jí budou podstrojovat. Tohle nadměrné rozmazlování mám u tchánovců a už mě to taky vytáčí, že mají na mozku jen kupování dárečků ![]()
Ahoj, určitě to v těhotenství vnímáš citlivěji, ale podle mého je úplně jedno, jestli je to holka nebo kluk. Moje tchýně taky pořád chtěla holčičku, protože má dva kluky a její přání příroda zařídila.
Já si vždycky hrozně přála kluka, ani nevim proč, ale prostě jsem chtěla kluka. Když mi pak doktor řekl, že je to holka, brečela jsem celej den. Ale brečela jsem, protože jsem byla šťastná. Tydlety řeči se snaž nevnímat, ve fínále budou vyprdlí i z kluka, to jsou jen plané řeči kolem.
no,jo,ja taky budu mít druhou holku a tchanovci mi to vyčitají,jak bych za to mohla,chteli kluka…manža taky…
Moje tchýně má čtyři syny a tři bratry, takže si moc přála princezničku. Ovšem máme chlapečka a ona je z něj doslova pos… ![]()
Je to normální reakce, neboj. Ale jestli budou prudit i po narození miminka, tak jsou ubožáci. Ale nepředbíhejme! Hoď se do klidu, těš se na mimi a problém řeš, až nastane!!
![]()
Tak tohle znám, v nejbližší rodině z mojí strany se posledních 18 let roděj jen samí kluci, takže mamka i babička se těšily na holčičku, babička pletla růžový svetříky, do toho manžel je ze 3 kluků, takže jsem poslouchala pořád pichlavý poznámky z okolí, že manžel určitě umí taky dělat jenom kluky. Mně to bylo ze začátku jedno, možná jsem spíš chtěla chlapečka, ale jak jsem pořád slyšela o tom, jak je úžasný mít holčičku, tak jsem si ji začala moc přát. Na UTZ v 17.tt jsem se gyndaře zeptala, jestli vidí pohlaví. On že jukne a co bych si přála? Já že holčičku. A on že se mu zdá, že je to fakt holka. Tak jsem byla nadšená, ale ještě jsem si počkala, ve 20.tt jsem se zeptala znovu, opět viděl holku. Tak jsem nadšeně nakoupila mimo neutrálních taky nějaký růžový oblečky a zavinovačku. Potom ještě potřetí mi gyndař potvrdil holčičku, takže jsem v tom měla jasno a jméno pro kluka jsem ani moc nevymýšlela, prdla jsem tam jméno manžela. Všichni se na holčičku moc těšili. Pak přišel den porodu. Mezi kontrakcema jsem si hladila bříško a šeptala jsem: „Neboj Simonko (to jméno jsem holčičce vybrala), už to nebude dlouho trvat a budeme spolu.“ Po nekonečných 9 hodinách bolestí vykouklo miminko na svět a doktorka mi ho ukázala. V tu chvíli jsem dostala takový šok, že se všichni polekali co se děje a málem mě začali resuscitovat. Moje malá holčička vůbec nebyla holčička, byl to kluk jako buk.
Chvíli mi to trvalo, než jsem se z toho šoku vzpamatovala, ale nelitovala jsem ani na chvilinku, Honzík je moje zlatíčko a jsem moc ráda, že ho mám. Jen dodnes nedokážu pochopit, jak se gyndař mohl třikrát seknout v odhadu.
Porodní asistentky z toho měly Vánoce a čekaly až dorazí manžel, aby viděly jeho reakci.
Byl nadšený a tekly mu slzy dojetí, i když se těšil na holčičku stejně jako já. A první reakce rodiny? „Že prý není Apríl, tak ať si z nich neděláme legraci.“
Rodina z manžovy strany nadšená, z mojí sice taky, ale jak mamka, tak ani babička nezapomněly podotknout, jaká je to škoda, že nevyšla ta holčička, že se na ní moc těšily.
No a my? Jsme za Honzíka moc rádi, ale ještě bychom chtěli tu holčičku do páru, tak snad se zadaří. ![]()
Moji tchánovci si taky přáli holku, páč sami mají 2 kluky. A od začátku těhu o tom pořád mleli, že to musí být holka, a že známá má teď vnučku a jak je rozkošná a úžasná… přesně, jak říkáš. Ale když už toho bylo moc, štvalo mě to. Taxme to probrali s mužem a ten se s jeho mamkou nemazlil, řekl jí to narovinu, ať už s tím dají pokoj, že to prostě bude kluk (to už jsme věděli) a jestli se jim to nelíbí, tak tam nemusíme jezdit (naštvalo ho, když nám tchýně řekla, že kolegyně z práce čeká opět vnučku a že jí tiše záviděla - já samo řvala jak tur a ten můj se rozohnil, proto taková reakce). Od té doby dali pokoj, smířili se z klukem a teď jsou z něho pochopitelně odvaření, to je jasný ![]()
A když teď mluvíme o druhém, že bude zase kluk (i bychom chtěli pro malýho bráchu), tak už to berou, že to tak bude a těší se
(no, na to mají ještě čas
)
Alco myslím, že nejdůležitější je, aby bylo mimi v pořádku a je úplně jedno, co to bude. Uvidíš, všichni ho budou milovat bez ohledu na pohlaví
. Drž se a netrap se zbytečnostma
.
Kdysi jsem prozivala to same,pripada mi to taaak davno a taaak zbytecne..(zbytecny stres).
Mne bylo lito,kdyz tchyne rekla,po tom co se dozvedela,ze kluk:„No neva,vsak i kluk je dobry“ a dal se radovali z jedine vnucky v rodine(prakticky muzske siroko daleko).Ja ty rozdily vnimala tedy i po narozeni a jeste dyl..A ted mam druheho kluka a kupodivu jak se zmenil muj postoj k sobe same,tohle uz nevnimam i mi prijde,ze uz si to ke mne nedovoli,ze uz to taky tak nak prehodnotili…nebo nevim cim to.Z vnuku uz se raduji stejne jako z vnucky,nepodrizuji vse vnucce,nastala rovnovaha..
Ale ja jsem stastna,ze mam dve deti,ze mam dva kluky..
Opravdu je zbytecne se tim trapit,ted to vim a je mi tak krasne lehko..Je preci jedno,jestli je to kluk nebo holka,hlavne ze jsou nasi a mame se vsichni navzajem ![]()
Alčo, já to tak měla s mojí mámou. Strašně chtěla vnučku. Jenže já měla dva kluky. Pak jsem se rozvedla a znovu vdala a když jsem byla těhotná, tak říkala, že doufá, že to bude ta vnučka.. no nebyla, byla zklamaná a pak říkala bráchovo přítelkyni, že by chtěla vnoučátko( má tři a nestojí o ně). A já se zařekla, že holku nechci, jí natruc. Když jsem byla těhotná počtvrté, tak jsem jí to ani neřekla(měli jsme špatné vztahy). Nakonec tu vnučku má a vídá jí tak 4× do roka. Takže posun žádný. Naopak moje tchýně tedy taky chtěla vnučku a vnoučka má moc ráda. Nakonec se té své vytoužené vnučky dočkala , dokonce jí dostala k narozeninám, ale rozdíly mezi nima nedělá.
Je to fakt o povaze, myslím, že tchánovci budou mít mimčo rádi, ať to bude kluk či holka ![]()
Neboj, oni budou nadšení i z kluka. U nás byla ta samá situace, ale naštěstí mám tchánovce rozumné, tak mi nic takového neříkali, takže ve výsledku jsem to byla spíš já, kdo byl z kluka „zklamaný“ Ale teď už si neumím představit, že by to bylo jinak… a i tchánovci jsou z něj na větvi. Občas si ho berou „na návštěvu“, nebo na procházku ![]()
No co, bylo to první vnouče, tak zas nemůžou chtít všechno naráz
a holka bude třeba někdy příště… ![]()
Já si myslím, že až to mimčo uvidí, tak budou celí poprdění, i kdyby to byli kluci dvojčata.
Fakt, zbytečně se tím trápíš. Oni si sice asi něco přejí - chápu je, taky bych teď chtěla holčičku, ale přece se sami nezmiňují, že by kluka neměli rádi, tak proč si to sama sobě namlouváš?
Celkem to i chápu, tchýně mi taky neustále u druhýho tvrdila, že to je jasnej kluk a že to tak prostě musí bejt, protože u nich v rodině jsou samí kluci a ona sama má tři kluky, tak já budu mít taky. Dokonce mi jednou po pár Fernetech řekla, že poznám, jaký to je, chtít holčičku a mít dva kluky a že nebudem mít holčičku, ani kdybychom měli dětí třeba osm
No podle dvou UTZ je to holka a upřímně moc doufám, že to tak zůstane, ale je mi jasný, že to nikdy není 100%…
Taky tyhle pocity znám. U nás v rodině se taky rodí jen kluci, ségra má kluka, švagrová taky, já dva. Když jsem měla jen toho prvního, byla jsem těhotná a měla potíže, nakonec jsem skončila v nemocnici a přes snahu všech jsem v 17, týdnu potratila- kluka. A po návratu z nemocnice jsem slyšela, to nic, byl to zase kluk, příště vám to už vyjde. nevím co mysleli,že vyjde, za tři měsíce jsem otěhotněla a donosila a porodila- kluka ![]()