Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chtela bych jen zduraznit, ze hlidani vnoucat je dobrovolna cinnost, nikoliv ze zakona povinna. Mam pocit, ze spousta uzivatelek emimina to stale nevi. Jinak to komentovat nebudu. Mam batole, ale uz ted se desim vhvile, kdy ze me dite udela tchyni a jak na stara kolena budu muset skakat podle toho, jak nejaka snacha ci zet piska ![]()
Ja jsem musela s VS seknout, tesne pred statnicema, pac manzel si nedokazal v praci zaridit dovolenou v dobe, kdy jsem potrebovala do skoly, moje rodice chodi do prace a nechci, aby misto zaslouzeneho odpocinku, si dovolenou vybirali na hlidani vnoucat. Moji tchanovci jsou v duchodu a odmitaji nam hlidat, respektive nam to ani nenabidli, hlidaji jen deti od svagrove, ktere jsou tam porad-3-5× tydne. Nikomu to nevycitam, proste to tak je, na tchanovce se v zadnem pripade nezlobim, je to jejich volba a necitim zadnou zast, VS si dodelam, az bude lepsi konstelace ![]()
Nechamu, proc z toho zakladatelka dela takove drama ![]()
Příspěvek upraven 14.03.13 v 09:43
Jinak můžeš být ráda že ti hlídá mamka a občas tchýně, nám nehlídá NIKDO, taky se podle toho musíme zařídit ![]()
Manžel chodí do práce i v sobotu, když jsem do školy se hlásila, ptala jsem se jen tak předem, jestli by nebyl problém pohlídat, problém by prý nebyl. Ptala jsem se kdyby se s mou mamkou vystřídaly, tak po týdnu, jestli by jí to nevadilo? Tak co, a aby si ze mne sedala na prdel, že chodím do školy, to se uklidněte dámy, mám ještě v záloze kamarádku a na tu žárlila taky, takže takové ty řeči, že jsem jí je měla dát, když mi předtím řekla, že ne, spíše to vidím, jako schválné řeči, abych se já chytla za nos, že jsem jí je nedala. Prostě s babičkou řešíme blbosti, a k ničemu se nikdy nedobereme. Já už jí prostě kontaktovat nebudu, nebudu se vnucovat, jak píšete očividně zájem není. Bolí mne to kvůli holkám, že nemáme spolu vztah už mi ani nevadí, ale vždy když je u nás, chovám se k ní s úctou a beru že je to manželova matka a dětem babička, ale přehání to s vyzitací, a to nekecám. Když jsem se stěhovala, poprosili jsme ji jestli by nám nepokrmila psa, a přijeli jsem po týdnu, komplet předělaný barák, nábytek rozestavěný, dle jejího vkusu, tak se nedivte, že její péči nesnáším už od začátku, jak by vám bylo, kdyby vám všechno organizovala, do všeho lezla, všechno zkritizovala.
Zakladatelko: tak zkus tchyni občas něco říct sama, něco míň podstatného. Občas se jí na něco zeptej, jenom tak, třeba tě to ani nemusí zajímat. Povyprávěj ji spousty maličkostí z vašeho života, ty které ti nevadí, aby věděla. Ona bude mít pocit, že o vás něco ví, že vás má částečně „pod kontrolou“ a ty budeš mít klid. Vlk se nažere a koza zůstane celá. Uvidíš, že u vás přestane šmejdit. Dělám to tak už pár let a funguje to.
Irrenko, jenže u nás to tak nefunguje, když jí řekneš A, chce vědět B, pak C, D a když jí to nechci říct, prostě řeknu, že vím, že ale neřeknu, tak pak lžu, mlžím,
Zakladatelka: já se třeba zeptám, jak dělá nějakou buchtu, co nám nabídne. Nebo, když se mi vkládá do výchovy, tak se jí zeptám, jestli byl její syn taky takový, když byl malý a jak to řešila. Ona se pak zasní v minulosti a začne vyprávět příhody a problém je zapomenut. A nebo třeba se zeptám tchána, jak by nejlíp řešil nový komín na našem domě, i když vím, že žádný komín dělat nechceme, ale chceme nové topení. On řeší komín a my si mezitím uděláme topení jak chceme. I když teda musím občas něco zkousnout, ale v základě je u nás klid. A to bydlíme v těsném sousedství a vidíme si až do talíře.
Víte, co mně se nezdá, že tady je ten prvotní problém fakt, že tchýně nehlídá.
Myslím, že zakladatelku celkově mrzí přístup tchýně k dětem jejího vlastního syna. Že je tak nějak přirozené, že moje máma má ráda mé děti a ráda s nimi občas pobyde. Že to není otravná činnost, kvůli které ji někdo musí prosit na kolenou, ale že ona sama by to mohla mít za společně strávené příjemné chvíle s vnoučaty, někde mezi výlety a kurzy, které ji jistě baví, by mohly být i chvíle s vnoučaty, které by ji potěšily.
Důvodem toho, že si čas nenajde je nejspíš fakt, že prostě nechce a nezajímá ji to.
Já tón zakladatelky chápu, je ze všeho zpruzená, rozčílená, zklamaná, mě by to taky mrzelo.
Ano, není to ničí povinností hlídat děti, ale je to přirozené a milé, pokud mají prarodiče s vnoučaty pěkný vztah a těší se na společný výlet.
Já vyloženě nesnáším řeči typu: jsou to tvé děti, ty sis je udělala, ty se starej, já mám svůj život. Vždycky si za tím představím větu od snachy, dcery, až bude ta matka stará a nemohoucí - ty jsi stará, sama si zestárla, zařiď se jak chceš, já mám svůj život. Vytrácí se tu jakákoli vazba mezi generacemi - mé mámě hlídala její máma, má máma občas hlídá nám, já budu hlídat svým dětem, bude-li to možné a na oplátku se postarám o rodiče v jejich stáří. A budu to dělat prostě proto, že jsou to mí rodiče, budou to má vnoučata a mám ty lidi ráda.
@Anonymní píše:
Irrenko, jenže u nás to tak nefunguje, když jí řekneš A, chce vědět B, pak C, D a když jí to nechci říct, prostě řeknu, že vím, že ale neřeknu, tak pak lžu, mlžím,
Tchýně taky vyzvídala, nebavil se s ní ani jeden syn a ona musela mít přehled, tak to zkoušela přezmě, nepochodila, veškerou komunikaci jsem zaváděla na počasí, až jí nakonec docvaklo že ze mě nic nedostane a přestala nás kontaktovat ![]()
Rozmary: no když ti to tak vyhovuje. Já bych mít v rodině takové vztahy nechtěla. Nic mi to neudělá, když se nezávazně o něčem poradím a poplkám o tom, co tchýni baví a zajímá ji a vím, že mě má ráda, vidí mě ráda a tudíž mi i pomůže, když to budu potřebovat.
@irrrenka souhlasím zcela s tebou, není třeba ji brát jako nějakou nepřítelkyni, ale jako ženskou, kterou vždycky potěší pokec o vaření, kytkách a tak. Taky jsem ráda, že máme dobré vztahy.
Ale zároveň chápu, že jsou lidé, se kterými vyjít nelze a ani s nikým pěkně vycházet nechtějí.
@Virginia píše:
Víte, co mně se nezdá, že tady je ten prvotní problém fakt, že tchýně nehlídá.
Myslím, že zakladatelku celkově mrzí přístup tchýně k dětem jejího vlastního syna. Že je tak nějak přirozené, že moje máma má ráda mé děti a ráda s nimi občas pobyde. Že to není otravná činnost, kvůli které ji někdo musí prosit na kolenou, ale že ona sama by to mohla mít za společně strávené příjemné chvíle s vnoučaty, někde mezi výlety a kurzy, které ji jistě baví, by mohly být i chvíle s vnoučaty, které by ji potěšily.
Důvodem toho, že si čas nenajde je nejspíš fakt, že prostě nechce a nezajímá ji to.
Já tón zakladatelky chápu, je ze všeho zpruzená, rozčílená, zklamaná, mě by to taky mrzelo.
Ano, není to ničí povinností hlídat děti, ale je to přirozené a milé, pokud mají prarodiče s vnoučaty pěkný vztah a těší se na společný výlet.Já vyloženě nesnáším řeči typu: jsou to tvé děti, ty sis je udělala, ty se starej, já mám svůj život. Vždycky si za tím představím větu od snachy, dcery, až bude ta matka stará a nemohoucí - ty jsi stará, sama si zestárla, zařiď se jak chceš, já mám svůj život. Vytrácí se tu jakákoli vazba mezi generacemi - mé mámě hlídala její máma, má máma občas hlídá nám, já budu hlídat svým dětem, bude-li to možné a na oplátku se postarám o rodiče v jejich stáří. A budu to dělat prostě proto, že jsou to mí rodiče, budou to má vnoučata a mám ty lidi ráda.
Ale to je přece torchu rozdíl, to, že se člověk postará o rodiče a pomůže jim, když potřebujou by mělo být samozřejmý už proto, že oni ho vychovali, poskytli mu možnost se nějakým způsobem vzdělat atd. Ne že „ty my nehlídáš děti, prdím na tebe“…
Co ta péče, kterou ti rodiče poskytli tomu člověku samotnýmu?
Až na to, že na ni nikdo neprdí, nechce ona sama, a když bude stará, tak já se o ni postarám to buďte v klidu, stejně jako o své rodiče. Jen mne mrzí její přístup, jak píše Virg, tímto ti děkuji, aspoň jedna duše. ![]()
@kate02 píše:
Ale to je přece torchu rozdíl, to, že se člověk postará o rodiče a pomůže jim, když potřebujou by mělo být samozřejmý už proto, že oni ho vychovali, poskytli mu možnost se nějakým způsobem vzdělat atd. Ne že „ty my nehlídáš děti, prdím na tebe“…Co ta péče, kterou ti rodiče poskytli tomu člověku samotnýmu?
Příliš to vyhrocuješ. Ano, oni mě vychovali, já jim to vrátím, vidím, že potřebují pomoc. Stejně tak, má-li rodina malé děti a občas tu pomoc taky potřebuje, zdá se mi přirozené, že tu pomoc může prarodič poskytnout. Nikoli ze strachu, ze ho potom šoupnou do domova důchodců, ale proto, že je to normální a přirozené, takováto pomoc mezi generacemi. Vždyť to tu je co svět světem stojí. Starší, co už neměli sílu makat na poli hlídali malý děti a mladá žena s mužem pracovali. Vždycky to tak bylo.
Nezdá se mi, že je ku prospěchu kohokoli, když se snaží tyhle staletími prověřené tradiční vazby nějak přeonačit.
Já myslím, že mi rozumíš, co jsem tím chtěla říct.
Nečetla jsem diskusi, ale příjde mi že podle tebe je povinností tchýně hlídat vaše děti. Není, jsou to vaše děti, tak si hold budete muset zařídit život podle nich vy ne tchýně.
Pokud by mi měla lézt do skříní(vzpomínám si, že mi to ta moje dělala taky, když jsem měla rozvařený oběd, přiřítila se z města s nákupem, začla mi krámovat v kuchyni a musela jsem vařit jiné jídlo pro ní, protože má na to chuť
)vysvětlila bych jí že to je můj byt a moje soukromí, pokud to nerespektuje, ať k vám nechodí. Jestli tě prudí i jindy, ukončila bych s ní kontakt úplně, vlastně jí k ničemu nepotřebuješ, kromě hlídání a to jak píšeš stejně moc nefunguje.