Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@KPKristy píše:
Já jsem z těch, co hlídání nemají. A říkám narovinu, že občas to opruz je. Člověk potřebuje vypnout, a když nemá možnost, odráží se to na náladě.
V životě bych si ale nedovolila diktovat mamce nebo tchýni, jak a kdy mají hlídat. Rovněž ale nepopírám, že když mamka nebo tchýně nabídnou, že si strašího vezmou na víkend nebo přijdou pohlídat na večer, že nejsem ráda
Taky to tak mám, respektuju, že to není povinnost babiček, ale když se nabídnou s nějakou verzí pomoci, nebo mi vyjdou vstříc, tak jsem ráda a vděčná.
Moje tchyně je už starší, nemá tolik eneregie a třeba ven se jí s dětma už tolik nechce, na výlet je taky už nevezme, přes noc u ní děti asi taky nikdy nebudou, musím jí taky všechno okolo dětí připravit a hlídá jen na chvíli u nás doma, když třeba potřebuju k doktorovi a tak. Ale s dětma je ráda, což je dobře, že si s nima buduje vztah a oni neznají babičku jen z rychlíku a já jsem šťastná i za jakoukoliv pomoc. Naopak zas pomáháme my jí, když cokoliv potřebuje.
Hlídání skutečně není povinnost, souhlasím s holkama. Taky mám tchyni, co má vlastních tisíc zájmů a naše děti jsou v seznamu jejích priorit na stopadesátém místě. Mrzí mě to, protože jak s ní děti nemají společné zážitky, tak je pro ně de facto cizí, nebudou k ní mít ten správný vztah. Ale co člověk nadělá, ona si své děti vychovala a vnoučata už jsou spíš takový bonus. Ale tvoje tchyně se o děti zajímá, co jsem tam vyčetla, chodí za nimi, bere si je na procházku. A že nehlídá v časech jaké by sis představovala, v rozsahu jakém by sis představovala a způsobem, jaký by sis představovala, to se jí přeci nedá vyčítat.
@Mišanila, tak moje tchýně má energie na rozdávání, co se týká vnoučat. A kdyby byla v důchodu v tomhle rozpoložení, tak by měla Ondru nejradši v jednom kuse ![]()
@irrrenka Já to ale píšu obecně a jak to máme doma my, ne na zakladatelku, to už si musí přebrat ona sama, jak je to u nich ![]()
Jistě jsem hysterka, když jí řeknu, že se mi nelíbí, jak mi organizuje život, a když jsme doma, jak mi leze do skříní, jak nám prohlíží na drzo účty, když zapomenu, dopisy, tam kam je dávám vždycky, aby se mohl podívat manžel, až přijde z práce, jak se ptá, proč platíme tohle, a proč si kupujeme tohle, proč pereme v tomhle a proč ne v tom, co ona, proč jdeme tam a tam, když to stojí peníze, proč jezdíme na výlety, na konzerty, proč když je drzá ona, jsem já ta mrcha, že jsem cizí, snacha. Kecá nám do výchovy, proč jí dáváme do školky, a proč nechodí na plavání, když je na nefrologii? Proč manžel jezdí do práce autem, když by mohl pětkrát přestoupit, jen aby ušetřil, atd. Myslíte, že toto je fakt normální, když jsem u ní doma nedovolím si říct nic, i kdyby tam měla nasráno, protože mám nějakou úctu k jejímu soukroumý, tatož abych jí tam prolézala místnosti a lezla do skříní, do lednice už vůbec, když se ozvu je zlá a já jsem k ní drzá. ![]()
Já teda soucítím se zakladatelkou. Naše babičky naše děti milují a rozkrájely by se, zájmy jdou stranou po vzájemné domluvě. Opruz je mít takovou tchýni, jako má ona. Nám se babičky samy nabízejí s pomocí. Je mi s podivem co tady píšete o povinnostech atd.To samozřejmě tchýně povinností není, hlídat není, ale tak nějak se počítá s tím, že babičky jsou babičky a jsou za to rády. teda aspoň já to tak mám vhozený a jsem za to vděčná.
Ale já jí nevyčítám časy, prostě jí zavolám, optám se a řeknu jí, že aby se necítila odstrčená a ona mi řekne, že jede tam a tam, a já zkouším jinde, jenže mi vadí to, že když jí řekneme, aby si pak nestěžovala. Proč jí však musíme vykládat mi, co máme? Když na druhou stranu respektujeme, že nám to sama neřekne?
@Anonymní píše:
Jistě jsem hysterka, když jí řeknu, že se mi nelíbí, jak mi organizuje život, a když jsme doma, jak mi leze do skříní, jak nám prohlíží na drzo účty, když zapomenu, dopisy, tam kam je dávám vždycky, aby se mohl podívat manžel, až přijde z práce, jak se ptá, proč platíme tohle, a proč si kupujeme tohle, proč pereme v tomhle a proč ne v tom, co ona, proč jdeme tam a tam, když to stojí peníze, proč jezdíme na výlety, na konzerty, proč když je drzá ona, jsem já ta mrcha, že jsem cizí, snacha. Kecá nám do výchovy, proč jí dáváme do školky, a proč nechodí na plavání, když je na nefrologii? Proč manžel jezdí do práce autem, když by mohl pětkrát přestoupit, jen aby ušetřil, atd. Myslíte, že toto je fakt normální, když jsem u ní doma nedovolím si říct nic, i kdyby tam měla nasráno, protože mám nějakou úctu k jejímu soukroumý, tatož abych jí tam prolézala místnosti a lezla do skříní, do lednice už vůbec, když se ozvu je zlá a já jsem k ní drzá.
No, první příspěvek ale opravdu vyzněl spíš jao stížnosti na to, že tchýně nemá zájem o tvé děti a nechce je hlídat, když ty zrovna chceš ![]()
Na jednu stranu chápu tebe, že potřebuješ hlídání, na druhou stranu chápu tchýni, proč by si nemohla zařídit život podle sebe. Co mi tam trochu hapruje je to její vyvolávání rozbrojů kvůli tomu, že ti hlídá někdo jiný. Na druhou stranu třeba zaujala postoj, že než dělat něco blbě s dítětem, tak ať is ho raději matka oblékne, svlékne a jí ho jen dá kompletně připravené.
Btw. dítě je tvoje, rozhodnutí, že budeš studovat je také tvoje a celý tvůj popis mi přijde, jakože by obě babičky měly být připravené nonstop k tomu, aby na tvé zavolání dorazily na hlídání - takže diktuješ ty a ne tchýně. Nehledě na to, že když budeš mít na půl roku zaplacené cvičení, tak tam budeš chodit pravidelně a budeš to mít v notesu zapsané. Tak co se divíš, že ona má plavání, výlety (které jsou asi pořádané někým v daný termín) a další na půl roku prostě naplánováno. A opravdu nechápu tebe, že si myslíš, že by se kvůli tobě, že studuješ, měla sednout na zadek. Jediné, co bych si s ní vyříkala by bylo ohledně toho, jak ty říkáš, hlídání po příbuzenstvu… ale je otázka, jestli opravdu řve po příbuzenstvu, nebo je to jen tvoje přehnané vykreslení situace. Btw. četla jsem to ještě jednou a říkáš, že hlídání zajištuje máma nebo příbuzní - a co tvůj manžel? Ten nehlídá?
@Anonymní píše:
Jistě jsem hysterka, když jí řeknu, že se mi nelíbí, jak mi organizuje život, a když jsme doma, jak mi leze do skříní, jak nám prohlíží na drzo účty, když zapomenu, dopisy, tam kam je dávám vždycky, aby se mohl podívat manžel, až přijde z práce, jak se ptá, proč platíme tohle, a proč si kupujeme tohle, proč pereme v tomhle a proč ne v tom, co ona, proč jdeme tam a tam, když to stojí peníze, proč jezdíme na výlety, na konzerty, proč když je drzá ona, jsem já ta mrcha, že jsem cizí, snacha. Kecá nám do výchovy, proč jí dáváme do školky, a proč nechodí na plavání, když je na nefrologii? Proč manžel jezdí do práce autem, když by mohl pětkrát přestoupit, jen aby ušetřil, atd. Myslíte, že toto je fakt normální, když jsem u ní doma nedovolím si říct nic, i kdyby tam měla nasráno, protože mám nějakou úctu k jejímu soukroumý, tatož abych jí tam prolézala místnosti a lezla do skříní, do lednice už vůbec, když se ozvu je zlá a já jsem k ní drzá.
Na facky
![]()
@Jůlinka T. píše:
Já teda soucítím se zakladatelkou. Naše babičky naše děti milují a rozkrájely by se, zájmy jdou stranou po vzájemné domluvě. Opruz je mít takovou tchýni, jako má ona. Nám se babičky samy nabízejí s pomocí. Je mi s podivem co tady píšete o povinnostech atd.To samozřejmě tchýně povinností není, hlídat není, ale tak nějak se počítá s tím, že babičky jsou babičky a jsou za to rády. teda aspoň já to tak mám vhozený a jsem za to vděčná.
Tak když jsou babičky rády, že můžou hlídat vnouče, tak je to v pořádku! Zakladatelčina tchýně evidentně ráda není, takže není na místě ji nutit a mít jí to za zlé. To stejně jen udělá zlou krev a ničeho dobrýho se ani jedna strana nedočká ![]()
Tak já si myslím, že to taky přeháníš. Není nic špatného na tom, když babička pohlídá občas. Nám třeba hlídá, když si chci s přítelem zajít do kina nebo s kamarádkou na kafe. Ale musí chtít ona. Ne, že jí budu nutit. Mě třeba přijde hrozné, když babička nejeví o vnučku vůbec žádný zájem…to také není v pořádku.
Ale to odbíhám od tématu.
Ale já nikoho nenutím, a pohlídat dítě buď chce nebo nechce, dál se tím nezabývám, zkouším jindy nebo jinde, zeptat se snad můžu? spíše, že se pak hádají mezi s sebou a to není můj výmysl, doslova, mi její sestra řekla, víš, ona je pak na mne zlá, nezlob se sice mám čas, ale za to mi to nestojí. Takže co si o tom myslet,
@Jůlinka T. Přesně tak. Já mám na babičku taky štěstí. Jsem ráda, že u nás funguje na 100 procent, nebot se domnívám, že babička je v životě dítěte důležitá osoba. Já sama vím, jaké to je, když nemá zájem a jako malou mě to dost trápilo. ![]()
A ještě jedna věc, já ji to nediktuji, kdy má přijet, ona sama si vezme kalendář a řekne mi kdy má a nebo nemá čas, já se podle toho zařizuji, své mamce to také nediktuji, jen ptám, zda-li by se jí to nehodilo, takže ze mne zase nedělejte megeru, jasné.