Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Hmm, neporadím, můj muz kolem me skákal, co mohl, byla jsem hormonama úplně zabita, visela na nem 24/7 a on to dost trpělivě snášel. Po sestinedeli jsem se mu i omluvila
.
Tohle by me také vyvedlo z míry. Je videt, ze si mysli, ze te ma jistou, tak ma vse na parku. Otázkou je, jestli se neprojevil diky tomu v cele své kráse a nezůstane to tak. A naopak, ty hormony jsou vazne neco. Postupne mi pak docházelo, jak iracionální pohled na vec, jsem mela. A treba, ze by nechtel sahat na brisko, nebo mi rekl, ze jsem tlusta? Ja byla taková hysterka, ze bych ho snad byla schopna zbit v těhotenství. Takze mi neprijdes zas nejak extrémně precitlivela, to prece musi mrzet každou ženu.
![]()
Moc velkou podporu tedy od muže nemáš. Na tvém místě bych si připadala jako inkubátor. Ale ty jsi živá bytost. Manželovi bych řekla, že těhotenství není nemoc a na dovolenou bych klidně jela sama nebo s kamarádkou. A říkat těhotné, že je tlustá může jen pitomec, co asi čekal? Měla bys mu o svých pocitech říct a nedusit to v sobě, těhotenské hormony určitě též působí. A jestli mu to nedokážeš říct, tak to napiš. Já jsem v těhotenství byla taky akční až do porodu, během dovolené jsme projeli celé Čechy a v 7. měsíci jsem ještě šplhala na strom. ( Šplhání nedoporučuji, dnes si říkám jak jsem mohla být tak hloupá)
Ahoj radu nemám on se určitě ozve někdo kdo s tím bude raz dva hotovej stylem.,,pošli ho o dům dál". Ale mám doma něco podobnýho. Skoro ve všech bodech se s tebou shodnu.Třeba s tím břichem jsem v 7 měsíci a když jsem mu dala ruku na břicho u televize (asi jsem ho vyrušila) tak mi řekl coje zase kope nebo co ? Tak jsem se urazila a říkam mu ano a tebe to evidentně nezajímá odpověď zněla : zajímat mě to bude až bude kopat do balonu
tady se ozve spousta ženskejch co ti budou psát jak by šel svinským krokem ale věřim tomu že maj doma něco podobnýho. Pravdou je že dokud miminko nemají v ruce vlastně pro ně ani není. Prožívaj to jinak než ženský. Nesmutni třeba to bude lepší až se prcek narodí ![]()
jo, kamarádko, teď už jsi „jenom“ manželka. když se okamžitě nevymezíš, bude hůř. s intimitou a sexem neporadím, sama jsem s mužem na nule, a začalo se to kazit právě s dětmi (možná by se to ale zkazilo i bez nich). pokud jde o společné večeře, vysvětli mu, že o to stojíš a proč, a pak na tom trvej. vyber věci, které jsou pro tebe nejdůležitější a nenech si je zmizet ze života. určitě ti tu nějaký chlap poradí, jakým způsobem svoje potřeby komunikovat, aby tvůj muž vůbec pochopil, že něco chceš, a co to vlastně je
u nás funguje vypadnout z domova, například, hned začne mluvit a celkově je víc na příjmu
Jak rika Navy, vymezit se, by ses rozhodne mela. A treba by neškodilo, se na par dni nekam sbalit. On taky musi manzel pochopit, ze ma porad o co přijít. A ze porad musi lovit…
Zakladatelka: Děkuji za názory. Myslím,že nemám problém se vymezit proti tomu, co mi vadí. Nemám problém říci svůj názor. Ale manžel takovouhle komunikaci naprosto odmítá. Bere to jako kritiku na svou osobu a tu on těžko přijímá. Kdyby řekl on mě, co mu vadí, tak se nad tím zamyslím a pokusím se s tím něco udělat. On se ale začne vztekat, co mjnjsko zase vadí a že to není normální po něm něco takového chtít.
Co s chlapem, neporadím. Je to smutne cteni. Budeš potřebovat pomoc hlavně v šestinedělí a těžko říct, zda se probere a začne fungovat a mit zajem. Takže se snaž maximum věcí zařidit před porodem, navař si do mrazaku jídlo, dohodni se s mamkou/tchyni, jestli by se v prvních týdnech měly čas a chuť zapojit. Fakt je to potřeba
Tak se sbal a na par dni si jdi vyčistit nekam hlavu. Aby mu doslo, ze to myslis vazne. ![]()
Zakladatelka: Pro Tiffany: Že se sbalim a odjedu třeba na víkend k rodičům dělám docela často - protože on se mnou jet nechce. Neřekla bych, že to ale vztahu nějak prospívá. Mě právě mrzí, že jsem i dost samostatnou jednotkou - často někam vyrazim s kamarádkami. Moje vize byla takova, že manželství bude i o sdílení, ale manžel se se mnou asi sdílet nepotřebuje. Zní to jako klišé, ale před svatbou byl opravdu jiný - dvě dovolené ročně, výlety, zásnuby v Paříži…
@Anonymní píše:
Zakladatelka: Děkuji za názory. Myslím,že nemám problém se vymezit proti tomu, co mi vadí. Nemám problém říci svůj názor. Ale manžel takovouhle komunikaci naprosto odmítá. Bere to jako kritiku na svou osobu a tu on těžko přijímá. Kdyby řekl on mě, co mu vadí, tak se nad tím zamyslím a pokusím se s tím něco udělat. On se ale začne vztekat, co mjnjsko zase vadí a že to není normální po něm něco takového chtít.
A co není normální? Sex v těhotenství? Společná večeře? Dovolená? Ať se chlapec probere. Divnej je on, ne ty.
Tak to by mě hodně mrzelo, připadala bych si jak inkubátor. Vždytˇčekáš jeho dítě a to mu je opravdo jedno i to jak se bude jmenovat? Jediné co bych pochopila je ten sex, spousta chlapů s tím má problém ale ten zbytek ne. Jak se může člověk najednou takhle změnit?
No, hele, pokud na nem nejdu finančně závislá, tak sebrat se, zbalit par svestek a jit o kus dal, muzes vzdycky. Jako pracku, zehlicku a mikrovlnku budes zajišťovat miminku, neni důvod to delat pro nekoho dalsiho… zbytečná práce Navic a nic za to
je to vůůůůl - jdete do poradny, ted te nemá co stresovat(což přesně dělá)
neví jak se k tomu postavit - ale to je možné, že to viděl doma, a tak se bojí, právě proto to chce někam zajít, kde poradí …
Zakladatelka: Děkuji všem. Ale moc jste mě nepotěšili. Vdávala jsem se s tím, že je to na celý život a těšila jsem se, až zalozime spokojenou rodinu. Asi jsem byla naivní.
Jinak k té změně osobnosti manzela - dle mého souvisí s psychickým kolabsem, který prodělal krátce po svatbe. Léčil se pouze u praktika, odbornou pomoc odmítl. Od té doby je ale dost neurotický a často s ním není řeč.
Zdravím všechny
Vim, že už tady podobná témata jsou, ale potřebuji se vypovídat. Prosím anonym z důvodu osobních záležitostí. S manželem jsem šest let, tři roky jako manželé. Nyní jsem zhruba v půlce těhotenství, které je plánované a chtěné. Manžel dokonce po rodině toužil mnohem dříve než já. Jenže teď mám pocit, že o mě i naše dítě nemá absolutní zájem. Mám pocit, že spolu netravime prakticky žádný čas. Manžel nejradši přijde z práce, rozvalí se na gauči a pustí si televizi. Dokonce se naučil i jíst před televizí. Dříve jsme spolu vždy vecereli, když byla možnost i snídali a obědvali. Když navrhnu nějakou aktivitu, je vždy proti. Když jsme vybírali jméno pro miminko, nepřišel s žádným návrhem, ale všechny mé nápady odsoudil - s tím, že nakonec mi řekl, ať vyberu, co chci. Na dovolenou (chtěla jsem jet někam po Čechách) se mnou jet nechce, protože já prý nemůžu. Od začátku těhotenství se mnou nechce spát, prý se bojí. To bych ještě nějak prekousla, ale z jeho strany mizí veškerá intimita. O pusu si musím říct, sám se mě ani nedotkne. Připadám si jako prašivá. Mého bříška se vysloveně štítí, dotknul se ho tak třikrát a to pod nátlakem. V této situaci se samozřejmě obcas neubránim výčitkám, ale snažím se držet a neprudit. Chodím normalne do práce a doma taky funguji jako netěhotná. V práci jsem moc ráda asi i z toho důvodu, že moje těhotenství je centrem pozornosti - každý se zajímá, casto slysim, jak mi to sluší. Doma slysim jen to, jak jsem zase ztloustla. Vubec si nedokážu představit, že budu brzy už jen doma s nerudným manželem. Přitom manžela mám ráda a těšila jsem se na rodinu. Teď se sice na miminko moc těším, ale taky se neskutečně bojím, že náš vztah půjde do kytek. Já totiž potřebuji opravdový vztah, lásku. A mám pocit, že manželovi, po odeznění zamilovanosti, stačí doma uvařeno, uklizeno a mlčící manželka, která neprudi.
Teď možná vypadám, že si jen stezuji. Vim, že sama nejsem dokonalá a teď jsem asi i přecitlivělá. Ale neskutečně mě mrzí, když já se snažím, aby byl manžel spokojený a jemu je má spokojenost jedno. Dneska ráno jsme se dost pohádali - představovala jsem si společne rano a opět jsem byla vyměněna za televizi. Manžel mi vyčetl, co po něm chci, vždyť mi nic špatného nedělá.
Děkuji za názory.