Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotenství a útrata pejska
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
20.9.10 11:21
Těhotenství a útrata pejska
Je mi hrozně… už skoro 15 let máme pejska, který je vážně nemocný a má bolesti. Víme, že jediné východisko je utratit ho. Slíbila jsem si, že když k tomu dojde, budu u něj já a moje sestra a budeme ho držet za packu. Už teď jsem stále ve stresu, jen pláču… a vím, že to, co přijde, bude ještě mnohem horší. Jenže jsem v 11.TT a mám strach, abych nijak neublížila miminku. Ráda bych slyšela váš názor: Mám být u „toho“ a držet pejska za packu? Co to maličké v bříšku? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.9.10 11:27
Anomiska: Jejej,to je mi moc líto …Určitě měl krásný život, 15let je úctyhodný věk. A na otázku,jestli být u toho…no nevím, podle mě radši asi ne. Budeš si ho pamatovat takovýho,jaký byl, rozloučíš se s ním doma…Moji příbuzní byli u toho, když jim pejsek umíral a můžu říct, že když to vyprávěli, bylo to horzný … a to u toho byl chlap jak hora a brečel jak malý dítě. Ta bolest musí být hrozná, proto (i když od dětství po pejskovi strašně toužím) jsme si ho nikdy nepořídili. Je fakt, že bys viděla, jak usíná, ale v tom 11.TT bych u toho asi nechtěla raději být…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 11:31
a preco si myslis, ze by to malo nejako ublizit malemu?
podla mna, ked sa s nim pekne rozlucis, to bude skor ulava, nez stres.
ze si s nim bola v poslednych chvilach, vsak prezil s vami pekny kus zivota.
mozno by si potom prave naopak lutovala, ze si s nim nebola. ano, urcite Ti bude chybat, ale jemu uz bude lepsie 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 11:32
Ahoj Anomisko,
tveho pejska je mi lito Ale ver, ze pokud je nemocny a trpi, je uspani to nejlepsi, co pro nej muzes udelat.
Myslim, ze miminko citi, ze jsi smutna, ale rekla bych, ze ublizit mu tim nemuzes. Byla jsem v tehu hodne smutna, zemrela mi babicka, ale vzdycky jsem mimiskovi v duchu vysvetlovala, ze to neni kvuli nemu, ze se na neho hrozne tesime 
Na tvoji otazku neni jednoznacna odpoved, muzu ti rict, co bych udelala ja, ale konecne rozhodnuti je na tobe, jak to citis. Pokud si myslis, ze pro tebe bude snazsi jit se rozloucit, udelej to. Jestli mas pocit, ze bys to nezvladla, tak verim, ze pejsek ti to odpusti
Budu na tebe myslet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
xxZuzana
20.9.10 11:35
ahoj,
předně je mi líto, že musíš řešit takové věci, když bys měla místo toho zářit jako sluníčko a těšit se na mimčo.
Ale jelikož jsem to samé zažila, zkusím poradit. Já byla v 10tt, když mi naši volali a brečeli do telefonu, že už to mám za ně vyřešit. Věděla jsem, že to přijde, pejsek se trápil delší dobu. A bylo mi jasné, že naši s tím nic neudělají, byli totálně v háji. Takže jsem tam jela, původně to byl můj pejsek, člen rodiny - probrečela jsem celou cestu.
Bála jsem se toho strašně moc, ale najednou to bylo hrozně snadné. K vůli našim jsem byla silná, nebrečela jsem - a na veterině byli všichni milí. Doporučuji tam předem zavolat, poprosit, ať vás nenechají čekat - ať jdete rovnou na řadu. Není nic horšího, než čekat v čekárně s dalšími lidmi a zvířátky.
Samotné uspání je klidné, rychlé - když pejsek hodně trpěl, najednou víš, že děláš dobře. A i když to obrečíš, spadne ti veliký kámen ze srdce a prostě víš, že to tak má být. Nebylo tak těžké být tam u toho a držet ho při té injekci, dají dvě - jedna ho uspí a druhá je ta, po které se zastaví srdíčko - trvá to opravdu jen vteřinku.
Když se definitivně rozhodneš, že je ten správný čas, je to totiž jediné správné řešení. Kdybych u toho nebyla, vyčítala bych si to.
Miminko ucítí i ten smutek, ale i ten klid po tom všem - že už je dobře a že jsi na sebe pyšná, že jsi u něj v tu chvíli byla. Nemyslím, že by to mělo uškodit. Ale každá jsem jiná, pokud bys byla opravdu moc ve stresu, nikdo by se na tebe nezlobil, kdybys to loučení udělala jinak.
- Citovat
- Upravit
20.9.10 11:39
Anomiska, pejska je mi moc líto, pokud je vážně nemocný a trpí, tak bych na nic nečekala a nechala ho odejít s úctou. Já bych při tom být chtěla, chtěla bych ho držet za pacinku a být mu v tom daném okamžiku oporou, prostě být s ním. Myslím si, že miminku to nemá jak ublížit. Dle mě budeš ve stresu pak ještě více a budeš si vyčítat, že jsi při tom s pejsánkem nebyla, takhle máš šanci s nim být. Já bych tam rozhodně s nim šla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 11:40
Ahoj,
je mi to lito Prozila jsem si neco podobnyho, nam pes umrel, kdyz jsem byla v 6. mesici s prostredni. Musela jsem zaridit prevoz, pohreb a vsechno okolo. Brecela jsem porad, do toho jsem s sebou musela brat i kluka (necely 3). Pohreb byl na druhym konci Prahy, jeli jsme MHD a byla to nejhorsi cesta v mym zivote.
O miminko jsem se nebala, tyhle veci proste k zivotu patri, vsechno jsem vysvetlovala, proc brecim a tak, stres a smutek se odplavoval… Malokdo ma tehotenstvi naprosto bez problemu, neco se skoro vzdycky najde.
Jestli mas byt u toho ti nereknu a ani nikdo jiny. Ty sama vis, jestli to ustojis, jak jsi silna.
Je mu uz 15 let, svoje si prozil, boli to a bolet bude, ale ber to tak, ze i tohle patri k zivotu. Drz se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 12:07
Holky, moc vám všem děkuji za podporu. Nějak se mi ulevilo, když jste mi napsaly i ty vaše smutné zážitky. Mám pocit, že v tom nejsem sama. Budu s ním až do poslední vteřiny a máte pravdu, miminku to všechno vysvětlím. Věděla jsem, že to přijde, ale nedá se na to připravit… prostě nedá Hlavou se mi honí tolik myšlenek, co bych vám tady ještě měla napsat, ale všechno je tak slabé v porovnání s tím, co právě cítím. Ale vy, co jste bohužel zažily to stejné, určitě víte, jak mi je. Ještě jednou moc díky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 12:25
asi bych tam nešla , je to moc smutný okamžik a raději bych se s pejskem rozloučila před tím, i když chápu, že je to člen rodiny, taky máme doma psa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 12:51
Já bych tam šla. Měli jsme už hodně zvířátek, hlavně kočky a psy (vždy víc „kousků“, aby jim nebylo smutno) a když přišel ten čas, bylo potřeba rozhodnout se. Byla jsem u každého, někdo by řekl, že člověk otupí a trošku si zvykne…nezvykne. Pokaždé jsem brečela celou cestu zpátky. Tam ne, snažila jsem se být opravdu co nejvíc klidná a být pro zvířátko oporou, aby věděl, že se nemusí bát, že budu s ním a nenechám ho s cizími. Je to fakt těžké, už teď tu máčím klávesnici, když si uvědomím, co tě čeká. Miminku to vysvětli, snaž se být co nejvíc v klidu, musíš si uvědomit, že pejskovi tím pomůžeš, ulevíš, horší by bylo koukat na jeho trápení a čekat, že „se to samo vyřeší a sám zemře“. Na veterinu si zavolej, jak už tu bylo psáno. Mě na veterině dobře znají, takže když jsem tam byla naposled (také těhotná…15tt), tak jak bylo po všem, když doktorka kývla hlavou, že srdíčko už nebije, utekla jsem se slzami v očích bez placení. Platit jsem šla skoro až za měsíc, když jsem věděla, že se nesesypu. Ale kocourka jsem milovala a věděla jsem, že už ho musím nechat jít a chtěla jsem být s ním. On byl se mnou celé to moje telecí pubertální období, tolikrát za mnou přišel, když mi bylo ouvej a tolikrát mě pohladil po duši, že jsem mu to potřebovala vrátit.
Je mi moc smutno i za tebe a přeji hodně síly, aby jsi byla co nejvíce statečná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 14:02
Ahoj, je mi to moc líto. Taky nám umřela (museli jsme nechat utratit starou fenku) naše věrná psice když jsem byla nějak v 5. měsíci těhotenství. Bylo to moc smutný, ale patří to k životu a na miminko to negativní vliv podle mě mít nebude, neboj se. Pořídili jsme hned nového pejska. Na starého když jsem si vzpomněla, tak jsem stejně brečela, ale to se prostě jinak fakt nedá…
Tak se drž…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 14:03
Vloni v srpnu naši museli nechat uspat naší fenku, bylo jí 16, měla nádor v puse, už se sama nenapila, jíst nemohla, byla jen kostřička potažená kůží. Hrozně nás to trápilo, mamka brečela každý den, v podstatě jsme čekali, kdy už…umře. Nešlo to, museli jí nechat uspat, bylo to pro ní vysvobození.
Já u toho nebyla ( byli jsme doma a nevěděli to ), naši mají chaloupku na Šumavě, Belinka to tam milovala, tak se domluvili jeden víkend, co tam byli s místním veterinářem, aby jí uspal on ( pohřbili jí na zahrádce ). Byl prý moc hodný, našim všechno vysvětlil, bylo to přesně tak, jak píše xxxZuzana, mamča když jsme si pak týden na to o tom povídali, tak mi říkala, že by jí tam nemohla nechat samotnou, celou dobu jí hladili a ještě prý 3× tiše zaštěkala, jako by se rozloučila, kdyby tam nemohli být naši, byla bych u ní já nebo brácha, samotnou bychom jí u toho nenechali. Je to hrozný, když to člověk musí za zvíře rozhodnout sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.10 10:09
Zdravím všechny…
Přijde mi fér, abych vám napsala, jak to všechno dopadlo. Můj statečný tatínek to vzal všechno na sebe. Bez mého a sestřiného vědomí odjel včera odpoledne s našim psím zlatíčkem na veterinu. Byl u něj stále, držel ho za pacičku… Až bylo po všem, odnesl ho a odjel s ním na naši chatu, kde mu na zahrádce udělal hrobeček. Najednou to z nás nějak spadlo… všichni víme, že už jej nic nebolí, že už se netrápí, že už má klid… ale nepopsatelně nám všem chybí a chybět navždy bude Nevadí mi, že to taťka takhle udělal, šlo mi totiž hlavně o to, ať s ním někdo z nás je (z těch mu nejbližších) a tak se také stalo… nebyl sám… No a teď už je někde v nebíčku a běhá tam s dalšími zvířátky, které, bohužel, potkal podobný osud… Děkuji vám všem, že jste stály při mě, když jsem to potřebovala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.10 11:40
To je dobře, že jste to takhle zvládli. Je to fakt těžké rozhodnutí, taťka má můj obdiv, protože ten můj, ač se tváří jako tvrďák a jak ho naše zvířata nezajímají, tak toto by nezvládl. Je dobře, že jste pejskovi dovolili důstojně odejít a ne se trápit. Tak teď už mysli jen na to dobré, jak je mu teď fajn a jak jednou miminku pořídíš taky takového kamaráda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Kouření beznikotinových ecigaret
- 13.07.26
- Anonymní
Výtok z prsu
- 11.07.26
- Anonymní
Zmírnění nebo zastavení menstruace u 15ti leté...
- 08.07.26
- Anonymní
