Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
To že matka potratila nemusí být z genetického důvodu, proč si to myslíš? Jinak promysli si zda jsi o dítě schopná se postarat ty sama bez podpory okolí.
Nemusíš to psát jako anonym, stejně víme kdo jsi.
Důležitá otázka je jestli to zvládneš finančně sama. Od toho se odpichni. Jestli ano, tak bych si dítě nechala.
Chlap už má tři děti a manželku, takže bych s moc velkým vyzivnym nepočítala.
Každé tělo je jiné, každé tělo bere vše jinak. Nikde není řečeno, že by byl, lo u tebe něco špatně, conse týče těhotenství a výboje plodu. Když už se stalo a dítě teda přišlo, i když jste ho naplánovali, nezbyde, než si projít plán A i B. Co bude schůdnější. Zda mít partnera, ale dítě dát pryč, nebo bude dítě bez táty, ale bude mít kolem sebe další lidi, co ti třeba pomůžou a zda bys to v horším případě zvládla i sama ![]()
Partner dítě nechce proč?
@ka2ka píše: Více
Myslela jsem zda by třeba bylo možné, že bych to mohla zdědit a mít třeba v budoucnu stejný problém jako ona, jestli není vlastně v dnešní době skoro zázrak otěhotnět takhle přirozeně. Jen nechci udělat chybu a pak jí jednou litovat
@Anonymní píše: Více
Zázrak? Kolik lidí má děti, myslíš, že nějak zázrakem?
@JancaS84 píše: Více
Partner je bez dětí a manželku nemá, jen o děti prostě nestojí.
@Anonymní píše: Více
většina ženský otěhotní přirozeně
nechápu co by jsi mohla zdědit? Nevíš proč matka potratila, jednou potratí skoro každá není na tom nic k dědění pokud jí neprokázali nějakou genetickou vadu, ale to nepíšeš
Moje babička potratila 2×, nakonec se povedlo. Máma to po ní zdědila, ale tam se nepovedlo ani IVF a museli nás adoptovat. Pokud jsi finančně zajištěná, máš podporu rodiny a zázemí, dítě bych si nechala.
Mimískem si chlapa neudržíš a zůstaneš na vše sama. I když všichni budou tvrdit jak ti budou pomáhat.
Celkově mě přijde hrozný si dokazovat svou moc nad mužem zrovna tímto způsobem. Buď chtějí oba a narodí se děťátko do úplné rodiny (ano, může se časem rozpadnout, to je život) a nebo není co řešit. Nebavíme se o tom kdy to již nejde zvrátit - pozdní zjištění těhotenství. Ale opravdu pozdní, kdy se na to přijde pozdě, ne zatajování.
@Anonymní píše: Více
Tohle je právě to sporné. Dítě nechtějí, nebo třeba chlap nechce a ejhle, je těhotná. Jak je to možné? Někdy je chlap nakonec rád, mnohdy ne a co teď? Potrat nechce, být sama na dítě nechce ![]()
@Anonymní píše: Více
A kolik je partnerovi, pokud je stejně starý, tak bych chápala, že je mladý a je to na něj brzy. A pokud je uz starší, tak to má asi v hlavě srovnaný a vi, ze dítě nechce. A nemyslím, ze ho to jen tak změní.
Pokud čekáš první dítě a navíc si ho přeješ, tak si ho nechej. Je takové nepsané pravidlo, že s 1.těhotenstvím by se nemělo chodit na potrat. Kdo s tím nesouhlasí mi opáčí, že to není pravda. Ale ať si laskavě napíše svůj názor do vlastního komentáře a můj nechá na pokoji. Je to prostě tak. Když je tělo poprvé těhotné a ty mu ten plod vezmeš, je to pro něj šok. Nastavuje se na dlouhé 9m těhotenství a ty ho potratem přepneš zpátky do plodného režimu.
Ve 25 letech je z lékařského hlediska nejvhodnější doba na otěhotnění. V podstatě by lidi měli začínat v tomto věku, ale bohužel moderní doba to posunula na 30-35 let. Ale pak už od 35 let plodnost rapidně klesá a nastávají problémy s otěhotněním.
S tou finanční stránkou je to už poměrně nuda, jak tím všichni ohraně argumentují. Jako kdyby se člověk nedokázal postarat o jedno jediné dítě, to zvládne každý a navíc, když má podporu rodiny. Nechápu, že se tu v poslední době staví peníze nad lidský život. Přeji ti, aby sis to nenechala hanit a užila si krásné těhotenství ![]()
No a máš kde bydlet? Pokud ano, na chlapa bych se neohlížela, pomůže li rodina, není co resit ![]()
@Anonymní píše: Více
Ale no tak @ikognitoo nejsem tady první den. Já vím moc dobře kdo to píše. Dá se to snadno ověřit.
Jsi těhotná s chlapem co má manželku a tři děti.
Ahoj, jsem v 6tt neplánovaného těhotenství. Partner s dítětem nesouhlasí a nechce ho, je mi asi jasné, že bych na miminko byla sama. Mám ale velkou podporu rodiny ze všech stran a sama bych si miminko přála. On by byl nejraději kdybych šla na potrat a já si nedokážu představit že bych si to někdy odpustila a jednou třeba nedejbože nemohla mít děti. Náš původní plán byl cestovat a užívat si života jak to jen jde ale v mých očích to teď šlo úplně stranou. Je mi 25 a moje mamka když chtěla druhé mimi tak se jí to přes všechny možné pokusy nepovedlo a když pak byla těhotná tak mu prý přestalo bít srdíčko a musela potratit. Bojím se že bych to mohla zdědit po ní a jednou si tuto chybu neodpustit. Zároveň nevím zda je správně přivést malého bezbranného tvorečka na svět bez tatínka. Nevím co mám dělat, mám v hlavě guláš, ještě jsem to ani nikomu neřekla protože partner nechce, ale cítím čím dál větší pořebu se svěřit, strašně se bojím toho že vím co musím udělat ale myslím že se s tím nikdy nesrovnám.
Prosím, o ANONYM vzhledem k tomuto c'velice citlivému tématu a o schovývavost a pochopení, není to pro mě jednoduché. Budu ráda i za Vaše příběhy