Těhotenství v období truchlení

Anonymní
15.5.18 11:35

Tehotenstvi v obdobi truchleni

Dobry den maminky. Chtela bych se tu sverit s necim velmi citlivym a pro me intimnim. Pred par mesici jsem prisla o mladsiho bratra. Je to velice bolestive pro celou rodinu. Musim rict, ze posledni dobou mam velmi silne nutkani mit miminko. Zadne s manzelem jeste nemame, ta touha tu byla uz predtim, ale ted tak nejak jeste mnohem vic. Nechci udelat chybu, vim, ze nejsem psychicky jeste uplne stabilni. Hodne se ty nalady stridaji. Ja ani nevim co bych si tu predstavovala slyset, spis se asi jen chci tak trochu z toho sveho trapeni vypovidat.
Mam i velke pocity viny, ze mam takoveto pocity tak brzy po takove ztrate.. Nekdy se s manzelem smejeme a mam pocit, ze bych prece mela brecet a ne se smat.. Omlouvam se za zmatenost prispevku, nejak se to ve mne vsechno mele… :(

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
15.5.18 11:39

Tve pocity jsou normalni. Taky jsem to tak mela, kdyz mi umrel nekdo blizky. A mit miminko je prirozene v kolobehu zivota a naopak pozitivni. Kdyz manzelovi zemrela babicka a ja byla tehotna, cela rodina se tesila na miminko, ktere nas trochu vytahlo z te mizerie. Takze si myslim, ze budou vsichni naopak radi. Nikoho ani nenapadne, ze je to “nevhodne”. Narozeni ditete ve funkcni rodine je jedno z nejkrasnejsich momentu, ktere vyvazuje obdobi truchleni a bolesti, kterym si kazda rodina cas od casu projde. I kdyz chapu, ze ve Tvem pripade se jedna o opravdovou tragedii, ale i tak. A miminko bude nejdriv za devet mesicu, takze tam bude vetsi odstup, ktery si ted jeste neumis predstavit.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5314
15.5.18 11:42

Já myslím, že tvoje pocity jsou uplně normální. Musí to být strašná rána přijít o sourozence :hug:. Ale to, že přijdeme o někoho milovaného neznamená, že musíme jen truchlit. Kdo určí, jaká doba truchlení je ta správná??? Člověk se musí snažit jít dát, i když to stále bolí. Pokud po miminku opravdu toužíš, nebála bych se toho. Třeba narození vnoučete pomůže i tvým rodičům se s danou situací lépe vypořádat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
385
15.5.18 11:46

Velmi mě mrzí tvá ztráta. Je to jistě těžké období. Své pocity si vůbec nevyčítej. Je to skutečně koloběh života. Kamarádce před několika lety zemřel starší bratr a oni už vědí, že jakmile se jim narodí syn, ponese jeho jméno, protože se měli moc rádi. A nám před 2,5 lety v zimě zemřel dědeček a sestřenka v tu dobu otěhotněla. Babičce to vlilo do žil nový smysl života, že přijde do rodiny nový človíček a ona bude konečně prababičkou…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.5.18 11:50

Tvoje pocity sú normálne a musíš si ich prežiť. Ja som otehotnela len 3 mesiace po smrti blízkeho člena rodiny a spätne myslím, že to bolo rozhodne k úžitku aj pre ostatných :srdce: občas si poplačeme, že sa dotyčný miminka nedožil, ale prcek priniesol po zlom období do rodiny zase radosť.

  • Citovat
  • Upravit
89
15.5.18 11:50

Během těhotenství jsem přišla o babičku a strejdu v rozmezí dvou měsíců, právě těšení na miminko mi to pomohlo mnohem lépe zvládnout, věděla jsem, že musím být kvůli němu co nejvíc v pohodě. A nějak se mi dařilo lépe pochopit, že smrt a narození jsou součástí celého tohoto koloběhu. Ale chápu, že ztráta sourozence musí být mnohem težší pro celou rodinu. Pokud cítíš touhu po miminku, tak se tomu nebraň, hormony udělají své a až tě to malé poprvé kopne, tak si budeš jistá, že jsi udělala správně. Ono si k vám stejně najde cestu samo, buď za měsíc, za dva nebo za půl roku, to nikdy nevíš…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
15.5.18 11:51

U nas v rodine jsme meli radost, ze nam narozenim miminka osud zase daroval neco hezkeho. A tehotenstvi oznamis nejdriv za ctvrt roku, takze ten momentalni pocit, ze jedna vyznamna udalost strida druhou, neni opravneny.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4411
15.5.18 12:08

Není nic horšího než ztráta blízkého. O to hůř se nese když je to mladý člověk plný života. V šestnácti mi tragicky zemřela sestra, byla jsem o rok a půl mladší. Rok si nepamatuju, je jako v mlze. Jen nás všechny vidím jako shora jak sedíme na gaučí a pláčeme. Mamky a taťku manželství vydrželo půl roku poté. Já se v sedumnácti odstěhovala k příteli, dnes už manžel. Dva mesíce před mými 19 narozeninami se nám do manželství narodil syn. Dnes už i dcera, jdi do toho když se na to cítíš. Všechny vás jo zvedne s toho oparu a bude líp. Jen mi sestřička tak moc chybi že velice často přemýšlím jaké by to bylo užasné mít parťačku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
11
15.5.18 12:55

Snažili jsme se s manželem víc jak rok o miminko, pořád to nějak nešlo. Možná jsem na to až moc myslela, soustředila jsem se na to.. začátkem roku jsem přišla o svou milovanou babičku, v tom měsíci jsem otěhotněla. Věřím, že to tak mělo být a stalo se to ve správnou chvíli! A věřím, že kousek babičky bude i v malém, co se nám narodí.. O to víc se na malého těšíme!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
53518
15.5.18 13:03
@Anonymní píše:
Dobry den maminky. Chtela bych se tu sverit s necim velmi citlivym a pro me intimnim. Pred par mesici jsem prisla o mladsiho bratra. Je to velice bolestive pro celou rodinu. Musim rict, ze posledni dobou mam velmi silne nutkani mit miminko. Zadne s manzelem jeste nemame, ta touha tu byla uz predtim, ale ted tak nejak jeste mnohem vic. Nechci udelat chybu, vim, ze nejsem psychicky jeste uplne stabilni. Hodne se ty nalady stridaji. Ja ani nevim co bych si tu predstavovala slyset, spis se asi jen chci tak trochu z toho sveho trapeni vypovidat.
Mam i velke pocity viny, ze mam takoveto pocity tak brzy po takove ztrate.. Nekdy se s manzelem smejeme a mam pocit, ze bych prece mela brecet a ne se smat.. Omlouvam se za zmatenost prispevku, nejak se to ve mne vsechno mele… :(

Je to smutné a dlouho to bude bolet, ale nemusíš mit výčitky, když se usměješ. Miminku, pokud jsi ho chtěla už dřív, bych se nebránila. Pokud se brzo zadaří, určitě přinese do rodiny mnoho potřebné radosti.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21091
15.5.18 13:11

Já se v den, co jsem si udělala pozitivní TT dozvěděla, že mě umřela prateta, která byla jako moje druhá prababička. A hned jsem si vzpomněla, že vždycky říkala, že někdo musí odejít, aby jiný mohl přijít.
Bohužel je to tak. A pokud cítíš, že miminko pomohlo zmírnit tvoji ztrátu, tak do toho běž a nevyčítej si to.
Držím palce :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Original

  • (3.9) + 55 recenzí

Prsní vložky

  • (3.5) + 51 recenzí

Babylove Prsní vložky

  • (2.4) + 40 recenzí

PureLan 100

  • (4.9) + 36 recenzí

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty