Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojky holky jsem v 11tydnu a zustala jsem sama přítel nás opustil našel si jinou a miminko si najednou rozmyslel chtela jsem se jen zeptat jestli tu není někdo takový kdo byl v takové životní situaci a popřípadě jak jste to zvládli je fakt že s psychikou to mam hodně těžké ale snažím se miminko chci a pryč bych ho nikdy nedala budu ráda za všechny komenty ![]()
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Já zkušenost nemám, ale musí to být těžké. Doma o miminku pořád mluvíme a s manželem se těšíme a plánujeme, nedovedu si představit, být na to sama. Ale zvládneš to!!! Zkus se nestresovat, i když to asi nepůjde, aby se miminku dobře dařilo! Posílám ti moc moc síly!
Ahojky moc děkuju za podporu těžké to opravdu je a jeste kdyz vis že je s jinou a na nas kasle ale já uz toho zmetka nechci ani videt tvrdi teda ze se o male postara ale neverim mu ani pul slova je to pohádkář
Těžké to je, ale výsledek (mimčo) stojí za to
mě přítel opustim chvilku před porodem
@Anonymní píše:
Těžké to je, ale výsledek (mimčo) stojí za tomě přítel opustim chvilku před porodem
no prave to miminko moc se na nej teším a jestli se muzu zeptat proc te opustil a jak si to vse zvládala?
Urcite to jde. Nevim kolik ti je let, jestli mas podporu rodicu, jestli mas kde bydlet, neco nasetrene…
Ale jde vse a dite te vzdycky potahne kupredu i pres tezke okamziky.
Mam velmi dobrou kamaradku, ktera je sama od tehotenstvi, dnes ma syna skoro 10 let. A je to naprosto uzasne, inteligentni a uzasne vychovane ditko. Jeji heslo je: lepsi zadny otec, nez otec debil… ![]()
@Ivonnečka píše:
Ahojky moc děkuju za podporu těžké to opravdu je a jeste kdyz vis že je s jinou a na nas kasle ale já uz toho zmetka nechci ani videt tvrdi teda ze se o male postara ale neverim mu ani pul slova je to pohádkář
Víš, ono je lepší, když se otec nezajímá vůbec, než když je to vůl, kterej ti bude dělat problémy…Aspoň víš, jakej je a že život s ním by jsi neměla jednoduchý. Nikde není napsáno, že budeš sama. Třeba se mnový tatínek najde už brzy!
@Ali-Ali v rodine podporu mám a mám i svuj byt ktery jsem dostala od rodicu jinak je mi 20 a v tom má kamaradka pravdu ![]()
@Ivonnečka odešel o patro vejš k sousedce.On se pak po pár měsících vrátil, ale stejně to vydrželo jen další asi tři roky.
Tak já zůstala sama v sedmém měsíci a nebylo to tak hrozné. Ze začátku mi bylo trochu divně, protože kdybych nebyla těhule, tak bych šla třeba na diskotéku s kamarádkama nebo tak, ale s břichem to nešlo. Ale „ujala“ se mě jedna kamarádka, která taky byla v těhotenství sama. Chodily jsme spolu pořád ven, spaly jsme u sebe navzájem a zažily spoustu srandy. Od té doby jsme fakt my dvě nejlepší kamaráky. Děti máme o půl roku od sebe i když ona teď už mí i druhé kterému jsem byla i u porodu.
Jinak po porodu už to bylo uplně v pohodě, protože jak se dítko narodí, tak přichází spoustu změn v denním režimu a my jsme ho prostě od začátku zajížděli sami a tak už mi to ani tak nepřišlo. Když měl malý 2 roky a 4měsíce, tak jsme si našli strejdu u kterého bydlíme do teď (už přes rok a půl)a je nám fajn. Vím že do porodu ti ještě chybí dlouhá doba, ale jak to příjde tak si rychle zvykneš. ![]()
@RencaVlkova to je pravda ale nejvic me to mrzi skrz mimi vim jake to je vyrustat bez otce a neni to nic uzasneho :/ ale i tak to moje mamka zvládla
@petulka500 moc dekuju hodne mi to zvedlo náladu taky mám spoustu kamaradek s mimcama takze je to fajn snazim se nemyslet na to spatne
@Anonymní píše:
@Ivonnečka odešel o patro vejš k sousedce.On se pak po pár měsících vrátil, ale stejně to vydrželo jen další asi tři roky.
tak to je mazec no me taky vsichni rikaji ze se urcite vrati ale já uz bych neverila ze to nekdy bude dobre takze bych ho poslala nekam
(prosím o zachování anonymity, citlivé téma)
Ahojky, já to zažila dvakrát - Byla jsem s přítelem skoro tři roky - a poté mě opustil v 6.měsíci.
A u druhého dítěte, jsem byla s přítelem skoro 5 let, a v 9 měsíci mi oznámil, že má jinou slečnu.
Tak že zvládnout se to dá, neboj. Je to těžké, ale poté když si uvědomíš, co vše si zvládla a sama, tak budeš na sebe pyšná!!!
Přeju hodně štěstíčka
![]()
Jako já myslím, že jsem malému vynahrazovala oba rodiče a celkem mě zarazilo..v dobrém slova smyslu, že například na dovolené se malému strašně hodně věnovali mí kamarádi. Když jsem rodila taky mi bylo 18, takže mí kamarádi byli taky mladé „paka“ a fakt to brali tak, že nemá žádného chlapa na blbnutí, tak mu ho vynahrazovali. Mi táta umřel když mi bylo devět a druhý jeho dědeček jezdí kamionem, takže ani dědečkové nemohli zastat roli chlapa ve výchově. Sice někdy to bylo hrozně náročné, protože malý má atypický autismus a vývojovou dysfázii (ve čtyřech letech mluví jen svou řečí)i když to jsem tenkrát ještě nevěděla, ale někdy se choval „hodně divně“ ale až na to, že první měsíc co jsme se nastěhovali k příteli mu pořád koukal do trenek a pozoroval ho při čůrání si myslím, že to nebylo tak špatné, když jsme byli sami. ![]()
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat