Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
"Těšení se" nepřichází :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
22.4.11 19:40
Jé neboj… já jsem taky nikdy nebyla z cizích dětí odvázaná (nejsem doteď 
), ale držet v ruce SVOJE je něco úúúúplně jinýho 
Jsem skoro stopro přesvědčená, že až porodíš, radost z miminka se dostaví.
- Citovat
- Upravit
22.4.11 19:51
Já jsem to měla hodně podobné a navíc mě ani nezalil ten pocit štěstí, když jsme si malou z porodnice dovezli, spíš panika, že nevím, co s ní. A v šestinedělí mě občas napadalo, že to nebyl dobrý nápad a že chci prostě pryč. 
Ale všechno se to srovnalo, dneska jsou Verunce dva měsíce a když se usměje, tak je to to nejkrásnější na světe. Takže za mě neboj, ono se to srovná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.11 19:57
Myslíš? 
. Tomu se mi právě pořád nějak nechce věřit,ale nic jiného asi nezbývá,že?
Pořád bych to svoje chování chtěla změnit,ale moc mi to teda nejde. Už jsem asi i protivná na lidi,minimálně tak musím působit. To je pořád: Tak už se těšíš,cooo?
A já na to: jojo,těšim,těšim…
Stydím se,ale já na tohle neumím už jinak reagovat 
- Citovat
- Upravit
22.4.11 20:00
Já mám termín plus mínus za měsíc… za tu dobu se mnou hormony mávly, brečím u zpráv a všude, kde pouštěj nějakou dojemnou muziku… ale nad oblečkama pro malou si říkám třeba „jé, to je pěkný“… žádný ňuchňání se a tak… a třeba cizí děti mi pořád přijdou stejně citově neutrální - už vůbec mě neberou obrázky batolat a mimin s papulama opatlanejma od jídla, to mi stále přijde spíš mírně nechutný.
Na malou se těším, ale ne stylem „mimísek ťuťuťu já tě spapinkám“, spíš jsem tak nějak zvědavá, co bude za člověka, jak se bude učit věci a vůbec.
„Musím říct,že jsem nikdy nebyla ten typ,co se chodí koukat do kočárků na miminko a (asi to zní divně),ale ani mě nepohlcuje žádný pocit něhy,pokud jsem měla tu možnost nějaké mimčo chovat. Spíš jsem byla nervózní,že mi spadne,začala se potit a ve výsledku mi to tedy bylo spíš nepříjemné 
. V situaci,kdy se seběhnou lidi kolem mimina a začne takovéto žvatlání atp.,tak já prchám. Někdy je mi to trapné,vím,že bych mohla maminku urazit.“
Tohle mám přesně stejně… ale prostě se nebojím, že nebudu mít malou ráda nebo tak něco. Kámoška mi kdysi strkala svoje mimino, ale taky jsem z toho měla rozpačitý pocity… prostě to není moje, no. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.11 20:04
kytka tak jsem ráda,že alespoň nejsem sama.
někdy se stydím za svoje myšlenky,fakt 
. Třeba teď se kolem mě narodily 2 děti a mě nepřipadají nijak hezké . Tím jako nemyslím,že by byly ošklivé,ale mě se prostě nelíbí. Samozřejmě bych tohle nikdy nahlas neřekla,už vůbec ne před maminkou,ale tohle mi prostě běží v hlavě 
A pak mě napadne…a co když já taky nebudu mít nijak krásný mimino… Potom se zase fackuju,jak to přemášlím,když jasně že nejdůležitější je zdraví!!!! 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.11 20:07
Vivik píše:
Já mám termín plus mínus za měsíc… za tu dobu se mnou hormony mávly, brečím u zpráv a všude, kde pouštěj nějakou dojemnou muziku… ale nad oblečkama pro malou si říkám třeba „jé, to je pěkný“… žádný ňuchňání se a tak… a třeba cizí děti mi pořád přijdou stejně citově neutrální - už vůbec mě neberou obrázky batolat a mimin s papulama opatlanejma od jídla, to mi stále přijde spíš mírně nechutný.
Na malou se těším, ale ne stylem „mimísek ťuťuťu já tě spapinkám“, spíš jsem tak nějak zvědavá, co bude za člověka, jak se bude učit věci a vůbec.„Musím říct,že jsem nikdy nebyla ten typ,co se chodí koukat do kočárků na miminko a (asi to zní divně),ale ani mě nepohlcuje žádný pocit něhy,pokud jsem měla tu možnost nějaké mimčo chovat. Spíš jsem byla nervózní,že mi spadne,začala se potit a ve výsledku mi to tedy bylo spíš nepříjemné
Tohle mám přesně stejně… ale prostě se nebojím, že nebudu mít malou ráda nebo tak něco. Kámoška mi kdysi strkala svoje mimino, ale taky jsem z toho měla rozpačitý pocity… prostě to není moje, no.
tak jo,díky za uklidnění 
. Tohle už se mi malinko podobá
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.11 20:12
Ahoj zakladatelko, já mám do porodu tři měsíce a kousek a cítím se úplně stejně, včetně těch štěňátek S manželem se sice máme rádi, ale otěhotněla jsem nečekaně - dítě jsme zatím vůbec neplánovali a vlastně ani moc nechtěli…na začátku jsme dokonce uvažovali i o interrupci, ale pak nám to přišlo tak nějak blbé, jsme svoji, je nám kolem třiceti, máme se rádi, tak v podstatě není důvod si „to“ nenechat Pořád čekám, kdy se začnu „těšit“, ale zatím to nepřichází. Malé děti mi vždycky připadaly spíš jak obtížný hmyz a zatím si nedovedu představit, že se na to svoje budu dívat jinak , kdežto třeba právě z malých štěňátek se můžu doslova pos…jak mi připadají roztomilá Mám z toho docela výčitky svědomí a bojím se, že si k malému nenajdu vztah ani po porodu Je mi jasné, že on za nic nemůže, přišel ke mně jak slepý k houslím, stejně jako já k němu a hrozně ráda bych se na něj začala těšit, ale prostě mi to nějak pořád nejde
- Citovat
- Upravit
22.4.11 20:13
Našla jsem diskuzi, kde zakladatelka na tom byla mnohem hůř než ty a nakonec všechno dobře dopadlo. Tak snad ti to pomůže. 
https://www.emimino.cz/…dieta-23594/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.11 20:14
Anonymní píše:
kytka tak jsem ráda,že alespoň nejsem sama.někdy se stydím za svoje myšlenky,fakt
Tak já ti prozradím tajemství - všechny cizí děti jsou ošklivý.. 
A možná budeš natolik racionální, že si přiznáš, že i to tvoje není zrovna nádherné, ale rozdíl bude v tom, že už ti to nebude připadat podstatné a důležité..
A nebude zoufálá, když se to těšení a silná láska nedostaví hned po porodu..To se také stává, ale pak se to srovná..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.11 20:21
Lizbeth píše:Anonymní píše:Tak já ti prozradím tajemství - všechny cizí děti jsou ošklivý..
kytka tak jsem ráda,že alespoň nejsem sama.někdy se stydím za svoje myšlenky,fakt
A možná budeš natolik racionální, že si přiznáš, že i to tvoje není zrovna nádherné, ale rozdíl bude v tom, že už ti to nebude připadat podstatné a důležité..
A nebude zoufálá, když se to těšení a silná láska nedostaví hned po porodu..To se také stává, ale pak se to srovná..
opravdu - žádné cizí dítě není hezké. roztomilé klidně, ale hezké ne ,,to je moc šišatý" - ,,to má divnou hlavu" - ,,moc šišatej nos", ale naše je dokonalé - krásná pusinka, nosánek, očička
Jen to neříkat maminkám.
Já jsem byla na miminka ujetá. Jako bezdětná jsem byla samé ťuťuňuňu, ale až se mi narodilo moje - bylo nejhezčí a ty ostatní se mi nelíbí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.11 20:25
Ciccone píše:
Našla jsem diskuzi, kde zakladatelka na tom byla mnohem hůř než ty a nakonec všechno dobře dopadlo. Tak snad ti to pomůže.
https://www.emimino.cz/…dieta-23594/
Teda, ta diskuze je ze začátku docela drsná… nevím, jak někomu v takovým stavu mysli pomůže argument, že je na světě spousta párů, které nemohou mít děti, žen, co se zoufale snaží otěhotnět a tak podobně… to je jako kdyby mi někdo tvrdil, že prostě MUSÍM mít ráda hip hop, protože co by za to dali hluchoněmí, aby ho mohli poslouchat… Prostě se mi nelíbí, když se někomu říká, co by měl cítit… 
Protože kdyby si člověk mohl poručit, aby něco cítil, tak by tady takovéhle diskuze vůbec nebyly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.11 20:27
No a to je teprve první, dokážeš si představit, jaké pocity mám před druhým porodem? Těšení to teda fakt není Spíš hódně velké obavy, jak to zvládnu, navíc s batoletem, zda bude mimino uřvané či klidné, jestli nám půjde kojení, zkrátka už člověk ví, do čeho jde 
Já se u prvního těšila na porod, jako jaké to bude, ale to mimino jsem si tam nějak nedokázala představit.
Ale už pár hodin po porodu jsem byla skálopevně přesvědčená, že máme to nejkrásnější a nejroztomilejší miminečko na světě Zpětně když vidím fotky, tak si říkám, kam jsem dala oči
Gl.
- Citovat
- Upravit
22.4.11 20:31
ooh tak ja som mala presne podobne pocity. - vlastne pocas tehotenstva vobec ziadne tesenie neprislo, nejak som uplne ignorovala fakt, ze budem matka. Dochadzat mi to zacalo az na porodnom sale, resp. na monitore, ked mi PA zahlasila, ze uz som na 8 prstov a mozem ist na sal, a ja som sa pytala, ze co sa bude diat teraz. Ona na to, ze - No zachvilu porodite a mne pomaly zacalo dochadzat, ze asi sa nieco zmeni 
no blbka proste. A ked som maleho porodila, bol to tak neuveritelny pocit, ze som bola z toho uplne mimo, hrozny naval citov, hormonov, vsetkeho, no a odvtedy ma to nepreslo 
Mrzi ma, ze som pri prvom tehu nemala take pocity a necitila, ze v bruchu mam svojho vlastneho potomka, ktory za par mesiacov bude na svete a moj a tak… teraz teho prezivam uplne inak!!!!
Takze neboj, to pride… inac ja som predtym nikdy tak male mimi nedrzala ani vlastne poriadne nevidela, no aj tak som hned vedela, co a jak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.11 20:33
Anonymní píše:
Ahoj,ráda bych se tímto anonymně svěřila. Mám nějaké 2 měsíce do porodu,ale zatím mě nepostihl ten pocit…takovéto těšení se,jako asi všechny maminky či těhulky. Jsem z toho zmatená,smutná a chvilkama docela nervózní. Můj manžel se těší moc a dává mi to také najevo:). Bude asi skvělý tatínek,podle toho,jak se chová už teď:) V nepořádku jsem asi jen já:-(
Musím říct,že jsem nikdy nebyla ten typ,co se chodí koukat do kočárků na miminko a (asi to zní divně),ale ani mě nepohlcuje žádný pocit něhy,pokud jsem měla tu možnost nějaké mimčo chovat. Spíš jsem byla nervózní,že mi spadne,začala se potit a ve výsledku mi to tedy bylo spíš nepříjemné
Tak si asi říkáte,proč jsem vlastně miminko chtěla? Kupodivu mi to přišlo jako dobrý nápad. Cítila jsem,že je mezi námi hodně lásky a připadalo mi to jako přirozený vývoj,navíc i vzhledem k mému věku rozumné
já cizí mimina nesnášela, žvatlat sem an ně neuměla, přišlo mi to trapné.. nějaké rozplývání se nad kočárky..
v těhu jsem se děsila, že dítě utopím, polámu mu ruce, že se uřve, že muj tvrdej spánek v noci ani přes den nevzbudí ani atomovej výbuch natož nějaké malé stvoření…
a teď jsem řekla bych velmi zodpovědná, milující, rozplývající se matka z každého miminka.. nejradši bych ty čerstvá chodila krást do porodnice..svoje děti miluju a přesto, že sem se svým životem měla naprosto odlišné plány.. moje dvě princezny se mi staly smyslem života a dost pochybuju, že by mě kdy něco bavilo víc než mateřství
drž se.. hormony sou sviňa.. a při nejhorším využij babybox.. já si mimi ráda vyzvednu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj,ráda bych se tímto anonymně svěřila. Mám nějaké 2 měsíce do porodu,ale zatím mě nepostihl ten pocit…takovéto těšení se,jako asi všechny maminky či těhulky. Jsem z toho zmatená,smutná a chvilkama docela nervózní. Můj manžel se těší moc a dává mi to také najevo:). Bude asi skvělý tatínek,podle toho,jak se chová už teď:) V nepořádku jsem asi jen já:-(
. V situaci,kdy se seběhnou lidi kolem mimina a začne takovéto žvatlání atp.,tak já prchám. Někdy je mi to trapné,vím,že bych mohla maminku urazit.
. No ale teď mám strach 
Teď to řeknu asi drsně,ale pořád mi připadají roztomilejší štěňátka,než miminka 
Musím říct,že jsem nikdy nebyla ten typ,co se chodí koukat do kočárků na miminko a (asi to zní divně),ale ani mě nepohlcuje žádný pocit něhy,pokud jsem měla tu možnost nějaké mimčo chovat. Spíš jsem byla nervózní,že mi spadne,začala se potit a ve výsledku mi to tedy bylo spíš nepříjemné
Tak si asi říkáte,proč jsem vlastně miminko chtěla? Kupodivu mi to přišlo jako dobrý nápad. Cítila jsem,že je mezi námi hodně lásky a připadalo mi to jako přirozený vývoj,navíc i vzhledem k mému věku rozumné