Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Hele oni ty chlapi funguji jinak nez my zensky. Asi ma strach jak rodinu uzivi, co kdyz bude spatny tata… Mozna nejake trauma z detsvi? Ale fakt, ze si to priznal je asi dobry zacatek. Pokud ten chlap neni kus hovna, tak se tomu postavi a udela vse proto, aby byl tim nejlepsim. Ty sveho muze znas nejlip, snad vis co je za cloveka a jak se s problemy pere. Ty na nej hlavne nesmis tlacit. Muzes ho ujistit, ze ses si jista, ze vse zvladne a pak nejakou dobu zkusit temata o miminku trochu omezit a dat mu proste cas.
A není to tak, že jsi nervní a chlap už toho má dost a raději utíká?
Možná to zní, že si chci do tebe rypnout, ale není to tak. Já bych stejně jako ty chlapa v tuto dobu potřebovala mit vedle sebe nejvíc. Svěřit se s tím, co prožívám.. ale ti chlapi jak zminovala slečna výše tak fungují jinak a prostě té trpělivosti, taktnosti a emaptie moc nemají. Raději řeknou, že je problém v nich a „aloha“. Přijdu večer.
Celou dobu byl v pohodě, zajímal se, staral se, těšil se (to se těší pořád)..ale poslední necelý měsíc je jak když přepne. Nerikam že jsem ledově klidná ale taky se snažím nebýt posedlá hormonama, ale taky ať už se ten den zachovám jakkoliv, jeho reakce je stejná..člověk se za měsíc takhle nezmění, takže to že má strach je pochopitelné, i my holky se přece poprvé bojíme, ne? Jde mi o to abych ho neodehnala, aby ten vztah neskončil ve srackach..chci aby se to zlepšilo, klidně až poporodu a ptám se teda jak k němu přistupovat? Kdyby to dítě nechtěl, tak se tak chová celou dobu ale on byl do teď dokonalý 🙂
@Anonymní píše:
Celou dobu byl v pohodě, zajímal se, staral se, těšil se (to se těší pořád)..ale poslední necelý měsíc je jak když přepne. Nerikam že jsem ledově klidná ale taky se snažím nebýt posedlá hormonama, ale taky ať už se ten den zachovám jakkoliv, jeho reakce je stejná..člověk se za měsíc takhle nezmění, takže to že má strach je pochopitelné, i my holky se přece poprvé bojíme, ne? Jde mi o to abych ho neodehnala, aby ten vztah neskončil ve srackach..chci aby se to zlepšilo, klidně až poporodu a ptám se teda jak k němu přistupovat? Kdyby to dítě nechtěl, tak se tak chová celou dobu ale on byl do teď dokonalý 🙂
Ted budu mluvit z osobni zkusenosti. Kdyz jsem otehotnela ja (o miminko jsem v tehotenstvi prisla) tak se manzel nejdriv hrozne tesil a pak se taky uzavrel do sebe. Tehdy jsem si k nemu sedla a on mi rekl o tom, jak byl jeho otec tezky alkoholik. Ja o tom samozrejme vedela i driv, jenze chlapi nemaji takovou tu potrebu jako my, vsechno rozebirat a pitvat. Tehdy jsme o tom mluvili i hodiny a nakonec z toho vyslo, ze mel proste strach, jestli bude dobrym otcem a at nedopadne jako ten jeho. Ono v teto chvili toho ty moc udelat nemuzes nez ho ujistit a podporit. Ja mu potom dala par dni cas, o tehotenstvi jsem nemluvila vubec a chtela jsem ho nechat si vsechno projit v hlave. Nakonec tu ztratu nesl hur jak ja, ale aspon uz vi na cem je. Proste si s nim zkus sednout, zeptej se ho co ho trapi a nech ho se sveit pokud bude chtit. V ton vztahu jste preci dva a meli byste se vzajemne podporovat a verit si. A jsem si jista, ze az se mimco narodi, jemu se to v hlave zase urovna. Pokud to teda je pravej chkap.
Ahoj taky se vám zbláznil chlap těsně před porodem? Celé těhotenství byl semnou, doma, chodil na kontroly atd…a teď poslední měsíc je furt v tahu, každodenní hádky, ve finále z něj vypadlo že má strach a že utíká před problémem a že si ho musí v sobě vyřešit..ja to chápu ale jen mě napadá..
Co když to nevyřeší a bude hůř? Nebo zlepší se? Na syna se těší, je už strýc a děti má strašně rád..jak k němu přistupovat teda?