Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Andelskej_Satan píše: Více
ok, promin, to jsem přehlédla…ono, z mých zkušeností se ten druhý často snaží a celkem dlouho to udržet, kvůli dětem, kvůli zázemí…nikdo netráví rád svůj čas s právníky, u soudu…každý by raději měl spokojené manželství a děti…ale někde je ta hranice, kdy by se ten druhý neměl nechat dál ničit…to že se dva rozejdou, přece neznamená, že nemůžou být oba dobrými rodiči.
Reagoval jsem na pisatelku co psala mimo jine toto:
Před dětmi se k sobě chováme slušně, pomáháme si a snažíme se jim vytvořit pěkný domov.
@Keyllah píše: Více
Ano, jenze, ono to tak nekdy nefunguje, zvlast kdyz jsou deti male a potrebuji mamu i tatu u sebe, a citit se v bezpeci…Najednou tu rodinu rozdelit je podle.me brutalni zasah do jejich zivotu…Pokud v tom neni nikdo treti, tak si myslim, ze by se ti rodice meli sakra snazit, aby to aspon na oko pro deti vypadalo, ze jsou rodina. Rozejit se muzou treba za par let, pripadne je na to pripravovat, starsi deti by to.meli pochopit lepe…a vzdycky je tam nakonec moznost, ze se v tom vztahu neco zlomi, zmeni, a rodice se usmiri a najdou tu ztracenou lasku a pohodu… Vim, nekdy naivni predstava, ale v tomhle jsem asi snilek a pozitivec.
@Andelskej_Satan píše: Více
Prosím, přečti si příspěvek té anonymní ještě jednou. To je snůška hrůzy zakončená odstavečkem, který cituješ. Opravdu si myslíš, že se takové hova_do chová k manželce před dětmi slušně a vytváří pěkný domov? To je jen pokřivená optika psychicky zničené ženské. Z Tebe přímo prýští bolest ze ztracené rodiny, promiň, nedokážeš situaci nahlédnout zrovna tak jako pisatelka.
@Andelskej_Satan píše: Více
Kdy je pidle tebe vhodny věk pro to aby to děti pochopily?
@Lojzísek píše: Více
Nechci to cist znovu, je to smutny pribeh…to at nam vysvetli spis pisatelka, jak to teda myslela…ale narknout ji z pokrivene optiky, kdyz se tu sama takto otevrela, mi prijde od Tebe krajne nevhodne, nezlob se na me.
@Pidulka1991 píše: Více
To se obavam ze ti nikdo nerekne…kazda situace je jina, individualni…
Kdyby za tebou jednou dítě přišlo a řeklo ti že jeho partner není vysloveně zlý, ale že dost často si dá večer tajně skleničku alkoholu a pobrečí si, že se cítí jako onice ale partnera si váží, že partner flirtuje s cizími a tvoje dítě sjazuje, ale to je přeci ok…
Co bys svému dítěti řekla? Řekla bys mu aby zatlo zuby a až do konce života v tom vztahu vydrželo?
Já bych svému dítěti poradila rozvod. ![]()
@Andelskej_Satan píše: Více
nemyslím to zle, ale kdy je podle tebe správný čas? dokud z toho nemají rozum? před první třídou? před nástupem na SŠ? a že to puberťák pochopí lépe? to přece nemusí být vůbec pravda, naopak v pubertě, kdy to s nimi mlátí, může být ten nejhorší čas…Rozejít se za pár let? až dotyčný bude psychicky zlomení? vyhaslý? ![]()
Budu hádat - tvoje žena pár let vydržet nechtěla a měla pocit, že už obětovala dost. Nemyslím to zle, ale tvoje názory, že se po x letech něco zlomí, změní, že musí vydržet,
nevím no, za mě by nikdo neměl trpět, být ponižován, necítit se dobře a v tomto roky žít, aby ten druhý měl stejný standart, protože o tom, jestli v tomto nechat děti a nechat jejich matku roky se trápit ( viz zakladatelka), se vůbec nebavím, to není dobré a zdravé pro nikoho z nich…
@Keyllah píše: Více
Mas pravdu..asi zalezi na tom, jestli si ten chlap vubec neco uvedomi a zacne se v tom vztahu chovat hezky nebo je mu to vlastne jedno a ma tak full servis od tise trpici pisatelky a plus milenku.
Otazka taky je jestli mu pisatelka dala nejak najevo, rekla, co ji ponizuje…chlap se obavam, ze mu to asi nedochazi, co presne pro ni znamena, to co ji ponizuje.
Příspěvek upraven 05.02.25 v 12:07
@Andelskej_Satan píše: Více
Najít ztracenou lásku a pohodu lze, pokud byl vztah vystaven na pevných základech, lásce (nemyslím zamilovanosti a okouzlení) a především vzájemné úctě. To bohužel ani u jednoho z manželů těch dvou anonymních nevidím.
Láska se dá přetavit do přátelství, ale kde není základní lidská úcta a takové to, že partnera máš obyčejně lidsky rád, žít s druhým jen kvůli dětem je pro toho nemilovaného a odmítaného očistec, který se na psychice a nakonec i zdraví časem podepíše. Nehledě na to, že děti vidí ty rozpory, jak se táta chová k mámě doma, jak je máma nešťastná a mají tendence podvědomě přejímat tytéž vzory jako standard.
Samozřejmě, že děti chtějí rodiče pospolu, ale také potřebují klid a domácí pohodu, ne napětí a ledový chlad, nedejbože ponižování jednoho z rodičů.
@Andelskej_Satan píše: Více
Co je krajně nevhodné? Ano, jít s kůží na trh není jednoduché, ale tady jsme v diskuzi.. A když slušnou formou vyjádřím názor, že žena, která žije s člověkem, který s ní léta zachází jako s hadrem, má pokřivenou optiku? Stojím si za svým názorem.
Týrané ženy mluví dost podobně jako ona.. A jejich hlavním argumentem pro setrvání bývá nejčastěji „kvůli dětem“. Ano, ony mají optiku doslova deformovanou.
Podle mě pleteš jablka a hrušky. Jasně, že v řadě letitých vztahů pojí lidi spíše přátelství. A jsou spolu, protože se mají lidsky rádi, chtějí tu být jako rodina pro své děti, chovají se k sobě hezky a mají vůči sobě úctu. To je ale přece něco úplně jiného než zde prezentované případy. Tady je toxicita, minimálně.
@Andelskej_Satan píše: Více
Já jsem to manželovi nějak důrazně najevo nedala, co mi vadí a co bych potřebovala změnit, něco jo, ale ty nejzásadnější věci asi ne. V tomhle je to moje chyba. Zase na druhou stranu mi některé věci připadají tak samozřejmé, že si myslím, že normálnímu člověku by to mělo dojít. Ten můj asi milenku nemá, ale taky je možný, že to nakonec rozsekne on, taky v tom není šťastný.
@Anonymní píše: Více
No a jsme u toho…nedala jsi mu to durazne najevo…chlapi mozna nekdy nedomysli vaznost situace…pokud zena pri nejakem chlapove spatnem jednani, chovani, nerekne durazne, ze ji to zranuje, ze uvazuje o rozchodu…tak partner vaznost situace nemusi vubec vnimat.
A jako myslet si, ze chlapovi neco dojde, jasne jsou takovi…ale spolehat na to, nez si to proste normalne rict vecer u vina…je za me dost smutne, se pak roky trapit a vic ten vztah nicit.
A budme uprimni, ony nekdy veci nedochazi ani zenam…