Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Chudák pes, teda :. Taky jsem byla těhotná a vztah máme pořád stejný…
Mela jsem podobne pocity, psa jsem na rok přemístila k babičce. Az kdyz jsem se srovnala s druhym ditetem a doma se to zaběhlo, tak jsme si ho vzali zpatky a je to zase fajn. Večer kdyz decka usnou, tak ke me lehne a nehne se o milimetr. Nedokážu si vysvětlit, proc tomu tak bylo, vlastně se choval porad stejne, ale mi vadilo uplne všechno. Jsem moc rada, ze se to srovnalo ![]()
Boze, nejdriv si dej facku, pak si to po sobe precti a dej se dohromady, ten pes nemuze za to, ze mas ted jine priority
V krajnim pripade radeji psa udej nekomu hodnemu, pokud se fakt nedokazes ovladat…
Měla jsem to v prvním těhotenství podobné. já mám teda retardovaneho bigla, ale štval mě úplně vším. nedej bože když se začal olizovat
to mi vadí teda vzdycky, ale tehdy jsem na něj začala vždycky jecet. na něm se to teda nijak nikdy nepodepsalo, je celkem splachovaci povahy.
pomohlo mi ho dát na dva dny tátovi abych si od něj odpocinula/nebo prostě šel mi chviličku z oci a manzel se mu víc věnoval. Pak se to srovnalo a všechno jsem mu vynahradíla.
zkus ji chvíli dát hlídat někým koho má ráda a vydrží s ním v klidu dva tři dny. je to náročný pro vás obe a jestli se ti začíná i pomocovat a klepat se tak to bude asi nejlepší na chvilku pro obě.
Ahoj, pejska je mi moc líto, ale zároveň i chápu že hormony mění vnímání toho co jsme dřív měli rádi. Já vždycky měla krásný vztah se svou mamkou, ale co jsem otěhotněla, najednou jsme si přestaly rozumět. Najednou mi lezla na nervy, každá její nevinná připomínka mě urážela, všechno jsem si moc brala. Dokonce jsme se i poprvé za asi 6 let pohádaly kvůli kravině. Hned jak se malá narodila se to zase změnilo, přestala mi vadit. Ale občas trošku cítím, že už to není takové jako dřív - těch 9 měsíců odstupu udělalo své
Co dát pejska na nějaký čas k rodině či přátelům a až se situace kolem nového miminka a hormony zklidní tak si ho vzít zpátky? Takhle totiž hrozí že se tě fenka začne bát a už to nepůjde napravit ![]()
Fakt smutný, chudak pes, vis ze ji ubližuješ a nedělalas s tim nic. copak je tak těžký par minut si s ni hrát, pohladit???
Ahoj, mám to podobně… Jsme s manželem milovníci zvířat… máme koně, dva psy, kocoura a hady… Po narození dcery mě zvířata začala obtěžovat a místo odpočinku, když spí dítě… musím krmit, kydat… hady jsem prodala a pejsci a ni kocour už nesmí do baráku… chlupy a tak… když dcera usne tak chci mít klid a místo toho mě zase otravují psi, koně kocour… prostě je toho moc… ale dceři budou dva a je to čím dál lepší… nejradši má procházky se psy a nejlepší hračka je kocour… už si ho občas zase vezmeme do obýváku a dcera ho hladí a vaří mu… Takže ted jsem zase mooc ráda že je všechny máme… snažím se být na ně mila a jít tak přeci dceři příkladem at ví jak se chová ke zvířátkům
Je hnusný se do zakladatelky hned navázet… trošku se proberte, tohle ji asi fakt pomůže. jestli máte psa tak přidejte raději věcnou řadu než tyhle řeči. fenku nezmlatila, neskopala… jen servala. svět se nezbori když se zařve na psa.
vsadím se, že půlka z vás co takhle píšete ani nemá psa domá.
Možná se v tobě v těhotenství podvědomě probouzí nějaké ochranitelské pudy a pes ti příjde jako potenciální nepřítel a proto jsi na něj zlá
Tak si prostě zkus říkat, že ona je stejná, že je to tvůj starý dobrý pes a že nějaké těhotenské hormony vám přece nemůžou zkazit vztah
A běž ji hned pohladit ![]()
@Janee19 píše:
Boze, nejdriv si dej facku, pak si to po sobe precti a dej se dohromady, ten pes nemuze za to, ze mas ted jine priorityV krajnim pripade radeji psa udej nekomu hodnemu, pokud se fakt nedokazes ovladat…
Hele to ale vůbec není o prioritách. Zakladatelka je těhotná, takže hormony s ní mávají. A věř tomu nebo ne, já najednou všechny lidi vnímala úplně jinak. ![]()
Taky bych radila nekomu hafika na nejakej cas sverit. klidne bych platila zradlo. ona za to nemuze, chudinka. nebo zkus s nekym probrat, proc to tak ted mas.
a udelej to co nejdriv.
Píši anonymně, protože se stydím..
Jsem na konci druhého těhotenství a pozoruji strašně zvláštní chování.
Začala jsem být hodně zlá na naši fenku. Ona je hodná, má ráda děti, je veselá, venku zvyklá chodit na volno, měli jsme vždy dobrý vztah, ale vlastně už od prvního porodu jsem k ní změnila postoj. Najednou jsem měla své narozené dítě a ona šla stranou, jakoby na ni nezbývala láska, nechtělo se mi ji ani mazlit, hladit.. Dítko povyrostlo a začali jsme mít zase lepší, vřelejší vztah. Jenže teď jsem na konci druhého těhotenství a zdá se mi, že mi vadí na ní všechno, ty chlupy.. že hned neposlechne, když ji dám příkaz.. to se potom dokážu rozčílit a zvýšim na ní hlas. Došlo to až tak daleko, že se mi počůrala a začíná se klepat. Tohle jsem nechtěla a bojím se, že třeba až se zase uklidním už bude pozdě a vztah s mým psem už nepůjde zpravit.
Měla jste některá něco podobného? Děkuji.