Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, mám problém s Kristýnkou, v září začla chodit do školky a první dva týdny byla v pohodě, pak ale začla vyvádět a brečet, že do školky nechce. Nejprvve jsem myslela, že je to tím, že je pořád nemocná a bude jí jen dýl trvat než si zvykne, přece jen byla ve školce týden a pak třeba tři doma, jenže teď když už jsme se z nemocí jakž takž vyhrabali se začla počůrávat. Trvá to asi dva týdny, byly jsme u dr, kvůli možnému nachlazení, výsledky budeme mít až v pátek, ale dr bohužel potrvdila moje obavy, že to může být tím, že chodíme do školky každé ráno s řevem, příp. žárlivost na Rozinku.
Jenže ve školce se prý po chvíli uklidní a je v pohodě, hraje si, vím, že je hodně průbojná, takže se nebojím, že by jí tam někdo ubližoval, jedna učitelka jí sice není sympatická (ta bohužel není sympatická nikomu), ale prý je jen přísná, taky ji do ničeho nenutí.
Vím, že Kristýnka je velká herečka, takže jsem tomu nevěnovala tolik pozornost, ale tohle počůrávání mě začlo děsit, co když v ní tím vyvolám nějaké trauma? Když se z ní snažím vytáhnout proč tam nechce, tak prý jen proto, že tam nebudu já s Rozárkou.
Máte někdo podobné zkušenosti?
Katka
Kačko, byla jsem jednou u dětské psycholožky a ta mi říkala, že nejdůležitější je, co dělá dítě v MŠ během dne. To je skutečně to, co prožívá.
Zkus to s ní rozebrat, ukaž jí třeba svoje fotky z MŠ a vyprávěj ji jako o sobě, ale bude to o ní, že se ti tam také nechtělo, ale pak to bylo fajn, super kamarádka XXX, bezvadná hračka, kterou jsi doma neměla (vymysli si, co by jí nadchlo),… pak že jsi se těšila na mamku, až si pro tebe příjde… Promysli to, to byl takový můj momentální nápad, třeba to zabere, hlavně to zkus stylem, že to s ní prožíváš. Že jsi se také jednou zkusila Počůrat, ale jen jednou, pak jsi přišla na to, že je to blbost, měla jsi hnusně mokré kalhoty, tak už jsi to neudělala. Trošičku si myslím, že ti říka něco ve stylu. Nech mě doma jako sestřičku, podívej, jak jsem maličká, vždyť se ještě počůrávám.
ahoj,
osobní zkušenost nemám, ale kamarádky holčička ráno brečela skoro dva měsíce - ale pořád se to zlepšovalo a hlavně brečela jen, když tam šly a mezi dětmi už byla celý den v pohodě. Vím, že se taky párkrát počůrala a samo to přešlo. Hlavně dítěti nenadávat, být v klidu, … Pokud je přes den ve školce spokojená, tak je to v normě - hodně dětí takhle ráno ze začátku vyvádí. Neboj, trauma z toho jen tak nebude:-)
Ať jste brzo zase v pohodě!
Jana
Moniko, tím, že by chtěla ukázat jak je maličká to určitě nebude, protože když jí řeknu, ať si zajde pro plínku, tak brečí, že není miminko, myslím, že by to pro ni byla strašná potupa.
Každý den se jí ptám co dělali, je nadšená ze cvičení, ze zpívání, z malování, každý měsíc mají nějaké divadlo, chodí do solné jeskyně, takže si nemyslím, že by se tam nudila nebo ji to nebavilo, přesto každé ráno řve, kéž by to bylo jen dva měsíce…
Nic si z toho nedělej, u nás to tak měli skoro všechny mamči včetně mě. Prvních 14 dní nadšená- vše bylo nové i kamarádi atd. Pak jsme chodili s řevem, učitelky mi ji rvaly z náručí a říkaly, klidně zůstaňte za dveřma a poslouchejte. Do 5 min. byl klid a šla si s klidem hrát, prý je to úplně normální, pak se zaklimatizovala. Po nemoci však chodíme zase s řevem, a počůrává se v noci- no já bych chtěla být taky raději s ní doma něž do práce, ale co se dá dělat. Nic si z toho nedělej, myslím si, že je to normální. TeĎ chodí do školky už druhým rokem a je to pořád stejné, někdy se těší, jindy ne. Hlavní je nepovolit, jak zjistí, že řev zabral, a může zůstat doma je konec. Nechci být nijaká krkavčí matka, ale říkám jí: Já musím do práce, ty do školky, pak si odpoledne budeme hrát. No to jsem se nějak rozepsala.
Já si jako krkavčí matka připadám, protože jsem doma s Rozárkou, jenže jsem si myslela, že to pro ni prostě bude lepší, být tam až do 3 a hrát si s dětma, když se jí doma nemůžu věnovat tolik jako dřív. Přece jen se musím věnovat víc Rozárce. Prozatím jsme celodení školku zrušili, chodí domů po obědě a oba dny byla v pohodě, takže uvidíme ![]()