Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Trestání dítěte.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.4.10 11:37
Zuzka-mamka - naprosto souhlasím. Je potřeba dítěti ukázat hranice a tím nemyslím ho nějak mlátit. Mě se osvědčilo domlouvat, ale pokud se dítě šibalsky podívá a ví, že se to nesmí a jenom zkouší, co uděláte, je domluva nanic. Plácla jsem přes zadeček nebo ručičku a musím říct, že u nás to zabralo. Prostě ví, že to myslím vážně a že když říkám, že se to nedělá, tak se to skutečně nedělá. Jsou mu 2roky a 3 měsíce a když to srovnám s jinýma volně vychovávanýma dětma, je rozdíl vidět. Mám o něj strach jako každá maminka a když mi například začne utíkat z dětského hřiště směrem silnice, vím, že když zavolám ZASTAVIT, tak zastaví. Ale předcházelo tomu hodně domluv a nakonec to plácnutí na zadeček (nemá plenky, ale rozhodně to nebylo žádné mlácení s otiskama na zadečku). Náš malej si prostě myslel, že se budeme honit, ale je potřeba oddělit zábavu od povinnosti poslechnout. Také začíná dělat naschvály a vymýšlet si, to s věkem souvisí, ale všechno má své hranice. Je to pohodový kluk se kterým se nemusím bát jít kamkoliv mezi lidi. Ale výchova je na každém z nás… Jenom škoda, že se to někde nevyučuje:-)))))) a neplatí to pro všechny paušálně. Prostě každé dítě je jiné.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.10 21:36
karolínka.sofinka píše:
ahojky, já myslela, že nikdy nebudu muset na malou vztáhnout ruku a že si s ní vždy nějak poradím. Dnes jsem tu naivní představu opustila - už 14 dní dělá cirkus při oblékání, přebalování - pořád se otáčí na bříško, nepomáhá nic jí dát do ručiček a dnes už to byl extrém - sundala jsem punčocháčky, plinku a od té doby se s ní mordovala cca 10 minut bez úspěchu jí vůbec položit na čistou plenku. Tak jsem ji lehce pleskla po zadečku - to ani neplesklo, nemohlo to ani bolet a ta spustila takový pláč, ale ležela, oblékla jsem ji a šupajdily jsme ven. Ale nevím, jak to s ní teď budu zvládat - pokaždé se mně ji pleskat nechce, doteď byla při přebalování hodná. Nevím co s ní
Moc se tím hlavně nenervuj, to je úplně normální. Já umím už oblékat plenku v rozličných pozicích, splavená bývám až na … 
Když je nejhůř, tak jsem drsná. Položím ho na záda a fakt přísně řeknu, že to teda ne. Dneska chudák řval jak tur, ale poležel 
Jinak k tématu - vařečka mi přijde moc, i facka - zvlášť u takto malých dětí. Uznávám 1× (!) plácnutí přes zadek, popř. ruce - což u nás taky párkrát proběhlo. Jednou to přes ten zadek asi i bolelo, to už mi fakt ujely nervy, když mě popáté hryzl při kojení tak, že jsem myslela, že vyskočím z kůže. Dost mě to mrzelo, efekt to nakonec stejně nemělo, že by přestal hryzat, ale stalo se, no… Rozhodně na to nejsem hrdá, že bych se tím chlubila
Jinak teda souhlasím s tím, že u takových prcků nějaké domlouvání moc nepomůže, nemají z toho rozum. Takže je třeba to NE něčím vyjádřit, když už jde do tuhého… To, že na sebe budem dělat nenene a on se mi bude u toho řezat s jednou rukou v elektrické zásuvce, mi jako dobré řešení nepřijde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.10 22:10
karolínka.sofinka píše:
ahojky, já myslela, že nikdy nebudu muset na malou vztáhnout ruku a že si s ní vždy nějak poradím. Dnes jsem tu naivní představu opustila - už 14 dní dělá cirkus při oblékání, přebalování - pořád se otáčí na bříško, nepomáhá nic jí dát do ručiček a dnes už to byl extrém - sundala jsem punčocháčky, plinku a od té doby se s ní mordovala cca 10 minut bez úspěchu jí vůbec položit na čistou plenku. Tak jsem ji lehce pleskla po zadečku - to ani neplesklo, nemohlo to ani bolet a ta spustila takový pláč, ale ležela, oblékla jsem ji a šupajdily jsme ven. Ale nevím, jak to s ní teď budu zvládat - pokaždé se mně ji pleskat nechce, doteď byla při přebalování hodná. Nevím co s ní
Tak tuto situaci řeším tak, že si ji přebaluji na klíně. Teď už to zvládám i docela rychle. Začátky byly neohrabané 
Ale máš jistotu, že Ti nikam neuteče, neotočí se. Hlavně je to super, když nejsi v domácích podmínkách. Doma s ní dělám blbiny, že ji honím po posteli. Ale taky né vždy mám na to chuť.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.10 22:30
I u nás se jednu dobu přebalovalo na čtyřech nebo v kleče, pak ji to přešlo a teď zase přabalujem na zádech.
Když zlobí, tak řeknu jednou „nedělej to“, podruhé se zvýšeným hlasem, potřetí se zvýšeným hlasem a výhruškou, že dostane a pak opravdu dostane jedno plácnutí rukou přes plínu na zadek, popřípadě přes ruku. Ale rozhodně ne vařečkou a nebo fackovat hlava nehlava........u tak malých dětí mi to příjde moc…ale každý má svou metodu na výchovu svých dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.10 12:31
tak u nás je největší problém ji zapnout čistou pampersku, to začne vyvádět, přijde mně, že chce být bez plinky, ale to ještě samozřejmě nejde:-) jinak to dooblíkání je pak taky příšerné, ale to už zvládám ve všelijakých polohách, třeba si ji posadím a to je spokojená. Vařečkou bych ji nedala, ani nějak bolestivě neuhodila. Ale můžu jí stokrát říkat nesmíš i zvýšeným hlasem a to nezabírá. Když ji někdy výjimečně přebaluje manžel, tak se mu ani nehne, jen kouká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.10 13:37
Po ručičce dostává asi každý prcek, můžem říkat dokola ne,nech to,nedělej to a nic. Pro ně je to zajímavý..Dcera si ted nachází cokoliv na co by si stoupla a viděla a dosáhla na vše co je na kuch.lince,včera si dokonce stoupla na motorku..Je to mazec, ale musíme to přežít..hlavně ve zdraví!!! Taky zkoušela si zapnout sporák,ale naštěstí mám kousek jistič,tak ho už vypínám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.10 20:29
To je jak můj malý, přesně, i kdyby si měl dotáhnout nějakou krabici, motorku, nebo nějaký předmět klidně i z druhého konce bytu, tak si ho donese, jenom aby mohl na něho vylést a dělat mi bordel na kuchyňské lince. Sporák řešíme taky, máme plynový, buď mi ho vypíná když vařím a nebo teda to je mazec mi ho i zapne, což je dost blbý, protože mi na sporáku nic nesvítí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.4.10 22:18
Tak tady čtu holky vaše poznatky ohledně trestání a připadám si jako pěkná trýznitelka, protože co se týče trestání, tak preferuji způsob našich babiček, a to takový, že prostě jakmile dítě udělá něco špatně, musí být potrestáno, a jak jinak, než prostě tak, že dostane nášup. Mojí dceři je 9 měsíců a ví, že na kytku nesmí, neboť hned při prvním pokusu oškubat jí, dostala přes ruce tak, že si to asi zapamatovala. A jak čtu o přebalování, tak to neexistuje, že bych jí musela honit po přebalováku a „přemlouvat“ jí, aby se uklidnila. Ví, že musí ležet, jinak jí nepřebalim, takže je v poho. Od dvou měsíců, hlavně, když se zkouší vztekat, dostane ne po zadku, kde by to kvůli plíně necítila, ale po stehýnku, kde jí to pěkně štípne a je klid. A to trvá do teď. A můžu říct, že preferuji i výchovu své kamarádky, která má dvouletého syna, od malička, pokud nebylo něco spráně, byl hned bit, a teď je vychovanej, slušnej, prostě výstavní dítě. Když někdy vidim jen třiba při nákupech ty děti, to je hrůza, jsou to frackové, na které se jen křičí a výsledek žádný. A maminky hrdě kolem nich běhaj, poslouchaj je na slovo a už nevidí, že ostatní na ně koukaj a klepaj si na hlavu, jestli jsou vůbec normální, že nechaj svým dítětem takhle vláčet. Podle mě má být dítě bito od mala a pořádně, a takový ty řeči, že tomu nerozumí, tak ty jsou pasé, protože děti jsou někdy chytřejší než my. To mi věřte, ikdyž asi teď vypadám jako pěkná tyranka.
- Citovat
- Upravit
14.4.10 22:41
Musím souhlasit, když kolikrát slyším babičku, že špatně se chovat k rodičům, to by si nikdy nedovolili a jejich děti k nim taky ne (naši rodiče), tak na tom něco bude. A ty byli tak vychováváni 
. A dnešní děti, hrůza, nevychovaní spratkové a proč? Protože jim domlouváme místo toho, abychom jim pořádně naflákali a nezáleží na věku. Např. mojí sestry syn poslouchá mě, kdežto ségru, jako matku má na háku. A proč? Protože jsem na něj asi ve třech letech vytáhla vařečku, spráskala ho, až měl obtisky snad všude, pak šel ještě do studený sprchy a od té doby, nemám s ním problém. Kdežto ségra je něj měká, takže jí má totálně na háku. A můžu říct, že takto hodlám pokračovat i ve výchově své dcery. Prostě a jasně, vařečka vyhrává nad nesmyslnými bludnými větami, nesmíš, nesahej atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.10 22:43
Anonymní, tak to je teda síla. Neuznávám tady kritiku, zastávám názor, že je každý jiný a má na to právo, ale vyrazila jsi mi dech. Já jsem totiž pravý opak. Já jsem neuhodila své dítě ani přes plínku, ani po ručičce, prostě vůbec. A nehodlám to udělat ani kdyby mi skákala po hlavě. A jestli se po mém dítěti a mně budou dívat lidi a klepat si na čelo, tak to je mi asi jedno. Já jsem dala kytky na skříně, koš na smetí mám taky zvýšený, aby do něj nemohla a pokaždé když se objevuje další nevhodná věc, tak ji eliminuji. Nepředstavím si, že bych ji fyzicky trestala, je to moje sluníčko a postupně se učí, co smí a nesmí. Budu upřímná, měla jsem spíše legraci z dětí, které, jak ty říkáš jsou vychované, tzv.výstavní děti. Přišlo mi to nenormální. Teď ale za tím uvidím tyranskou matku a budu si klepat na čelo já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.4.10 23:13
Jezinecko, moje dcera je taky moje sluníčko, jediná na světě, miluju jí jako nikdy nikoho, ale prostě jsem tvrdá a rázná, což ve výchově musí být podle mého na prvním místě. A nikdy v životě bych nedopustila, aby mi dcera skákala, třeba jak ty řikáš, na hlavě, to bych byla asi špatná máma. Ale jak řikáš, je to názor.
- Citovat
- Upravit
14.4.10 23:43
Anonymní, pro mne je na prvním místě, aby dcera byla zdravé a šťastné dítě, aby byla zvídavá a ráda se učila, aby věděla, že jsem tu pro ni a aby se nikdy nebála mi něco říct, aby se nebála zkoumat pro ni nové věci a aby z ní nebyl jen hotový robotek odpovídající mé představě dokonalého dítěte. Dcera se učí, jak jsem psala, každý den mne něčím představí a každý den dělá něco navíc správně. Bez toho, aniž bych ji uhodila. Pro mne je to rovnocený partner, kterému musím pomoci vyrůst, ale holt mám dítě s názorem a musím se i já naučit respektovat ji. Ano, pro mnohé zase moje výchova může být ujetá. Mimochodem, všimla jsem si, že „zlobí“ ve chvílích kdy se jí nevěnuji a nebo nemám na ni čas a nbo jsem nějaká podrážděná a nebo unavená. Je to její projev, jak mne vtáhnout zpátky do hry. Jak docílit, abych zase byla při ní a to že dítě chce být se mnou rozhodně není důvot k tomu ho trestat. Tedy aspoň moje dítě já nebudu bít za to, že mne má rádo. Zlobením myslím to, že dělá věci, o kterých ví, že je dělat nesmí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.10 23:55
Tak jsem jen nakoukla, ale musím říct, že Anonymní mi taky vyrazila dech.. Je to věc názoru, ale mě přijde normální, že malé dítě je zvídavé a spíš by mi přišlo divný, kdyby to nedělalo. Svou rok a půl starou dceru bych nikdy neuhodila, protože prostě nevím za co!?? Že jí zajímá to a to? Pokud mám v bytě něco nebezpečného co nejde eliminovat, tak po upozorněních NENENE odvedu pozornost prostě jinam. Souhlasím s jezineckou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.10 00:26
Tak musím podoknout, že je na mě příspěvek od anonymní taky trochu moc, ale je to, jak říkáte, její názor a má na něj právo. A to jsem si myslela, že jsem já ta matka tyranka, ale jak tady čtu ty vaše příspěvky, myslím, že je to v pořádku. Taky dostane přes zadek a přes ruku, když třeba někam utíká, ale vařečku jsem tedy ještě nevytáhla a přes hlavu nebudeme bít snad nikdy!! Vždycky jí taky upozorním a když to nezabírá..plesk. I když mi občas přijde, že to dělá normálně schválně, aby dostala 
Pořád stahuje třeba žaluzie a pak řeknu která ruka to byla a ona přijde a ukáže a ví, že dostane a ještě se tomu směje 
Ale souhlasím, že je to o nějakém nastavení hranic, po hlavě si určitě skákat nenechám. Manžel byl taky zastáncem nebití a mě říkal, že ji jen biju a jsem na ní zlá, ale už pochopil a taky už dostala i od něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.10 00:45
Anonymní, no když myslíš… Mým cílem není vychovat tupou poslušnou ovci (jenom se podívej, jak to dopadlo třeba v Německu - Hitler a spol., nechali se totálně zblbnout, protože byli zvyklí slepě poslouchat autority), ale člověka, který má vlastní názor a o věcech přemýšlí. Tím neříkám, že budu trpět nějaké scény v obchodě apod., ale mlátit dvouměsíční dítě a myslet si, jak božsky nevychovávám mi teda přijde trochu moc
Pro mě je na prvním místě to, aby moje děti měly ve mně oporu, věděly, že je podpořím za každých okolností, nebály se mi cokoli říct, o čemkoli si se mnou promluvit. Fakt nechci, aby šlapaly jako hodinky proto, že se budou bát, že je spráskám… Nebo mi pak třeba utíkaly z domu, že mají trojku na vysvědčení a mají strach z výprasku. Ale každý chceme od života něco jiného, že…
Dana27 - tak to ti můžu s klidem říct, že kdybys byla moje ségra, tak bys něco takového nepřežila 
Když už má přijít fyzický trest, tak ho má udělit rodič, nikdo jiný na to nemá právo a nikdo mi moje dítě mlátit v žádném případě nebude.
Spráskat dítě, až má obtisky všude není o tom, že ho potrestáš, je to o tom, že si vybiješ na něm vztek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
