Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
A jinde vydrží (s babičkou, u kamarádky)?
Proč by každé živější dítě mělo mít diagnózu?
Doma taky skáčete kolem dítěte na každý projev nevole?
Tak pokud je tam nejake podezreni, meli jste asistentku vyrizovat nez nastoupila do skolky Ja moc nechapu, ze ted v listopadu, tam jako byla/nebyla par hodin (pokud nebyla nemocna). Dcera sla ve 3 letech a hned byla do odpoledne ( pracujeme oba s manželem). Par dni plakala, od toho ty učitelky tam jsou, aby si poradili. Jako kdyby mi volali, at prijdu, ze breci, tak asi tezko muzu z prace odejit. No a zvykla si uplne v pohode.
@Svistice jsou tam i jine problemy a specifika, nevypisovala jsem vsechno. Kvuli zivosti bych s ni nebehala po doktorech.
Babicky zvlada dobre, hlidani mame parkrat za rok, ale zvlada v pohode.
Když zaplace a ustoupite tak to bude dělat pořád. Učitelky ji musí zabavit.
@JancaS84 píše:
Když zaplace a ustoupite tak to bude dělat pořád. Učitelky ji musí zabavit.
Taky myslím. Znám povícero děti s ADHD, školku zvládaly od tří, některé i od dvou let, jen pro personál to bylo občas náročnější.
A pokud je na tom dítě úměrně věku s porozumenim (chápe, co se děje, rozumí, co se po něm chce), je to jen učení se prekonat vystoupení z komfortní zóny. Stejně, jako u každého neurotypickeho diteteci dospělého.
My jsme tedy ty první dny také mohli s dítětem do školky, ale učitelky to dost důrazně nedoporučovaly s tim, že to dětičkam spíš udělá zmatek v hlavičce-jakože proč včera tam se mnou maminka mohla být a teď mně tu nechává samotnou…něco na tom určitě je. Nikdo z těch rodičů nakonec ve školce nezůstal. Stejně tak je špatně ji tam opakovaně dávat na „pár“ minut. Dcera už teď dobře ví, že pokud začne prostě plakat, vypláče si brzký odchod domů. Nevim, no, podle dvou kamarádek učitelek v MŠ je to hodně o přístupu učitelek k těm dětem. Prostě, aby se hned nehroutily z pár proplakaných minut…Teď se samozřejmě bavíme o zdravém dítěti. Pokud by dcerka opravdu měla nějakou diagnózu, je to o něčem jiném.
@Svistice píše:
Taky myslím. Znám povícero děti s ADHD, školku zvládaly od tří, některé i od dvou let, jen pro personál to bylo občas náročnější.
A pokud je na tom dítě úměrně věku s porozumenim (chápe, co se děje, rozumí, co se po něm chce), je to jen učení se prekonat vystoupení z komfortní zóny. Stejně, jako u každého neurotypickeho diteteci dospělého.
Moje dcera žádnou diagnózu asi nemá, nevím. Ale druhý den total blok, že do školky nejde. Nechtěla se oblíkat nic, rvala se semnou. No tak šla jen v ponozkach, bylo docela po dešti. Ale prostě jsem neustoupila, protože mě bylo jasný že bych ji tam už nedostala. U brany školky si obula boty, v šatně se pak prezuly ponožky a byl klid. Už to nikdy neudělala. Jako kňoura, že nechce jít ale ví že na mě to totálně neplatí
@JancaS84 Jasně. Taky mi děti mektaly, že nechtějí do školy, na výlet, k babičce, do skoly, dělat úkoly, jít na nákup, jet na tabor. Ale musí se naučit, že některé věci se musí/jsou potřeba, i když z nich clovek není stopro odvazany. I za cenu nějakých slziček či vztekani
Já teda nevím, ale po 10 minutách už domů? To dcera teprve končila s brekem a rozkoukávala se, učitelky mi teda přijdou docela pohodlné….když budete pokaždé takto ustupovat, tak to neskončí nikdy. Jakkoliv mi to bylo nepříjemné, tak jsem ji tam nechala a 11. minutu už jí byla nějaká matka volná. Za mě je špatně už to zůstávání s ní tam - musí z toho mít slušný guláš.
@HloupýFlop Tak zas nedelejme z děti deb.ili. Dítě žádný guláš z toho, že tam je matka a pak odejde (a zase se vrátí) mít nemusí. Je to jen o komunikaci mezi tou matkou a tím dítětem.
@JancaS84 píše:
Moje dcera žádnou diagnózu asi nemá, nevím. Ale druhý den total blok, že do školky nejde. Nechtěla se oblíkat nic, rvala se semnou. No tak šla jen v ponozkach, bylo docela po dešti. Ale prostě jsem neustoupila, protože mě bylo jasný že bych ji tam už nedostala. U brany školky si obula boty, v šatně se pak prezuly ponožky a byl klid. Už to nikdy neudělala. Jako kňoura, že nechce jít ale ví že na mě to totálně neplatí
Tak u zdraveho ditete bez diagnozy bych to udelala take tak, dcera take ráno obcas kňoura, ale prostě jde. Ono, kdyz musite rano do práce, tak diteti nic jineho nezbyde
@Svistice píše:
@HloupýFlop Tak zas nedelejme z děti deb.ili. Dítě žádný guláš z toho, že tam je matka a pak odejde (a zase se vrátí) mít nemusí. Je to jen o komunikaci mezi tou matkou a tím dítětem.
No, take u nas ve skolce tak jedna maminka byvala - hodinu rano s ditetem, jestli nebeci. A moje dcera mi pak doma začala brecet, ze chce abych i ja tam s ni byvala, kdyz jedna maminka muze. A nepochopila, ze ja narozdil od ni, do práce musim. Takze pokud nemá dite diagnozu, nepotrebuje asistenta, myslim, ze v klasických skolkach maminka nema co delat. Od toho jsou ruzne adaptacni skupiny
@Anonymní píše:
No, take u nas ve skolce tak jedna maminka byvala - hodinu rano s ditetem, jestli nebeci. A moje dcera mi pak doma začala brecet, ze chce abych i ja tam s ni byvala, kdyz jedna maminka muze. A nepochopila, ze ja narozdil od ni, do práce musim. Takze pokud nemá dite diagnozu, nepotrebuje asistenta, myslim, ze v klasických skolkach maminka nema co delat. Od toho jsou ruzne adaptacni skupiny
Tak u nás teda nebyl problém dětem vysvětlit, že nějaké dítě má asistenta, těžkou adaptaci (a má tam tedy maminku), může chodit každý den po O, nemusí chodit o prázdninách…
A to jedno z dětí je tedy těžce neempaticke.
@Svistice Tak mému synovi, když byly tři roky, bys teda nevysvětlila vůbec nic…ve školce řval, nechtěl do ní ani náhodou, a nepomáhalo nic…vysvětlovat cosi o asistentce nebo cokoliv jiného by teda fakt býval nepobral…
Dcerka byla ve skolce zatim jen parkrat, vzdy jsem hodinku byla s ni a pak na chvili odesla a uz mi ucitelky volaly, ze place a mam prijit. Celkove tam vzdy vydrzela tak dve hodky (hodinku se mnou a hodinku sama) a pak na ni byla uz videt unava.
Ted byla nemocna, dnes po pauze poprve do skolky a vydrzela tam 10 minut a sly jsme zas domu, plakala, ze chce jit pryc. Ucitelka rikala at to nelamem pres koleno. Ale pritom kazde rano se tesi, o skolce mluvi, nadsene tam bezi, chysta se mnou svacinku…
Je pravda, ze je tezsi ji zabavit a zaujmout, je hodne ziva. Doktor ma podezreni na adhd nebo Aspergera, jeste cekame na vysetreni.
Jsem z toho docela zoufala, protoze zadnou spec. skolku s mensi skupinkou deti v okoli nemame a ja uz jaksi padam na hubu. Musim vypnout nebo se zblaznim. Na druhou stranu dceri nechci delat stres a bojim se, ze si nezvykne. Uvazujeme jeste o asistentovi, aby se ji nekdo primo venoval.
Je mozne, ze se ji jeste ve skolce zalibi? Ma nekdo zkusenost?