Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Podle názvu tématu to asi vypadá, že bych si neměla stěžovat, a být za projevované emoce dcery ke mně ráda. Ale už je to extrémní. Posledních pár měsíců mě dcera během dne, usínání a často i ve spánku neustále hladí, potřebuje vyloženě kontakt s mojí kůží. Hladí mě zejména po rukou, pažích. Ale opravdu neustále. Třeba si hraje, ale potřebuje mě mít někde nablízku a „chmatat“ po mně. Od narození je hodně kontaktní, já jsem si to doteď moc užívala. Spím s ní pořád v posteli a teď mi to už začíná lézt na nervy. Kolikrat mi to připadá jako nějaké nutkavé projevy, možná už tak zralé na posouzení psychologem. Napadá mě, jestli to není mým těhotenstvím, jestli se podvědomě neobává, že ji miminko nahradí:-( Snažíme se ji na miminko připravovat, mluvím s ní o tom, jaká bude má velká pomocnice a šikovná starší sestřička. Myslím, že to ještě moc nechápe a nepřipouští si, že tu s námi bude nějaké mimčo už napořád. Přitom není na mě nějak extrémně fixovaná. Od dvou let chodila do jeslí, snášela to úplně v pohodě, ve školce je taky spokojená. Nutno dodat, že když nejsem po ruce já, tak hladí muže:.) Nevím, jak postupovat. Nechci ji nijak psychicky ubližovat tím, že bych ji kontakt se mnou upírala, zároveň v ní ale nechci opravdu zřejmě nutkavé projevy upevňovat. Ono to vypadá, jako by ji to až „uspokojovalo“, při hladění úplně spokojeně funí:-) Máte někdo podobnou zkušenost? Jak jste postupovaly? Přešlo to samo? Vkládám anonymně, protože jsem se o tomto problému radila i s okolím a nechtěla bych být spojena s nickem
Podle mě je to reakce na Tvoje těhotenství - neví, co se děje a cítí, že se něco změnilo. Možná se cítí novou situací ohrožená.
@Anonymní píše:
Podle názvu tématu to asi vypadá, že bych si neměla stěžovat, a být za projevované emoce dcery ke mně ráda. Ale už je to extrémní. Posledních pár měsíců mě dcera během dne, usínání a často i ve spánku neustále hladí, potřebuje vyloženě kontakt s mojí kůží. Hladí mě zejména po rukou, pažích. Ale opravdu neustále. Třeba si hraje, ale potřebuje mě mít někde nablízku a „chmatat“ po mně. Od narození je hodně kontaktní, já jsem si to doteď moc užívala. Spím s ní pořád v posteli a teď mi to už začíná lézt na nervy. Kolikrat mi to připadá jako nějaké nutkavé projevy, možná už tak zralé na posouzení psychologem. Napadá mě, jestli to není mým těhotenstvím, jestli se podvědomě neobává, že ji miminko nahradí:-( Snažíme se ji na miminko připravovat, mluvím s ní o tom, jaká bude má velká pomocnice a šikovná starší sestřička. Myslím, že to ještě moc nechápe a nepřipouští si, že tu s námi bude nějaké mimčo už napořád. Přitom není na mě nějak extrémně fixovaná. Od dvou let chodila do jeslí, snášela to úplně v pohodě, ve školce je taky spokojená. Nutno dodat, že když nejsem po ruce já, tak hladí muže:.) Nevím, jak postupovat. Nechci ji nijak psychicky ubližovat tím, že bych ji kontakt se mnou upírala, zároveň v ní ale nechci opravdu zřejmě nutkavé projevy upevňovat. Ono to vypadá, jako by ji to až „uspokojovalo“, při hladění úplně spokojeně funí:-) Máte někdo podobnou zkušenost? Jak jste postupovaly? Přešlo to samo? Vkládám anonymně, protože jsem se o tomto problému radila i s okolím a nechtěla bych být spojena s nickem
Ahoj, můj dvouletý syn dělá to stejné. Teda přes den ani ne, ale při usínání a v noci mě při každém mém pohnuti hnedka hladí a vydrží dokud zase tvrdě neusne. Taky mi to už někdy vadí, hrozně mě to lechtá, nemůžu potom spát. Musí být na mě nebo manžela natlaceny a cítit nás. A těhotná nejsem. Chtěli jsme mu pomalu připravit vlastní pokoj, ale vůbec si nedokážu představit, jak ho naučit spát samotného. ![]()
Také myslím, že je to reakce na těhotenství. Každé dítě to prožívá jinak, ale skoro pro všechny je to stres. Pokud to je dle tebe příliš, objednejte se k dětskému psychologovi.
Neteř (3) to přesně dělá mé ségře, je unavená, tak jí rejdí v rukávech a pak usne, dělá to i když chce spát po obědě. Dělá to už dlouho, když byla i ještě menší, zkoušela to i na učitelku ve školce. Podle mě je to nějaký uklidňovací rituál než usne, mně to dcera nikdy nedělala, ta měla svoje muchlací plínky před spaním a už ji to přešlo (dceři je 5), asi je to normální, ale jak s tím přestat netuším.
Asi se fakt boji, ze te ztratí. Nebo cítí už druhého sourozence a chce se nejak napojit?
Mě jako. malou uspavali hlazením po ruce, a vydrželo mi to do dnes. Stačí minutu hladit a spim jak spalek. Tajze jestli me moje děťátko bude hladit, budu pořád v limbu ![]()
@Anonymní píše:
Podle názvu tématu to asi vypadá, že bych si neměla stěžovat, a být za projevované emoce dcery ke mně ráda. Ale už je to extrémní. Posledních pár měsíců mě dcera během dne, usínání a často i ve spánku neustále hladí, potřebuje vyloženě kontakt s mojí kůží. Hladí mě zejména po rukou, pažích. Ale opravdu neustále. Třeba si hraje, ale potřebuje mě mít někde nablízku a „chmatat“ po mně. Od narození je hodně kontaktní, já jsem si to doteď moc užívala. Spím s ní pořád v posteli a teď mi to už začíná lézt na nervy. Kolikrat mi to připadá jako nějaké nutkavé projevy, možná už tak zralé na posouzení psychologem. Napadá mě, jestli to není mým těhotenstvím, jestli se podvědomě neobává, že ji miminko nahradí:-( Snažíme se ji na miminko připravovat, mluvím s ní o tom, jaká bude má velká pomocnice a šikovná starší sestřička. Myslím, že to ještě moc nechápe a nepřipouští si, že tu s námi bude nějaké mimčo už napořád. Přitom není na mě nějak extrémně fixovaná. Od dvou let chodila do jeslí, snášela to úplně v pohodě, ve školce je taky spokojená. Nutno dodat, že když nejsem po ruce já, tak hladí muže:.) Nevím, jak postupovat. Nechci ji nijak psychicky ubližovat tím, že bych ji kontakt se mnou upírala, zároveň v ní ale nechci opravdu zřejmě nutkavé projevy upevňovat. Ono to vypadá, jako by ji to až „uspokojovalo“, při hladění úplně spokojeně funí:-) Máte někdo podobnou zkušenost? Jak jste postupovaly? Přešlo to samo? Vkládám anonymně, protože jsem se o tomto problému radila i s okolím a nechtěla bych být spojena s nickem
Určitě bych jí nic neodpírala. Hladí přece svou mámu. Odmítat ji by byla katastrofa. Nechala bych to tak. Přejde to samo. Do 15 tě hladit určitě nebude.
Buď v klidu. Moje vnučka to dělala hodně dlouho a všem, se kterými usínala. Vždycky to byla vnitřní strana paže, tam je kůže jemnější. Občas to dělala i přes den. Nevím, v kolika letech ji to přesně přešlo, ale teď je jí dvanáct a nepotřebuje hladit nikoho už hodně dlouho. Až jí bude patnáct, tak už bude chtít zase hladit, ale asi spíše nějakého kluka. ![]()
Nehledej v tom nic divného. Dítě těhotenství matky vycítí a pocituje vnitřní zmatek, nejistotu. Dopřej jí mazlení, kontakt a doteky, je to pro ni způsob, jak se ujistit o tvé lásce.
Znám to také. Dcera mě takhle hladila od malička, v létě jsem k ní nosila do postele i dlouhé rukávy, jak už po delší době bylo to neustálé hlazení šílené
, tak se musela spokojit s držením ruky.
Nijak bych to nehrotila, potřebuje se mazlit a časem to přejde - nebo se to hodně zmírní
Cítí, že bude změna, hlavně ji od sebe neodhánějte ![]()
Hlazení je ještě fajn. Moje dcera, nyní už prvňáček, pro změnu štípe a taky do vnitřní straně paže. Dělá to při spaní i za bdění - zcela nevědomky, když třeba kouká na televizi a tulí se při tom. A dělá to prakticky od miminka, jen tehdy mě štípala do prsou při kojení ![]()
Buďte rádi..Moje máma by vám mohla vyprávět když jediný vnuk (3) se mazlit nechce..Jak jí to mrzj
Jéé, to je pěkný. Syn se mě ani nedotkl asi do 4 a půl let. Potom nehladil, ale bouchnul… takže za mne je tohle ta lepší varianta ![]()
@Malike píše:
Buďte rádi..Moje máma by vám mohla vyprávět když jediný vnuk (3) se mazlit nechce..Jak jí to mrzj
Moje první dítě bylo taky zcela nemazlivé, zlepšilo se to až s příchodem sourozence. Některé děti prostě takové jsou.
Ja myslim, ze cim vic se ji bude rozsirovat jeji svet, tim min to bude potrebovat.
Jednou tady psala nejaka pani, ze jeji dcera pred spanim potrebuje hladit vlasy svoji maminky, ze ma dlouhy, spi hlavou u postylka, vlasy protazeny mezi spruslema a holcicka si s nima hraje dokud neusne. A ze ta pani byla pak hospitalizovana v nemocnici a zjistila, ze uz je na to tak zvykla, ze bez toho nemuze spat, tak se musela sama hladit po hlave ![]()
Podle názvu tématu to asi vypadá, že bych si neměla stěžovat, a být za projevované emoce dcery ke mně ráda. Ale už je to extrémní. Posledních pár měsíců mě dcera během dne, usínání a často i ve spánku neustále hladí, potřebuje vyloženě kontakt s mojí kůží. Hladí mě zejména po rukou, pažích. Ale opravdu neustále. Třeba si hraje, ale potřebuje mě mít někde nablízku a „chmatat“ po mně. Od narození je hodně kontaktní, já jsem si to doteď moc užívala. Spím s ní pořád v posteli a teď mi to už začíná lézt na nervy. Kolikrat mi to připadá jako nějaké nutkavé projevy, možná už tak zralé na posouzení psychologem. Napadá mě, jestli to není mým těhotenstvím, jestli se podvědomě neobává, že ji miminko nahradí:-( Snažíme se ji na miminko připravovat, mluvím s ní o tom, jaká bude má velká pomocnice a šikovná starší sestřička. Myslím, že to ještě moc nechápe a nepřipouští si, že tu s námi bude nějaké mimčo už napořád. Přitom není na mě nějak extrémně fixovaná. Od dvou let chodila do jeslí, snášela to úplně v pohodě, ve školce je taky spokojená. Nutno dodat, že když nejsem po ruce já, tak hladí muže:.) Nevím, jak postupovat. Nechci ji nijak psychicky ubližovat tím, že bych ji kontakt se mnou upírala, zároveň v ní ale nechci opravdu zřejmě nutkavé projevy upevňovat. Ono to vypadá, jako by ji to až „uspokojovalo“, při hladění úplně spokojeně funí:-) Máte někdo podobnou zkušenost? Jak jste postupovaly? Přešlo to samo? Vkládám anonymně, protože jsem se o tomto problému radila i s okolím a nechtěla bych být spojena s nickem