Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tříměsíční miminko - rozmazlenost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
9.9.06 14:51
Tříměsíční miminko - rozmazlenost?
Ahoj holky,
ráda bych se zeptala na vaši zkušenosti či názor… Můj tříměsíční chlapeček je právě venku v kočárku a už 10min řve… jak k tomu došlo?
upletli jsme si na sebe asi bič, protože miminko bylo od mala zvyklé, že se mu neustále někdo věnuje. Protože spal od malička v košíku, hned po probuzení ho někdo choval nebo se mu věnoval (v 90% já sama…), což nebyl až takový problém v době, kdy prospal i 18 hodin denně. Teď úderem jeho 3. měsíce nastala radikální změna - ze spáče se stalo bdící miminko, které si neustále vyžaduje pozornost… nevydrží ani chvíli sám, maximálně chvíli v lehátku, ale pod hrazdičkou, v kočárku, kdekoliv jinde je okamžitě řev. Nevydrží ani v náručí, když je s námi třeba u stolu, chce prostě nosit… O ležení na zemi na dece ani nemluvím. Výsledek jsou moje nervy v kýblu a dítko, které se ani náznakem nesnaží se nějak rozpohybovat (o přetáčení ani nemluvím, pasení koníků je boj…), protože k tomu nemá důvod, chybí prostor, chybí podněty… Moje první myšlenka byla, že je potřeba okamžitě pořídit postýlku, kde by trávil alespoň část času, kdy je vzhůru, sám a hrál si… Manžel teď zasáhl s radikálním řešením - nechat ho prostě vyřvat, a praktikovat to tak dlouho, dokud nezjistí, že si nic nevyřve… Mě to samozřejmě trhá srdce a nikdy jsem této metodě nefandila… Tak co teď? Máte zkušenost, radu, názor?
Jo, s druhým dítkem už asi budeme zkušenější 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.9.06 15:10
Martee,
obávám se, že to není rozmazlenost… Mám podobně starou holčičku, a taky už nechce být sama. Musíme se jí věnovat, ukazovat hračky, povídat si s ní. Když je večer unavená a chovám jí, taky si nesmím sednout, chodím po bytě a povídám jí, kde zrovna jsme a co vidím… V kočárku spinká, ale nesmí se s ním zastavit, to je ihned vzhůru. V postýlce ani na dece už taky nechce být sama. Ale já si myslím, že je to věkem. Miminka už daleko víc vnímají a zajímají se o svět, nechtějí ležet, chtějí podněty.
Neporadila jsem ti, spíš jsem ti jen chtěla říct, že to (podle mého) není rozmazlenost, ale skutečnost vzhledem k věku miminka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 15:14
Ahoj Martee, já už si nepamatuju, jaké to je, mít tříměsíční miminko.
Ale pár věcí mě nad tvým dotazem napadá:
1. rozmazlené 3měsíční miminko asi neexistuje, to, že vyžaduje pozornost mámy je přece normální!
2. nechat vyřvat? z pouček si pamatuju, že malé dítě málokdy pláče bezdůvodně! buď ho něco bolí, pociťuje nějaký diskomfort (má hlad, žízeň, je mu zima, teplo,…), má hodně nebo naopak málo podnětů. Holt se obrň a zkus vymyslet, co ti chce tvoje dítě tím pláčem asi naznačit
3. položit ho do postýlky, aby si hrál sám – ajajaj, nechceš toho po takhle malém mimču trochu moc?
4. že chce nosit po bytě a objevovat? no jejda, to je přece dobře:) 9 měsíců bylo ve tmě a teď najednou tolik věcí okolo, které je potřeba prozkoumat. A jediný pevný bod je máma… Počkej, jak ti bude líto, až tvoje dítě jednou zjistí, že na světě je i plno zajímavějších věcí, než máma..:)
Takže já bych poradila obrnit se, pomoci dítěti objevovat svět a věnovat se mu - tím ho fakt nerozmazlíš:))
Baghira
Věřím, že máš nervy v kýblu …ale věz, že bude hůř a budeš vděčně vzpomínat:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 15:23
budu asi ošklivá - ale metodu vyřvání bych u tříměsíčního prcka rozhodně nepoužívala 
. Já měla to stejné co vy a nezbývalo mi nic jiného než vydržet - zlomilo se to kolem půl roku, to mimi za to nemůže a rozhodně si nic nevynucuje - chce vaši pozornost, a to ne proto že jste si ho na to naučili, ale že je to jeho přirozenost. A taky nic nepochopí, když ho necháte řvát, spíš přijde o jedinou jistotu, kterou už na tomhle světě poznalo - že máma a táta jsou tu pro něj.
Taky jsem ze své řvoucí dcery neschopné se sama zabavit byla občas na prášky, ale postupně jsem pochopila, že to fakt nedělá schválně, že je ještě příliš malinká a nezralá na to, aby pochopila, že teď si má jako sama hrát..Od totálního přetečení nervů mě zachránil šátek, ve kterém jsem často nosila a taky můj skvělý muž, který se jí věnoval, když už jsem padala na hubu. Bylo to náročné pro nás pro oba, ale přežili jsme 
A neboj ono všechno přijde - i to pasení, přetáčení a podobně - já si do 3,5 měsíců nemohla dovolit dceru položit na bříško, pak úžasně rychle přišla na to že otáčení se je super a já se mohla u přebalování zbláznit
Tím že dítko budeš nosit určitě nezabrzdíš jeho motorický vývoj, to neměj strach..
Klaris
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 15:27
ahojky,
taky si nemyslím, že je to rozmazlenost. Spíš si myslím, že už se mimčo nudí, potřebuje zkrátka nové podněty. Pamatuju na období třetího, čtvrtého měsíce, kdy jsem celé dny hrkala Kačence nějakým chrastítkem před očima, jinak byla nespokojená:-) Myslím,že je normální, že dítě už v tomhle věku vyžaduje pozornost a někdo holt víc, někdo míň.
Máte kolotoč? Naší Kačenku moc bavil. Taky zbožňovala kytky, ale musela jsem buď hýbat s Kačenkou nebo s kytkou, protože ve statickém stavu jí to nebavilo:-) Vůbec mělo úspěch cokoliv hýbacího.
Přeju pevné nervy
Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 15:31
Holky, díky za odpovědi… ja dost tápu, to víte, matka prvního dítěte, miminko jsem v životě neviděla ani z rychlíku, až to vlastní, moje máma už nežije, takže často váhám, zda dělám všechno alespoň v mezích „dobře“… No, a nejvíc mě samozřejmě rozviklají radikální názory okolí (hlavně starší generace…) typu nech ho vyřvat… moc se mu věnuješ… nenos ho pořád… No, určitě mi na to řeknete jediné, a to to, že mám dát na svůj instinkt, a to je vlastně i ta nejlepší rada…
Jo, a že s prckem bude čím dál víc práce, to mi ani neříkejte:o))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 15:51
Jojo, první dítě je „testovací vzorek“. 
Chudáčci 
Když začne Dalek s nějakou novinkou (zdrhání při přebalování, odmítání příkrmů, spaní, zuby, …), vždycky mě uklidní, když kouknu do diskuze našeho měsíce narození a zjistím, že to dělají víceméně všichni, čili je sice únavný, ale chvála Bohu normální 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 15:56
Ahojky
taky se přidávám k názoru, že rozmazlenost to není. Dítě v tomhle věku není ještě rozmazlené, jen chce mít pocit bezpečí. A ten má v tobě. V tobě bylo 9 měsíců a najednou je ta ochrana pryč. I když chápu jak ti je když na tebe okolí tlačí, že to děláš špatně. Nám taky vždycky tchýně říkala, no to je hrozný, vy ho pořád nosíte, vy si ho naučíte a bla bla bla. My ho stejně stále nosili a jaký byl výsledek? Naprosto samostatný dítko, které naopak mazlení moc nevyžadovalo (naštěstí teď už jo 
).
A co na to říkala tchýně? Opět viděla to špatné a stěžovala si, on ke mě nechce, já ho nemůžu ani pochovat. Měla jsem co dělat abych jí neřekla, že tu možnost chovat měla a kritizovala jí.
Někde jsem četla, že čím víc dítě chováme a jakoby ho k sobě připoutáváme, tím jednodušší pro něj bude se od nás v pozdějším věku odpoutat. Bude mít v tobě pocit jistoty, že si ho neopustila a nemusí se tedy bát udělat taky „kroky“ jinam.
Snad tě to trochu uklidní.
Lenka a Péťa 2,5r.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 16:06
OK
Že by měl málo podnětů, to si rozhodně nemyslím… už jen proto, že kolem něj neustále něčím hrkáme, něco mu ukazujeme, povídáme, atd. … po koju si s ním min. půl hodiny hraju na přebalováku, pak si ho beru „na kolena“ a povídáme, potom ho nosím, pak většinou nějaká snaha o koníky, pak to končí pod hrazdičkou nebo v lehátku… eventuelně jdeme s kočárem… i přesto se to často zvrhne v řev a paradoxně není řešení se ho pokusit uspat, to řve ještě víc…
Napadá mě ovšem jedna jednoduchá otázka--- jak se toto řeší s druhým dítětem??? Tomu přece člověk tolik pozornosti věnovat nemůže, i kdyby stokrát chtěl, ne??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 16:11
Martee - druhé dítko nemám, takže s tím asi neporadím,ale říká se, že to druhé to už má zajímavější o to první. Zkrátka, že mu ty podněty dává i ten sourozenec Lenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 16:26
Martee, přimlouvám se, ale vyřvat určitě ne. Rozmazlený není, u takhle malinkatýho miminka to nejde, je třeba jen citlivější a potřebuje vás víc. Já myslím, že láskou rodiče mimčo ještě nikdy nerozmazlili, ne ? Manžel asi myslel metodu Dr. Estivilla, ale ta je o něčem jiném než o vyřvání ! A používá se např při usínání. Myslím, že máte akorát citlivější miminečko
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 16:34
Manža...
Manžel myslel opravdu vyřvat, v naší rodince jsem já ta citlivější polovička… manža by malého nejraději viděl už na hřišti s míčem… no, fakt je, že když je s malým víc než 10min, tak to skončí totálním řevem, protože pokyn ‚buď chvíli s malým‘ pochopí tak, že si ho po:,–(í do lehátka, vrazí mu dudlík a pracuje na notebooku… což našemu miminku jaksi ke štěstí moc nestačí:o))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 16:36
Martee, já mám trochu jiný názor než co tady většina píše. Švagrová od narození malého neustále nosila na ruce a pořád ho chovala a on si na to zvyknul. Byla z toho na zhroucení, protože nemohla doma nic udělat a jen chodila po bytě s malým synkem v náručí. Ani sednout si nemohla, protože to taky začal brečet. Když přišel domů táta malýho, tak ho pro změnu choval on. Taky je napadlo pořídit šátek, takže ho pro změnu celý den nosili v šátku a dělají to dodnes, kdy je synovečkovi půl roku. Výsledkem je, že malý je totálně fixovaný na rodiče. Pokud ho dají z ruky nebo nechají v kočárku, začne tak řvát, až se zajíká, takže ho zase začnou chovat. Teď je to v takové fázi, že s ním nemůže jít na procházku ani jeho babička, protože prostě celou cestu prořve (probrečí je slabý výraz). Nevím, co s ním budou dělat dál, ale opravdu bych radila, abys chlapečka učila zvykat si na chvilky, kdy se bude muset zabavit sám a nepřistoupila na to, že ho to jednou přejde, protože u nás to tak nevypadá. A k té rozmazlenosti, ona to asi není rozmazlenost jako taková, ale když děťátko prostě naučíš na to, že kdykoliv zapláče, tak ho budeš chovat (po zjištění, že nemá hlad, je v suchu apod.), dostaneš se do začarovaného kruhu. I tříměsíční miminko je chytré a moooc dobře ví, jak dosáhnout svého v této oblasti. Asi jsem moc neporadila, ale jak říkám, asi není nejlepší cesta nosit mimčo celý den na rukou nebo v šátku. Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 17:04
určitě není nejlepší celý den mimčo nosit, ale podle mě je ještě horší ho nechat vyřvávat. Bude se to muset odnaučovat postupně / u tříměsíčního to bude určitě lepší než u toho půlročního/, ale bude to chtít pevné nervy a hlavně to udělat , aby ve vás neztratilo důvěru. Doteď jste ho nosili, zahrnovali pozorností a najednou byste ho „odložili“ a nechali brečet… fakt to bude chtít pozvolna. Přeju pevné nervy !
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.06 18:06
Jejda, to je jako bych to psala já před rokem a kousek, a taky že jsem diskuzi zakládala 
Z miminka, které pořád spalo a můj taťka jeho oči viděl až ve třech měsících, se stal nespavec, kterému teda počumování v lehátku nebo v kočárku rozhodně nestačilo No a vyřešilo se to samo, časem, já jsem si zvykla, že potřebuje víc pozornosti a on si zvykl, že jí zase nemůže mít všechnu. Brala jsem ho v lehátku všude sebou, když jsem třeba vařila a povídala jsem mu co vařím a jak se taťka nadlábne a tak, později zabrala hrazdička, na které jsem jednou za týden vyměnila hračky, pak se otáčel a zase začly jiné probémy a tak to jde dodnes Přijde mi, že jsem jen řešila a řešila a utíkalo mi to krásné. No a vždycky než jsem dořešila to či ono, měli jsme jsme problém další Drž se!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
