Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
@Nikous12 hlavně pořádně prodýchávat ven a né dovnitř.Zkusit se uvolnit,sprcha, vana,nahřívání či případná masáž.
Hlavně nezapomenout, že každá rodička vnímá kontrakce a bolesti jinak.
Co pomůže jedné nemusí pomoct druhé.
Hlavně ať to dobře dopadne ![]()
Horka vana a kupodivu kdyz jsem sedela na bobku
ale porodni asistentka mi rikala,ze se tou pozici roztahuji porodni cesty a mala rotuje do spravne pozice,tak asi proto ![]()
Osobně mě poprvé zaskočilo, že porod vážně bolí, takže na konci mi pomáhalo jen skučet. Podruhé to bylo super, byla jsem na bolest připravená a snažila jsem se přesvědčit sama sebe, že každá bolest mi pomáhá to ukončit, takže jsem funěla, lezla do vany a z vany, chodila často na záchod, nechávala se masírovat a bylo to super. Žádnou extra bolest si nepamatuji jako poprvé. Takže za mě dělat cokoliv, hlavně neležet a nemyslet na bolest, nekoukat na hodiny
ať to dobře dopadne
@Denina01 musím souhlasit.
První katastrofa a jak píšeš druhý s každou bolestí si uvědomíš , že mimčo sestupujeme dolů.A brzo bude po všem.Druhý porod mám jako zážitek.
Mne pomahalo prodychavat ve stoje, rozkrocena a zaprena o postel. Pri tom myslet na to, ze kazdou kontrakci je maly/mala bliz k nam a za chvili bude konec.
U prvniho porodu jsem byla takova sprajcla, s bolestma jsem bojovala. U dalsich to bylo lepsi, ze jsem s tema bolestma byla vic smirena a “nechala je volne plynout”…
Zalezi, u prvniho jsem mela krizove bolesti, vubec jsem se nemohla hybat, lezela jsem jak placka a trochu pomahalo nahrivat…u druheho naopak, nejlepsi byl pohyb a funeni
Idealni je, kdyz nejsi omezovana a muzes delat, co ti veli instinkt.
To má každá jinak… já jako prvorodicka jsem myslela jaká to bude katastrofa a v 19 hod mi začaly nepravidelne kontrakce a říkala jsem si, ze jestli to bude bolet takhle tak lambaaaada
to jsem ale nevěděla co přijde
Do porodnice jsme přijeli ve 23 hod, pořad pohoda, stačilo dýchat a po klystyru začala ta práva sranda, ale já teda mohla jenom ležet a dýchat, vůbec jsem neměla kapacity na cokoliv, ale o půl druhé byl malý na světě, takže ty fakt pekelne bolesti byly hodinu a půl a bylo po všem… uteklo to, ani nevím jak a ležela jsem buď na boku nebo na zádech a dychala…
Horka vana, já si napustila vanu přímo na porodním sále, fakt horkou a ty kontrakce se mi úplně ztratily (teda přestaly bolet, jinak porod postupoval dál) ale zas byl příšernej šok když sem z ty vany vylezla, to nastoupily kontrakce v plné síle a já sotva dolehla na to porodní křeslo, ale za pár minut byl malej venku
takový ty nepravidelný kontrakce ze začátku jsem neřešila, ještě když jsem měla kontrakce po 5 minutách sem si šla vařit čaj a budit chlapa a normálně sem chodila a fungovala.
@Denina01 @Jannys souhlas, ono to fakt boli.
Prvni porod jsem prolezela/prodrimala a nebyla se schopna doplazit na zachod. U druheho jsem pro zmenu nemohla ulezet (ani doma), porad jsem stala, chodila, natrasala se (fakt mi od bolesti ulevilo vrteni zadkem), rodila jsem v podrepu. Za me, nic neplanuj, nic do predu nezamitej, telo si rekne samo.
@Jannys že jo, také sibz druhého odnáším super zážitek. Ono je to asi tím, že ta bolest se nedá představit, ničemu přirovnat, tak to dokáže dost zaskočit. Maminka mi před prvním porodem říkala, až si budeš myslet, že už to nedokážeš vydržet, tak bude konec. No myslela jsem si to tři hodiny. Podruhé dobrý dobrý dobrý, fuuu Martine už to nevydržím, skoč vedle, že chci epidural. Maminko máte smůlu, jdeme tlačit. Takže ano, měla recht ![]()
Mne bylo nejlépe v leze na boku absolutne bez pohybu. Když mne cpali na míč, ať se houpu, tak jsem myslela, ze pojdu ![]()
Rodila jsem v úterý (poprvé) a nepomohlo mi naprosto nic. Jen jsem se snažila co nejvíc dýchat, občas se do něčeho zakousnout. Porodní asistentka mi říkala, ať dám nohy od sebe a uvolním se, vyvěsím, ale v té křeči jsem byla tak strnulá, že jsem se prostě nedokázala za boha pohnout. Nejspíš jen stresem jsem byla tak ztuhlá… ![]()