Umřela mi babička stres v těhotenství

Anonymní
18.11.15 09:29

umřela mi babička stres v těhotenství

Před pár desítkami minut jsem se dozvěděla, že mi umřela moje milovaná babička. Jsem v šoku. Všichni jsme to čekali a veděli jsme, že to příjde každou chvíli. Už jsem se nabrečela až až ten strach o ní mě doslova ničil, ale teď když k tomu došlo, tak nic. Prostě žádné emoce, jsem naprosto vklidu. UPlně mě to točí. Nenávidím se za to, že teď nic necítím. Omlouván se, že to sem píšu, ale prostě potřebuju se vypsat. Nechápu se, jsem z toho ve stresu a nenávidím se

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

32758
18.11.15 09:33
@Anonymní píše:
Před pár desítkami minut jsem se dozvěděla, že mi umřela moje milovaná babička. Jsem v šoku. Všichni jsme to čekali a veděli jsme, že to příjde každou chvíli. Už jsem se nabrečela až až ten strach o ní mě doslova ničil, ale teď když k tomu došlo, tak nic. Prostě žádné emoce, jsem naprosto vklidu. UPlně mě to točí. Nenávidím se za to, že teď nic necítím. Omlouván se, že to sem píšu, ale prostě potřebuju se vypsat. Nechápu se, jsem z toho ve stresu a nenávidím se

upřímnou soustrast :hug:,měla jsem to stejně, když mi umřel táta a bylo mi vysvětleno, že to je obrana organismu aby se člověk nesesypal. Přišlo to tak až za 14 dnů, po pohřbu, jako bych si teprve uvědomila, že už je opravdu konec.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.11.15 09:34

Táta mi umřel v pondělí. 2 měsíce jsme věděli, že umře. Tak se i stalo. Pondělí jsem si párkrát pobrečela a konec. Taky jsem se za ty 2 měsíce nabrečela dost, takže teď už je to hotová věc, a asi už není důvod dál „hystericky“ smutnit. Cítím úlevu. Úlevu za sebe, i za něj.

Každý to prožívá jinak a myslím, že tělo/mozek má své obranné mechanismy, díky kterým se většina lidí nehroutí a nekončí na psychiatrii.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16985
18.11.15 09:35
@Anonymní píše:
Před pár desítkami minut jsem se dozvěděla, že mi umřela moje milovaná babička. Jsem v šoku. Všichni jsme to čekali a veděli jsme, že to příjde každou chvíli. Už jsem se nabrečela až až ten strach o ní mě doslova ničil, ale teď když k tomu došlo, tak nic. Prostě žádné emoce, jsem naprosto vklidu. UPlně mě to točí. Nenávidím se za to, že teď nic necítím. Omlouván se, že to sem píšu, ale prostě potřebuju se vypsat. Nechápu se, jsem z toho ve stresu a nenávidím se

mela jsem to take tak… Nabrecela jsem se predem… a brecim mnoho mnoho let pote, kdyz vzpominam… Ale hned pote i par dalsich dnu jsem byla jak ochrnuta. I to je reakce, netrap se.
Nekde se rika, ze kdyz se hodne place po zemrelem, tak to nepusti jeho dusi na druhou stranu… Vim, ze je to nikdo nemuze vedet, ale pomaha to trosku se uklidnit, ze je treba pustit dusi, aby ji bylo dobre a nebloudila tady.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.11.15 09:37

@Tom-Jerry .Mnohokrát děkuji-Já se vůbec nepoznávám, když mi moje maminka před třema msícema říkala, že je to s babi zlé, doslova jsem hysterčila…byla jsem jak smyslů zbavená, jen sem bulela a pořád se bála. A teď když to přišlo, jsem opravdu vklidu.Je to šílený. Jsem ve 24 tt a moje výkyvy nálad jsou šílený. Brčím u pohádky a teď když mi umře blízký člověk, tak prostě nic.Ani slzička. Je tedy pravda, že bydlíme daleko, možná že si někde v hloubi duše říkám, že to není pravda. Vůbec se nechápu, ty pocity uplný prázdno. Strašně se za to nenávidím :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.11.15 09:39

@AniNevim @Vorvaň obrovský :moc děkuji za to že jste se mnou podělili o vaše zkušenosti s tak nelehkýma situacema.

  • Nahlásit
  • Citovat
1231
18.11.15 09:44

Já během těhotenství zažila úmrtí v rodině a následně ještě infarkt. Neboj, dítě bude v pořádku. To patří k životu. Devět měsíců je dlouhá doba, zázrak když člověka nepotká nic zlého.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1806
18.11.15 09:45

Došlo u tebe už k nějakému vnitřnímu rozloučení, jak říkáš, věděli jste to, čekali jste to…Přeji hodně sil

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16985
18.11.15 09:45
@Anonymní píše:
@Tom-Jerry .Mnohokrát děkuji-Já se vůbec nepoznávám, když mi moje maminka před třema msícema říkala, že je to s babi zlé, doslova jsem hysterčila…byla jsem jak smyslů zbavená, jen sem bulela a pořád se bála. A teď když to přišlo, jsem opravdu vklidu.Je to šílený. Jsem ve 24 tt a moje výkyvy nálad jsou šílený. Brčím u pohádky a teď když mi umře blízký člověk, tak prostě nic.Ani slzička. Je tedy pravda, že bydlíme daleko, možná že si někde v hloubi duše říkám, že to není pravda. Vůbec se nechápu, ty pocity uplný prázdno. Strašně se za to nenávidím :nevim:

nn, to nemuzes, myslim nenavidet se. Babicka chrani tebe i malicke a tak to je. Uz jsi to obrecela predem, chapes. Slzy obcas dojdou. Tvuj mozek je ohromny, ze te drzi nad vodou pro to male.
V tehotenstvi jsem take ruzne vysinovala, to je prirozene.
V unoru to bude 18 let, co mi umrela babicka a ja se obcas rozbrecim i ted, po nejakem filmu, po cemkoli, co mi navodi hrejivy pocit jeji naruce nebo pohlazeni. Rozbrecim se tak, ze to nejde zastavit, jako kdyby to bylo vcera… Ale presne: nekolik tydnu po tom jsem byla jak uspana, hodne utlumena. Zadne „zive rany“…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.11.15 09:48

@Mamasaurus mnohokrát děkuji, asi ano.Jen je těžké se smířit s tím…Že se prostě nedostavila ta reakce, která se dostavit měla. Prostě mě ničí ten pocit, že jsem vklidu. Raději bych vyváděla. Co když nebudu plakat ani na pohřbu. Cítím se tak nelidská, necitelná. Přitom jsem babi tolik milovala. Každopádně Vám mockrát všem děkuji @Raddkka

  • Nahlásit
  • Citovat
458
18.11.15 09:49

Upřímnou soustrast, kdyby bylo nejhůř zajdi na gyndu nebo k praktikovi, mohou ti krátkodobě něco napsat na zklidnění.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.11.15 09:50

@AniNevim máš pravdu, asi bych neměla…Jen ten nenávistný pocit k sobě samé teď nedokážu zastavit.Snad to ochromení brzy přejde. Jen fajn si promluvit s někým tak empatickým, jako jsi ty. Mockrát děkuji :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.11.15 09:51

@Malto mockrát děkuji

  • Nahlásit
  • Citovat
1806
18.11.15 09:52

Jedině ty a babička jste věděli jaký jste mezi s sebou měly vztah, co jste spolu zažily… Čeho se bojíš, že při pohřbu lidi řeknou, ta je hrozná ta málo brečí nebo ta brečela jen 6 minut… Vykašli se na to, zapal babičce svíčku a vzpomínej, ať můžeš jednou vyprávět svým dětem, jaký byla člověk :-) :srdce:.. Každý prožívá smutek a odchod blízké osoby jinak, je na tobě, jak se s babičkou rozloučíš…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.11.15 10:08

Upřímnou soustrast

To je vše v pořádku, právě ty živé rány, které tak bolí ti nedovolí víc.
První šok jsi prožila, když jsi se dozvěděla, že to přijde každou chvíli. Tam sis odžila prvotní bolest.
Při úmrtí je mnoho starosti se zařizováním pohřbu, člověk lítá od jednoho k druhému, je to tak správně, kdyby se zastavil jen by přemýšlel co by kdyby.

Nenič se sebeobviňováním.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama