Úmrtí plodu v 38. týdnu

Napsat příspěvek
Velikost písma:
MartinaVALL
1469
6.9.12 21:15

Ježiš, jak u toho řvu, tak jsem cvakla na @Misa12 a ne na JANA333,promin

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
MartinaVALL
1469
7.9.12 00:39

A ted jsem zjistila, že jsem to domotala celý, nějak jsem zapletla zakladatelku i Jana333,ale to je to moje rychločtení…je to už tak dlouho a stejně jsem pořád vygumovaná…Ale bude líp. musí

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kote5
8784
7.9.12 02:08

Ahoj, držte se. Částečně cítím s vámí. Já přišla o miminko ve 20.tt A smutno je mi doteĎ. Nedovedu si představit přijít od dítě na konci těhu nebo po narození.

Ale mě pomohlo toto. Než jsem se vrátila z porodnice, vše manžel uklidil, naštěstí toho moc nebylo. Nejprve 14 dnů pláče. Až jsme s evytruchlila, tak mi pomohla diskuzní témata tady a povídání si s někým na netu. Na reál jsem to na začátku nedávala, ale přes net jo. Prostě se vypovídat a u toho si pobrečet. A pak jsem se chystala na návrat do práce, což mi taky pomohlo. Taky to, že se brzy budeme moc snažit o další mimčo. Za 4. měsíce potom se povedlo. Hned první měsíc snažení. Taky super byly dovolený, kde jsem se odprostila od myšlenek a tam se právě zadařilo miminko. A taky radikální změna života. Doděla a jsem úpravy v bytě, vyhodila svoje šatstvo a koupila nové. Zašla si na kosmetiku, začla dělat sport - orientální tanec. prostě akticity, abych na t nemusela myslet. Taky jsme byla šťastná, že mě kamarádky ven vytáhly. Ale to až tak 3 měsíc po dané údálosti. A to měli právě narozené děti.

A až čas trošku otupil mysl a zametl špatné myšlenky pod podlahu.

Děvčata brečte, co to jde, povídejte, pište, odpočívejte, prostě dělejte to, co vás zrovna napadne. Super je někd yzměnit práci, byt apod. Mě to třeba pomohlo. A okolí, byla jsem ráda, když se ke mně chovají normálně. NE jak k nemocnému. Asi po půl roce jsem byla schopna o svém žalu mluvit z očí do očí, ale to už jsme čekali holčičku. A jsem šťastná že to byla holka, protože to prvn byl kluk. A bála bych se, že je naše náhrada. A není.

Matýskovi zapaluji občas svíčku, někdy si popláču, zavzpomínám a někdy i Míše o něm vykládám.

Držte se. Je smutné, že se to stává těm, kteří si to nezaslouží. Ale já se naučila brát život jinak, díky tomu, co se nám stalo. Taky nám to stmelilo vztah s manželem a daleko víc si vážíme každé chvilky, kteoru spolu a s dcerou strávíme.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
apocalypsa
4087
7.9.12 05:23

Anibas55 tak to necti!!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Jana 333
7.9.12 22:00

Dekuju doufam ze to preboli a z manzelem to zvladneme srdicko boli a doufam ze se brzo zahoji a snad az budeme cekat dalsi miminko ze bude vse jak ma byt at jsme stastni zase jako driv!!!

  • Citovat
  • Upravit
Kote5
8784
8.9.12 00:52

Jani, asi budeš mít děsný strach v těhu, ale je potřeb adoufat a věřit. Já přišla o první mimčo, byl to 20.tt a bohužél jsem ten verdikt musela udělat sama, což je taky šílené. Ale nedalo se nic dělat. Pokud bych to nechala, tak bych z největší pravděpodobnosti o prcka přišl do porodu nebo hned po porodu, nefungovala nám dobře placenta. Bylo to šílené, moc jsme plakala, chce to nechat průchod pláči. Pak jsem se začla asi po měsíci pomalu chystat do práce. Návrat byl strašný, učím a děti jsou v tomto dost netaktní. Nemohou za to, ale prostě s eptali. Ani je nenapadlo, že jsme ve 20.tt, myslelai si, že jsme porodila a mimčo je doma s babičkou. A měli dotazi co to je a proč nejsem doma. Ale i to mě pomohlo. Dále mi pomhla vidina toho, že jsem mladá, bylo mi 28 let a půjde se snaži t znovu. A taky mi pomohla rodina. Nechali mě dělat, co jsme chtěla. Když jsme chtěla mluvit, vyslechli mě, když jsme si chtěla poplakat, nechali mě apod. Moc pomohlo emimino a kamarádky na skype apod. A pak samozdřejmě vidina dovolené a toho, že na ni se o nové mimčo pokusíme. Na počátkumi to přišlo strašně daleko. Byla jsme zoufalá a hledala jsem adopce, pěstounství apod. Ale pak to přešlo. Práce a aktivity mě rozptýlili. Uvidíš, že se to zlepší.

TeDˇmám doma rok a pll starou holčičku. Není to záplata, ale je to radost a starost a na Matýska si vzpomenu už jen někdy, třeba dnes na pohřbu manželovi babičky. A tak jsem plakala a plakala. A nikdo nevěděl, že půlka pláče je pro babičku, kteoru jsem moc nestihl apoznat, ale hlavně pro našeho Matýska. A tak nějak jsme si říkala, že tam má v nebi ochranitelku - babičku. A vlastně už druhou. Ta první umřela v den, kdy umřel náš Matýsek. Odešli spolu. Ale poslali nám za sebe Míšu.

Docela mi pomáhalao si občas doma zapálit svíčku a zameditovat. Na Vánoce jsem vyrobila z korálek hvězdičku a dala na stromeček. Dávám tak každý rok. Jenjsem vyrobila po narození dcery ještě jednu. A tak vysí spolu po boku na stromku.

Uvidíš, že čas rány sice zcela nezahojí, ale každopádně se s tím naučíš žít. Nesnaž se zapomenout, to nejde, ale nauč se s tím žít. :-)
A věř, že to jde.

TeD´se rozmazluj, dělej, co ti dělá dobře. A jak se budeš cítit, tak zkuste nové mimčo. Ne nahražku, prostě sourozence.

Jinak já projistotu ultrazvuky schovala do obálky. Aby mě to tak nebolelo. Nezničila jsem to, jen schovala.

Zkus to udělat podobně. A uvidíš, že za 3 měsíce se budeš na vše koukat jinak. Třeba pod Stromečkem bud epřekvápko. :-)

A věř že nové dítě ti sice díru v srdci nezaplácne a nevyhojí rány, ale pomůže ti nést tvoje břímě, tvou vzpomínku na prcka. Nebudeš pak mít tolik času se zabývat sebou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
janca84
17058
8.9.12 08:29
@Kote5 píše:
Jani, asi budeš mít děsný strach v těhu, ale je potřeb adoufat a věřit. Já přišla o první mimčo, byl to 20.tt a bohužél jsem ten verdikt musela udělat sama, což je taky šílené. Ale nedalo se nic dělat. Pokud bych to nechala, tak bych z největší pravděpodobnosti o prcka přišl do porodu nebo hned po porodu, nefungovala nám dobře placenta. Bylo to šílené, moc jsme plakala, chce to nechat průchod pláči. Pak jsem se začla asi po měsíci pomalu chystat do práce. Návrat byl strašný, učím a děti jsou v tomto dost netaktní. Nemohou za to, ale prostě s eptali. Ani je nenapadlo, že jsme ve 20.tt, myslelai si, že jsme porodila a mimčo je doma s babičkou. A měli dotazi co to je a proč nejsem doma. Ale i to mě pomohlo. Dále mi pomhla vidina toho, že jsem mladá, bylo mi 28 let a půjde se snaži t znovu. A taky mi pomohla rodina. Nechali mě dělat, co jsme chtěla. Když jsme chtěla mluvit, vyslechli mě, když jsme si chtěla poplakat, nechali mě apod. Moc pomohlo emimino a kamarádky na skype apod. A pak samozdřejmě vidina dovolené a toho, že na ni se o nové mimčo pokusíme. Na počátkumi to přišlo strašně daleko. Byla jsme zoufalá a hledala jsem adopce, pěstounství apod. Ale pak to přešlo. Práce a aktivity mě rozptýlili. Uvidíš, že se to zlepší.

TeDˇmám doma rok a pll starou holčičku. Není to záplata, ale je to radost a starost a na Matýska si vzpomenu už jen někdy, třeba dnes na pohřbu manželovi babičky. A tak jsem plakala a plakala. A nikdo nevěděl, že půlka pláče je pro babičku, kteoru jsem moc nestihl apoznat, ale hlavně pro našeho Matýska. A tak nějak jsme si říkala, že tam má v nebi ochranitelku - babičku. A vlastně už druhou. Ta první umřela v den, kdy umřel náš Matýsek. Odešli spolu. Ale poslali nám za sebe Míšu.

Docela mi pomáhalao si občas doma zapálit svíčku a zameditovat. Na Vánoce jsem vyrobila z korálek hvězdičku a dala na stromeček. Dávám tak každý rok. Jenjsem vyrobila po narození dcery ještě jednu. A tak vysí spolu po boku na stromku.

Uvidíš, že čas rány sice zcela nezahojí, ale každopádně se s tím naučíš žít. Nesnaž se zapomenout, to nejde, ale nauč se s tím žít. :-)
A věř, že to jde.

TeD´se rozmazluj, dělej, co ti dělá dobře. A jak se budeš cítit, tak zkuste nové mimčo. Ne nahražku, prostě sourozence.

Jinak já projistotu ultrazvuky schovala do obálky. Aby mě to tak nebolelo. Nezničila jsem to, jen schovala.

Zkus to udělat podobně. A uvidíš, že za 3 měsíce se budeš na vše koukat jinak. Třeba pod Stromečkem bud epřekvápko. :-)

A věř že nové dítě ti sice díru v srdci nezaplácne a nevyhojí rány, ale pomůže ti nést tvoje břímě, tvou vzpomínku na prcka. Nebudeš pak mít tolik času se zabývat sebou.

Krásně napsané :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
cihajda87
1376
8.9.12 08:44

@Misa12 to je strasne smutne :( jsi uzasna, ze ji chces pomoc. :srdce: take se nam dcera skrtila na pupec. snure, ale diky cisari prezila, tehda u nas stali andele, bohuzel v dalsim tehotenstvi uz to nestihli a o holcicku jsme prisli.
Me nejvice pomohlo, se vypovidat, ale sama, nerada jsem odpovidala na otazky druhych… neni to jednoduche. Nejdrive prisly deprese, pak obvinovani, truc a nenavist… pak mi pomohl tento server, kde techto maminek ma bohuzel stejny osud a tak se vypovidat, nasmerovala jsem se na novou nadeji mit miminko a touto cestou jsem sla… zacala jsem se pripravovat na nove snazeni atd. Drzim palecky, vem svou sestru na vylet, do kina, na dovcu…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Janule34
4747
8.9.12 10:28

Ahojky, tak u posledního příspěvku jsem si vzpoměla na mého chlapečka. Zemřel ve 37.týdnu bez měsíce je to před rokem. a můžu za sebe říct, že jsem přemýšlela jestli žít dál a nebo to ukončit všechno. ale dostala mě z toho prace a děti, které na mě čekali doma. Na tohle období nikdy člověk nezapomene ale čas ten stav zlepší. Na jaře jsem otěhotněla ale záhy zase potratila. a teď jsme se začali snažit o mimčo. Ale ta psychika je strašná mrcha. Jak otěhotnim, tak se vzpomenu na Marečka a jen čekám co přijde. Ale snad se jednou zadaří a budu chovat miminko. a slova lidí vyprdni se na to, máš děti nbo příště to bude dobrý mě úplně dostávaj do otáček. Takže moje ráda, všechno chce čas a bude zasse líp. Musí se to prostě přetrpět.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Jana 333
8.9.12 23:50

Dekuju ti moc za to co jsi mi napsala a v to verim a jsem rada ze mam bajecneho manzela ktery mi dava silu a dcerka moje moc je miluju a vim ze oni me!!! nove miminko chceme jen jak to pujde bojujeme a musime byt silni ale kazda zena ktera poradi napise ulehci druhe na srdicku protoze sami vime co to je strasne ti dekuju za podporu velice si toho vazim!!!

  • Citovat
  • Upravit
Janule34
4747
9.9.12 09:14
@Jana 333 píše:
Dekuju ti moc za to co jsi mi napsala a v to verim a jsem rada ze mam bajecneho manzela ktery mi dava silu a dcerka moje moc je miluju a vim ze oni me!!! nove miminko chceme jen jak to pujde bojujeme a musime byt silni ale kazda zena ktera poradi napise ulehci druhe na srdicku protoze sami vime co to je strasne ti dekuju za podporu velice si toho vazim!!!

uvidíš, že to zvládnete. Je to boj ale přijde čas a bude zase dobře. A piš si, že tvůj vztah s manželem bude pevný jako skála. V mém případě to tak je. I když bych někdy zabila, tak ve skutečnosti ho miluju jako nikdy v životě. a dneska se mám dobře. Jen občas si vzpomenu na tu hrůzu ale už nad tím hyystericky neřvu a nebrečim

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Jana 333
10.9.12 10:57

Jj Jani dekuju ti musime jit dal i kdyz to tolik boli taky sis prosla tim trapenim a bolesti vime jake to je a verim a doufam ze vse bude zase jako driv!!!

  • Citovat
  • Upravit
Janule34
4747
10.9.12 15:02
@Jana 333 píše:
Jj Jani dekuju ti musime jit dal i kdyz to tolik boli taky sis prosla tim trapenim a bolesti vime jake to je a verim a doufam ze vse bude zase jako driv!!!

napíšu ti to takhle, nic nebude jako dřív. Zfměníš priority života. Nic pro tebe nebude důležitější jak manžel a dítě, které máš doma a kdyby jsi měla vyplivnout duši. To mi věř. Dřív jsem dbala na postavu a ušetřené peníze a dneska je to jinak, mám 90 kg a je mi to úplně jedno. A všechny peníze utrácíme za děti a výlety. Možná to chce se na něco zaměřit. My jsme se třeba dalíi do rekonstrukce bytu. a věř, že bude o hodně líp. Ale ten začátek stojí za h…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kote5
8784
10.9.12 15:12

S tím souhlasím jen z části. Já po příhodě, co se nám stala. Tak začla myslet i na sebe. Do té doby jsem se v práci hnala za prací, neviděla, neslyšela. Makala do úmoru kosti. Brala práci za kolegy apod. Pak jsem začla být v tomto sobecká. Nikdo už totiž nezjistí, zda jsme si to v práci nezpůsobila sama. Nám přestala fungovat placenta a po práci večer kus ze mě upadnul. A to jsem nespala, makala, nemoci přecházela. A nikdy už nebylo stejné jako dřív, s tím souhlasím. Začla jsem dbát na jídlo, abych se na další těhu připravila lépe. Sehnala lepší vitamíny, nechala si udělat plno vyšetření, abych byla klidnější, že u mně chyba není a u manžela taky ne. Zajeli jsem si na dovču, odreagovali se a pustili se po 3. měsících do dalšího mimča, které s ehned zadařilo. A s prací jsme hned od začátku sekla a zůstala doma. Nehonila se za prachama. Radši jsem odpočívala, zvelebovala byt a chystala se na příchod potomka. Po 20.tt, který byl pro nás v prvním těhu kritický, jsem začla chystat i výbavičku. a těšit se z příchodu mimi.

Rady na to, co dělat, apod. neexistují. Prostě dělej to, co ti bude dělat radost. Dej si teDˇora, aby se ti tělo zahojilo. Duše se ti sice nikdy nezahojí, ale uvidíš, že s časem to bude bolet méně. Naučíš se stím žít. Nidky vzpomínka nezmizí, ale příchodem nových starostí budou chmury zahnány a zůstane ti jen vzpomínka. Nikdy nezapomeneš, ale naučíš se s tím žít.

Takže plač, vztekej se, nic nepotlačuj, rozmazluj sebe i manžela. A vrať se pak do práce, pokud jsi měla, vymaluj byt, přeskládej nábytek, vyhaž oblečení a pořiď si nové. Prostě dělej to, z čeho bys měla alespoń malink radost. Zajdi si s kámoškou do kina, na kosmetiku, masáž. Prostě rozmazluj se. Uvidíš, že ten čas utíká strašně rychle, když máš plno plánů a čiností. Jen neseď příliš dlouho doma sama. Vím co samota s člověkem udělá. Já první týdny furt brečela, ale po měsíci mě to přešlo a začla jsem něco dělat. Vpomínáš na básníky? Jak tam měli děti nalajnované a dovolené taky. Tak takto jsem dřív plánovala. Přesně na roky, dny apod. Dítě po přidání peněz, aby byla mateřská co největší. Po Matýskovi jsme začla plánovat jinak. V roce tom a tom dítě, v měsíci tom a tom dovolená. Plánovat se musí, aby se měl člověk na co těšit, ale nesmí se to přehánět.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Janule34
4747
10.9.12 15:24

@Kote5 vidím,že k těm hodnotám jsme došli úplně stejně. Je to c jsem psala, věci které dřív byli důležité už nejsou. jinak gratuluji, že se povedlo tak brzy. Já otěhotněla po 5 měsících ale potratila jsem. Teď se zas snažíme první měsíc. Akorát, že pro nás je kritický 37.týden, a o to je to horší

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Prázdná náruč, deníčky na eMiminu

Tolik naděje a zůstal jen smutek?

Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty

Nadměrná menstruace v 48 letech

Dobrý den, je mi 48 let a poslední dobou mám divnou menstruaci. Cyklus se mi už několik let zkracuje na 22.24.dnu, 2. den bývá výrazně silný,... Odpověď

Menstruace u 14leté dcery

Dobrý den, ráda bych se zeptala, dcera 14let dostala svoji první menstruaci ve 12 letech, neměla ji pravidelnou cca v intervalech 13 měsíce.... Odpověď

Těhotenství i přes krvácení ?

Dobrý den. 29.5 jsem měla slabě pozitivní test. Byl to den očekávané menstruace, ta ale dorazila až 2.6. Z odběru krve vím, že jsem 1.6 měla... Odpověď

Objeví se ještě srdíčko?

Dobrý den, dnes jsem byla na vyšetření a jsem v 7 týdnu a plod má 3mm ale bez srdeční akce.. menstruaci jsem mývala nepravidelnou.. ale je... Odpověď

Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace

  • 29.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, v lednu jsem byla na farmakologickém ukončení těhotenství. Potě přišla menstruace 1.3 další menstruaci jsem měla po 32 dnech 2.4, další... Odpověď