Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@NikissaMisula nabídni jí, že kdyby se chtěla vypovídat, tak může s tebou a nabídni jí pomoc, kdyby něco potřebovala. Ne všichni tohle rádi poslouchají, takže člověk se i bojí sám o tom začít, i když by se vypovídat potřeboval. Takhle bude vědět, že je někdo ochotný to s ní sdílet a podpořit ji, ale není na tom nic, co by ji mohlo zranit.
Ono hrozně záleží na povaze kamarádky. Když se to stalo nám, všichni kolem se stáhli (samozřejmě nevěděli, jak na nás, co říct, jak se chovat)a my se cítili hrozně sami. Pamatuju si, že kolegyně s dítětem radši přešla na druhou stranu chodníku, aby mě nemusela potkat a mluvit se mnou. Mě nejvíc vytáčelo to, jak se rodina i přátelé ještě po dlouhých týdnech tématu vyhýbali a předstírali, jakoby se vlastně nic nestalo.
Ale na druhou stranu jsem to i chápala a nikdy bych jim to nevyčítala. Je to hrozně těžká situace. Pro obě strany.Kdo nezažil, nepochopí.
Víš co je v takové situaci nejlepší? Nepsat, zazvonit u ni, podívat se ji do oči a jít s ni brecet. Pokud nejsi taková kamarádka, aby si toto zvládla, nech ji být. Kolem ni je určitě někdo kdo tohle udělá.
@Janinka07 píše:
Víš co je v takové situaci nejlepší? Nepsat, zazvonit u ni, podívat se ji do oči a jít s ni brecet. Pokud nejsi taková kamarádka, aby si toto zvládla, nech ji být. Kolem ni je určitě někdo kdo tohle udělá.
Podle me by si tohle mohla dovolit jen velmi velmi blízká osoba. Ja osobně bych to od kohokoli, s kým se vídám jen zběžně a nejsme si nijak extra blízcí, brala jako nestastny způsob vyjádření podpory (ačkoli chápu ze by to bylo myšleno moc dobre). Uvítala bych to jen od dvou lidi na svete, a to je můj manžel a moje dlouholetá kamarádka. Od zbytku světa bych čekala, ze mi bud da vedet ze tu jsou kdyz budu potřebovat, nebo ať se radši stáhnou a chvíli mi daji pokoj. Je to clovek od člověka, neexistuje univerzální rada.
@Marie432875 a proto jsem napsala, pokud tohle nedokazes, nech ji být.. žádný člověk nedokáže najít vhodná slova. Ani já bych zřejmě nedokázala podpořit kamarádku v této situaci, a to jsem ji sama prožila.. jediné tím, co jsem napsala..
@Bábrdl píše:
Mně kamarádka, co se jí to stalo, řekla, že ji vůbec nejvíc vytáčela věta: ty jsi dobrá, žes to zvládla, to já bych to nedala. Že měla chuť zařvat: a co bys udělala? řekla: já to nedám, raději porodním živé dítě?Od té doby si pamatuju, že hlavně tohle neříkat.
Ano, to je pravda i v souvislosti s postižením v rodině,…věta jsi dobrá, já bych to nedala.. je na zabití..jako ona to nebyla ničí volba být hrdinou v tomto.
@NikissaMisula Ahojky, mám to za sebou a myslím, že nejlepší je vyjadrit lítost, soustrast a nabídnout se, že tu jsi a nechat to na ní. Když bude mít pocit, že by jí pomohlo se u tebe vypovídat nebo někam vyrazit a zabavit se, ať se ozve sama, a ty nebudeš za všetečku
Ok je i přiznat, že nevíš, jak se chovat, sama Ti řekne, co je pro ni nejschůdnější. Pokud máš děti, neber je za ní s sebou, zařiď si hlídání. Hlavně ne věty typu “jsi mladá, budete mít brzy další”, “je to tak lepší, stejně by bylo postižené”, “vím, jak se cítíš”.
Klidně se ptej, jestli Tě ještě něco zajímá, jsi hodná, že se zajímáš, jak jí ještě víc neublížit.
S tou nabídkou pomoci bych přišla, jen když to můžu dodržet!!! Nám se doma stalo něco hrozného, řeknu jen, že smrt dítěte… Všichni se mohli přetrhnout s nabídkou pomoci, ale když jsme tu pomoc opravdu potřebovali, tak skutek utek. Najednou ti kamarádi neměli čas,
zrovna se jim to nehodilo, museli se starat o vlastní děti. Nechtěli jsme peníze, nic dlouhodobého, jen pár hodin jejich času. I to byl problém.
@Anonymní píše:
S tou nabídkou pomoci bych přišla, jen když to můžu dodržet!!! Nám se doma stalo něco hrozného, řeknu jen, že smrt dítěte… Všichni se mohli přetrhnout s nabídkou pomoci, ale když jsme tu pomoc opravdu potřebovali, tak skutek utek. Najednou ti kamarádi neměli čas,
zrovna se jim to nehodilo, museli se starat o vlastní děti. Nechtěli jsme peníze, nic dlouhodobého, jen pár hodin jejich času. I to byl problém.
To je hrozná zkušenost ![]()
@Anonymní píše:
S tou nabídkou pomoci bych přišla, jen když to můžu dodržet!!! Nám se doma stalo něco hrozného, řeknu jen, že smrt dítěte… Všichni se mohli přetrhnout s nabídkou pomoci, ale když jsme tu pomoc opravdu potřebovali, tak skutek utek. Najednou ti kamarádi neměli čas,
zrovna se jim to nehodilo, museli se starat o vlastní děti. Nechtěli jsme peníze, nic dlouhodobého, jen pár hodin jejich času. I to byl problém.
Máš pravdu, mělo by to být míněno vážně. Je mi líto, že Vaši blízcí přišli jen se sliby ![]()
@lilith1 píše:
Ano, to je pravda i v souvislosti s postižením v rodině,…věta jsi dobrá, já bych to nedala.. je na zabití..jako ona to nebyla ničí volba být hrdinou v tomto.
Navíc to v souvislosti s úmrtím miminka implikuje, že „netruchlí dost“. A ještě, když se k tomu dodá „to já bych byla někde zhroucená a ty se tak hezky držíš“.
Když se nad tím člověk zamyslí, je to hloupá věta.
@NikissaMisula z pohledu te, ktere se to stalo. Napsat: ze Te to mrzi, nevis, co na to rict. Ze jsi tu pro ni, kdyby si chtela popovidat ci s cimkoli pomoc, ale ze chapes, pokud chce cas pro sebe.
V zadnem pripade nepsat: Vim, jak se citis, melo to tak byt, mozna by mohlo byt nemocne. Lepsi ted, nez po narozeni. a dalsi radoby povzbuzujici vety, ktere jeste vice ranuji… A uplne nejhorsi veta, co jsem slysela ja „zapomen na ni, nezije a uz tu neni, tak se s tim smir“…
K vanocum ji klidne daruj nejakeho andilka. Je to darek, ktery sice boli, ale zaroven potesi. Kdyz mi kamaradka darovala takoveho mini andilka, mela jsem sice slzy v ocich, ale nekonecne jsem si toho vazila, protoze byla jedina, kdo mi v tu chvili dal najevo, ze me miminko nebude jen tak zapomenuto.
Mam smutnou otazku umrelo mi miminko v brisku 33 tt…
doktor mi rika ze miminko bylo mrtve 2 tydny a ja si niceho nevsimla… narodil se ruzovy s normalno barvou..stalo se vam to nekomu? Bojim se ze mi doktor lhal aby nebyla jeho chyba protoze me prijde ze sem miminko citila nemela sem bolesti ani nekrvacela… ![]()
@Nikulisek Ahoj, klidně mi napiš jestli chceš
.
Jsem týden po porodu mrtvého chlapečka.
V 31tt jsem přestala cítit pohyby, tak jsem jela ke svému doktorovi a ten mi oznámil tu smutnou zprávu. Taky jsem neměla žádné problémy, výtok, bolesti, nic…chápu, že potřebuješ vědět co nebo kdo za to může, ale ten doktor třeba fakt chybu neudělal. Čekáme na výsledky pitvy. První dny jsem doufala, že byl malý nemocný a neumřel “jen tak”, ale pak jsem si uvědomila, že kdyby to mělo mít takový důvod, může se to opakovat a znovu už to zažít fakt nechci, tak doufám, že pitva nezjistí problém, který by mohl ohrozit naše další děti.
Lékaře měnit nebudu, jsem s ním moc spokojená, ale hodně žen to dělá, aby se nedívali při dalším těhotenství na ten stejný monitor v tom stejném křesle a celkově se nevracely na místo tak úzce spojené s jejich těhotenstvím, které zrovna nedopadlo, třeba by ti to pomohlo.
Já doufám, že to u nás uzavřou jako nešťastnou náhodu, která nám poslala malého andílka co na nás bude dohlížet a třeba nám brzo pošle bráchu nebo ségru co se tu zdrží mnohem delší dobu. Nikdy na něj nezapomeneme
.
Přeju hodně síly a pevné zázemí
.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.