Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Janule 34 držím pěstičky a přeju hodně štestíčka ať jde všechno jak má ![]()
Váš
vás hlídá ![]()
@bodlinka34 děkuji holky. taky si říkám, že každý těhotenství přece nemůže skončit špatně. Musím to brát s ohledem. co se má stát se stane a depresí k tomu nepomůžu. To jsem dobře oblbla hlavu ![]()
Ať se koukne na stránku www.dlouhacesta.cz
Taky jsme přišli o miminko v 37tydnu a n ěktere věci mi tam dost pomohly.
Někdy je lepší se s tím srovnat sama bez nějakých stránek. Já chodila na modrýho koníka a zjistila jsem, že některý lidi se stále k tomu vraceli i po dvou letech. a to mě teda sakra nepomáhalo..takže můj názor, pracovat, relaxovat a my začali dělat rekonstrukci baráku. Ikdyž to nebylo zapotřebí.
Sama jsem ztratila mimi pred 2 tydny, take v 38 tydnu tehotenstvi.
Me nejvice pomaha, ze mam uzasne pratele, kterym jsem na rovinu rekla, co od nich ocekavam (ze nechci „je mi to lito“ pokazde, kdyz se mnou mluvi, ze nechci, aby se distancovali, ze mi nevadi se o tom bavit, ale vadi mi, kdyz se lidi neustale ptaj „jak se citis“, ze nechci poslouchat vety typu „urcite to bylo pro dobro miminka, treba by bylo nemocne“ i kdyz tomu sama verim, nemusim to poslouchat porad dokola atd.)
Proste nejvetsi podpora pro me je, ze jsem mohla svemu okoli rici, co od nich ocekavam a ze si to vsichni vzali k srdci a chovaji se tak, jak potrebuji.
Je to hodně těžký. nám se to stalo v říjnu 2011. a jen čas pomůže. ale na ten začátek nikdy v životě nezapomenu
Já sem ve 33tt a mám rizikový no a? Nikdo tě přece nenutí vůbec klikat na toto téma a číst ho.To jako že když ty jsi ve 28tt a děsíš se toho tak si nezaslouží pomoct? poradit? To je dost sobecké nemyslíš? To je jako když se někdo bojí jezdit výtahem, taky je to pro něj komplikace a děs ale určitě kvůli němu všecky výtahy nezmizí!!
Zakladatelce, mám taky kamarádku které umřelo mimi v 30tt. Je to už dva roky, ale když o tom spolu mluvíme zpětně tak mi říká že nejvíc jí pomohlo pořád něco dělat a nezůstavat sama..Neustále mít nějakou činnost, zábavu a co nejméně ji nechávejte samotnou(pokud si to nebude výslovně sama přát) To je jediné co můžu poradit. ![]()
Je nespravedlivé, že děti umírají, ale je to koloběh života. Bohužel s úmrtím dítěte se musí každý vypořádat jinak, záleží také na okolnostech. Pracuji na novor.JIP kde děti umírají, sama jsem těhu, takže ikdyž nosím pod srdcem své nenarozené dítě, vidím jiné děti, které ještě ani nezačaly svůj život a už bohužel zemřou. Se všemi těmi rodiči se setkávám a vidím, jak s těžkým srdcem sledují své dítě, doufají…přesto věřím, že komunikace každému prospěje, než jen mlčet a tvářit se, že se nic nestalo. Proto bych Ti poradila, aby jsi se sestrou mluvila, zaměstnala jí a dala ji naději, že příště to určitě dopadne dobře.
Dobrý den, vim ze je to stara diskuse, ale chtěla bych se zeptat:kamaradce se ted stalo to stejné, ale nebyly sme si moc blízké ale i tak me to moc mrzí. Chtěla bych se vas zeptat jestli ji mám napsat nebo to nechat na ní. nechci ji zbytečně trápit dotazama,,jak se citis" protože vim ze je to pro ni hrozny ![]()
Moc dekuji za rady ![]()
@NikissaMisula píše:
Dobrý den, vim ze je to stara diskuse, ale chtěla bych se zeptat:kamaradce se ted stalo to stejné, ale nebyly sme si moc blízké ale i tak me to moc mrzí. Chtěla bych se vas zeptat jestli ji mám napsat nebo to nechat na ní. nechci ji zbytečně trápit dotazama,,jak se citis" protože vim ze je to pro ni hrozny
Moc dekuji za rady
Mně kamarádka, co se jí to stalo, řekla, že ji vůbec nejvíc vytáčela věta: ty jsi dobrá, žes to zvládla, to já bych to nedala. Že měla chuť zařvat: a co bys udělala? řekla: já to nedám, raději porodním živé dítě?
Od té doby si pamatuju, že hlavně tohle neříkat.
Prave ji taky nechci nic rikat ale rada bych ji podpořila :- radši to nechám na ní. Až se bude cítit tak řekne sama že? ![]()
Kdyz me to je hrozně líto
planovaly sme si spolu výlety atd a ted nic
chtela bych ji nějak pomoct ![]()
@NikissaMisula Já bych jí napsala, že jsi tu pro ni kdykoliv bude potřebovat.
Ja bych ve stručné sms napsala ze jsem ji na blízku a kdykoli bude potřebovat. Zároveň bych nabídla pomoc,,co pro tebe mohu udelat” a pak se případně stáhla, pokud by hned nestala o kontakt. Je to pochopitelně silena situace a nikdo kdo nezažil nedokáže ani trosku pochopit, jake to je ztratit dite.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.