Úplná změna oboru
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@darkgreen Ale tak ve své profesi je s klienty v kontaktu tak půl na půl, takhle to bude drtivá většina času. A pokud už teď má zakladatelka problém s tím, že si láme hlavu, co si o ní kdekdo myslí, pozice učitele- autority pro ni není úplně nejlepší volba. Samozřejmě to může dopadnout dobře, kažopádně jeden certifikát z tebe učitele neudělá.
protože umět jazyk neznamená umět učit, k tomu musí být vlohy. Umět jazyk taky neznamená umět překládat, jak tu někdo navrhoval, podívejte se na červenou knihovnu raných devadesátých let (kdy zde nebylo tolik překladatelů a exulantům se automaticky nabízela práce v tomto oboru, založeno na předpokladu, že když umí, umí přeložit), tam jsou jazykové perly jak noha… Já bych, být zakladatelkou, zkusila prohloubit své znalosti v této oblasti a zjistila bych, co mi opravdu jde a pak se tím směrem formovala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@darkgreen Ucitel v jazykovce, kde jsou dospeli lide, preci zadna autorita neni. Ono rozmluvit skupinku mlcicich lidi da praci. Ale at to zakladatelka zkusi, na to je materska idealni doba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jako farmaceutická asistentka si prohlubovat znalosti můžu, ale stejně se nemám kam posunout. Musela bych být Mgr. farmacie. Na jinou pobočku mě přesunout nemohou protože se nejedná o řetězec a volná místa jinde nejsou. Moc si nemyslím, že přesun na jinou pobočku by byl řešením.
A nepsala jsem, že mám problém s tím co si o mě jiní myslí, ale že tzv. small talk s kolegy mi velmi ubírá energii, kterou nestačím doplňovat a odráží se to pak na psychice a vztahu s manželem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kdyžnejdeoživot… prohlubovat znalosti v této oblasti= jazyky, ne tvůj původní obor
Small talk se studenty ti ubírat energii nebude? Když si vezmu své zkušenosti, konverzace v hodinách bylo požehnaně a vždy se začínalo takový obligátním „jak se máte, co jste dělali o víkendu, počasí bylo hrozné/super…“. Lidé se rozmluví, ale ty s nimi musíš mluvit taky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kdyžnejdeoživot… píše:
Jako farmaceutická asistentka si prohlubovat znalosti můžu, ale stejně se nemám kam posunout. Musela bych být Mgr. farmacie. Na jinou pobočku mě přesunout nemohou protože se nejedná o řetězec a volná místa jinde nejsou. Moc si nemyslím, že přesun na jinou pobočku by byl řešením.
A nepsala jsem, že mám problém s tím co si o mě jiní myslí, ale že tzv. small talk s kolegy mi velmi ubírá energii, kterou nestačím doplňovat a odráží se to pak na psychice a vztahu s manželem.
Tak ze sebe nedělej něco, co nejsi. Jsi introvert a tečka. Oni si časem zvyknou. Řešením není před tím utíkat, ale umět s tím žít. V klidu, jasně a stručně jim řekni, že nepotřebuješ s nimi komunikovat a že tě to opravdu unavuje a nekomunikuj. Prosazuj se jako introvert a vyžaduj, aby tě tak respektovali. Cca po 3 měsících si začnou zvykat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No spíš aby mě pak po 3 měsíční výpovědní lhůtě neřekly sbohem, že mezi ně nepasuju.
Nicméně být spokojená jako introvert, to je můj sen 
ale pracuju na tom 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kdyžnejdeoživot… A co zkusit nemocniční lékárnu nebo naopak řetězec, tam mi přijde, že není tolik času pro běžný hovor. Jinak souhlasím s tím, že lepší je hned na rovinu naznačit, že jsi introvert, že to není nic proti nim osobně, ale prostě nekomunikuješ ráda. Já jsem lékárnice a setkala jsem se taky s kolegyní, co moc nekomunikovala a nikdo jsme s tím neměli problém 
.
U těch jazyků bych taky raději očekávala člověka komunikativního, s osobním přístupem - pokud se jedná o individuální lekce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vy děláte jako by introvertismus byla nějaká nemoc. Já nemám ze zakladatelky pocit, že by byla člověk nekomunikativní s neosobním přístupem. Psala jen, že ji unavuje kecat o blbostech s ženskýma z práce.
Nemusí přece hned učit v jazykové škole. Já jsem byla na angličtině u jedné, která byla na mateřské s dcerou. Pozvala mě k sobě do kuchyně, udělala mi kafe a učila mě angličtinu. Její dítě spalo ve vedlejší místnosti. Měla sice už dobré reference, ale třeba byste takhle mohla začít. Vůbec mi nepřišla nijak zábavná, ale já se tam ani bavit nešla, nechtěla jsem po ni aby mi vyprávěla co dělala včera večer, ani jsem po ní nechtěla slyšet vtipy, nebo aby mi tam žonglovala s hruškama. Úplně mi stačilo, když byla příjemná, usmívala se, nebyla arogantní, neřvala po mně, nebo mě dokonce nemlátila po hlavě za chyby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsem taky introvert, těžký introvert a v podstatě se cítím jiná jak v rodině mezi svými, tak samozřejmě i v kolektivu v práci. Společný akce mimo práci jsou pro mě utrpením, větší oslavy v rodině taky snáším jen se sebezapřením. Myslím, že introvert má opravdu ztíženou pozici zapadnout v kolektivu a samozřejmě záleží, jaký ten kolektiv je. Někdy stačí jeden prudič, pro kterýho je introvert exot (je prostě jiný) a dokáže ztrhnout i ostatní kolegy a někdy rýpance dokážou opravdu hodně potrápit. Nevím, co poradit. Snad jen osobní zkušenost - v nějaké práci jsem jsem do kolektivu zapadla dobře a celkem se chovala jako ostatní, dokázala se bavit, někdy i zkamarádit. Naopak v nějaké jiné práci to bylo utrpení (opravdu záleželo na lidech kolem mě, lidi dokážou být vážně zlí, řeči co tady sedíš jak pecka a nemluvíš v prvních dnech v nové práci je vážně sražení ještě směrem dolů) a musela jsem v rámci svý psychiky odejít, prostě jsem to nedávala a přesně jak píše zakladatelka, odnášeli to doma manžel i děti. Vystřídala jsem spoustu prací a ani to nebylo tak o tom, jestli jsem při práci musela být v kontaktu s lidmi (z veřejnosti), jako právě o tom kolektivu. Dělala jsem ve školství, ve zdravotnictví, v soc. službách, v obchodě, v kuchyni s jídelnou atd., ale vždy hrál hlavní roli kolektiv. Jinak největší stres při styku s veřejností pro mě představoval obchod, kde se lidi za den míhali a přešlo jich fakt hodně, zatímco tam, kde ten pohyb lidí nebyl tak velký a v podstatě jsem denně vídala stejné tváře (nebo aspoň nějaký čas stejné lidi), tak se to dalo. Takže věřím, že zakladatelka má problém v lékárně, což je vlastně obchod)plus jí nesedl kolektiv a těžce to nese. A rady, ať na sobě introvert zapracuje? Jo, samozřejmě zapracovat se na chování určitě dá, ale to nic neřeší v tom, že ta „přetvářka“ introverta děsně vyčerpává, takže on sice před ostatními vypadá normálněji, méně uzavřený a odtažitý, ale jeho osobně to děsně vyčerpá, takže asi dlouhodobě se tvářit jako neitrovert se moc nedá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Protože jsem se cítila vážně jiná, dávalo mi to najevo i okolí, myslela jsem si, že jsem snad až nějaký blázen, tak jsem o sobě hovořila s psycholožkou, podstoupila jsem i testy, kde mi vyšlo, že jsem téměř 100% introvert (hodnotí se to nějakou škálou, protože málokdo je úplně vyhraněný introvert nebo extrovert) a to mi vlastně mnohé vysvětlilo. Psycholožka to se mnou rozebrala a díky tomu sezení s ní jsem se vlastně líp poznala a umím si různé věci u sebe sama nyní vysvětlit. Psycholožka mi říkala, že pro introverta neznamená, že nemá rád lidi a že nemůže pracovat s lidmi, ale že ho tato práce daleko rychleji vyčerpává než extroverta. Na to by měl při výběru zaměstnání myslet. Jako introvert na kase v hypermarketu je fakt pro něj nevhodný povolání - příklad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Velmi moc vám děkuji za přiblížení života introverta. Ono pro lidi, kteří o introvertismu moc neví se to může zdát nepochopitelný. Když jsem se o tom jednou zmínila před švagrovou, tak mi řekla, že by mě hnala makat až bych zčernala, když mám takový stupidní problémy. No co na to říct Moje rodina obecně nechápe, že jsem málo komunikativní a nejraději dělám věci sama. Při každé návštěvě si nezapomenou rýpnout. Nejezdím tam moc ráda a většinou, když tam musím jet, tak mám zažívací potíže. Manželova rodina je oproti tomu úžasná. Prostě mě berou takovou jaká jsem a vůbec to neřeší.
Ano, přesně takový typ výuky jsem měla na mysli. V klídku doma, příjemná atmosféra.. Otázka je, kolik klientů takhle dokážu sehnat. Ale zase si říkám, že určitě existuje víc lidí jako já a třeba jim výuka bude příjemná, tak to mezi sebou řeknou..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kdyžnejdeoživot… Ty individuální lekce by ti možná vyhovovaly, ale podle mě na uživení to není, to by ses musela hodně snažit a brát různé klienty a vyžadovalo by to to extrovertní chování… Já jsem na takové lekce chodila, moje lektorka byla tlumočnice, překladatelka, vystudovaný jazyk na VŠ, a co vím, tak se musela hooodně snažit, aby měla dost klientů a udržela si je. Tzn. musela brát i klienty, kteří jí zcela nevyhovovali, ale prostě to brala jako práci.
Na druhou stranu, za to nic nedáš, zkusit to můžeš a třeba najdeš skvělou práci, která tě bude naplňovat 
. Znám hodně holek, které se na mateřské začaly věnovat zcela jinému oboru a našly se v něm.
@darkgreen No vidíš, a mě zase vyhovovala lektorka, se kterou jsem si i pokecala, protože přesně o to mi šlo, nezávazně mluvit o životě, o různých tématech, abych se procvičila v neformální mluvě . Ale každý to má jinak, někomu by zase vyhovoval přístup zakladatelky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kdyžnejdeoživot… píše:
@LadyLadaNo spíš aby mě pak po 3 měsíční výpovědní lhůtě neřekly sbohem, že mezi ně nepasuju.
Nicméně být spokojená jako introvert, to je můj sen
Pokud bych si já měla vybrat zda do týmu introverta nebo extroverta, raději sáhnu po introvertovi. Mě totiž zase dokážou pěkně lézt na nervy extroverti Ale dokáži si na ně zvyknout a brát je takové, jací jsou. Nicméně rozhodující pro mě je charakter člověka bez ohledu na to, zda jsou intro nebo extro.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsem učitelka a přemýším o změně - poradíte?
Ahoj, jsem vystudovaná bioložka (systematická biologie a ekologie) s pedagogickým vzděláním a před mateřskou dovolenou (tedy před 5,5 lety) jsem pracovala jako učitelka na ZŠ. V září 2021 bych měla znova nastoupit do práce, ovšem asi na jinou školu, protože na té původní nastaly velké změny a redukce a zřejmě už se tam nebudu moci vrátit. Stejně jak nad tím pořád přemýšlím, ta práce mi moc neseděla a ani mi nešla. Děcka jsem sice měla ráda, ale dost mi skákala po hlavě, neuměla jsem si s nimi poradit. Když doučuju jednoho člověka, je to v pohodě, ale kolektiv mi dělá problém. Tak nějak si už pár měsíců pohrávám s myšlenkou, že bych změnila obor. Láká mě psychologie či něco obdobného, ale je nutné, aby byla možnost dálkového studia, přeci jen mám 3 dětičky. Mám ráda práci s lidmi, jsem prý pečlivka, klidně bych šla i do výzkumu (rok a půl jsem pracovala v biologickém výzkumu, tam už mi ale ujel vlak a bohužel mi to nesedělo po jiných stránkách - nejsem zrovna odborník na práci s přístroji, sestavování různých zařízení a podobně - na tohle jsem fakt levá). Nemáte nějaký tip? Jsem z MS kraje, tak by bylo fajn, kdyby tady bylo i uplatnění Děkuju za případné rady a podnětné komentáře 
- Citovat
- Upravit
Tak k těm třem dětem by to školství pasovalo nejlépe. Pro vás ideálně gymnázium, kde zdaleka není tolik dětí s výchovnými problémy a inkluze je pro většinu z nich jen pojem na papíře. Pokud se vracíte po třech mateřských po sobě, nebudete se stačit divit, co se děje na druhém stupni, kam už dorazili inkludovaní, kteří by kdysi mentálně patřill do zvláštních škol… 
Jinak co městský úřad? Odbor ekologie? Mnoho firem má vlastní ekology…nebo třeba alternativní školství, lesní školka atd. Environmentalní výchova…
Taky učitelka,. Ale jiné obory. Anonym práce
- Citovat
- Upravit
