Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím tu všechny maminky a třeba i tatínky.
Od kohokoliv bych uvítal radu.
Syn 2 a čtvrt roku, sám ve svém v pokojíku spí už tak rok, možná dýl.
Asi jako většina dětí je pro malýho mamka všechno, takže uspávání je na ní.
Obecně jsem měl s uspáváním problémy, moc mě nechtěl, ale pak se to jakž takž zlomilo.
Teď je to v pohodě v tom, že si o mě třeba i na uspávání řekne a mamku i posílá pryč. Asi se mu líbí pohádky, které říkám… Každopádně po pohádce pak začne ne táta, máma, nebrečí. Říkám mu, že je máma v kuchyni, nebo v práci (to funguje na loučení s kýmkoliv - jde do práce). Děláme spolu „dohodu“, že pohádku řeknu, ale pak že bude uspávat táta, ale…
Buď ho chvilku necháme a přijde máma a je to ok. Přijdu já, tak sebou v posteli hodí a začne řev, dokud není máma. Metodu vyřvání moc aplikovat nechceme, zvlášť na spánek.
Je to tak i v průběhu noci. Když ho jdu přikrýt (na mlíko) bez toho, aby si mě všiml, tak ok. Ale když mě uvidí, tak zase řev a máma.
Bývalo to tak i po probuzení (ráno, odpoledne) - když nepřišla máma, tak křik. Teď už je to fajn - většinou když přijdu já, tak se směje.
Za jakoukoliv radu díky. Je mi jasný, že jsou i horší věci, ale manželka si nemůže pořádně odpočinout, jít třeba někam přes celej den přes noc, aby se pořádně vyspala atd…
@DG1990 píše:
Zdravím tu všechny maminky a třeba i tatínky.Od kohokoliv bych uvítal radu.
Syn 2 a čtvrt roku, sám ve svém v pokojíku spí už tak rok, možná dýl.
Asi jako většina dětí je pro malýho mamka všechno, takže uspávání je na ní.
Obecně jsem měl s uspáváním problémy, moc mě nechtěl, ale pak se to jakž takž zlomilo.
Teď je to v pohodě v tom, že si o mě třeba i na uspávání řekne a mamku i posílá pryč. Asi se mu líbí pohádky, které říkám… Každopádně po pohádce pak začne ne táta, máma, nebrečí. Říkám mu, že je máma v kuchyni, nebo v práci (to funguje na loučení s kýmkoliv - jde do práce). Děláme spolu „dohodu“, že pohádku řeknu, ale pak že bude uspávat táta, ale…
Buď ho chvilku necháme a přijde máma a je to ok. Přijdu já, tak sebou v posteli hodí a začne řev, dokud není máma. Metodu vyřvání moc aplikovat nechceme, zvlášť na spánek.
Je to tak i v průběhu noci. Když ho jdu přikrýt (na mlíko) bez toho, aby si mě všiml, tak ok. Ale když mě uvidí, tak zase řev a máma.
Bývalo to tak i po probuzení (ráno, odpoledne) - když nepřišla máma, tak křik. Teď už je to fajn - většinou když přijdu já, tak se směje.
Za jakoukoliv radu díky. Je mi jasný, že jsou i horší věci, ale manželka si nemůže pořádně odpočinout, jít třeba někam přes celej den přes noc, aby se pořádně vyspala atd…
Do určitého věku cca do 2,5 jsem uspávala já. Nedělalo mi to problém. Pak jsem nastoupila do práce a najednou byl tatínek lepší.
U nás tatínek někdy na střídačku se mnou uspával od mala, takže uspává, kdo má čas a chuť.
U tatínka má oblíbenou pohádku, o kterou si řekne a u mě písničku. Ze začátku asi i chtěl víc mě, ale pak si tatínek na něj našel své způsoby. Asi jenom zvykat a trénovat. Manželka ať si klidně odpočine, nemusí běžet na každé kníknutí. Když se rozpláče a bude s tatínkem, to přeci není vyřvávaní.
@DG1990 Muž nosil ze začátku malou do ložnice ukazovat, že máma spí. Já poctivě dělala jak odfukuju.
Zavedli sme uspávání na střídačku, brzo to pochopila.
Ale to víš, samo od sebe to kouzlem nepůjde, nějaký odpor se u změn prostě překonat musí.
Chápu, že Ti přijde až surové nechat syna vyplakat, když se neobjeví maminka.
Nicméně nedá se nic dělat, měl by vědět, že svět se vždycky nebude točit tak, jak si přeje.
Trocha ne - na jeho požadavky mu neuškodí. Jen to prostě v začátku jako rodiče musíte důsledně vydržet.
Neboj se, zvykne si rychle.
Držím palce🙋♀️
Nam ujisteni, ze jsme oba po ruce, problem nedelalo. Pak to zacal delat i opacne, kdyz jsem uspavala a byl skoro tuhy - z poslednich sil chtel videt tatinka. S tim pobyl tak 30s a odpadnul
Ted je mu pet, usne sam, nekdy s jednim z nas- spolecne chvile si uzivame
rozmazleny neni, maman taky ne- proste mel jen vetsi potrebu jistoty, ze jsem blizko ja, pozdeji i muz, tak to dostal.
Kdyz je mi smutno, manzel tu je pro me a nema potrebu mi ukazovat, ze s nim necvicim a nepribehne na pisknuti. Za to ma ode me spoustu volnosti
je to obdobi, prejde jako vse ostatni
V noci je stále řev když nepřijdu já. Má 4 roky. Na hraní, blbnutí je tatínek dobrý, ale na neduhy maminka
A kdyz je maminka skutecne v praci, tj. maly skutecne vi, ze maminka neni pritomna doma, tak taky breci, dokud neprijde?