Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
promiň že ti neporadím ale hrozně moc držím pěsti aby ses k tomu miminku dobrala a slaboch teda nejsi, jak to čtu, máš toho už za sebou dost a vliv na psychiku to mít po čase musí.. já otěhotněla u obou dětí po třech letech ale bez této pomoci, no už jsem to taky špatně snášela tu dobu.. známým řekli že děti mít asi nebudou, ona jela někam do brna na nějakou stimulaci nebo co a po deseti letech se jim zadařilo a mají zdravého chlapečka
Ono je náhradní mateřství už povolený? Něco malinko jsem o tom slyšela. Od sestřenice je to pěkné, já bych to nezvládla, být těhu a uvědomovat si, že to dítko co porodím není moje.
Ahoj, s tímhle problémem Ti neporadím, bohužel, ale kdybys chtěla, můžu na Tebe mrknout z ezoterického hlediska, jestli tam nemáš nějaké bloky, zatížení, karmickou zátěž na děti apod. Dalo by se s tím případně něco dělat a třeba by to klaplo. Kdybys měla zájem, písni mi vzkaz, já Ti pošlu i svoje stránky, abys věděla, kdo jsem a co a jak a jestli bys to se mnou chtěla probrat, ale nebudu je házet takhle veřejně. Každopádně Ti moc držím palce, aby to třeba ještě klaplo, nečekaně. Stává se to. ![]()
Ahoj vůbec si nemyslím že jsi slaboch, jen mám pocit že tohle všechno je prostě o náhodě…o štěstí. Nám se teda zaplať pánbůh podařilo napoprvé, ale znám holčinu které až na šestý pokus, moje kamarádka absolvovala IVF 3× a nic…a teď má normální cestou dva zdravé chlapečky.Může se ti stát že tvoje sestřenice podstoupí transfer a ty se uklidníš a třeba se vám to taky povede normálně
Nevím co bych ti poradila…ale přeji ti hodně štěstí ![]()
Slaboch nejsi určitě.
Dělali vám s manželem genetiku a imuno? Jsi pořád v jednom CARU? Jakou máš sliznici? Zkus minimálku nebo nativ možná,že méně vajíček bude lepší kvalita.
hodně štěstí ![]()
Ahoj,taky mě napadlo imuno..bylo tady už hodně případů,kdy bylo vše o.k. a doktoři na nic nepřišli… Přeju ti moc štěstí,snad to brzy vyjde.. A slaboch rozhodně nejsi..Je jasné,že se po tolika pokusech ubíráš k takovým myšlenkám,ale je to úplně normální.. Držím
![]()
Ahoj, je mi to moc líto, špatná nejsi, psychika je největší nepřítel, mně rozhodilo už druhé IVF a druhý biochemický. dala jsem pauzu asi 5 měsíců a otěhotněla přirozeně a bylo to mimoděložní a tak jsem se složila psychicky. Úplně vím, co cítíš. byla jsem úplně mimo, jen jsem měla noční můry. tak mě dotáhli k jakémusi chlapíkovi, co obnovuje jakési proudění energie v těle. byla jsem tam týden po operaci, vlastně mi jen masíroval tělo, dával na de mne ruce, proudilo z něj teplo, nakonec že prý mi vezme bolest z operace, tak tam nad břichem cosi šmachtil, přestalo bolet. neuvěřitělně jsme ihned po šestinedělí otěhotněla, a to prosím mám jen pravý vejcovod a levý vaječník. Takže nevím, co to bylo, ale asi to zafungovalo. dokotr nevěří ještě teď. Tak zkus něco takového, třeba to pomůže. Teď od ledna je hrazen ještě 4.pokus. Ale pokud už nemáš sílu, nejsi špatná, už jsi udělala víc než dost. Náhradní rodičovství už je u nás povolené? Doktor by do toho šel? A nebo podejte žádost o adopci, kamarádka na tom byla jak ty, vyčerpané pokusy, z posledního KETu otěhotněla, ve čtvrtém měsíci zjistili poškození neslučitelné se životem mimo dělohu. Taky se položila, manžel ji dokopal do adopce, předloni přesně 22.12.jí volali, ať se přijede podívat, že mají dítě, 23.12. si domu nesla osmitýdenní miminko, blonďáčka s modrýma očima, je to neskutečný poklad. Moc ti držím palce, ať už se to štěstí unaví a sedne na vás.
Nejsi špatná,vůbec ne,nevzdáváš to neoprávněně.Pokud je tu možnost,že by sestřenice odnosila miminko,tak vůbec neváhej a běž do toho.Určitě je to to nejlepší řešení,které může být.Máš úžasnou sestřenici.Platit další peníze za pokus,který není vůbec jistý-to si radši peníze užijte s miminkem.
Budete mít s manželem svoje miminko.Adopci bych brala jako to nejkrajnější řešení,kdyby selhalo vše ostatní.
A možná se paradoxně povede,že když bude sestřenice čekat vaše mimčo,tak ty součastně také sama otěhotníš.Bylo by to úžasné,měli byste hned dvě dětičky najednou,o to větší radost.
Píšu si s jednou holkou a ta otěhotněla až po 8 ivf. Začali , když ji bylo 26 let a zadařilo se v jejich 35 letech. Všechny pokusy byly zbytečné, protože ji na imunologickém vyšetření, které se dělá pouze v PRaze a v Plzni zjistili problém, který se přeléčil a hned to vyšlo. Ono i CAR dělají imun. vyšetření, ale není to takové podrobné, jako dělají na zmíňovaných 2 pracovištích. Držím ti pěsti a nevzdávejte to.
Ahoj tak mě napadá,udělali vám v CARu oběma vyšetření na imunologii a genetiku? Je to zvláštní že se embrya ještě ani jednou nechytla ![]()
Tohle těžký rozhodnutí je na tobě… ale asi bych radši ještě zkusila to spešl imuno, jak píše Karinka. Tvou sestřenici obdivuju, je super, že ti vyjdou v CARu vstříc a udělají to… někdo se tu ptal, jestli už je to dovolené - samozřejmě ne, ale děje se! Mám v okolí i ten případ, teda neudělal to pro ně nikdo z rodiny a zaplatili pořádnou částku jako „bolestné“… Právně je to tak, že po narozní se do rodného listu zapíše manžel, který si pak vezme novorozence do péče a následně zažádá manželka o adopci, „rodička“ samosebou podepíše souhlas… Není to nic protiprávního ![]()
Holky, díky moc.
Když tu čtu, že jde holka i do šestýho IVF, připadám si jako slaboch.
Ale on má asi každý tu hranici co vydrží někde jinde.
Já taky kdysi tvrdila, že to vydržím absolvovat třeba 20×.
Vyšetření mám prý všechny a v pořádku, CAR jsme změnili.
Přirozeně to už nezkoušíme, je mi už 37 roků a nějak na to asi už není čas.
Já nemám ovulaci a manželovy spermie nikam daleko nedoběhnou.
O adopci taky neuvažujeme, když máme svoje embrya v pořádku. Jen je někde zasít ![]()
Může mít imunologie vliv na uhnízdění? I v případě, že embrya se drží a jsou v pohodě i po PGD? Těch vyšetření je asi moc a asi to už všechno neeviduju.
Nevím, co obnáší bloky z hlediska ezoterie, ale byla jsem na kineziologickém odblokování, je to stejné? Moc díky ![]()
Možná je to fakt jen o štěstí, o psychice. Ale čím víc toho absolvuju, tím je to psychicky náročnější a tím se mi šance asi snižují.
Asi se s náhradní matkou musím smířit, nevím proč mi to nejde, je to hodná holka, nebudu mít porodní bolesti a strie
jo, snažím se to zlehčovat a koukat na to z druhé strany
ale ani to nefunguje ![]()
Zakladatelka
Náhradní mateřství není protizákoné. Zákon to nijak neřeší.
Sestřenice přizná mého manžela jako otce dítěte, po porodu se dítěte vzdá, manžel ho dostane do péče a já ho adoptuju.
Jde to. Dnes to už nabízí snad každý CAR.
Zakladatelka
Ahojky přesně vím co cítíš prodělala jsem 7×IUI. 3×IVF 1× bez odběru. Genetika, imuno, hormonální profil, stěry na chlamidie, rovnání kostrče, cvičení dle Mojžíšové, laparoskopie, histeroskopie a kde nic tu nic oba naprosto zdraví skoro 7 let snažení
Do 4 IVF jsem z prac důvodů chtěla jít až po vánocích. V říjnu se moje MS se někde toulala už jsem byla oblečená k mudře na provokačku a ta se vždy ptá a test jste si dělala
Tak jsem si ho udělala a tam byli // v tuchvíli jsem nevěděla co se děje
už jsem v 30tt a snad už to doklepu. Přeji ti táké zázrak opravdu se dějí
Byla jsem rozhodnutá jít do adopce protože IVF nehrazené pojišťovnou je pro normální příjem manželů ranec.
Ahoj holky,
prosím o názory na moji situaci.
Mám za sebou 4.IVF a opět se nezadařilo.
Celkem jsem absolvovala už 8 embryotransferů - 4× čerstvý a 4× KET.
Nikdy se nezadařilo.
7× jsme transferovali 2 embrya a 1× jsme zkusili - pro změnu - transferovat 1 embryo. Nic.
3× jsme měli i PGD, kultivace 5-6 dnů.
Embrya super kvality, všechny zmražené se vždy v pohodě rozmrazily.
Mám PCO bez ovulace, ale to tu nehraje roli, jinak jsem v pořádku, žádný problém nikdy nikdo v CARu (dvou) nenašel. Prý abnormální případ.
Vajíček mám vždy dost (1× OHSS), spermie nic moc - vždy ICSI, příp. jsme zkusili i PICSI.
Prostě už nevím jak dál, ještě máme mražený, ale já už psychicky nemůžu. Už nechci. Kdyby člověk věděl, že se přece jen jednou zadaří, tak snad, ale už nevěřím. K psychice se přidávají i finanční výdaje (čtvrté IVF = 100 tisíc).
Kde je ta hranice kdy přestat zkoušet???
Kdyby aspoň byl nějaký reálný problém…
O dárcovském vajíčku ani spermii neuvažujeme, když máme svoje.
Takže náhradní matka. Není problém, už jsem domluvená se sestřenicí, udělá to pro mě.
Ale nějak se tím pořád trápím, pochybuju, jestli jsem toho udělala dost, vyčítám si, že to vzdávám, ale psychicky už fakt nezvládám
Je to dostatečná indikace k nástupu náhradní matky?
Doktor tu už ale takdy nadhodil.
Jsem fakt takovej slaboch?
Díky za reakce.