Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@JayLee no hezký, ale to zakladatelce moc nepomůže navíc opravdu každé dítě je jiné a to že mají určitý věkový rozestup neznamená, že sourozenecké vztahy budou ok.
Moje starší se mnou taky chodila na ultrazvuky, na mimino se těšila a vše bylo super než jí právě mladší začala brát hračky.
Až třeba půjde tvoje dcera do puberty, chodit za klukama a brácha na ni bude práskat nebo kazit randíčka tak budou taky nepřátelé na život a na smrt ![]()
Já ti asi neporadím, ale máme v rodině taky sourozence a jsou od sebe cca 3 roky. A nestačím koukat jak ta straší musí tomu mladšímu pořád ustupovat, když si straší vezme hračku, mladší ji chce hned taky, mu ji musí dát „aby byl klid“ a takhle je to se vším. Nevím nejde to řešiti jinak.
A jinak zakladatelko, nezkusila jsi třeba vyhradit chvíli jen na to straší dítko? Aby jste třeba byli spolu sami, a něco vyráběli nebo tak, aby vědělo, že i když má sourozence, stále jsi tu pro něj. Musíš to mít težké
![]()
@LenkaN26 píše:
To máš sice pravdu, ale co sse půjčování / braní hraček týká tam to asi moc nefunguje. Starší si vezme koně, mladší přijde, řekne puč, starší nechce začnou se o to tahat a je řev. Já teď třeba starší vysvětluju, že když byla tak malá jako sestřička tak měla vše pro sebe, všechno dostala nové a Týnka se musí od narození o vše dělit a nosit staré oblečení po ní. Nic nemá mladší sama takže by měla být na ni hodnější, hračku jí půjčit a počkat až si dohraje a teprve si to vzít.
Podle mě funguje. Všimla sis, jak děti opakují to, co jim říkáme my? Většinou je slyšet jenom to špatné (jak dneska starší říkal ségře - a dobře ti tak!), ale když se soustředíš, uslyšíš i to dobré. Pak jde jenom o to, co převažuje. Samozřejmě nějaký „výcvik“, pravidla apod. je potřeba, ale i spor o hračku je stejný, jako kterýkoli jiný. A pokud se začnou rvát a začnu apelovat na to, aby se dohodli, začnou se o to snažit.
Druhá věc je samozřejmě věk mladšího dítěte, je fakt, že rok je málo, poprvé jsem si všimla, že si hrají spolu tak v 1,5 r. mladší. Ale i tak starší dítě hodně kopíruje náš přístup - ve všem. Vím to, protože dřív byl na ségru hodnější. Poslední dobou jsem trochu přitvrdila (únava, stereotyp, povaha mladší dcery…) a není to dobře, vidím to v chování dětí každý den. Musím se zase nahodit nějak zpět
I když teď už trochu ztrácím ten absolutní vliv (dobře ti tak prý mu říkal taťka, často opakujou něco, co říká některá babi nebo děda - a to i když to není na ně, ale třeba na psa), ale i tak věřím, že to má smysl.
Brulinka: to už mě taky napadlo, aby to zase nebylo tak, že mladší přileze a starší jí to musí dát..nebo když se mazlím se starší, přileze mladší a začne ječet( taky už umí být pěkná potvůrka),tak jí zkrátka řeknu, že se teď mazlím se starší a že za chvilinku se jí budu věnovat…prostě aby i ta starší viděla, že se nepotento z mladší a že i ona má přednost..aby se prostě necítila nějak ustrkovaná…
no, trochu jsem si pobrečela, vyventilovala, promluvila si se starší, když mladší spala…pojedeme pro tříkolku spolu-jen my dvě, dohodly jsme se, že nebude plácat ona, ale ani já ji…a uvidíme, fakt s tím chci něco udělat.. ![]()
Angua: ten věk je další věc..mladší je prostě pořád mimino a té to nijak nevysvětlím..takže chápu, že je pro starší někdy otravná, ale ubližovat jí prostě nemůže..taky se jí snažím říct, aby jí to vysvětlila, co jí vadí, nebo s tím přišla za mnou, ale neplácala jí(to jsem vyčetla v těch sourozencích)..jenže to prostě bude fungovat líp, až to bude starší mladší jako tříleté a né roční..
@brulinka píše:
Já ti asi neporadím, ale máme v rodině taky sourozence a jsou od sebe cca 3 roky. A nestačím koukat jak ta straší musí tomu mladšímu pořád ustupovat, když si straší vezme hračku, mladší ji chce hned taky, mu ji musí dát „aby byl klid“ a takhle je to se vším. Nevím nejde to řešiti jinak.
A jinak zakladatelko, nezkusila jsi třeba vyhradit chvíli jen na to straší dítko? Aby jste třeba byli spolu sami, a něco vyráběli nebo tak, aby vědělo, že i když má sourozence, stále jsi tu pro něj. Musíš to mít težké![]()
Nevím jak to má zakladatelka, ale já jsem se starší sama, když mladší odpoledne spí a děláme všelicos. Malujeme, tvoříme, hrajeme hry a taky večer, když jde mladší dřív spát. To si už jenom povídáme, ale jsme jen spolu.
Na to celé je asi jediný recept - čas. Jak bude mladší dítě větší a rozumnější bude se o hračky dělit, víc chápat, že nemůže mít vše hned a budouklidnější, ale občas je to o nervy.
@Anonymní píše:
Brulinka:to už mě taky napadlo, aby to zase nebylo tak, že mladší přileze a starší jí to musí dát..nebo když se mazlím se starší, přileze mladší a začne ječet( taky už umí být pěkná potvůrka),tak jí zkrátka řeknu, že se teď mazlím se starší a že za chvilinku se jí budu věnovat…prostě aby i ta starší viděla, že se nepotento z mladší a že i ona má přednost..aby se prostě necítila nějak ustrkovaná…no, trochu jsem si pobrečela, vyventilovala, promluvila si se starší, když mladší spala…pojedeme pro tříkolku spolu-jen my dvě, dohodly jsme se, že nebude plácat ona, ale ani já ji…a uvidíme, fakt s tím chci něco udělat..
přesně toto jsem myslela
ono to asi možná bude chtít ten čas. A není třeba možné že starší učíte že když si někdo s něčím hraje tak se mu to nebere, jenže pak přileze mladší a znáš to a ona třebí starší že se to nemá dělat tak jí „potrestá“ ![]()
@brulinka píše:
Já ti asi neporadím, ale máme v rodině taky sourozence a jsou od sebe cca 3 roky. A nestačím koukat jak ta straší musí tomu mladšímu pořád ustupovat, když si straší vezme hračku, mladší ji chce hned taky, mu ji musí dát „aby byl klid“ a takhle je to se vším. Nevím nejde to řešiti jinak.
Tak to bych se nedivila, kdyby mladšímu i ubližoval, musí ho celkem slušně nenávidět. Minimálně v těch chvílích. Já se snažím to řešit spravedlivě, i když to nejde samozřejmě vždy a je mi víceméně jedno, kdo je starší a kdo je mladší - to zohledňuju jenom někdy. Prostě kdo si to první vzal, ten to má. Pokud se dohodnou jinak, jejich věc, ale nechci kolem toho slyšet žádný křik, jinak si to beru já
Po tomto prohlášení se umí dohodnout až zázračně ![]()
U nás jsou teda spíš třenice kvůli tomu, že starší dorostl do věku, kdy ho baví ségru popichovat a štengrovat a ona pak začne bulit a žalovat
Teď jsou venku v bazénku, slyším ji brečet, tak letím, málem jsem se u toho zmrzačila a problém byl ten, že bratr dělá vlny ![]()
@Angua píše:
Podle mě funguje. Všimla sis, jak děti opakují to, co jim říkáme my? Většinou je slyšet jenom to špatné (jak dneska starší říkal ségře - a dobře ti tak!), ale když se soustředíš, uslyšíš i to dobré. Pak jde jenom o to, co převažuje. Samozřejmě nějaký „výcvik“, pravidla apod. je potřeba, ale i spor o hračku je stejný, jako kterýkoli jiný. A pokud se začnou rvát a začnu apelovat na to, aby se dohodli, začnou se o to snažit.Druhá věc je samozřejmě věk mladšího dítěte, je fakt, že rok je málo, poprvé jsem si všimla, že si hrají spolu tak v 1,5 r. mladší. Ale i tak starší dítě hodně kopíruje náš přístup - ve všem. Vím to, protože dřív byl na ségru hodnější. Poslední dobou jsem trochu přitvrdila (únava, stereotyp, povaha mladší dcery…) a není to dobře, vidím to v chování dětí každý den. Musím se zase nahodit nějak zpětI když teď už trochu ztrácím ten absolutní vliv (dobře ti tak prý mu říkal taťka, často opakujou něco, co říká některá babi nebo děda - a to i když to není na ně, ale třeba na psa), ale i tak věřím, že to má smysl.
Jasně, že jsou naším přesným obrazem, ale já i když si k nim sednu a vysvětluju tak se většinou nedohodnou a chtějí obě to stejné. Já si myslím, že je to hodně o povaze dětí. Já mám holky obě velmi průbojné, snaží se každá docílit své takže je občas řev. Už mezi ně nechodím pokud jedna nezačne brečet ![]()
Jo, jsou obě palice dubový, asi to mají po nás…já bych prý bývala jako dítě prorazila hlavou zeď
no ale jako dítě mě to tolik netížilo jako teď, když jsem rodič a musím ten křik řešit.. ![]()
@LenkaN26 píše:
Jasně, že jsou naším přesným obrazem, ale já i když si k nim sednu a vysvětluju tak se většinou nedohodnou a chtějí obě to stejné. Já si myslím, že je to hodně o povaze dětí. Já mám holky obě velmi průbojné, snaží se každá docílit své takže je občas řev. Už mezi ně nechodím pokud jedna nezačne brečet
Když jsou tak malé, tak navrhnout řešení, jak by se mohly rozdělit a vystřídat. Ona to po chvíli pochopí i ta malá (opět, prakticky vyzkoušeno - musí to být krátké časové intervaly - třeba i u jiné hračky, kde je to možné - naši jezdili na takovém odrážecím autku např., menší to hojně komentovat, když čeká - co dělá starší, ještě se otočí a už bude na řadě…). Pokud se jim řešení nelíbí a nemají žádné svoje vlastní, řeknu, že nechci, aby se kvůli té věci hádali / bolí mě z toho křiku hlava apod., takže pokud bude kvůli tomu problém, vezmu si to já. Jak jsem psala, funguje to zázračně
Než aby to přenechali matce, tak se radši domluví
![]()
Anonymní: Já staršího naučila, že když chce sebrat mladší hračku, tak ji musí vyměnit za jinou, ono to malé je ještě trouba a nechá se a postupně to oba začnou brát jako normální a vyměnují
jasně občas se taky o něco tahají, ale už to není tak často…
@Angua Jojo, pohrození, že si to vezmu já taky funguje ![]()
Je to hodně o povaze dítěte…mám od sebe kluky 3 a 3/4 roku…dřív problém nebyl, starší ač nerad většinou respektoval, že je bráška mladší…vyloženě mu neubližoval, ale o hračky se hádali…za to teď…uměj si spolu hrát(většinou tak, že mi dělají naschvály
),ale často se o něco dohadují i mlátí…ale starší je v tom většinou nevinně…mladší je totiž pěkný lumpík a musí být furt po jeho…teď se nám má narodit mimi v prosinci a očekávám, že ten mladší mu bude chtít škodit(až se bude batolit a pod…)..je rád středem pozornosti a jak jsem psala, musí být furt po jeho…takže budeme muset začít s prevencí…a nebo třeba dostane „rozum“ a bude v pohodě…v prosinci mu bude 3 a 7měs, tak jsem na to zvědavá…
zakladatelko, špatná matka určitě nejsi…i z okolí vím, že to není nic nezvyklého…důležité je být spravedlivá a dělit lásku i péči mezi obě děti stejně ![]()
@Anonymní píše:
Jo, jsou obě palice dubový, asi to mají po nás…já bych prý bývala jako dítě prorazila hlavou zeďno ale jako dítě mě to tolik netížilo jako teď, když jsem rodič a musím ten křik řešit..
Já mám berana a kozoroha a tvrdohlaví jsou oba pekelně. Ale to, jestli je dítě tzv. „rozumné“ - tj. umí hledat dohody, kompromisy, řešit konflikty JE podle mého výchovou a celkovým přístupem. Netvrdím, že jsou naše děti stoprocentní - to totiž nejsme ani my - každý je jenom člověk a má jenom jedny nervy, ale ten princip je jasně viditelný a zřejmý.
To ale neznamená, že jsi nějaká špatná matka, či co - hledáš prostě tu cestu a buď budeš používat výmluvy (ale ono to nejde, ale oni jsou tvrdohlaví, ale oni…) a nebo něco změníš. Často fakt stačí u sebe, u nich nic měnit ani moc nemusíš, ti se svezou ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.