Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Už nikdy více
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.6.04 21:14
Už nikdy více
zapomněla jsem dodat…řezali mě od pupíku dolů, pěkně 18 stehů. Asi že jsem se starala…
Pajdule
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.04 21:16
Už nikdy více
zapomněla jsem dodat…řezali mě od pupíku dolů, pěkně 18 stehů. Asi že jsem se starala…
Pajdule
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.04 21:46
Ahojky!
Myslim, ze Vas tady asi vsechny trumfnu. Ja rodila 39 hodin. A kdyz se me manzel jeste na porodnim sale zeptal, jestli do toho pujdu jeste jednou, odpovedela jsem ano! I kdyz to trvalo tak dlouho a myslela jsem si v nekterych chvilich, ze je to muj konec, tak to vsechno stalo za to a odmena byla a je sladka.
Papa Lucka
http://nikolasek.wz.cz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
15.6.04 12:07
Ahoj!
Já jsem rodila 14 hodin a myslím si, že jen díky mému porodníkovi, který u mne posledních 5 hodin zůstal a porod urychloval, to bylo „jen“ 14 hodin.Personál si mě 9 hodin vůbec nevšímal a pak, když to nešlo,tak jak mělo, začal připravovat sál na císaře.Porod podle mého názoru velmi záleží na přístupu zdrav. personálu, citlivé slovo. zájem a informace o průběhu je velmi důležitá.Nebýt „mého“ pana doktora, tak se můj syn narodil císařským řezem,zbytečně. Kristýna
- Citovat
- Upravit
Anonymni
15.6.04 20:38
Bez bolesti to opravdu asi nejde, ale je až neskutečné, jak to člověk rychle zapomene. Já se „trápila“ 13 hodin - na oddělení šestinedělí jsem byla rekordmanka - většina porodů se odbyla za mnohem kratší dobu.
Ale jak vidím z vašich reakcí, může to trvat i déle - máte můj obdiv, protože mě připadalo, že víc už nevydržím! Ale ono prostě člověku asi nic jiného nezbyde. A ta odměna je opravdu sladká!!!!!!!!!!!!!!! Takže já jsem už odpoledne tvrdila (malý se narodil chvilku „po obědě“), že do toho taky klidně půjdu znovu. Jen si moc budu přát, aby byl druhý porod rychlejší a jednodušší. Zkušenost jedné mé známé je ale např. zcela opačná (první porod 7 hodin, druhý 20!!!), takže nezbývá než to ponechat osudu : - ).
I pro mě to byl neuvěřitelný zážitek a i přes tu bolest jsem šťastná, že jsem měla možnost (narozdíl od těch chlapů) to prožít a přivést na svět malého človíčka!
Ivča
- Citovat
- Upravit
16.6.04 10:21
Já rodila 17 a půl hodiny ale jen pro to, že jsem už strašně dlouho přenášela a dceru mi špatně změřili a zvážili na UT měla být max.45 cm dlouhá a vážit asi 2800g, ale po hodinách trápení s vyvolávačkou, které mi dali asi za tu dobu dvě lahve do žíly ,dětskou jehlou, protože tou normální se nemohli trefit nebo jim praskla žíla,a po hádce p. primáře a porodníka mezi sebou,a oprávněného řevu manžela ,který se opravdu začal třást hrůzou, že mu před očima modrám, kdy jsem začala mít potíže se srdcem (což jsem nikdy neměla,ale prostě začalo selhávat)se narodila má krásná a zdravá dcera.Dnes jsem vděčná porodníkovi, že to tak dobře zvládnul.Primář stále váhal jestli císař ano , nebo ne i když jsme mu nabídli , že vše zaplatíme.Mimochodem má gynekoložka to doporučila vzhledem k výšce mé a manžela a došlo to tak daleko,že dcera uvízla v porodních cestách a díky dvakrát ovinuté pupeční šňůře se stále vracela zpět.Na císařský řez již nemohlo být ani pomyšlení.Porodník neváhal a nalehnutím na mne mi pomohl.Dcera měla nakonec 53 cm a 3500g což při mé výšce 150 cm byl pro lékaře docela šok, pro mne ne, manžel má dva metry. Musím říct, že na tu bolest člověk po letech pozapomene, ale na ten strach a stres, který narození malé provázel ne .Dnes bych jednala jinak tenkrát mi nikdo ani neřekl, že existuje epidurál, ale sestra rodila s tím a nemůže si to vynachválit,nikdy bych však nemohla říct, že dítě nebo porod už víckrát ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
22.6.04 07:48
Protoze ziju v Kalifornii a rodila jsem tady, nemuzu srovnat peci tam a tady. Ale z vypraveni mych kamaradek, ktere rodily u nas doma v CR ta pece byla hrozna. Tak jako vy i ony popisovaly neprijemny personal, nikdo si jich nevsimal apod. Ja jsem rodila 8 a pul hodiny. Do porodnice jsem prijela ve 2 v noci a muj syn se narodil v 10:45 rano. Hned po prijdezdu jsem dostala svuj pokoj a svoji sestru, ktera se starala jenom o me.
Kdyz se kontrakce stupnovaly sestra se me zeptala jestli si chci nechat pichnout epidural. Protoze to byl muj „prvni porod“ chtela jsem vedet jaka ta bolest je. Ale kolem 6 hodiny rano jsem si ten epidural prece jenom nechala pichnout. Nemam tady rodinu, takze jsem potrebovala setrit sily na pecovani o mimiska a taky proc se trapit kdyz nemusim, ze .
Je to opravdu zazracna injekce 
. Hned bych sla rodit znova. Po pichnuti bolest prestala a ja jsem jenom odpocivala. Sestra mi rekla pokud budu citit tlak mam zavolat a zacneme tlacit. Po par hodinach se tlak dostavil a ja zacla tlacit. Do deseti minut tam byla moje doktorka, ktera se o me starala cele me tehotenstvi a netrvalo ani 15 minut a maly byl na svete
Muj manza prestrihnul pupecni snuru a maleho mi daly na brisko. Miminko zustava po celou dobu s vami v pokoji, kde ho umyvaji, vazi a oblikaji.....
Po porodu nas prevezly na poporodni pokoj, kde byla postel i pro meho manzu. Byla jsem strasne rada, ze nemusim byt sama. Nas syn byl neustale se mnou. Na druhy den jsme byli propusteni a jeli jsme domu. Ja jsem se dokazala jeste ten stejny den sama okoupat, proste jsem se citila bajecne 
. I na zachod - curat jsem nemela zadny problem.
Proto vsem maminkam, ktere uvazuji o epiduralu vrele doporucuji. Byla jsem velice spokojena a vic jsem si toho prichodu meho kluciny na svet uzila …Vpich jsem vubec necitila, jen takovy mensi tlak, ale jinak nic.
Pokud budu jeste jednou rodit a ja doufam, ze budu, tak si necham ten epidural pichnout znova ikdyby jsem mela rodit u nas v CR.
Nektere vase pribehy jak jste rodily jsou jen pri „cteni“ hrozne bolestive a zneklidnujici 
. Ja opravdu obdivuji ty maminky, ktere nejen mely pevne nervy, ale i to, ze sly bez jakykoliv leku na bolest. Nejsem zadna posera a vydrzim hodne, ale i tak me to vylekalo 
. Myslim, ze za par let bude ten epidural normalni bezna vec. I to zdravotnictvi u nas v CR, ze se zlepsi - doufam 
Preji vam vsem hodne stesti a zdrava miminka
papa Eva 
- Citovat
- Upravit
22.6.04 10:10
Ahoj Evo!
Já žiju (i rodím ) tady ČR, a i když v českém zdravotnictví je jistě hodně co zlepšovat, tak teď se ho musím zastat. Všechno je to o lidech! Já rodila v porodnici v Ústí nad Orlicí, je krásná, nová a personál jak z americkýho filmu Všichni od uklízečky po primáře úplně neuvěřitelně milí. PA, která mě rodila (byla jsem tam bez manžela), se chovala jako máma: Hladila mě po hlavě, těšila, povzbuzovala, doktoři vtipkovali (dva mladí) a bavili se se mnou… Prostě fajn vzpomínka!
A co se týče epidurálu: já o něm vůbec neuvažovala a neuvažovala bych ani teď. Prostě mi ta bolest k porodu tak nějak patří. Je strašná, obrovská, ALE: na bolest zapomeneš a zbyde ti krásný pocit z toho, že sis to prožila se vším všudy a tvé dítě přišlo na svět přirozeně, bez chemikálií.
Je každého věc, pro co se rozhodne.
Baghira a Eliška
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.04 10:21
Jen dodávám, že můj porod byl vyvolávaný, tudíž sice rychlejší, ale možná bolestivější, než porody klasické.
Ale … když tak o tom uvažuju, kdybych měla rodit nějakých 39 hodin, tak bych se k něčemu takovému nejspíš taky uchýlila. Jenže bych to brala jen jako holou nezbytnost a do jisté míry jako prohru.
Baghira
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
22.6.04 20:30
Ahoj Baghiro,
Ja samozdrejme zdravotnictvi v CR neodsuzuju. Taky si myslim, ze vsechno zalezi na lidech. Bohuzel koho jsem se ptala - mych kamaradek, mely neprijemne vzpominky. Takovy personal jako jsi mela ty nemely. Prala bych vsem maminkam takovy krasny a mily pristup
To se potom na takovy porod vzpomina jinak.
Co se tyce epiduralu. Miminku to nijak neublizi. Svoje mimi bych nijak neohrozila. Spis jsi v riziku ty. Jak jsem psala, rodinu tady nemam a nemohla jsem si dovolit byt „nefunkci“. Potrebovala jsem byt fit. Neslo mi ani o tu bolest, kdyz to vydrzi vsichni tak to vydrzim i ja. Jednalo se mi o to abych byla schopna se o Kubicka postarat. Abych nebyla tak vycerpana. Jak mi psaly me kamosky o tom ze nemohly chodit, jak byly potrhane, ze lezely v posteli 3 tydny a jedina zachrana byly jejich rodice, kteri jim se vsim pomahali, tak jsem se proste rozhodla , ze si epidural dam. Proste me to vystrasilo, nevim co bych delala kdybych dopadla jako ony. Porod je porod a muze dopadnout vselijak a je jedno jestli rodis v CR nebo v USA. Takze jsem te situaci predesla a epirural si nechala pichnout. A jsem rada, ze jsem to udelala.
Nevim jak se rozhodnu az budu znova rodit. Mozna to vsechno necham na prirode. Pokud otehotnim jeste jednou a ja doufam ze jo, chtela bych zkusit porod do vody. Je fain ze ma zena na vybrabou a muze se rozhodnout jakym zpusobem chce rodit. Vim ze „jiny“ porod nez v porodnici - klasicky bude asi o neco drazsi, ale vsechno je to „nove“ a s postupem casu se i to zmeni a bude vsechno dostupnejsi…alespon v to doufam
s pozdravem Eva a Kubicek
- Citovat
- Upravit
23.6.04 12:41
Asi jsem něco špatně pochopila ale myslela jsem, že epidurál je lokální znecitlivění. To, co se v nás odehrává se nezmění, jen necítím tolik tu bolest. Proto tedy nerozumím tomu, jak mám zabránit případnému potrhání. To přeci s tímhle nesouvisí. Nebo se pletu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.04 12:52
Baghiro,
nemyslím si, že užitím epidurálu rodička prohraje. Naopak, pokud to někomu psychicky pomůže, tak je to výhra. Neříkám, že všechno, co nám doktoři nabízejí je jedinečné, ale pokud má někdo strach, že nezvládne bolest, je tady pomoc, ale není to berlička pro neschopného člověka. Já se nemusím se vším prát, ráda řeším věci v klidu a bez zbytečných ran. A pokud budu cítit, že porod mi způsobí velikou ránu na dušičce, tak ráda zvolím epidurál a nebudu se cítit méněcenná nebo neschopná.
Vím, že jsi to myslela směrem k sobě, ale vyznělo to tak, že kdo si ulehčí, je měkota. Nesnáším řeči typu: přežili to ostatní, tak ty taky, protože to za prvé není pravda a za druhé taky záleží na tom, jaké to přežití je.
Kočulka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.04 13:44
Zdravim vsechny v tehle diskusi
a musim rict, ze souhlasim s Kaculkou a Evcou. Pokud ma nekdo pocit, ze si tu bolest musi prozit, tak prosim. Ja takovy pocit nemam, nevim proc bych mela prozit neco tak strasneho - jako porodni bolesti, kdyz se na ne stejne budu snazit co nejrychleji zapomenout, abych si mohla v klidu uzivat miminka. Sama za sebe nemam pocit, ze by mi ty strasne bolesti mohli pomoct, mit rada vic svoje dite a jiny duvod k tomu nevidim. Taky si nemyslim, ze jsem nejaka poserka, ale ani zbytecne velky hrdina. Kdybych mela prozit vsechno co patri k tehu a porodu, tak se zblaznim. Musela bych si prat prozit nevolnosti.....Ja osobne mam potrebuju vedet, ze jsem udelala pro zdravi vyvoj sveho ditete vsechno, co jsem mohla, ale proste necitim potrebu zbytecne trpet. Pokud mi nekdo rekne, ze epidural ublizi miminku vic nez stres, ktery budu prozivat pri kontrakcich, strach z toho, ze to nezvladnu.....,vzadnem pripade si ho nedam a vydrzim. Ale jinak jsem presvedcena, ze si urcite zvolim porod s epiduralem a vychutnam si tak v klidu a bez velkych bolesti prichod sveho miminka a muzu si to klidne pamatovat cele. Teda jestli se nam nekdy zadari.
Gabriela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.04 13:53
Děkuji že jste vyslovily, že nesnášíte větu: „Přežili to ostatní, tak ty taky.“ Každý je totiž skutečně jiný. Já sama trpím speciální formou migrény. Když na to lékaře upozorním, jen si myslí, že se vymlouvám a nebo mám ze zákroku strach. Chápe to jen můj gynekolog a specialista na neurologii. Zubař se mi vysmál a po půl hodině opravdovéhoo trápení se mne zeptal: „Vás to opravdu bolí? To by nemělo.“ A řádil dál! Celý život mne napadlo přiznat, že mne bolí i stříhání nehtů nebo česání vlasů. Myslela jsem, že to cítím je normální. Na kosmetiku nebo ke kadeřnici si bohužel taky nezajdu. A problém je i v tom, že mne na tyto symptony ze začátku nikdo neupozornil. Navíc jsem z lidí, kteří do poslední chvíle dělají hrdinu a za nic by nepřiznali, že je něco bolí. Nebýt mého muže, tak si dodneska myslím, že jsem hypochondr a například menstruační bolesti si jenom vsugerovávám (jak mi bylo ošetřujícím lékařem sděleno). Můj milý mi na internetu našel veškeré informace a i když proti bolesti nepomáhají, alespoň vím, co a proč se děje. Z porodu strach nemám, bolestí se nebojím, ale jestli mne personál bude přesvědčovat, že „to přeci není tak hrozné“, tak nevím, jak jim budu vysvětlovat něco, čemu ani můj zubař nebo obvodní lékař nevěří. Na jednom vyšetření mne doktor okřiknul, když jsem jen sykla (pomalu začínám chápat význam slova „maličko to zabolí“), prý až bude důvod naříkat bolestí, dá mi vědět. Jak jim mám vysvětlit, že prostě každý vnímá bolest jinak, že všechno vydržím, jen ať mi věří, že to pro mne není žádná legrace?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.04 14:51
Dovolte abych přispěla i já svou troškou do mlýna. Jsem maminkou 4 měsíčního chlapečka a jak tady už mnohokrát zaznělo je to velmi sladká odměna za celé těhotenství a u mne nejen za ně. Naše zdravotnictví je vskutku v katastrofálním stavu. Říká se, že jednou bude líp. Já mám však obavu, že může být a někde už bohužel je hůř. K psaní těchto slov mám celkem jasné a pádné důvody. Po skutečnostech a zážitcích v nemocničních zaření bych mohla psát knihu, možná by se i někdo zasmál. Vynechám psaní o tom, že pohotovostní lékař nepoznal, že mám prasklé slepé střevo, že mám jen pouhou otravu žaludku potravinami a s tím jsem ležela 5 dní doma. Děkuji bohu a mojí mamince, že tu dnes jsem a zázračným rukou pana doktora Koudelky z dětské kliniky-jíž je dnes a právem primářem. Pres neschopnost lékařů jsem byla jsem byla 6× ambulatně a 3× pod narkózou operována na sakrální darmoid - zkrátka síla. Na svou omluvu mi doktor Příborský řekl cituji „tělo musí jít do hrobu opotřebované“- možná má pravdu, ale říkat toto 17ti leté holce je trošku drsný. Mám za sebou i pár samovolných potrarů a to není věc zcela příjemná. Bonbónkem na dortu byla skutečnost, že mi lékaři byli nuceni oznámit, že někdy před 2-3 leti mi pozor přehlédli na rentgenu jakýsi útvar, zřejmě nádor ve velikosti dětské pěstičky a proto, že ještě zatím žiju snad zhoubným nebude. Jenže to vše mělo malý háček 14 dní po této zprávě jsem zjistila, že jsem těhotná. Nemusím vám popisovat jaká nastala mašineri a nebojím se napsat až histerie od lékařů z plicního a nejen od nich. Začali řešit otázku zda miminko nebo maminka. Nikoho jsem se neptala, nikoho jsem neposlouchala zkrátka vyhrálo miminko. Můj manžel byl proti a moje rodina taktéž - dnes je chápu báli se o svou ženu - o svou dceru. Přes všechen odpor jsem po 17 hodinách porodila krásného zdravého kloučka. Za ten krásný pocit držet ho po porodu v náručí ten můj vzdor opravdu stál. A dnes je můj manžel a moji rodiče nejsťastnějším tatínkem a nejšťastnějšími prarodiči. Závěrem chci říci, že naše zdravotnictví je ve stavu nejvyšší nouze. A všem maminkám hlavně těm nastávajícím mnoho krásných chvil při porodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
