Úzkost, sebestrach

26.11.15 07:51

úzkost, sebestrach

Dobrý den,
mám 13tiletého syna, který mi dělá starosti. Vždycky byl dost úzkostný, myslela jsem že se to časem zlepší, ale není to tak.
Teď má třeba absolvovat lyžařský výcvik se třídou, ale odmítá jet. Když to rozebíráme, má strach z nocí. doma nesmím jít spát dřív než on, prý má strach kdyby mu něco bylo. Vysvětlovala jsem, nakazovala, nic platné, jen to asi zvýší jeho paniku. Někteří tvrdí že to moc rozebírám, že mám prostě říct jdeš a hotovo. jenže mám strach aby to nepřerostlo do něčeho horšího. Je naprosto zdraví, pěkný kluk, sportovně založen, vtipný, ale v cizím kolektivu spíše mlčenlivý, není to žádný raubíř. je velice zodpovědný, ale hubatý je jako každé dítě v tomto věku. Je schopný vstávat dříve aby si zamaskoval akné a nejde kvůli němu ano do bazénu. nechce spát ani u táty ačkoliv to se už trochu zlepšilo ( rozvedli jsme se před třemi lety )ani u babičky, u kamaráda…na svůj věk je velice zodpovědný, starostlivý, je mu například líto nesníst svačinu protože by mu to bylo líto kvůli mě. Nemyslím si, že by byl vychován tak, že musí být vše perfektní. má to tak nastaveno sám. nechce nikam, kde je velké množství lidí, ale s kamarády ven jde… poslední dobou trpí občas i nespavostí a třeba do půlnoci neusne. vždy když někam jel, měl to spíše nakázané, prý by jel tak na tři dny nejvíce. spát chodí přesně v 21:00 hodin, jelikož má pocit že jakmile přetáhne, neusne… a může být v televizi co chce a na návštěvě kdo chce, prostě jde má to tak nastaveno. radost tím, že ho nechám ponocovat mu neudělám. můžete mi prosím poradit jak s tím naložit? bojím se když ho vezmu k psychologovi, bude mít pocit že s ním něco není v pořádku. už teď mu to občas říká brácha, nebo otec.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

2300
26.11.15 08:01

Ahoj, kdyz si tak vzpomenu na sebe..tak jako kdyby jsi popisovala muj pribeh. i kdyz tam byla i vetsi fixace na matku ci jine cleny rodiny ale celekm to chapu.Ja bych ho vazne k nicemu nenutila, prijde mi jinak z popisu jako slusny kluk a k psychologovi bych ho taky netahla, uvidis casem se to zmeni.. Taky jsem s kamarady ven chodila ale mezi cizi lidi bych nesla ani nahodou

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27210
26.11.15 08:10

K psychologovi muzes zajit sama bez nej. Mohl by ti dat nejake tipy jak to resit a co si o tom mysli.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5761
26.11.15 08:16

Jakmile nejake psychicke trable zhorsuji kvalitu zivota je mozna lepsi snazit se je resit..zlomena noha se taky neda rozchodit…navsteva psychologa neni zadna ostuda.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5761
26.11.15 08:19

Puberta je kruty obdobi ale aby se trinactiletej kluk bal jit spat pozdeji nez v devet v obave ze neusne je pomerne divoky…pubosi byvaj rozkraveni a nezodpovedni…a ne takhle vazni…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5761
26.11.15 08:26

Samo to muze byt povaha asi je introvert…ma kamarady?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26.11.15 08:27

Taky jsem nebyla puboš klasický. nepřišla bych pozdě ze zábavy a nešla za školu ani náhodou, s vědomím že bych rodičům ublížila… není nezodpovědný, ale to si nemyslím že by bylo k řešení. spíš to spaní. všechno moc řeší, vidí v televizi nějaké nemoce a bojí se jestli je nemůže mít.. jel by rád na ty lyže, ale nechce tam spát, což nejde. takže nevím jak s tím naložit…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5761
26.11.15 08:30

Takze je proste uzkostny…to by chtelo minimalne terapii…preci nemuze byt takhle stastny…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
389
26.11.15 08:49

Kluk v pubertě se bude za psychologa stydět… Zkuste kineziologii, mému synovi hodně pomohla.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2300
26.11.15 08:54
@Tarjei píše:
Takze je proste uzkostny…to by chtelo minimalne terapii…preci nemuze byt takhle stastny…

ja byla taky takova..a nejstastnejsi jsem byla proste doma s rodici, k psychologovi jsem chodila sice z jineho duvodu, ale i tak neshledal na mem chovani nic patologickeho co by potrebovalo reseni..nejlepsi lek byl cas a velka snaha rodicu me osamostatnovat. V 17 jsem sla na intr a vse se zmenilo

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26.11.15 09:01

@joli31 neznám, co to je?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.11.15 09:19

Já bych teda s ním naopak k tomu psychologovi zašla. Nedělala bych z toho žádnou vědu a prostě mu vysvětlila, že je to člověk, který mu s tímhle může pomoci.
Hrozně mi připomíná mě, když jsem byla dítě (mimo teda toho nočního spaní), také jsem byla takhle úzkostná.
Psychologa jsem stejně musela vyhledat, jelikož se to nakonec zvrtlo v úzkostnou poruchu. Zpětně se na to dívám tak, že kdyby to se mnou naši řešili už v dětství, ušetřilo by mě to spousty pláče, strachu, šikany…

  • Nahlásit
  • Citovat
1304
26.11.15 09:47

Taky bych volila spis kineziologii-pohledej na googlu…nebo tady na miminu je nick-Jenny fields nebo tak nejak, dela bachovu terapii, mohla by pomoci…na bachovky deti reaguji taky perfektne..zkus to, za pokus to vic nez urcite stoji :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2349
26.11.15 09:49

@Nikol72 Mě napadlo ještě něco jiného. Jak ho ten školní kolektiv vnímá? Jsou na něj spolužáci hodní? Mají ho rádi? Ne že by tomu přímo něco nasvědčovalo, ale nemá i třeba strach z toho být s nimi? Nemůže za tím být nějaká šikana, o které Ti neřekl?

Jak už tady někdo psal, tak není špatný nápad, že bys nejprve zašla za psychologem Ty sama. A jinak se tedy přikláním k tomu, že kdyby to nepomohlo, tak bys měla vzít i kluka. Je dobré to řešit, aby si do budoucna nezadělal na větší problémy.

Držím palce!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26.11.15 13:08

Ve škole je dva roky, co jsme se přestěhovali. zapadl myslím až nad mé očekávání dobře. žádný třídní šašek ale nebude… šikana nehrozí, je nejsilnější ve třídě, hodně sportuje, posiluje… stěhováním to ale také není, od malička je úzkostný. jak slyšel o nějaké nemoci hned se bál „mami nemůžu tohle mít taky?“…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama