Úzkost v 1. trimestru

Anonymní
23.1.20 07:14

Úzkost v 1. trimestru

Dobrý den dámy.
Chtěla bych se zeptat jak jste zvládali psychicky první trimestr?
Máme kontrolu po 14 dnech ale já bych nejradši chodila každý týden.

My máme po několika IVF první těhotenství a ted jsem asi v 8-9tt. minulý týden doktor řekl 7+0 +-týden. Jsme nějak posunutí o týden oproti kalkulačkám dle MS. Což mi taky klidu nedává.

Další kontrolu máme až za týden a já nemám žádné příznaky, jen mě trochu pobolívají prsa. Přijde mi že i unava trochu opadla. Ale to je taky asi tím, že mě nechat doktor doma na rizikovém.

Mám strach zda je prcek v pořádku. Někdy se i v noci budím zpocená a v úzkosti.
Když se svěřím partnerovi tak mi za to akorát vynadá.
Mám děsný strach, že to bude ZT nebo tak něco.
Nesmíme sexovat a už jsem to nemohla vydržet a předevčírem jsem si pomohla sama a pak jsem se od kámošky dozvedala že jí doktor řekl že orgazmus muže způsobit potrat.

Snažím se být v klidu ale moc mi to nejde. Jsem asi psycho ale nějak mi nejde být v pohodě.
Jak jste to zvládali nebo zvládáte vy?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
161
23.1.20 07:22
@Anonymní píše:
Dobrý den dámy.
Chtěla bych se zeptat jak jste zvládali psychicky první trimestr?
Máme kontrolu po 14 dnech ale já bych nejradši chodila každý týden.

My máme po několika IVF první těhotenství a ted jsem asi v 8-9tt. minulý týden doktor řekl 7+0 +-týden. Jsme nějak posunutí o týden oproti kalkulačkám dle MS. Což mi taky klidu nedává.

Další kontrolu máme až za týden a já nemám žádné příznaky, jen mě trochu pobolívají prsa. Přijde mi že i unava trochu opadla. Ale to je taky asi tím, že mě nechat doktor doma na rizikovém.

Mám strach zda je prcek v pořádku. Někdy se i v noci budím zpocená a v úzkosti.
Když se svěřím partnerovi tak mi za to akorát vynadá.
Mám děsný strach, že to bude ZT nebo tak něco.
Nesmíme sexovat a už jsem to nemohla vydržet a předevčírem jsem si pomohla sama a pak jsem se od kámošky dozvedala že jí doktor řekl že orgazmus muže způsobit potrat.

Snažím se být v klidu ale moc mi to nejde. Jsem asi psycho ale nějak mi nejde být v pohodě.
Jak jste to zvládali nebo zvládáte vy?

Těžko… Já ti nepomůžu, můžu ti jen říct, že jsem na tom dost podobně. Jsem po několika spontánních potratech a strach mám stále hrozný. Kdykoli mě začne bolet břicho, nebo přestanou bolet prsa, poleje mě horko a myslím na nejhorší. Také se budím v noci a mám úzkosti a strach že je něco v nepořádku.. Ještě nemám ani žádné příznaky krom bolesti prsou, která občas mizí a občasné bolesti břicha.. Jsem v osmém týdnu, ale můžu říct, že čím déle jsem těhotná, tím ten strach trošičku ubývá.. Držím ti palce, aby bylo všechno v pořádku.. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2293
23.1.20 07:49

Měla sem podobné úzkosti u druhého těhotenství které bylo po ivf. Taková intuice a bohužel sem o miminko prisla. Třetí těhotenství se povedlo zázrakem samo, úzkosti přišli znovu. Hrozně sem si nadávala, že tím škodím miminku a opakovala si, že to bude dobré. I přes to, že v těhotenství bylo pořád něco čím nás strašili se narodila dcera zdravá.. Snažte se být pozitivní a držím moc palce! Bude líp -uzkosti přejdou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
577
23.1.20 08:00
@Anonymní píše:
Dobrý den dámy.
Chtěla bych se zeptat jak jste zvládali psychicky první trimestr?
Máme kontrolu po 14 dnech ale já bych nejradši chodila každý týden.

My máme po několika IVF první těhotenství a ted jsem asi v 8-9tt. minulý týden doktor řekl 7+0 +-týden. Jsme nějak posunutí o týden oproti kalkulačkám dle MS. Což mi taky klidu nedává.

Další kontrolu máme až za týden a já nemám žádné příznaky, jen mě trochu pobolívají prsa. Přijde mi že i unava trochu opadla. Ale to je taky asi tím, že mě nechat doktor doma na rizikovém.

Mám strach zda je prcek v pořádku. Někdy se i v noci budím zpocená a v úzkosti.
Když se svěřím partnerovi tak mi za to akorát vynadá.
Mám děsný strach, že to bude ZT nebo tak něco.
Nesmíme sexovat a už jsem to nemohla vydržet a předevčírem jsem si pomohla sama a pak jsem se od kámošky dozvedala že jí doktor řekl že orgazmus muže způsobit potrat.

Snažím se být v klidu ale moc mi to nejde. Jsem asi psycho ale nějak mi nejde být v pohodě.
Jak jste to zvládali nebo zvládáte vy?

Ahoj klídek, prcek je určitě v pořádku musíš se tím nějak sama ujistit a sama se s tím vypořádat, chápu, že je těžké na to nemyslet po tvých zkušenostech, mě se to lehce mluví, když nevím oč jde jako takhle. Já jsem cca měsíc zpátky trpěla paranojou a depresemi, ale kvůli něčemu jinému, já jsem už ve 29tt. Takže z toho nejhoršího jsme venku, ale dovedu si představit jak ti asi je. Tím, že jsem si něčím podobným prošla, co se psychiky týče. Já jsem si pomohla tak nějak sama od toho všeho, kdy jsem si řekla, že všechno bude v pořádku. Nesmíš myslet na to, že by se něco pokazilo. Jinak já jsem taky ze začátku měla celé o týden posunuté, protože si spermie na vajíčko počkala a oplodnila ho později :nevim: a přesný týden těhotenství jsme s paní dr vypočítaly asi až na 3-4 té návštěvě, takže klídek tohle je úplně v pohodě. :) Toho bych se vůbec nebála. No a s tím sexem a orgasmem, bych tomu i věřila, protože při orgasmu se ti ztahuje děloha, takže to může zřejmě způsobit ten potrat. A to že tě občas pobolívá podbříšek je úplně normální vajíčko se uhnizduje mě pobolíval podbříšek do 12tt a teď znova, protože prcek už nemá moc místa a tlači mě všude možně :D. Takže se neboj všechno si tohle taky vyzkoušíš a užiješ hlavně klídek, opatruj se doma to s ničím nepřeháněj úklid počká, neuteče ti :) A užívej si tehotensví :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.1.20 08:46

Ahoj. No je to těžký, já jsem na podzim měla ZT a teď v 6.tt čekám na kontrolu jestli bude srdíčko nebo ne, a i ten týden se tak strašně vleče :zed: Jediné příznaky co mám je bolest břicha a když bolí trochu víc tak jsem taky podělaná co se děje. Je dobré se nějak zaměstnat, což teda doma na rizikovým jde asi blbě. Já třeba v práci i zapomínám že jsem těhotná :mrgreen: Pozitivní je, že se vám to povedlo, určitě to bude v pořádku, zkus se nějak uklidnit :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
23.1.20 08:56

Moc všem děkuji. Jsem ráda že v tom nejsem sama. Ono člověk se spíš tady asi potřebuje vypsat a vykecat a to taky pomáhá.
Nikomu jsme to neřekli zatim tak si nemam komu postěžovat…ale to asi taky znate…

Přítel je ale muž činu a jak mě rano viděl tak mě donutil zavolat na gyndu a jdeme tam už dnes o týden dřív…po týdnu od minule. Snad mě to přivede do většího klidu i když ti doktor bude asi myslet že jsem uplne blba :-D

Objednala jsem si domaci UZ tak snad tam bude něco slyšet a to mě snad pomůže byt klidnější :-)

  • Citovat
  • Nahlásit
1985
23.1.20 09:46

Je to normální jsem momentálně v 15tt a stále je to psycho mám za sebou SP mimodelozni těhotenství při kterém jsem málem umřela pak biochemické. Takže moje 4 těhu a dítě zatím žádné… Navíc já neměla žádné příznaky nebylo mi zle, prsa nebolela nic. Jen pořád bolesti v podbřišku. Až do první kontroly nervy, slzy že to je jistě opět mimodelozni a vezmou mi i ten druhý vejcovod a já už nikdy neotěhotním přirozeně… Pak zase stres že screeningu.. Atd. Nepoddavej se tomu. Já jsem si na bazaru koupila angelsounds. A slyším srdce od 11tt.. I když spousta lidí řekla že to je blbost a zbytečnost zachraňuje mi duševní zdraví. Když cokoliv na chvíli zapnu a slyším :srdce: tak vím že prcek žije. Navíc já mám kontroly 1* za 4 týdny takže to čekání je výživný :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
729
23.1.20 20:12

Ahojky zakladatelko… Neboj, nejsi v tom sama… Je to proste beh na dlouhou trat… Ja uz jednou pred 4,5 lety to dotahla do konce, a dvakrat se to nepovedlo… Nyni znovu zacatek a velky strach… Kazde pichnuti me vydesi, snazim si to nepripoustet…kazda si to moc prejeme… Nemam radu nad zlato… Jen snad byt v klidku, dat si neco dobreho, zkusit se zamestnat(ja treba siju:-)) a hlavne nezapomen kazdy den pphladit „brisko“ a rict te fazolce, jak jses na ni pysna a ze to spolu zvladnete do konce… (ja to delam ve sprse, muz by to zatim asi neppchopil :mrgreen: :lol: :lol:… Kazdopadne se tomu vzdycky pak zasmeju a je mi lepe)
Hodne sil! A klidne pis… Myslim, ze tady je apousta vyjukanych maminek, co radi proberou cokoliv :potlesk: :mavam: :mavam: :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.3.20 19:18

Naprosto chápu, zažila jsem ZP a zjistil se až ve 12tt. Jsem tedy znovu těhu a od začátku mám stažené půlky a už mi je z té úzkosti… :oops:. A samozřejmě se to už ted neobešlo bez komplikací…krvácení, zjištěn hematom, sic úzký a ne moc velký ale doktor se nezdál uplně v poho, takže já jsem uplně už v ××××. CRL o něco menší. Kdy byla ovu netuším, jelikoz jsem měla pocit že ten měsíc ani nebyla…než to doklepu na konec prvního trimestru tak mě asi klepne pepka. :roll: Zatím počítáme i s nejhorší variantou, protože už nechceme být tak nepřipravení jako prvně. No je to záhul, mám pocit, že se začnem naplno těšit až tak ve 30.t :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
92
22.3.20 09:06

Ja byla na nervy docela dlouho ale vyřešila jsem to tak, že jsem začala hrát hry na počítači, které jsem dřív nikdy nehrála a to mi zabralo tolik mysli přes den, že jsem si kolikrát na to ani nevzpomněla. Podařilo se mi úplně vypnout hlavu :-D

Ted jsem ve 2 trimestru a zase je tu pro změnu koronavirus. Jsou to nervy, pač člověk neví co to s těhotnou muže udělat. Tak jsem začala šít roušky a docela mi to pomáhá nad tím tolik nepřemýšlet. A docela to utíká :-)

Je třeba najít nějakou činnosti při které se zaměstná plně mysl, pak to bude lepší.
A pokud to má být dobré tak to dobré bude at se děje cokoliv :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat